Ministerstvo financí připravilo návrh zákona ke zdanění vybraných digitálních služeb (tzv. digitální daň). Je namířen zejména na velké podniky jako Google či Facebook, které na českém trhu generují značné příjmy, ale daní je jinde. Google u nás například loni zaplatil na daních 8,8 milionu korun a zbytek teče přes centrálu v Irsku. To, s čím návrh zákona přichází, jsme více rozepisovali v našem článku.
Krátce poté se do debaty přidaly velké tuzemské organizace sdružující zájmy samotného nejenom digitálního sektoru. Sdružení pro internetový rozvoj (SPIR) a Svaz průmyslu a dopravy (SP ČR) vydaly vlastní stanoviska. Oba subjekty se shodují v tom, že situaci je třeba řešit, zároveň ale v návrhu vidí rizika.
„SPIR se domnívá, že současný daňový systém již neodpovídá skutečné situaci na trhu, kde technologický pokrok umožňuje společnostem vykonávat intenzivní ekonomickou činnosti v zemích, v nichž nejsou fyzicky usazeny. Dochází tak k tomu, že společnosti vykonávající obdobnou aktivitu na témže trhu nemusí vždy podléhat v příslušné zemi stejné míře zdanění,“ uvádí první z organizací.
„SP ČR si je vědom, že existují určité nerovnováhy při současných daňových systémech, které je třeba napravit. Přestože nerozporujeme snahu vlády situaci v této oblasti řešit, podporujeme a požadujeme primárně dlouhodobé, mezinárodní a koncepční řešení,“ říká pak druhá.
SPIR vidí hlavní rizika v následujících (kompletní stanovisko je zde):
- Zásadní riziko návrhu SPIR spatřuje již v samotném vymezení osob povinných k dani, na jehož základě může docházet ke dvojímu zdanění. Kritérium celkové výše výnosů právnické osoby přesahující 750 mil. eur splňují nejen globální společnosti, ale také velké skupiny s mateřskou společností (navíc nikoliv nutně zaměřenou na digitální služby) ať již v zahraničí či v tuzemsku, jejichž dceřiná společnost poskytuje digitální služby v České republice a v současné době již podléhá platným daňovým předpisům České republiky. Jelikož navrhovaný zákon není subsidiární k platným daňovým předpisům, mohly by nově služby výše uvedených společností podléhat dvojímu zdanění. Dochází tak k rozšíření působnosti nového předpisu i na české subjekty, na něž by tento předpis dle důvodové zprávy dopadat neměl.
- Další riziko spočívá v nedostatečně jasném vymezení zdanitelné služby. Za nevhodné s ohledem stanovený cíl návrhu považujeme vymezení zdanitelné služby „provedení cílené reklamní kampaně“. Omezení reklamní kampaně v tomto kontextu pouze na cílenou reklamu vytváří velký argumentační prostor zejména s ohledem na omezené možnosti prokazování, zda k cílení skutečně dochází či nikoliv. SPIR v této souvislosti považuje za vhodnější řešení vymezit zdanitelnou službu pouze jako „provedení reklamní kampaně“, přičemž se rozumí, že dochází k cílení na český trh (prvkem zacílení je IP adresa), nikoliv k cílení na uživatele na základě údajů o nich.
- Zahrnutí prodeje dat o uživatelích mezi zdanitelné služby pokládá SPIR rovněž za ne zcela vhodné, a to jednak vzhledem k tomu, že k přímému prodeji dat v reálných podmínkách na českém trhu nedochází často, a tudíž návrh nereflektuje realitu digitálního trhu, a jednak s ohledem na platnou legislativu v oblasti ochrany osobních údajů, kterou považujeme v této souvislosti za dostatečnou. Další právní úprava by pro podniky a pravděpodobně i dozorové orgány znamenala pouze zvýšení administrativní zátěže, případně právní nejistoty.
- Pokud jde o zdanitelnou službu mnohostranného digitálního rozhraní, považuje SPIR text návrhu za nejasný. Není zřejmé, na koho má nová regulace dopadnout, případně na koho se vztahují výjimky. Uvedený seznam výjimek přitom opět vytváří velký argumentační prostor pro obcházení nové regulace a zvyšuje právní nejistotu.
- Dalším nedostatkem návrhu je velmi obtížná, ne-li nemožná proveditelnost některých opatření (např. § 5(2) nebo § 12(3) či obecně zajištění výběru a kontroly) a celá řada formulačních nepřesností či nejasností v některých dalších ustanoveních.
SP ČR vypichuje tyto body (kompletní stanovisko je zde):
- Nutné je důkladně dořešit soulad návrhu daně se smlouvami o zamezení dvojího zdanění na mezinárodním poli, doporučujeme nechat provést detailnější nezávislou mezinárodní právní analýzu a předejít tak případným sporům.
- Upozorňujeme, že o zcela bezdůvodné (a pravděpodobně nezamýšlené) dvojí zdanění by se v podstatě jednalo také, pokud by daň dopadla na domácí digitální firmy (např. při snížení limitů nebo růstu domácích digitálních firem), které veškerý zisk z aktivit v ČR daní v ČR.
- Návrh sazby daně v kombinaci s vymezením oblasti zdanění je největší ve srovnání s ostatními zeměmi EU, které zavedly nebo plánují zavést „digitální zdanění“. Navržená 7% sazba může ovlivnit profitabilitu poskytování digitálních služeb, promítnout se do konečných cen či omezit rozvoj některých služeb.
- Kategorie využití mnohostranného digitálního rozhraní vnáší právní nejistotu, nemá jasné hranice a potenciálně může přinést řadu obtíží pro správce daně i daňové subjekty.
- Subjekty, kterých se daň díky limitům netýká, nesmějí být dotčeny žádnou dodatečnou administrativou, ani vykazováním stavu limitů. Pro firmy dotčené daní musí být daňová administrativa co nejjednodušší pouze ve formě tvrzení o výši daně.
