Konvergence a její problémy

Patrick Zandl na Czech Internet Foru 2006 přednesl svůj příspěvek na téma technologické konvergence. Ta je chápána jako proces splývání či zbližování dříve oddělených technologií, příkladem může například VoIP, o kterém hovoříl Jakub Ditrich. Její rozvoj může být podnícen poptávkou uživatelů, ale zejména konkurečním bojem společností z příbuzných odvětví – UPC jako telekomunikační operátor, Telefónica O2 jako poskytovatel IP televize.

Konvergence je však podle Zandla do jisté míry také „buzzword“, ne všechny její aplikace skutečně mají smysl, spory se vedou například okolo integrace dalších funkcí do mobilních telefonů. Že se však nejedná o IT fenomén lze demonstrovat na útočné pušce M-16 s laserovým zaměřovačem a světlem, která jako celek má vyšší hodnotu než jednotlivé její funkční části zvlášť.

Problémy konvergence naopak spočívají v kompatibilitě, časové a finanční dostupnost, bezpečnosti či komplexitě. Nezadbatelná jsou i rizika lidské chyby, která narůstají s komplikovaností produktů, s čímž též souvisí nutnost navrhnout komplikovaná řešení tak, aby byla vůbec používatelná.

U telekomunikací Patrick Zandl rozdělil vývoj do tří fází. První byla konvergence silou, v podobě ISDN. Po neúspěchu přišel pokus o kompromis v podobě „spojení“ ATM, nakonec došlo k akceptaci faktů a IP sítě.

Konvergence znamená ohrožení pro stávající lídry trhu. Ukázkovým příkladem je úpadek Polaroidu po rozšíření digitálních telefonů. Konvergence vytváří úplně nové služby i celé trhy, které – v případě podcenění – mohou zlikvidovat dokonce i velké a zavedené společnosti. Ty však nelze podceňovat a odepisovat, vše je jen otázkou rozumných a promyšlených investic do moderních technologií.