V souvislosti s aktuální bitcoinovou kauzou, která ovlivnila podobu přinejmenším současné vlády a dost pravděpodobně promluví i do kontur té příští, se často mluví o zabavování, označování či zmražení kryptoaktiv. My se proto z technické i právní stránky zaměříme na to, jaké nástroje v tomto ohledu stát vůbec má.
Kryptoměny, Bitcoin z toho nevyjímaje, jsou na rozdíl od klasických peněz jako prostředku směny či uchování hodnoty ryze digitální, nejsou vydávány žádnou bankou ani jinou státní autoritou, která by jejich emisi mohla zakázat či jinak regulovat, a veškeré transakce s nimi se odehrávají zcela veřejně. Poslední věta neplatí absolutně, některá kryptoaktiva, například Monero veřejný blockchain nemají.
Tedy Bitcoiny neexistují v podobě, kdy by policie mohla kamkoliv přijít, do tašek naskládat ať už mince, harddisky nebo cokoliv hmatatelného, a pak se v televizi chlubit tím, že zajistila výnos z trestné činnosti. To na kryptoměny obecně neplatí.
Přesto v aktuálně řešené kauze miliardového daru Ministerstvu spravedlnosti od odsouzeného provozovatele darknetového tržiště Tomáše Jiřikovského pocházejícího z několik let spících peněženek hrál zabavený majetek klíčovou roli. V souvislosti s Jiřikovského trestnou činnosti u něj policie přitom byla několikrát. První domovní prohlídka spojená se zabavováním elektroniky, se v jeho domě odehrála už v létě 2014. Tehdy mu ale policie nebyla schopna nic dokázat a techniku mu musela vrátit. O dva roky později, v dubnu 2016 už je komando NCOZ úspěšnější. Vedle počítačů objevuje i nepovolené zbraně a střelivo a Jiřikovský končí ve vazbě.
Po odpykání trestu a jeho propuštění advokát Jiřikovského Kárim Titz už v roce 2023 vynaložil značné úsilí, aby jeho klientovi byla zabavená elektronika vrácena. Především pak šlo o zašifrované nosiče. Na nich, jak se letos ukázalo, byly uloženy digitální peněženky, chcete-li soukromé a veřejné klíče k bitcoinovým adresám. Bez nich sice v blockchainu představujícím veřejnou účetní knihu sice existuje záznam o tom, že na určité adrese je uloženo tolik a tolik jednotek kryptoměny, ale jsou zcela nedobytné, nikdo se k nim nedostane, nikam je nepřevede, za nic je nesmění.
Dva klíče k bohatství
Ve spojení s Bitcoinem se často používá přirovnání, že jejich držitel je sám sobě bankou. Aby o své bohatství nepřišel, musí střežit jako oko v hlavě dvojici elektronických klíčů ke každé bitcoinové peněžence, a to tak, aby on sám ji měl k dispozici pokaždé, pokud bude chtít s hodnotou nakládat, a současně, aby se nedostala do rukou nikomu jinému. Protože blockchain nijak neověřuje identitu příkazce. Kdo zadá správnou kombinaci, ten realizuje převod.
Je tak úplně jedno, na čem bude dvojice klíčů zabezpečujících přístup k Bitcoinům uložena. Může to být kus papíru, excelovská tabulka, obrázek s QR kódy pro každou z adres, nebo hardwarová peněženka starající se o to, aby soukromý klíč nikdy toto zařízení neopustil, a aby tedy bylo pro každou realizaci převodu nutný přístup k tomuto fyzickému zařízení.
Poslední zmíněná možnost má tu výhodu, že při poruše, ztrátě či odcizení hardwarové peněženky si lze novou nastavit přesně tak, jak vypadala ta původní, a tím ji obnovit. Slouží k tomu seed, tedy kombinace 12 až 24 anglických slov. Jejich správná posloupnost zajišťuje, že ani ztráta či poškození nosiče informací, vás o majetek nepřipraví. Totéž platí pro ostatní hierarchicky deterministické (HD) peněženky, tedy ty, kdy se adresy odvozují ze seedu. Tedy i na pevném disku mohou být tímto způsobem uloženy jednotlivé bitcoinové peněženky, které půjdou jinde obnovit i poté, co zašifrovaný disk skončí po domovní prohlídce policejním depozitu.
