Smlouva mezi poskytovatelem obsahu a operátorem je sice hezká věc, nicméně pokud ji poskytovatel obsahu poruší, tak s tím prostě operátor nic nenadělá, takže je irelevantní dávat jako argument nějaké smlouvy.
Vyjádření jedné strany je pak potřeba brát s rezervou, protože je to pouhé tvrzení a nikoliv prokazatelný fakt.
A zcela subjektivní je pak tvrzení o tom, co je a co není brak. Pro nějakou babičku je TOP třeba Šlágr a sporty ji jsou zcela ukradené, zatímco pro pupkatého pantátu ve středních letech je zase sport TOP (samozřejmě ten televizní) a Šlágr nemůže vystát.
Osobně si myslím - a to Digi nemám zrovna v lásce - že zcela jistě nebudou vyhazovat sledované programy jen tak z plezíru a právě naopak, jejich snahou je ty programy udržet v nabídce a ne se dívat, jak jim klienti utíkají ke konkurenci. Takže s konečnými soudy počkat, až vyplave najevo, jak je to doopravdy a co za tím stálo (nejspíš tedy peníze, jako za vším).