Vznikající vláda Andreje Babiše (ANO) chce zrušit televizní a rozhlasové poplatky. Píše to ve svém programovém prohlášení (PDF). Tento vládní dokument se zároveň nijak nevěnuje tomu, co bude po zrušení poplatků zdrojem financování veřejnoprávních médií.
Na rozdíl od předchozích veřejných vyjádření některých zástupců budoucí vlády v něm není žádná zmínka, že by Česká televize a Český rozhlas měly dostávat peníze ze státního rozpočtu. S touto variantou financování nesouhlasí představitelé Motoristů. Argumentují tím, že by se pak z médií veřejné služby stala vládní média.
Zda bude vznikající vláda hledat alternativní modely financování, není jisté. Vyjádření zástupců hnutí ANO jsou nejednoznačná. „První krok, který by měla udělat veřejnoprávní média, je to, že se provede revize všech jejich nákladů a zváží se, jestli se nedá skutečně někde ušetřit,“ řekl v sobotním podcastu Jiný pohled první místopředseda hnutí ANO Karel Havlíček.
„Druhá věc je, že můžeme a budeme hledat cestu, jakým způsobem to neplatit z koncesionářských poplatků, což jsme slíbili, protože poplatky budí obrovské emoce,“ prohlásil dále Karel Havlíček. Tyto emoce podle něj pramení z nespokojenosti s poskytovanou službou. „My tvrdíme, dělejme to, jako to dělá 17 dalších zemí v Evropské unii a hraďme to z rozpočtu,“ dodal.
Pokud by se vláda skutečně vydala touto cestou, tak by zařazení České televize a Českého rozhlasu mezi výdaje státního rozpočtu v praxi znamenalo, že na jejich chod bude přispívat většina obyvatel a firem ze svých daní. Ještě není jasné, jakou sumu by tato média dostávala, mechanismus jejího výpočtu ani pojistky proti tlaku na management při jednání o rozpočtu.
„Česká televize i rozhlas budou vždy jen tak nezávislé, jak sebevědomý a skutečně nezávislý bude jejich management. Způsob financování sám o sobě nic neřeší,“ domnívá se nová předsedkyně poslaneckého klubu hnutí ANO Taťána Malá.
Evropské modely
Změna každopádně nebude ze dne na den. Zákon o České televizi i zákon o Českém rozhlasu dnes určují, že obě instituce jsou samostatnými právnickými osobami, které hospodaří se svým vlastním majetkem. Stát neodpovídá za jejich závazky a ony neodpovídají za závazky státu. Vláda tedy bude muset připravit mediální novelu, ve které související pasáže upraví.
V zemích, o kterých mluví Karel Havlíček, bývají v zákonech různé ochranné mechanismy, aby média nemusela nadbíhat aktuální vládě. Často je to například pevný vzorec výpočtu nebo fixní procento HDP, případně se rozpočty plánují ve víceletých cyklech, zohledňuje se inflace nebo se používají mechanismy, které obcházejí každoroční politické vyjednávání.
Také modely veřejného financování národních médií jsou v těchto zemích různé, protože každý stát má jinou strukturu veřejné správy, odlišný právní základ jednotlivých médií i různou úroveň politické kultury. Ledacos napoví mezinárodní mediální žebříčky, ve kterých jsou například skandinávské státy na předních pozicích, zatímco Maďarsko, Španělsko nebo Francie jsou níž než Česká republika.
Například Švédsko vybírá od občanů zvláštní příspěvek na veřejnou službu, který se liší podle zdaňovaného příjmu. Vybírají ho finanční úřady a přeposílají ho na vázaný účet mimo rozpočet. Ve Finsku platí národní televizi a rozhlas z výnosu z účelové daně, přičemž každoroční výpočet konečné sumy zohledňuje vývoj mezd a nákladů v celé finské společnosti.
Na Slovensku dostává STVR nárokovatelný příspěvek z rozpočtu ve výši 0,12 % HDP. V Dánsku nebo Norsku jsou také příspěvky ze státního rozpočtu, ale stanovené na několik let dopředu. Ve Francii dostávají média veřejné služby dotaci na svou činnost, přičemž její konkrétní výše je upřesněna v zákoně o státním rozpočtu na příslušný rok. Francouzská televize je hluboko v červených číslech a v roce 2026 by měla ušetřit další miliony eur, což je ve Francii předmětem ostré veřejné debaty.