Znalec promluvil, víc Bitcoinů prý neodemkl
Jiřikovský zjevně těchto výhod HD peněženek nevyužíval. Jak znalec Jiří Berger, kteří se dříve zaklínal povinnou znaleckou mlčenlivostí a s médii komunikovat odmítal, napsal na sociální síť LinkedIn, Jiřikovského peněženka fungovala na původní verzi Bitcoin Core. Nejednalo se o žádný tenký klient, ale plnohodnotný node v bitcoinové síti. To také vysvětluje ono 30hodinové odemykání peněženek, o kterém mluvil ministr Blažek. Bitcoin Core napřed musel ve vráceném počítači Jiřikovskému načíst a zpracovat historii blockchainu od roku 2016 do letoška. A to je operace, která si nemalý čas vyžádá.
Původní varianta bitcoinové peněženky postavená na technologii JBOK měla také podstatnou nevýhodu zálohování, což ostatně potvrzuje i Patrik Zandl. Peněženky, které vzniknou až po záloze, jsou ztraceny, a to přinejmenším do té doby, než se objeví na jiné záloze. A tak tomu mohlo být i v tomto případě.
Znalec Berger tak prý dokázal odemknout přístup jen k omezené množině účtů, ke kterým na policií vrácených nosičích nalezl patřičné klíče, a tím zpřístupnil oněch 1561 BTC. K ostatním klíče neměl. Této verzi by odpovídalo i to, jaký objem kryptoměn se letos na jaře dal do pohybu. To však neznamená, že zálohy nemohou existovat jinde a že se nemohou po čase objevit.
Vždyť jak jsme upozornili, Bitcoiny z adres spojovaných s Nucleus Marketem byly v pohybu i den po Jiřikovského zatčení a zabavení jeho techniky. Tedy i když byl provozovatel tržiště za mřížemi a technika zabavená při domovní prohlídce v rukou policie, i dál Bitcoiny z příslušných peněženek vesele odtékaly. To vede k závěrům, že přinejmenším v té době mu policie nezajistila všechnu techniku.
Na co znalec odpověď zatím nedává, je dění den před darem ministerstvu. Proč a kam se dal do pohybu obsah peněženky ještě před tím, než se Prahy vypravil brněnský notář Lubomír Mika a spolu s náměstkem ministra spravedlnosti Radomírem Daňhelem přihlíželi převodům na státní hardwarovou peněženku Trezor.
Kdy stát může převáděná kryptoaktiva stopnout
Tyto transakce a pak samozřejmě ty učiněné večer v den daru po notářově odchodu, jsou na celém případu tím nejzajímavějším. Jedná se totiž o Bitcoiny, které jsou stále v čilém pohybu i do dnešních dní. Část prostředků se jejich držitel snaží znepřehlednit přes takzvané mixéry. A jsou různě přeskupovány, část je převáděna na účty burz, a to nejen těch českých, ale i zámořských (Kraken).
A tím se dostáváme k otázce zmíněné v úvodu, jak je to s vlastním zmrazováním kryptoaktiv, jejich značením a zabavováním. Z úst exministra Pavla Blažka jsme opakovaně slyšeli, že pokud by se v budoucnu potvrdila spojitost těch zbývajících 70 % aktiv v peněženkách na vrácených a nesmazaných discích s ilegální činnosti, že stejně v budoucnu státu propadnou. Opravdu je to tak?
