eRouška ale mířila trochu jinam: dokázala upozornit na nebezpečně dlouhé blízké setkání i se zcela neznámým člověkem. Cílem bylo, aby varovaný zvýšil ostražitost, dočasně omezil kontakty, důsledněji používal respirátor a více sledoval případné příznaky - tedy mohlo to omezit šíření viru v době, kdy o tom nakažený ještě neví, tj. v prvních asi 4 dnech.
Protože ale kódy dávla hygiena až při trasování, které nestíhala v první vlně, druhé vlně, třetí vlně a nestíhá ani teď, tak to upozornění člověk dostal klidně až po dvou týdnech. To už bylo zcela k ničemu, protože kdyby k nákaze došlo, byl už zdravý (nebo, kdyby měl smůlu, hospitalizovaný).
Anonymizovaná byla dostatečně, v tom problém nebyl.
Nemělo to sloužit jako náhrada trasování, ale jako doplněk.
Ale naše progresivní hygiena s tužkou a papírem to organizačně zabila.