Hlavní navigace

Barevné tiskárny desítky let tajně označují vše, co vytisknou

Autor: Depositphotos
Daniel Dočekal

Neviditelné žluté tečky měly umožnit najít padělatele v Japonsku. Mohou mít ale i zásadní dopad na soukromí.

Případ Američanky Reality Leight Winner, která do médií vynesla přísně utajované dokumenty NSA týkající se ovlivňování amerických voleb Ruskem, znovu přitáhl pozornost k desítky let známe vlastnosti barevných laserových tiskáren. 

Chvíli se totiž mělo za to, že FBI přišla na vynašečku informací s pomocí neviditelných žlutých bodů, které barevné tiskárny vkládají na každý vytištěný list. Magazín Intercept, kterému Winnner vytištěné dokumenty poskytla, totiž scan materiálů předal úřadům, aby ověřil jeho autenticitu. 

Mezitím se ale ukázalo, že FBI na Winner přišla nejspíše prostě tak, že tisk zaznamenal interní auditovací systém (viz oficiální dokument, ve kterém postup popisuje příslušný agent FBI) a navíc si s Interceptem dopisovala z „firemního“ e-mailu. Kauza je ale užitečná v tom, že opět probudila zájem o steganografii využívanou ve všech barevných laserových tiskárnách.

Žluté body, co hned tak neuvidíte

To, že každý list vytištěný na barevné tiskárně je označený neviditelnými žlutými body, kupodivu není konspirační teorie, ale pár desítek let stará (a známá) skutečnost. Kořeny má v době, kdy se barevné tiskárny poprvé dostaly na trh, a její příběh nás zavede někam do šedesátých let a do Japonska.

Ve Fuji (Xeroxu) tehdy s ohledem na obavy vlády vyvinuli systém neviditelného označování tisků. Důvodem byly obavy vlád, že se barevné tiskárny stanou nástrojem padělatelů, kteří na nich budou tisknout padělky peněz. Do stejné kategorie opatření patří i to, že kopírky běžně odmítají zpracovat bankovky. Žluté skoro neviditelné body, které na listy přidávají laserové tiskárny, jsou podstatně chytřejší záležitostí.

Když se o mnoho let později přišlo na to, že tiskárny umisťují na každý list záhadné žluté body, započalo pátrání, co znamenají. Výrobci tiskáren sice nepopírali, že je tam dávají, ale co představují, sdělit nechtěli. Analýzou řady vzorků se nakonec přišlo na to, že body jsou kód obsahující výrobní číslo tiskárny a čas a datum tisku. Umožňují tedy identifikovat vlastníka zařízení a případně i zjistit, kdo v dané době na tiskárně tiskl.

První veřejné informace o žlutých bodech se objevily v roce 2004 v PCWorldu v článku Government Uses Color Laser Printer Technology to Track Documents a nutno dodat, že tehdejší článek vyvolal poměrně velkou pozornost ochránců soukromí. Identifikace výtisku totiž může znamenat i zásadní možnost narušování soukromí, a tedy i problémy pro aktivisty – a tehdy se řešilo i to, že může porušovat i americkou Ústavu.

V roce 2005 se problému věnovala EFF v Investigating Machine Identification Code Technology in Color Laser Printers, na jejichž stránkách najdete i souhrnný materiál Printers: Is Your Printer Spying On You? Podstatné je, že pozornost médií nijak existenci žlutých bodů neovlivnila, ale přispěla k objevení toho, co obsahují a jak je rozklíčovat.

Prakticky všechny tiskárny to dělají

EFF se tehdy prostřednictvím FOIA (žádost o informace) podařilo získat přehled tiskáren, které žluté body používají (viz List of Printers Which Do or Do Not Display Tracking Dots), ale později dospěla k závěru, že to dělají prakticky všechny (laserové barevné) tiskárny. Chvíli se uvažovalo i nad tím, že snad existuje nějaké „tajné nařízení“ či „utajená dohoda“.

Ve skutečnosti to spíše vypadá, že výrobci tiskáren prostě ochotně a dobrovolně začali kopírovat to, co původně přinesla Fuji a Xerox. A značnou část na tom má to, že funkčnost nepřímo vyžadovaly vlády zemí, do kterých firmy potřebovaly svá zařízení vyvážet.

Neméně zajímavé je, že variant označování je několik. Od oné základní v podobě sloupců teček až po kruhové uspořádání a další varianty. Aktuálně je ve hře i to, že podle všeho existuje ještě novější způsob označování, který není tak snadno odhalitelný. Žluté tečky totiž můžete vidět pod vhodným osvětlením, ale také stačí dokument přenést do počítače (scan, vyfocení mobilem) a zviditelnit nějakým tím vhodným filtrem barev a zvětšením okrajů papíru.

EBF17 tip Braverman 2

Novější metoda ale může znamenat, že se steganografie neodehrává v „bílém“ místě, ale může být chytře schovávána tam, kde jsou skutečné tištěné informace.

Až si tedy příště na firemní barevné laserové tiskárně budete chtít tisknout nějaké ty štvavé protistátní pamflety, tak pamatujte, že každý vytištěný list bude obsahovat identifikaci, která může kohokoliv přivést zpět k použité tiskárně. A následně, ze síťových záznamů, bude možné zjistit, ze kterého počítače se tisklo a kdo na něm byl přihlášený. Případně se půjde nějakou tou kamerou podívat, kdo si tisk z tiskárny vyzvedl. 

Našli jste v článku chybu?