Hlavní navigace

Aukce 5G kmitočtů má vyřešit letité problémy telekomunikací. Hrozí ale přesný opak

 Autor: Depositphotos
Přestože jsou do aukce vkládané velké naděje, může taky řadu věcí pokazit a ve výsledku zakonzervovat současný stav, se všemi jeho problémy.
Rostislav Kocman 20. 2. 2020
Doba čtení: 7 minut

Sdílet

Soudě dle očekávání, měla by plánovaná tzv. aukce 5G vyřešit většinu problémů, které trápí české telekomunikace: snížit cenu dat, přivést čtvrtého operátora, přinést do ČR sítě 5G, usnadnit život virtuálním operátorům. A navrch vydělat miliardy do státního rozpočtu.

K dispozici jsou frekvence v pásmu 700 MHz (okolo jejichž uvolnění se hrálo taky slušné divadlo, které ještě není u konce), o které v zásadě dnes nikdo moc nestojí, a 3,5 GHz, které se v současnosti hodí ze všeho nejlépe pro tzv. FWA (říkejte tomu klidně fixní LTE) a uvolnění přetížených LTE sítí.

Na sítě páté generace v podobě, jak je líčí zářivé prezentace, můžeme ještě dlouho zapomenout. Nicméně vlak jménem 5G vyjel a Česká republika si nyní musí říct, jakým směrem má tento rychlík zamířit. V aktuálním legislativním nastavení to znamená, že vláda, potažmo ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO), má říct, co chce, a Český telekomunikační úřad (ČTÚ) má toto přání (strategii) naplňovat. Na nádražní tabuli přitom už svítí povážlivé zpoždění: vláda se vyjádřila v podobě 5G strategie, tu ale schválila až letos v lednu, tedy v termínu, kdy aukce měla být podle původních plánů již dávno vyhlášená.

Česká republika teď má v zásadě několik možností. Může vsadit na rozvoj 5G sítí a nastavit tvrdé podmínky pro ty, kdo si frekvence v aukci pořídí. Jenže příliš tvrdé podmínky (rozvojová kritéria) vedou k tomu, že výstavba sítí (a jejich provoz) je drahá. Chraňbůh abych obhajoval ceny mobilních dat v ČR. Vím, že v Rakousku mají ti, kdo sítě stavějí, vyšší mzdy, a hory jsou skutečně hory, ne zvlněná krajina jako v ČR, a přesto mají kvalitní LTE v každém horském údolí – a za nižší ceny.

Ale je taky třeba říct to b). Rakouští operátoři se k tomuto stavu mohli dopracovat za delší dobu a jiným způsobem, než se chtělo po těch českých, což hraje velkou roli. Jenže taky mají úplně jinou regulovanou velkoobchodní cenu dat, takže na ně virtuální operátoři mohou vytvářet tlak.

Jak snížit ceny mobilních dat

Mantrou posledních let je v ČR snaha o snížení ceny mobilních dat. A tarifů obecně, protože sice máme neomezená data za, řekněme, skousnutelné ceny, ale zase pro změnu zmizely ty nejlevnější nabídky, kde bylo za málo peněz málo muziky. Dnes tak musí spousta lidí volit mezi drahým tarifem a levnou předplacenou kartu. Nejsem si jistý, že přesně tohle je dobrý stav.

Nižší koncové ceny lze v zásadě zařídit dvěma způsoby. Jedním je regulace. Nemá ale smysl nařizovat ceny maloobchodní; mnohem efektivnější je regulovat ty velkoobchodní. Frekvence jsou majetkem státu, který dává licenci na jejich využití, může si tedy stanovit podmínky a podporovat hospodářskou soutěž – férovou konkurenci. Na tomto místě by bylo třeba zmínit roli ÚOHS a dopad jednání tohoto úřadu na současný stav, ale není o čem mluvit – antimonopolní úřad v minulosti nekonal a zřejmě konat nebude. A ČTÚ v konzultacích k novele zákona o elektronických komunikacích odmítalo převzít jeho roli (evropská směrnice to umožňuje), takže tady se nic nezmění.

Druhým způsobem, jak dosáhnout nižších cen, je přivést na trh jednoho či více silných infrastrukturních hráčů, kteří nabídnou levnější služby ve snaze získat zajímavý tržní podíl. Tohle znáte pod pojmem čtvrtý operátor. Jenže je tu háček – žádný silný operátor nemá zájem. Na českém trhu také není dostatek lokálních investorů, kteří by měli know-how a chuť se do toho pustit. Oba typy potenciálních čtvrtých operátorů řeší v zásadě stejný problém: pokud postaví byznys na současných cenách na českém trhu (budou počítat s rychlou návratností investic), tak jim může současná mobilní trojka podtrhnout nohy snížením cen. Proto do toho nikdo jít nechce.

Pokud by měl čtvrtý operátor s pravděpodobným snížením cenové hladiny počítat a smířit se s tím, že bude investovat hodně a vrátí se mu to později, potřeboval by mít jistotu, že podmínky, za kterých přijde, budou taky dostatečně dlouho dobu platit, aby se na ně mohl připravit.

No a teď tu máme probíhající analýzu a chystanou regulaci velkoobchodních cen, nejasno, jak to bude se sdílením sítí, jak je předvídatelná regulace. O daňovém systému a právním prostředí v ČR obecně ani nemluvě. Už je jasno, proč žádný silný čtvrtý hráč na obzoru není? A to pomiňme fakt, že se případný zájemce má lákat podobně, jako když se shání továrna na auta, tedy přímým oslovováním zájemců; ne čekáním na to, jestli někdo přijde.