PODCAST: Kauze se věnovali kolegové z webu Měšec v podcastu Bitcoin a blondýna
Jak jsme si řekli, právo disponovat s hodnotou uloženou v blockchainu má ten, kdo ovládá dvojici příslušných elektronických klíčů. Pokud stát tyto klíče znát nebude, může se stavět třeba na hlavu a k těmto aktivům se nedostane. Nebude je moci Jiřikovskému (ani komukoliv jinému) odejmout, někam převést a tam s nimi dále disponovat.
Má ale jiné možnosti. Zákon č. 253/2008 Sb., o opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, pro který se používá všeobecné označení AML zákon je přesně tím opatřením, které další dispozici s problematickou úložkou komplikuje. Ne snad ve smyslu, že by bránil dalším převodům, klidně na stovky či tisíce dalších jiných adres, jako se tomu děje do dnešních dnů. Ale komplikace způsobí při pokusu o směnu na oficiálních místech, tedy burzách či směnárnách, za jakoukoliv jinou protihodnotu.
Může jít o proměnění na peníze (fiat) nebo jinou kryptoměnu. Tyto instituce AML zákon zavazuje zkoumat jejich původ. Mají k tomu softwarové nástroje, blockchainové analyzéry, které velmi rychle a správně vyhodnotí, že tato aktiva protekla problematickým darknetovým tržištěm Nucleus Market. To v dalším kroku znamená takovou hodnotu zadržet a informovat Finanční a analytický úřad (FAÚ).
Ministerstva nebo jiné státní úřady budeme jako povinnou osobu v AML zákoně hledat marně. Jednoduše proto, že nikdo nepředpokládal, že by tuto cestu pro „vyprání“ problematických aktiv vůbec použil. Jiřikovský to zkusil, vsadil však na špatnou kartu. Darovací smlouva uzavřená s resortem spravedlnosti na 30 % znovuobjeveného bohatství totiž neposkytla pro směnárny dostatečně průkazný doklad pro původ zbývajících 70 % a nezabránila tak tomu, aby je tito podnikatelé nestopli a nenahlásili.
Oproti tomu kupující v aukcích, kteří Bitcoiny vydražili a od ministerstva odkoupili, jsou na tom lépe. Při každém pokusu o směnu na oficiálním místě sice dál bude svítit v systémech červená, ale oni jsou schopni prokázat kupní smlouvu, že tuto hodnotu nabyli poctivě. A pokud půjde o třetí a následný převod, kde bude jednoznačně vidět historie skrze oficiální místo podléhající AML a KYC (Know Your Customer) povinnostem, už to nikdo zkoumat ani nebude.
Čili minimálně v Evropské unii mají problém udat (směnit) Bitcoiny sám Jiřikovský a ti, které podaroval (s výjimkou státu). Může zkoušet – a patrně proto okamžitě po propuknutí kauzy vyrazil na cestu do Asie – různá tamní exotická místa, kde se na původ kryptoaktiv tolik nehledí, nebo se je pokusit postupně uplatnit mimo oficiální KYC místa, přes různé P2P kanály. Nelze ale čekat, že by se mu tímto způsobem podařilo zbavit Bitcoinů v kdovíjak závratných hodnotách.
A co se směnáren v exotických částech světa týče, pokud by o tyto Bitcoiny měl zájem jen český stát a FAÚ, lze si představit, že po nějaké době bude s nalezením obchodní protistrany úspěšný. Jenže nelze zapomínat na to, že náhlé probuzení spících peněženek Nucleus Marketu po letech náležitě vybudilo pozornost i americké FBI. A to je pro Jiřikovského možnosti dalšího uplatnění obsahu peněženek kruciální problém. Tchajwanské burzy si z české daňové kobry nebo FAÚ vrásky dělat nebudou. Ale FBI i pro ně už bude trochu jiná liga.
- Chcete mít Lupu bez bannerů?
- Chcete dostávat speciální týdenní newsletter o zákulisí českého internetu?
- Chcete mít k dispozici strojové přepisy podcastů?
- Chcete získat slevu 1 000 Kč na jednu z našich konferencí?
Staňte se naším podporovatelem
