Poslední velkou pozornost, kterou blogům „tradiční“ média věnovala, byl asi sobotní článek Miloše Čermáka Jak bloggeři (možná) zachrání noviny v Lidových novinách. Postřehy Miloše Čermáka, protřelého jak „starým“ světem tisku, tak internetovou žurnalistikou, patří mezi místními zkušenostmi vždy k těm hodnotnějším, avšak ani tento autor se nevyhnul poněkud zvláštním úvahám o významu nových médií a blogů zvlášť. Otázka o konci novin nejprve kvůli počítačům, posléze Internetu, nedává smysl asi stejně, jako když se v době rozkvětu televize komentátoři ptali, jestli lidé nepřestanou chodit do kina. Přitom už tehdy bylo dobře známo, jak je důležité při posuzování vzájemného ovlivňování médii rozlišovat jejich vztahy jak na úrovni obsahu, tak formy.
Média se totiž samozřejmě vzájemně neničí, ale konvergují (výborně to popsal např. Marshall McLuhan v „kultovní“ knize Jak rozumět médiím), což lze u tisku a Internetu pozorovat poměrně dobře. Výsledkem jejich dalšího splývání může být elektronický papír, živený obsahem s „nerozlišitelným“ původem (budou jej jistě tvořit stejné mediální domy jako dnešní tištěné i internetové noviny) či ještě něco jiného, každopádně o zániku pak budeme moci hovořit u obou původních médií.
Důležité je rovněž hledisko obsahu. Blogů existuje řada druhů (osobní, tematické, odborné, …), avšak samotné blogy nepřináší do světa novinářství nic nového: takzvaná osobní žurnalistika je přítomna i v „tradičních“ médiích, většinou však oddělena od ostatního obsahu díky pojmenování „komentář.“ Vezmete-li sloupky pravidelného autora v novinách a umístíte-li je na web, rázem získáte blog. Nová je samozřejmě možnost instantního plnění obsahu a zpětná vazba se čtenáři, tedy totéž, co už tu nějakou dobu poskytují internetová média. Těžko tedy mluvit o tom, zda blogy ovlivní noviny, jestliže ty se zaměřují zejména na zpravodajství, tedy formát s vysokými nároky na objektivitu a vyváženost. Potřeba po tomto základním typu informací nezmizí nikdy – aby bylo možné cosi komentovat, je třeba nejprve se něco o tom dozvědět (a to pokud možno objektivně).
Pokud je však na blozích něco nového, pak jsou to nízké náklady na vstup. Založit blog dnes znamená pár kliknutí myší, zatímco samotný obsah za vás (bohudík) počítače nevygenerují. Trochu paradoxně tak úvahy o „síle“ internetového publikování přichází v době, kdy úroveň jeho obsahu zdaleka není tak homogenní, jako když své „blogy“ měli jen ti nejlepší žurnalisté a nadšenci.
Poněkud bezesmyslná je pak i další otázka Miloše Čermáka, jaký je dnes význam novináře, může-li nyní každý uživatel Internetu snadno nalézt k danému tématu více informací než reportér v sedmdesátých letech. Už kvůli výše zmíněnému chaosu ve zdrojích a z toho plynoucí nezvládnutelné inflaci informací není naopak pro obyčejného člověka reálně proveditelné si relevantní informace ze všech oblastí získávat a ověřovat svépomocí. Právě novinář by měl být ten, kdo za něj výběr důležitých zpráv provede, vřadí do kontextu a srozumitelně podá (jistě se lze ptát, nakolik dnes novináři tuto funkci zvládají, ale to je téma na trochu jiný článek). A role aktivního čtenáře? Nebuďte tak sebestřední :-) Lidé nechtějí informace shromažďovat a ověřovat, ale konzumovat…
Poslední výrazný vliv jiného média na tištěný obsah proběhl před třiceti lety, kdy americký deník USA Today poprvé vyšel v „televizní“, tabloidní podobě krátkých zpráv s důrazem na obrazovou složku. Dnes už by nám i toto tehdejší číslo přišlo nudné, avšak tehdy se jednalo o revoluci, kterou řada lidí nestrávila dodnes. Na druhou stranu Internet má na tištěnou produkci vliv podstatně větší, co se „pozadí“ týče: přenos informací, jejich získávání, zpracování i ověřování urychlil na dříve nepředstavitelnou míru.
Bloggeři tedy noviny nezachrání ani nezničí, nanejvýš je přinutí ještě více ověřovat přinášené informace a tím i posílit ve své tradiční složce, tedy objektivitě (tak cizí naopak bloggerům). Noviny v dnešní podobě samozřejmě věčně existovat nebudou, pokud však jejich obsah něco promění, bude to spočívat v překonání dalšího stupně v efektivním šíření informací. Ani dnes není důvod lpět na „papíru“. To, co naopak význam má, je kvalitní obsah – ať už jej nese kterékoliv médium.