Hlavní navigace

Bezdráty vs. klasické pevné linky

3. 1. 2001
Doba čtení: 8 minut

Sdílet

Po samostatných cenových přehledech pevných linek a bezdrátů přinášíme jejich vzájemné porovnání. Článek by měl zodpovědět především otázky těch, kteří se mezi jednotlivými druhy internetového připojení rozhodují. A to jak po stránce technické, tak po stránce porovnání "výhodnosti" jednotlivých nabídek. Jaký typ připojení je tedy nejvýhodnější?

Dříve než odpovíme na otázku, kterou jsme si položili, je nutné obě služby porovnat. Zde máme na mysli především srovnání obou technologií po technické stránce a porovnání jejich cenové výhodnosti. Vzhledem k tomu, že první způsob srovnání je důležitý z hlediska konkrétního nasazení, budeme se mu věnovat nejdříve.

Mluvíme-li o obou způsobech připojení na Internet, máme na mysli vlastně dva různé způsoby realizace tzv. „poslední míle“. Z hlediska Internetu jde tedy pouze o různé typy datových spojů, které jsou pro připojení k Internetu použity. Vzhledem k charakteru obou řešení lze říci, že jde o způsoby, které jsou libovolně zaměnitelné a poskytují stejný typ služeb. Jinak řečeno, pokud fungují naprosto bezproblémově, nemá koncový zákazník prakticky možnost rozpoznat mezi nimi rozdíl.

Ačkoli proti sobě stavíme od počátku dva způsoby připojení, můžeme je pro naše účely rozdělit na tři, řekněme základní skupiny. Pokud budeme pod pojmem klasické pevné linky rozumět připojení realizované kabelovým (myšleno obecně, nikoli v souvislosti s kabelovou televizí) vedením, zbývá nám celý balík bezdrátových připojení, který je nutno rozdělit minimálně na dvě zcela rozdílné skupiny. Pro naše další použití si však tyto skupiny drobně upravíme. Budeme operovat s připojením typu point-to-multipoint (P-MP) v bezlicenčním pásmu 2,4 (event. 3,5) GHz a připojením v licencovaných pásmech (případně v bezlicenčních pásmech) pomocí spojů point-to-point (P-P). Podobně bychom mohli rozdělit připojení přes kabelové vedení na metalické a optické, pro naše účely to však není nutné. Pojďme se tedy podívat na všechny tři skupiny trochu podrobněji.

Připojení pomocí kabelového vedení

Jde v podstatě o datový okruh, tak jak jej nejčastěji známe od telco operátorů. Typicky jde o spoj realizovaný na „klasickém“ telefonním vedení. Jeho velkou výhodou je především to, že je možnost pomocí této technologie realizovat připojení téměř na celém území České republiky, respektive skoro všude tam, kde je zavedeno telefonní vedení. Oproti ostatním typům připojení se vyznačuje vysokou stabilitou a spolehlivostí. Jeho rušení je velmi problematické a k fyzickému narušení může dojít pouze při poškození vedení (nejčastěji překopnutí), které však bývá velmi ojedinělé. Je určeno pro všechny přenosové rychlosti a umožňuje jejich prakticky neomezené povyšování. Tyto výhody jsou vyváženy jednou, avšak velmi důležitou vlastností. Je nutno položit samotné kabelové vedení. V oblastech, kde není položeno dostatečně kvalitní (či vůbec žádné) vedení, může jít o problém, jehož vyřešení si vyžádá značné finanční náklady.

Bezdrátové připojení v licencovaných pásmech a v bezlicenčních pásmech pomocí pojítek

Tento způsob připojení představuje spolehlivější variantu bezdrátového připojení. Oproti kabelovým datovým okruhům jde sice o méně spolehlivý typ připojení nabízející také nižší přenosové rychlosti, přesto jde o hodnoty, které nedostačují pouze v ojedinělých případech. V licencovaných pásmech by mělo rušení odpadat úplně a u bodových spojů v bezlicenčních pásmech je možnost rušení minimální, respektive málo pravděpodobná. Problémem je především nutnost přímé viditelnosti mezi oběma koncovými body. Nepříjemnosti může v některých ojedinělých případech způsobit také zvlášť nepříznivé počasí, nemluvě o možnosti fyzické likvidace spojů. Jde však o velmi nepravděpodobné případy, přesto je nutno si uvědomit, že kabelové spoje v podzemí jsou přeci jen o něco lépe chráněny před vlivy počasí. O spolehlivosti tohoto řešení však vypovídá i to, že řada telco operátorů (u nás např. Aliatel) používá právě tuto technologii k realizace klasických datových okruhů, respektive k připojení zákazníka na svoji páteřní síť. Jedná se tedy o připojení srovnatelné s klasickým kabelovým vedením.