Problém se sdílením sítí

A to tady ještě potichu doutná nedořešená kauza sdílení mobilních sítí, která do svého vyřešení do aukce bude chtě nechtě vždy vstupovat. Sdílení sítí vypadá jako spor několika (velkých) firem, ale pro současnou aukci je to zásadní otázka. Už jsme si řekli, že výstavba 5G sítě bude drahá. Sdílení sítí tak u 5G dává mnohem větší smysl než dříve. Už jenom proto, že vzhledem k české legislativě a překážkám, kterým operátoři při stavbě sítí čelí, je jednodušší postavit jednu síť než čtyři. I upgrade tří současných znamená potřebu výstavby optické infrastruktury, což se v minulosti podcenilo a teď se ukazuje, jak to je složité.

Jenže jak je u nás možné sdílet mobilní sítě? Jde to tím způsobem, jako to teď dělá PPF s T-Mobilem, jde to jinak, nebo to nejde vůbec? To momentálně nevíme a neví to nikdo, kdo má do 5G investovat. Možností je několik. Může například existovat jedna firma, která síť postaví, nebude smět nabízet maloobchodní služby a bude síť nabízet pouze velkoobchodně. Jenže takovým hráčem dnes reálně může být jen CETIN a tato varianta tak působí na spoustu lidí jako rudý hadr na býka.

V některých zemích funguje jiný model: společný podnik více operátorů, někde i s účastí státu. Všichni jsou akcionáři, takže si hlídají svoje zájmy, a samostatný subjekt buduje a provozuje jednu síť, která není sdílená, ale nabízená na velkoobchodním principu. A tato velkoobchodní nabídka musí být samozřejmě regulovaná, ale nikoliv ex-post, až vzniknou problémy, ale již od počátku, od aukce. Aby všem bylo jasné, do čeho jdou.

Je možný i model, že frekvence v pásmu 700 MHz budou přiděleny stávajícím třem mobilním operátorům. Jen je třeba počítat s tím, že tlak na rychlou výstavbu sítí a tlak na snižování cen jdou proti sobě. Musíme si vybrat, zda má být výsledkem aukce dokonalé pokrytí a špičkové sítě, nebo zda operátory zavážeme k nabídce, která bude cenově rozumná v maloobchodních cenách a současně umožní fungování virtuálních operátorů. Není třeba se bát toho, že by to nezvládli. Jen se musí nastavit podmínky, které to umožní, a garantovat, že budou dlouhodobě platit.

Obě krajní varianty – jeden velkoobchodní operátor i dohoda a tlak na současné tři – může zajistit rozvoj sítí i nižší ceny mobilních dat. A také rozvoj konkurence v podobě virtuálních operátorů. Jen je potřeba si říct, co chceme, a tomu přizpůsobit podmínky aukce. Každá varianta má své výhody a nevýhody, ale obě mohou vést ke stejnému cíli. A jak už jsem naznačil, pro vše jsou klíčové podmínky pro velkoobchod a nastavení legislativy.

Přijde čtvrtý operátor?

Jestli máte z dosavadního textu pocit, že jsem skeptický k myšlence, že někdo nový (čtvrtý) může rozhýbat český trh, tak ano i ne. Na mobilním trhu žádný čtvrtý mobilní operátor nevznikne a jedinou cestou, jak stimulovat konkurenci, jsou lepší podmínky pro virtuální operátory.

V oblasti fixního bezdrátového připojení (FWA) je situace jiná, i když musíme přihlédnout ke specifikům zdejšího prostředí. Stavět se v podstatě nedá a jedinou možností, jak rychle nabízet zákazníkům rychlé připojení k internetu, je bezdrát. Současně ale u nás existuje silné rozdělení pevných a mobilních služeb. I proto, že mobilní operátoři, na rozdíl od většiny Evropy, pevné služby zanedbávali, zatímco pevní operátoři (ISP) se u nás nedostanou ke konkurenceschopné velkoobchodní nabídce mobilních dat.

Každý frekvenční příděl, který umožní rychlé datové služby pro nové hráče, tak zvýší dostupnost služeb a přinese i tlak na ceny pro koncové zákazníky.

A na závěr si nechejme peníze. Ne o miliardách eur, které je třeba investovat do stavby 5G sítí. Jen o částkách za vydražené frekvence a pak za licenční poplatky. Pořád jde o miliardy – v tomto případě korun (nižší desítky za celou dobu frekvenčního přídělu). Stát má dva naprosto legitimní krajní přístupy. Může říct, že chce vybrat co nejvíc, protože peníze využije pro svou agendu. Nebo může na peníze zapomenout (poplatky za licence i aukci snížit), ale o to tvrději požadovat privátní investice a trvat na dostupnosti služeb, čímž není myšlena dostupnost signálu, ale cenová hladina. Nebo něco mezi.

MIF mobilni aplikace

Všichni potenciální zájemci o frekvence mají tyto teoretické úvahy dávno za sebou a vědí, o co hrají. Nejsem si ale jistý, že to ví stát. Přestože jsou do aukce vkládané velké naděje a leccos může vyřešit, resp. nasměrovat trh nějakým směrem, může taky řadu věcí pokazit a ve výsledku zakonzervovat současný stav, se všemi jeho problémy.

Doufejme, že si to všichni uvědomují a snad se tomu pokusí vyhnout.