Hlavní navigace

Zuzana Roithová: Komentář o ochraně spotřebitele v digitálním prostředí

[Tisková zpráva] Hodně času trávím v zahraničí a na cestách a stále častěji vyhledávám či kupuji věci či služby po internetu. O to častěji ale narážím i na překážky ve zdánlivě bezhraničním světě internetu: například vyhledávač Google mi kvůli nastavené češtině vyhledává české stránky, přestože chci belgické – jsou ale i závažnější překážky, třeba obyvatelé nových členských zemí nemohou nakupovat v hudebním on-line obchodě iTunes, Slováci zase nemohou využívat PayPal, platební systém internetové aukční síně eBay. Podle Eurobarometru je třetina zákazníků ošizena o zboží či služby ze zahraničí na základě státní příslušnosti, místa pobytu či držení platební karty. Znevýhodněni jsou především spotřebitelé z malých nebo nových členských zemí.

Evropská unie ale nesmí připustit tříštění vnitřního trhu v digitálním prostředí. Musí se probrat z letargie a napnout veškeré úsilí k tomu, aby dokázala udržet legislativní krok s rychlým rozvojem technologií a nezaspala za hbitějšími soupeři jako USA nebo některé státy jihovýchodní Asie. Evropská komise v únoru přijala Zelenou knihu, podle níž chce elektronickému vývoji přizpůsobit pravidla na ochranu spotřebitelů – vždyť výdaje za nákupy se na HDP Unie podílejí 58 procenty! Proto jsem Výboru Evropského parlamentu pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele předložila Zprávu o důvěře spotřebitele v digitálním prostředí, kde vytyčuji některé zásadní nedostatky. Oříškem je přeshraniční nakupování po internetu – téměř 60 procent obchodníků prodává své zboží on-line, ale jen 6 procent zákazníků nakupuje v zahraničních elektronických obchodech. Důvodem je především obava, že nebudou chráněni stejně, jako při nákupech doma. Chci proto zavést Evropskou značku důvěry (česká Asociace pro elektronickou komerci zavedla v roce 1999 označení „Certifikovaný obchod“, kterou obchodník získá vždy na rok za dodržování základních pravidel bezpečného nákupu – podobné známky kvality existují i v dalších zemích; mým cílem je ale takové označení pozvednout na úroveň EU, aby posílilo zahraniční internetový obchod) či Evropskou chartu uživatelských práv v informační společnosti (která kromě shrnutí stávajících pravidel uvede i některá nová pravidla či povinnosti, týkající se například duševního vlastnictví nebo lepšího přístupu postižených osob na internet). Narůstá i počítačová kriminalita, například phishing – česky někdy překládaný jako „rhybaření“ – je podvodnou praktikou, která v současnosti spotřebitele obtěžuje víc než třeba nevyžádaná obchodní sdělení, tzv. spamy (USA se phishingu velmi obávají, podle společnosti Anti-Phishing.org se objeví ročně kolem půl milionu takových pokusů a asi pět procent lidí návnadu spolkne…). Uživatelům pomůže systém včasného varování (včetně databáze) na celoevropské úrovni – Evropská komise už od roku 1984 provozuje RAPEX, který varuje před nebezpečnými výrobky na evropském trhu – šablona by tu tedy byla.

Evropská unie je v bodu zlomu: digitální prostředí nezná hranice a po vyjasnění pravidel se může stát předobrazem pro hladké fungování jednotného vnitřního trhu. Pokud se to ale nepodaří včas (podle expertů se musí legislativa v této oblasti zlepšit do pěti let), stane se 27 izolovaných národních trhů brzdou vývoje informační společnosti a naplňování Lisabonské strategie. Evropa může americkému či východoasijskému trhu konkurovat kvalitou, té však lze dosáhnout jen odstraněním bariér a přirozenou konkurencí na vnitřním trhu sedmadvacítky – to platí o kamenných i digitálních obchodech. Proto se musí Evropská komise i členské země shodnout na jednoznačných a snadno vymahatelných pravidlech.