Pro koncové uživatele se to nazývá „na kartě“, protože je to tak pro uživatele srozumitelné. Technicky to může být realizováno oběma způsob, tedy jak záznamem skutečně uloženým na kartě, tak záznamem uloženým na serveru, kde karta slouží jen jako identifikátor. Z pohledu uživatele na tom nezáleží. Ostatně také platíme platebními kartami, ale na té kartě nejsou žádné peníze, karta slouží jen jako identifikátor. Podobně třeba přístupové systémy – když pípnete kartou u dveří, jde ze čtečky dotaz do nějaké centrální databáze, zda tam má tahle karta přístup, ty údaje nejsou nahrané na kartě. A třeba OpenCard má (v původní podobě) kupony nahrané fyzicky na kartě, aby bylo možné je ověřovat i bez internetového spojení, ale blokace karty je řešena přes centrální server (protože na ztracenou nebo ukradenou kartu nelze nahrát záznam, že je neplatná) odkud se sehrávají seznamy pro offline použití.