Jak je to s beztrestným kopírováním webů?

Soudy v tomto případě mají pravdu. Technický popis čehokoliv nemůže být nikdy autorské dílo. Maximálně tak know-how. Know-how ovšem zveřejněním na webu přestává tím know-how být:)

Know-how rozhodně není autorské dílo, autorským dílem je nějaký jedinečný výtvor duševní činnosti vyjádřený v objektivně vnímatelné podobě. „Technický popis čehokoliv“ tedy autorským dílem být může (pokud to „technický popis“ nechápete velmi úzce); dejme tomu příručka k použití nějakého programu bezesporu spadá pod autorskoprávní ochranu jako literární dílo.

A co databáze? Minimálně ten první, od které to pak řetězově kopírovali, udělal databízi a na ní AutZ také pamatuje!

Databáze autorsky chráněná je, na tom kdysi vyhrálo svůj spor Bílé zboží, ale podle všeho tohle žalující strana neuplatnila -- její chyba.

To se ovšem pletete. Ochrana databází je ochrana sui generis, nejedná se o běžné autorské právo, ale o tzv. zvláštní právo pořizovatele databáze. Pro tuto ochranu stačí, když „pořízení, ověření nebo předvedení obsahu databáze představuje kvalitativně nebo kvantitativně podstatný vklad bez ohledu na to, zda databáze nebo její obsah jsou předmětem autorskoprávní nebo jiné ochrany“ (zdůraznění moje). Tedy i telefonní seznam, pokud by splňoval výše uvedenou podmínku, by byl chráněn. Je ale třeba podotknout, že ochrana databáze je výrazně slabší než ochrana autorských děl; v případě využití databáze e-shopu provozováním její kopie jinde by se však téměř jistě jednalo o chráněné „zužitkování celého obsahu databáze nebo její kvalitativně nebo kvantitativně podstatné části“.

Podrobnosti se můžete dočíst v Hlavě III AutZ.

Pokud by samotná webová prezentace (tedy to, co bylo okopírováno) měla být chráněna jako počítačový program, je vyjádření ÚS přinejmenším zvláštní, neboť na autorskoprávní ochranu počítačového programu jsou kladena jiná měřítka (stačí, aby byl „původní v tom smyslu, že je autorovým vlastním duševním výtvorem“ – AutZ, § 2, odst. 2). Citované „jedinečný výsledek tvůrčí duševní činnosti“ se týká ostatních autorských děl (AutZ, § 2, odst. 1).

Je ale otázkou, jakého druhu by webová prezentace jako autorské dílo měla být – je to spíše počítačový program (např. skriptování na straně klienta jistě), nebo spíše něco jako dílo literární (samotné rozvržení stránek IMHO spadá spíše sem). Takže zatímco rozvržení stránek IMHO skutečně spíše není autorským dílem, tak třeba použité skripty a konkrétní obrázky jimi téměř jistě jsou.

Ale je třeba zdůraznit, že ÚS nerozhodoval takové skutkové otázky. ÚS stojí mimo systém obecných soudů, není nějakou finální odvolací instancí. V tomto případě tak pouze konstatoval, že obecné soudy svou práci nezanedbaly a nedošlo k porušení do ústavou zaručených práv stěžovatele, tudíž není důvod k nějakému zásahu.

"Teoreticky by žalujícímu měl k výhře stačit jeden okopírovaný odstavec textu."

Potíž je v tom, že se na tom webu prakticky žádné odstavce textu nenacházejí. Asi by to opravdu šlo chránit jen jako databázi.

"Nemate pravdu, napr u scriptu by musel autor dokazovat, ze jde o jedinecne reseni a zaroven nikoli jedine reseni daneho problemu (patentovat SW u nas nastesti nelze). Vzhledem k delce sriptu vetsinou nekolik desitek radku kodu vam drtiva vetsina soudcu (a znalcu) rekne, ze toto napise zacek zakladni skoly a ze jinak se to stejne napsat prakticky neda."

Hloupost. Vubec se nejedna o jedinecnost reseni. To, co vytvorite, je POUZE vase, a je uplne ukradene, kolik takovych skriptu uz existuje. Kdyz vam ukradnu vasi fotku krajiny, budete rad, az budu argumentovat, ze ji ani jinak vyfotit nelze? Ten strom, kopec, a dva domy tam budou porad...

"BTW: Natolik originalni navrh webu, aby se dal nazvat "autoskym dilem" jsem snad jeste nevidel. Vzdyt je to stale dokola totez, jedno menu vlevo, jednou vpravo, cudlik semhle, cudlik tamhle a ve finale se da postavit nekonecna rada webu ktere vypadaji a funguji uplne stejne, lisi se prakticky jen barvickama a logem."

