Hlavní navigace

Bohumír Zoubek (Profinit): Nemyslím, že je v IT zakázkách tolik korupce, jak se říká

28. 2. 2017
Doba čtení: 10 minut

Sdílet

 Autor: Profinit
Nesmyslné harmonogramy, vysoké sankce, nulové páky na úředníky. Ve veřejných zakázkách je často problém u zadavatelů, říká zástupce české softwarové firmy.

Tuzemské státní IT zakázky mají většinou velice špatnou pověst. Bohumír Zoubek ze společnosti Profinit v rozhovoru pro Lupu popisuje své zkušenosti. V některých ohledech se podle něj situace zlepšuje a do projektů se mohou dostat i menší IT firmy.

Profinit dodává software zejména finančním institucím či telekomunikačním společnostem. V roce 2016 firma vygenerovala tržby téměř půl miliardy korun. Před více než rokem se stala opět stoprocentně českým podnikem, když manažeři odkoupili podíl od rakouského investora New Frontier Group (více v našem tehdejším článku). V Profinitu vznikla i samostatná firma Manta Tools, která už má zákazníky jako Comcast či PayPal.

Jsou státní IT zakázky šité na míru velkým zaběhnutým hráčům?

To si nemyslím. Státní zakázky jsou různé, jen jsou často poptávány nešťastně. Spousta softwarových firem našeho typu nemá vůbec šanci se o ně ucházet. Možná je někdy něco připraveného pro nějakého dodavatele, ale nevěřím tomu, že je toho moc. Pro zadavatele je samozřejmě jednodušší, když se vypíše soutěž na systém jako celek a když se najde někdo, kdo se o něj celý postará. Ve výsledku je zadavateli skoro jedno, jaký dodavatel to dělá. Chce mít dobrý systém a minimum problémů a práce. Jen je potřeba uvažovat o tom, kolik firem v Česku je schopných něco takového dodat.

Na druhou stranu, i kdyby tomu tak bylo, ne vždy to musí být špatně. Když se podívám na naše korporátní zákazníky, typicky tedy banky, ty také nepoptávají celý trh, ale určitou a definovanou skupinu dodavatelů. Jsou kvalifikovaní, aby pro banku dodávali. Čas od času si banky přidají nové firmy. Banky nechtějí vyhodnocovat 50 nabídek nebo se potýkat s tím, že se jim přihlásí firmy s malými zkušenostmi. Tohle veřejná správa a samospráva nedělá, z důvodu zákona o veřejných zakázkách. Přihlásit se může každý. Snaží se to omezit kvalifikačními kritérii a často je to zbytečně složité.

Je tedy stát otevřený i menším dodavatelům, kteří nemají lidi a peníze na to, aby se probírali složitými procesy, ale mají technickou zdatnost a kapacitu?

Jsou výběrová řízení, která jsou menší, kde to není tak složité.

Na jaké komplikace narážíte?

V korporátním světě jsme od roku 2007 do roku 2016 posoudili asi 1600 obchodních příležitostí, které nám přišly z celého trhu, z toho jsme podali 500 nabídek. Získali jsme stovky projektů. V případě veřejných projektů mám pro srovnání kratší období, roky 2014 a 2015. Tam jsme měli 220 zadávacích dokumentací, celkově za 11 miliard korun. Z toho jsme 50 zadávacích dokumentací nastudovali důkladně, tedy jsme usoudili, že jde o zajímavé projekty, a prostudovali stovky stran dokumentace. 

U zadávaček z banky mi na prostudování stačí zhruba hodina času. U veřejné správy je to komplikované a trvá to několik dní. Jsou to dva, tři dny práce kolegy, který na to má speciální postupy a procesy. Z těch 50 prostudovaných nabídek jsme u 13 podali nabídku. To je strašně malé číslo. U soukromých zakázek se jen zřídkakdy stane, že do nabídky nejdeme, u veřejné sféry je to přesně naopak.

Bohumír Zoubek, Profinit
Autor: Profinit

Bohumír Zoubek, Profinit

Problémem jsou například nesmyslné harmonogramy. Když se podíváme třeba na registr vozidel, ten měl velké problémy asi i z toho důvodu, že harmonogram byl nerealistický. Výběrové řízení a podmínky jsou komplikované a na samotnou implementaci zbudou jednotky měsíců. Za tu dobu se to prostě nedá udělat. 

To je softwarové inženýrství. Když dáte do místnosti devět žen, nebudete mít dítě za měsíc, a stejně tak nebude za krátkou dobu hotový systém. Harmonogram je ale často nesmyslný a nelze k němu nic říci. Musíte ho akceptovat, nebo jdete od toho. Teď se zmírnění harmonogramu podařilo u jednoho systému na ČSSZ. Tam už státní správa naslouchala a začala zadání psát tak, aby bylo rozumné pro více firem.

