Hlavní navigace

Názor k aktualitě Google loni v Česku opět nezaplatil skoro žádné daně, peníze tečou přes Irsko od Filip Jirsák - Ta „věc od Arthura Laffera“ se jmenuje Lafferova...

  • 3. 8. 2020 14:38

    Filip Jirsák

    Ta „věc od Arthura Laffera“ se jmenuje Lafferova křivka. A má takový drobný problém – že u států s běžnou ekonomikou nikdo neví, zda je stát před nebo za jejím vrcholem.

    Já vám zase doporučuju nastudovat ten příklad s autem, který jsem uváděl. Je totiž potřeba, abyste pochopil, že každá transakce v ekonomice má dvě strany – vždy je to něco za něco. Do daní se nepouštějte, to je na vás příliš složité – zatím potřebujete pochopit ten základní princip, že když kupujete auto, jdou peníze od vás k výrobci auta, ale auto, výrobek, jde od výrobce auta k vám. A výrobce auta to auto také nevyrobil lusknutím prstu, ale měl s tím nějaké náklady – musel zaplatit subdodavatelům a zaměstnancům. Takže kdyby někdo přišel do Škodovky s nápadem, že by měli prodávat Fabie za 10 000 Kč a prodali by jich tak mnohem víc, všichni se mu vysmějí – protože za 10 000 Kč tu Fabii nevyrobí ani ve snu. Není to žádný mentální blok, je to prostě tvrdá realita.

    No a s daněmi je to stejné. Stát má určité náklady, a ty musí pokrýt výběrem daní. Takže vaše představa, že je jedno, kolik stát na daních vybere, je mylná. Bez problémů by stát mohl snížit daně jen tehdy, pokud by věděl, že je za vrcholem Lafferovy křivky a že tudíž snížením daně získá víc. To vy ale vůbec neřešíte.

    Navíc vám uniká jedna další podstatná věc v ekonomice – nejde o jednou daný stav, ale o sérii akcí a reakcí. Není pravda, že Google je ochoten platit 12% daň z příjmu. Google je ochoten ji platit v současné situaci, kdy ji v Irsku platit může. Kdyby v Irsku takhle nízká daň nebyla, platit by daně v jiném státě EU – tam, kde by byla nejnižší. Kdybychom se naopak my rozhodli soutěžit s Irskem v tom, kdo bude mít nižší daň, můžeme nastavit daňovou sazbu na 10 % nebo méně. A začaly by se k nám přelévat firmy z Irska. Irsko si to ale nemusí nechat líbit a nastaví ještě nižší daň. A takhle se můžeme přetahovat, až se daň bude limitně blížit nule, nadnárodní firmy se budou radovat a státy, kterého se toho runu zúčastní, zkrachují.

    Daňové ráje fungují na principu černých pasažérů – akorát to není v rámci státu, ale mezi státy. Když je černých pasažérů relativně málo, nevyplatí se proti nim bojovat. Jenže když se k nim začnou přidávat další a další, klesá ochota těch spořádaných celé to financovat. A hledá se způsob, jak černé pasažéry omezit.