Zkuste si to představit třeba na domácnosti. Mandatorní výdaj je třeba nájem, je to dané podepsanou nájemní smlouvou. To ovšem neznamená, že se ty peníze na nájem zhmotní z ničeho a zaplatí se samy na účet pronajímatele. S nájmem musíte počítat v rodinném rozpočtu a po výplatě musíte nájem poslat na ten správný účet – samy se tam nepošlou.
Stejné je to s mandatorními výdaji státu. Musí se s nimi počítat ve státním rozpočtu, ze státního rozpočtu je dostane přidělená některá instituce (obvykle ministerstvo), které je pak musí vyplatit adresátovi.
Rozdíl je v tom, že když vy nebudete platit nájem, můžete být potrestán – nejprve smluvní pokutou, a pokud byste nezaplatil ani tu, může vás potrestat soud. Když poslanci v rozpočtu neschválí peníze na mandatorní výdaje, nikdo je potrestat nemůže. Nanejvýš voliči v příštích volbách.