To je jedna výjimka, nebo se situace mění?

Postupně se to začíná zlepšovat. Na veřejných institucích dlouhodobě působí nějací dodavatelé. A ti, jak nemají skoro žádnou konkurenci, trochu zvlčí. Zákazníkovi to začne vadit a začne přemýšlet, jak udělat, aby mohl zaměstnat i jiné softwarové firmy. Dnes už zadavatelé chápou, že například převzetí systému od jednoho dodavatele není ze dne na den a zdarma, a jestli chtějí, aby to dobře dopadlo, tak to do výběrového řízení vypíšou. Začínají chápat, že průšvih není pouze problémem dodavatele, ale také zadavatele. Objevují se tedy snahy přizpůsobit se tak, aby vše bylo otevřené.

Jsou problémem státních IT zakázek i vysoce nastavované sankce?

Ano, ty jsou i desítky tisíc za den. U soukromých firem se díváme na to, jak systém udělat co nejlépe. U státní sféry se však bohužel díváme hodně i na smlouvy a pokuty. Propočítáváme si, kolik nás to bude stát, když budeme mít vůči nerealistickému harmonogramu měsíc zpoždění. Jestli se to vůbec vyplatí dělat. Dost často se objevuje jen hodnocení podle ceny. Do takových zakázek často nemá smysl jít, protože vím, že nejde o kvalitu. Jediné, co zákazníka zajímá, je nejnižší cena.

Pak vás ale nikdo nemůže nařknout, že zakázka byla předražená.

To ano. Ale výběr podle ceny je možná dobrý na trhu komodit, ale ne u softwarových systémů. Často se argumentuje zákonem o veřejných zakázkách. Ten ale dle mého neříká, že se musí postupovat jen dle nejnižší ceny. Toto chování svým způsobem vynucuje Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). Stává se, že firma, která výběrové řízení nevyhraje, pak na ÚOHS protestuje. Velká šance je, že se takový spor nepotáhne, když se rozhoduje podle ceny. 

Vyšla zajímavá analýza (k dispozici zde) o rozhodování ÚOHS a délce řízení. Když je kritérium pouze cena, délka řízení je krátká. Když jsou další kritéria, táhne se to měsíce a roky. No a představte si, že sedíte na nějakém ministerstvu, máte nějaký termín, navíc jsou na systém navázány nějaké dotace, které se musí v termínu čerpat – chcete, aby to takovou dobu leželo na ÚOHS? Nechcete, takže dáte nejnižší cenu. ÚOHS proti studii vydal vyjádření, že byla založena na starých datech a že se rozhodování v roce 2016 zrychlilo. Čili analýzu nerozporovali.

Jak jsou na tom úředníci, kteří přichází s IT zakázkami do styku? Mají potřebné znalosti?

Zde asi nemám zcela dostatečný vzorek dat. Podle zadávacích dokumentací je to často z technického hlediska poptané celkem rozumně. Co nám chybí, je možnost setkání se zadavatelem pro vysvětlení nejasností, to se bohužel stává velmi málo. Také je bohužel skoro vždycky zodpovědnost za projekt a jeho výsledky přenášena jenom a pouze na dodavatele, bez možnosti doplnit podmínky, které by zavazovaly i zadavatele.

Co to znamená?

Jako zadavatel ze státní správy musíte chápat, že to, jestli systém bude dobře fungovat, je také záležitostí zadavatele, ne pouze dodavatele. Musí zde být nějaká součinnost, partnerství. To u spousty projektů není. Jeden z příkladů byl systém na loterijní zákon. Zodpovědnost za výsledky byla jen a pouze na dodavateli. Byly tam nulové páky na zadavatele. Nemůžete mu říci, že neschválil analýzu a musí se posunout termín. Když se to zkombinuje s obřími sankcemi, bylo by to pro firmu našeho typu, když by se nedařilo, skoro likvidační. Zmenší se zájem dodavatelů do něčeho takového jít. Rozumnější přístup by byl rozdělit to na menší kousky a nedávat tak tvrdé sankce.

Proč to tak je?

Možná je to dáno i politikou. Když se objeví chyby, politici mohou v televizi říci, že systém nedodal dodavatel a zároveň ho to stálo několik milionů na pokutě. Pak politik vypadá lépe. Reálně toto ale nevede k dobrým a rozumným systémům.

Když vidíte vypsanou zakázku, u které je jasné, že se nedá za daných podmínek zvládnout, existuje šance to nějak změnit?

V rámci veřejných zakázek není prostor mluvit. Je pouze prostor pokládat oficiální dotazy. Těmi se to dá ovlivnit. Odpovědi na tyto dotazy jsou k dispozici pro všechny, většinou je toho strašně moc. Třeba registr vozidel se „rozbil“ tím, že se o to dodavatelé skutečně začali zajímat a začali se ptát na věci, na které ministerstvo dopravy nebylo připraveno dobře odpovědět. Muselo se to posunout a připravit odpovědi. Někdy také zadavatel nabídne setkání, ale to není časté.

