Aniž bych se chtěl nějak zastávat honiče a jeho famílie (v tomto případě zcela zjevně o dobrou vůli jít nemohlo), tak nějaká právní jistota je třeba. A kdyby ten macbook byl za 12 a ne za 5, bylo by zřejmé, že je to čórka?
Trochu mi to připomíná dohady s prodejci letenek. Někdo vidí letenku za 500, koupí ji a pak mu ji letecká společnost zruší, že šlo o evidentní chybu a nemohlo jít o nákup v dobré víře. Přitom všichni dobře víme, že promoletenky za 1-10 EUR se prodávají a o žádnou chybu nejde, je to skutečně super levné promo pro pár prvních šťastlivců. A teď se v tom čert vyznej...
Takže "nákup v dobré víře" dává smysl, protože dává nějakou právní jistotu, na druhou stranu by se nemělo stávat, aby to někdo zneužil tak okatým způsobem, jako honič a spol. A pokud je soud na vahách, tak rozhodně bych to raději nechal vyžrat toho, kdo měl nakupovat podezřele levné zboží od neznámé osoby (!!!) obezřetněji než aby na to dojel původní majitel.