Bezdrátové připojení point-to-multipoint v bezlicenčním pásmu 2,4 GHz

Řešení, které si u nás získalo takovou popularitu, že je pro něj u většiny lidí synonymem bezdrát. V našem výčtu nabízí relativně nejméně kvalitní služby. Vzhledem k charakteru nemůže ze své podstaty zaručit úroveň nabízených služeb, v některých případech může dojít k silnému rušení, které zcela znemožní rozumné používání služby. Jde však o případy krajní, většinou jde o způsob připojení, který nabízí slušné a vcelku spolehlivé služby. Nemá cenu zde podrobněji rozebírat výhody a nevýhody tohoto řešení, protože se mohou velmi lišit v závislosti na oblasti nasazení. Nějakou představu o kvalitě služeb může dát pouze přeměření přímo v dané lokalitě, které by mělo odhalit většinu případných nesnází. Konečný verdikt pak může dát pouze zkouška v praxi. Bohužel ani zkušební nasazení nemůže být úplnou jistotu, zda bude v budoucnu připojení fungovat tak spolehlivě, jak funguje nyní nebo naopak. Problém, který vychází z volnosti tohoto způsobu připojení, je především v možnosti nárazových problémů, které mohou způsobit výpadky trvající od několika minut až po dny. Jde však o jevy charakteristické spíše pro lukrativní oblasti velkých měst (typicky Praha). Obecně pak platí, že čím méně lukrativní oblast, tím méně problémů. Jde o řešení, které má poměrně specifickou oblast nasazení a to především vzhledem k faktu, že není vhodné pro vysoké rychlosti a není určeno pro aplikace, které vyžadují naprostou spolehlivost. To ho však vůbec nevyřazuje z nasazení v malých a středních společnostech. Jinak platí všechny nevýhody společné pro bezdrátové spoje obecně, tak jak byly uvedeny u předešlé skupiny.

Zcela zvláštním fenoménem této skupiny je kvalita společnosti, která službu nabízí. Bohužel se zde totiž projevuje, že řada firem, ve snaze nabízet úplnou paletu služeb, zanedbala specifika této technologie a nenabízí dostatečně kvalitní služby. To se projevuje především v případě, kdy je nutno odstraňovat nějaký problém. Zatímco u předchozích dvou skupin zajišťuje služby přenosové trasy buď třetí strana nebo je poskytovatel sám datovým operátorem, který je schopen zabezpečit dostatečně kvalitní servis, u této skupiny se o všechny problémy stará poskytovatel sám. Nejjednodušším způsobem, jak zjistit zda námi vybraný poskytovatel opravdu nabízí kvalitní služby, je promluvit si o zkušenostech se službou s některým z klientů tohoto poskytovatele (nejlépe přimo z vaší lokality).

Z výše uvedeného jasně vyplývá, jak je to s kvalitou jednotlivých typů připojení. Přesto bych chtěl znovu připomenout, že to rozhodně neznamená, že by posledně uvedený typ připojení poskytovatel nekvalitní služby, v naprosté většině případů poskytuje dostatečně kvalitní připojení!

Pokud jsme si tedy řekli, že pro většinu řešení postačují všechny tři typy připojení, je čas podívat se na jejich finanční výhodnost. Cena v tomto případě přímo úměrně odpovídá kvalitě služeb. Kabelové vedení je tedy nejdražší a „klasický“ bezdrát vyjde nejlevněji. Podrobněji o tom vypovídají následující tabulky. První dvě porovnávají nabídku „klasických“ bezdrátu a „klasických“ pevných linek. Porovnávány jsou připojení s neomezeným přenosem dat o rychlosti 64 kb/s a 256 kb/s. První tabulka uvádí po kolika měsících je bezdrát výhodnější než kabelová pevná linka, druhá pak kolik ušetříme u bezdrátové linky na měsíčních poplatcích. Důvodem, proč není ve většině případů bezdrát výhodnější od počátku, je vyšší cena koncového zařízení, která se promítne ve výši zřizovacího poplatku. Pokud je u první tabulky uveden počet měsíců „0“ znamená to, že služba má nižší či stejný zřizovací poplatek jako „klasická“ pevná linka. Pokud je počet měsíců „1“ znamená to, že se rozdíl mezi zřizovacími poplatky smaže s první měsíční platbou, tedy vlastně okamžitě. Třetí tabulka pak nabízí porovnání služeb bezdrátů v licencovaném pásmu eventuálně spojů realizovaných pomocí bezdrátových pojítek a „klasických“ pevných linek. Uvedena je pouze rychlost 256 kb/s a obě sledované hodnoty jsou proto obsaženy v jedné tabulce. Jako příloha pak slouží dvě tabulky s cenou místních datových okruhů společností Aliatel, Český Telecom a GTS.