Ano, a tyto drobnosti z nich delaji ono autorske dilo, ktere NIKDO nema bez svoleni autora pravo kopirovat.

"Kdyz napises 10 radku scriptu a ja si napisu 10 radku scriptu, tak jak dokazes, ze sem to jen proste nenapsal stejne ? "

I onech 10 radku skriptu muze byt HODNE odlisnych, ackoliv ma stejnou funkcionalitu.

Evidentně naprosto nevíte, o čem píšete. Script může plnit funkci shodnou se stovkou funkcí dostupných (legálně i nelegálně) na síti, ve chvíli, kdy script napíšete Vy a prokážete, že jste jeho části neopsal od nikoho jiného, je to Váš sctipt a máte na něj autorské právo.

Pokud napíšete svých 10 řádků scriptu shodných jako šťoural a on prokáže, že je napsal dřív, porušil jste zákon a hotovo. Tolik k aplikaci AutZ na Vaši polemiku.

Design webu taky "veřejně posíláme" každámu, kdo stránky navštíví a přesto nemá právo kteroukoliv jeho část obšlehnout...

=)

To je teda pěkná blbost, obzvláště u takovýchto trivialit. Stejně se to všichni naučili z nějaké učebnice nebo knížky.

Takže chcete říct, že to funguje tak, že když se podívám na libovolnou stránku, která má nějaký víceméně jednoduchý JS, CSS nebo kus HTML kodu, tak že nenajdu někde jinde dřív vytvořenou stránku, která má přesně stejný kus kódu? Tím pádem, bych ten původní majitel měl požádat tu stránku o odstranění - nebo citaci?

To je velice úsměvné

Pokud napíšete svých 10 řádků scriptu shodných jako šťoural a on prokáže, že je napsal dřív, porušil jste zákon a hotovo

Nikoliv, šťoural by musel prokázat, že jste (nebo prostě někdo) ty řádky obšlehnul od něho, tedy přímo použil jeho dílo, a že on je jejich autorem (např. pokud oba zkopírujete z nějaké učebnice Hello World - pod svobodnou licencí - a oba si to změníte na Goodbye World, zákon neporušil nikdo, ať to napsal dřív šťoural nebo ne)

Skoda, ze "poskozeny" je tak skoupy na slovo.

Takhle to na zaklade rozhodnuti soudu vypada tak maximalne, ze zalovany web byla kopie webu, ktery se stejne v skoro kompletne sestaval z dat vykopirovanych ze stranek vyrobcu ci nekoho jineho.
Takova akce rozhodne zabere dost casu a ulehcit si to tim, ze to nekomu komplet okopiruji je asi neeticke, ale ohanet se autorskym zakonem je v tomto dost kratkozrake. Misto toho, aby "poskozeny" venoval vice prostredku na rozvoj webu a stal se uspesnejsim, tak takhle promrhlal prilezitost a pokud neuspel u Ustavniho soudu - jeste takovymhle zpusobem, tak dost pochybuji, ze nejaka nadnarodni instituce se tim bude nejak detailneji zaobirat.

Jistě, Ústavní soud dospěl...

Ovšem já si myslím, že v první řadě by mělo jít o SPRAVEDLNOST. To snad cítí každý. Ale v našem právním systému se ctí především "litera zákona" nad onou spravedlností.

Samozřejmě tento případ do podrobna neznám, ale zřejmě někdo si dal nějakou práci a výsledek té práce byl ukradnut.

Jenže tento fakt asi české soudy nezajímá, spravedlnosti u nás dovolat se těžko. Ohánějí se neporušením autorského zákona a basta. Zřejmě by poškozený asi neuspěl ani s "neoprávněným užíváním cizí věci".

Prostě někdo si dal s něčím práci, druhý mu to ukradl a používá to, ale dle zákona je vše OK.

Spravedlnost se opět nekoná...

To je zajímavé hodnocení - ne že bych si dělal iluze o soudech, ale poškozený ani nenaznačí, o co jde, co bylo předmětem žaloby, tak mi přijde poněkud předčasné psát o SPRAVEDLNOSTI.
Třeba jen strana žalující měla nešikovného právníka, který správně nespecifikoval skutkovou podstatu. A soud může rozhodnout jen o tom, co je v žalobě uvedeno.
Ale taky o tom nic nevím.

IMHO dle zákona není vše OK, ale spíš jde o nešikovnou žalobu. Viz http://buzzmag.cz/je-opravdu-legalni-kopirovat-weby-24-10-2009/