Takže státní sektor od vás může dostat zpětnou vazbu, aby se poučil?

Často se ani poučit nechtějí. Ale jsou i výjimky. U jednoho projektu pro ministerstvo životního prostředí se nám stalo, že jsme si stáhli zadávací dokumentaci, našli jsme nesmyslné harmonogramy a nešli do toho. Pak se nám sami ozvali s dotazem, zda bychom jim mohli sdělit informaci, proč jsme se tak rozhodli. Nejspíše se bavili i s více dodavateli a pak vypsali nové výběrové řízení. Pak to pro nás bylo rozumné zadání, přihlásili jsme se a vyhráli. To je čistá cesta. Také se nás nedávno ptal ÚOHS, proč jsme do jedné zakázky nešli. Každopádně není časté, že by se někdo ptal.

Proč je podle vás český e-government roztříštěný, nesjednocený a nemá mnoho služeb pro uživatele?

Neuvažuje se moc o zjednodušení pro lidi. Pro politiky je to klíčové slovo, které si dají do kampaně, potom si odškrtnou, že něco splnili, ale nedívají se na to z pohledu občana. U nás jsou to jenom takové kousíčky. Nikdo se na systémy nedívá jako na celek. 

Drobné změny ale vnímám. Když se mi narodila první dcera, ještě jsem to musel hlásit na úřadě, když se narodila druhá, což bylo s odstupem tří let, tak už mi na úřadě řekli, že to vědí a že nic nepotřebují. Drobné věci se dějí, ale spousta je jich daleko. Máme složité procesy, legislativa není nakloněna.

Vidíte s případnou novou vládou šanci na změny?

Nemyslím si. Prioritní to asi opět nebude. Málo a špatně se ta oblast prodává. Kdy jako občan s e-governmentem přijdete do styku? Frekvence je jednou za pár let. To, že je komplikované nějaký proces absolvovat, vlastně lidem zase tolik nevadí. Tohle politikům ve volbách nepomůže. Lidi trápí daně, že se někdo má finančně obtížně, a to nezaplácnete tím, že si můžete jednoduše zařídit řidičák. Máme víc jiných problémů, než že nemáme dobře udělané věci kolem e-governmentu.

A nesouvisí ty ostatní problémy právě s tím e-governmentem, alespoň částečně?

Možná trochu. Ale cesta je velmi dlouhá a není zde nikdo, kdo by razil jednu koncepci a strategii. Ty současné jsou všechno jen marketingové řeči. Nejsou to koncepce, ty musí jít až na technologickou úroveň. Tohle se pak posouvá dále dolů. Nemusí být kvalitní dodavatelé, ale i zadavatelé. Bojuje se o splnění legislativních požadavků systémů. Na nějaký dlouhodobý výhled se nikdo moc nedívá.

Setkali jste se někdy v případě IT zakázek s korupcí?

Ne. Razíme stejnou strategii jako v soukromém světě. Snažíme se vše dělat poctivě, a i s tímto přístupem jsme některé státní zakázky vyhráli. I když v některých případech prohrajeme, byl to férový boj. Spousta firem, které se o státní zakázky uchází, to rovněž dělá poctivě. Nemyslím si, že by té korupce bylo tolik, jak se říká. Nechci kritizovat některé konkurenty, ale považuji korupci jako zdůvodnění prohry výběrového řízení za trochu laciné.

Jaké vlivy zastává politické zadání?

To je mimo naši kontrolu. A myslím si, že se to zase tolik neprojevuje. Politika má jistě vliv na to, jací lidé jsou dosazováni, na jaké pozice, ale ve výsledku ten člověk potřebuje, aby mu systémy fungovaly.

Vidíte ze strany politiků tlak na to, aby IT začalo fungovat?

Neřekl bych, že IT ve státní správě nefunguje. Spousta komplikovaných systémů funguje, a spousta třeba ne úplně dobře. Jsem rád, že se doba mění, i firmy našeho typu se mohou dostat k veřejným zakázkám. Tlak tam je, možná je někdy až kontraproduktivní. Někdy můžete být s dodavatelem spokojení a je otázkou, proč znovu soutěžit.

BRAND24

Využívají někteří dodavatelé svého silného postavení a tlačí na úředníky, aby pro stát byly nastaveny nevýhodné podmínky?

To už se v dnešní době neděje. Dříve to tak nepochybně bylo. Ještě se občas někdo ptá na to, abyste potvrdili, že zdrojové kódy a data skutečně budou patřit státu. Ale většinou se to už bere za jasnou věc. My pak poskytujeme služby, ale systém nevlastníme. Tohle postupně zmizí. Ještě nějaké takové historické kontrakty jsou.

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).