Ještě než se pustíte do studování tabulek, chtěl bych upozornit na to, že mají mít pouze informativní hodnotu. Jejich smyslem je umožnit čtenáři porovnat rámcově ceny bezdrátů s klasickými pevnými linkami a pro tento účel byly také upraveny. V tabulce jsou uvedeni pouze poskytovatelé z minulých přehledů, kteří nabízejí obě sledované služby, aby je bylo možno porovnat. Pokud je některý poskytovatel uveden dvakrát znamená to, že jedna nabídka obsahuje pronájem bezdrátového zařízení a druhá jeho nákup. U poskytovatelů, kteří nenabízejí u pevného připojení k Internetu jako součást datový okruh, byly připočteny na náklady na místní linku a to ve variantě ČTc STANDARD. Chtěl bych ještě jednou zdůraznit, že není kladen důraz na úplnost přehledu, jde pouze o informativní přehled! Pro podrobnější informace mají sloužit minulé přehledy.

Klasické bezdráty na sdíleném pásmu 2,4 GHz

Po kolika měsících je bezdrát výhodnější než klasická pevná linka?

Poskytovatel

64 kb/s

256 kb/s

Pozn.

Contactel

0

A

Contactel

2 / 4

A,B

GTS

2

InWay

2

1

Nextra

0

0

Skynet

0

0

Skynet

4

2

B

Video On Line

1

1

World Online

2

1

Kolik ušetříme za měsíční poplatek u bezdrátu oproti klasické pevné lince?

Poskytovatel

64 kb/s

256 kb/s

Pozn.

Contactel

4.001

A

Contactel

6.001

A,B

GTS

3.000

InWay

3.900

13.400

Nextra

4.400

18.400

Skynet

5.400

16.800

Skynet

6.600

18.000

B

Video On Line

2.200

11.800

World Online

5.900

16.400

Bezdráty na pásmech mimo 2,4 GHz

256 kb/s

Návratnost

Měs. úspora

Pozn.

Nextra

0

20.000

Speedbone

0

0

C

Video On Line

nikdy

0

Informační tabulka s cenami místních datových okruhů

64 kb/s

Zřízení jednoho koncového bodu

Paušál/měs.

Aliatel

12.000

12.600

ČT STANDARD

7.000

7.000

ČT PREMIUM

7.000

9.800

GTS

12.000

9.280

256 kb/s

Zřízení jednoho koncového bodu

Paušál/měs.

Aliatel

20.000

32.800

ČT STANDARD

7.000

18.900

ČT PREMIUM

7.000

26.460

GTS

13.000

25.390

Legenda k poznámkám:

A) připočtena cena za datový okruh a to lokální varianta služby ČT STANDARD
B) v závisloti na použité technologii
C) stejné cenové podmínky – v praxi jde o totožnou službu
D) Frame-Relay, CIR poloviční než maximální rychlost, tj. 50%

BRAND24

Ceny jsou uvedeny v Kč a bez DPH.

Z tabulek jasně vyplývá, že „klasické“ bezdráty jsou výrazně výhodnější než „klasické“ pevné linky. Návratnost do bezdrátu je až překvapivě rychlá. V případech, kdy je nutno koupit vlastní koncové zařízení, je to u pomalejší linky 64 kb/s nejdéle za 4 měsíce! Úspora na měsíčním poplatku je především u linek s vyšší rychlostí (256 kb/s) velmi výrazná a pohybuje se cca mezi 12.000 a 18.000 Kč. U kvalitnějších bezdrátových spojů jsou již rozdíly oproti klasickým pevným linkám většinou minimální, což odpovídá tomu, že nabízejí kvalitativně téměř totožné služby. Finanční hledisko tedy mluví jasně – klasické bezdráty jsou velmi výhodné, pokud se tedy nacházíme v oblasti, kde je možno se tímto způsobem připojit k Internetu, je to ve většině případů to pravé řešení.

Jaký máte názor na naše cenové přehledy? (Prosíme odpovězte, pomůžete nám ve správném směřování v budoucnu).

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je redaktorem serveru Lupa. Jeho specializací jsou poskytovatelé připojení a technické aspekty Internetu.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).