O zrušení televizních a rozhlasových poplatků aktuálně usiluje také liberální vláda v Polsku. Chtěla by je nahradit financováním z rozpočtu, přičemž národní televize a rozhlas jsou už teď závislé na vládních příspěvcích. Mediální reformu však pravděpodobně odmítne podepsat konzervativní hlava státu Karol Nawrocki.
Česko jako vzor
České veřejnoprávní média získala letos mezinárodní uznání jako „model pro nezávislé veřejnoprávní vysílání ve střední a východní Evropě“, přičemž Reportéři bez hranic posunuli Českou republiku na 10. místo v celosvětovém indexu svobody médií.
Vznikající česká vláda bude muset při změnách zákonů o veřejnoprávních médiích zohlednit nový Evropský akt o svobodě médií (EMFA). Tento závazný předpis je v celé Evropské unii plně platný od 8. srpna 2025. Členské státy podle něj musí zajistit „přiměřené, udržitelné a předvídatelné finanční zdroje“ pro veřejnoprávní média a zavést „účinné právní záruky jejich nezávislého fungování“.
V programovém prohlášení se nepíše o spojení České televize a Českého rozhlasu do jedné instituce, jak před volbami ohlašoval Andrej Babiš. Podle všeho tedy nebude vyslyšeno ani přání SPD, aby se s televizí a rozhlasem spojila národní tisková agentura ČTK. Na jejím fungování by se nemělo nic měnit.
Přesto může k určitým zásahům do současného fungování televize a rozhlasu nakonec dojít. „Na základě analýz připravíme další legislativní změny, které povedou k aktualizaci definování veřejnoprávní služby, efektivnějšímu využívání zdrojů a odstranění duplicitních nákladů,“ pokračuje totiž programové prohlášení.
K lepší definici činnosti médií veřejné služby přitom mají přispět memoranda, která teprve v září a v říjnu schválily Rada České televize a Rada Českého rozhlasu. Generální ředitelé obou médií je po předchozích konzultacích se soukromým sektorem podepsali s končícím ministrem kultury Martinem Baxou (ODS).
Memoranda upřesňují parametry veřejné služby do roku 2030, a je otázkou, co by se s nimi stalo při chystaných legislativních změnách. Generální ředitelé za jejich dodržování ručí svými funkcemi. Jestliže už memoranda nebudou relevantní, musí ze zákonů zmizet i tato pasáž.
Kontrola NKÚ
Bez problémů by šel splnit bod, v němž budoucí vláda píše: „Zajistíme transparentní kontrolu hospodaření České televize a Českého rozhlasu prostřednictvím NKÚ. Naší prioritou je zachování jejich nezávislosti.“ Zavedení kontroly Nejvyšším kontrolním úřadem totiž dlouhodobě podporují všechny politické strany. Opakovaně se k ní pozitivně vyjádřili také manažeři České televize a Českého rozhlasu.
Navíc je návrh už hotový, připravila ho senátorka Hana Kordová Marvanová. Jde o ústavní novelu, protože je nutné doplnit provozovatele vysílání ze zákona do seznamu oprávnění Nejvyššího kontrolního úřadu. Senátoři novelu hladce schválili v květnu, končící sněmovna ji však nestihla vůbec projednat. Dostanou ji tedy na stůl noví poslanci. Původně plánovaná účinnost od 1. ledna 2026 se tím pádem už nestihne, ústavní zákony není možné projednávat ve zkráceném režimu.
Proti plánovanému zrušení poplatků a případnému převedení ČT a ČRo pod státní rozpočet se vymezila skupina devíti osobností. Je mezi nimi také senátorka Kordová Marvanová. V prohlášení zaslaném agentuře ČTK signatáři označili záměry vznikající vlády za potenciální „likvidaci veřejnoprávních médií v České republice a destrukci jednoho z pilířů demokracie“.
Návrh je podle nich nepřijatelný a neslučitelný s demokratickými poměry v Česku. Svou výzvu adresovali prezidentovi Petru Pavlovi a české veřejnosti.
- Chcete mít Lupu bez bannerů?
- Chcete dostávat speciální týdenní newsletter o zákulisí českého internetu?
- Chcete mít k dispozici strojové přepisy podcastů?
- Chcete získat slevu 1 000 Kč na jednu z našich konferencí?
Staňte se naším podporovatelem
