Že Vám to nepřipadá normální, ještě nic neznamená.
Začneme od jednoduchých příkladů.
Potřebuejte brát uričté léky, které stojí nemalou částku. Máte problém s penězi. K lékaři daleko. Jedná se lék, o kterém víte, že jej budete brát doživotně.
1. Stejný lék bere i Váš partner. Zbude mu. Jistě nepochybujete o tom, že si od něho můžete to jedno balení vzít.
2. Stejný lék bere i některý z Vašich rodičů - taktéž si to balení od něj vezmete.
3. Stejný lék bere i Vás dobrý kamarád, kterého znáte dlouhá léta. I od něj si tu jednu krabičku vezmete. Ale už je Vám hloupé si ji brát zadarmo, tak mu půlku ceny dáte.
4. Stejný lék bere i Vás soused, kterého už tak dobře neznáte, ale potkáváte se na chodbě paneláku a občas se zdravíte. Taktéž si od něj to jedno balení vezmete a dáte mu půlku peněz.
5. Váš partner už lék nemá, ale doporučí Vám jeho známého, kterého ale Vy osobně neznáte a ten Vám jedno balení prodá.
atd. atd. až dojdeme k jednorázovému prodeji na inzerát.
Pořád se ještě domníváte, že jednorázový nákup léku od člověka, kterému ty léky zůstanou, je tak zavrženíhodný?
A kde je ta hranice? Partner ano? Rodič ano? Soused už ne? Soused ano, ale jeho známý už ne? A proč?
A to je přesně ten důvod, proč právo nejsou vzorečky a proč technicky uvažující lidi mají problém s pochopením práva.