Bible říká, že na počátku bylo slovo. Já se naopak domnívám, že na počátku bylo přání. V mém případě to bylo přání velmi jednoduché a na pohled také snadno splnitelné – položit tomu, kdo stojí za agresivními marketingovými kampaněmi otázku, zda považuje tuto formu psychického nátlaku za legitimní a etickou. A případně samozřejmě také zodpovědět některé dotazy, které padly na Světě namodro a v řadě dalších internetových a neinternetových periodik. Netušil jsem však, že pátrání po působnosti Business Software Alliance v České republice bude spíše než seriózní novinářskou práci připomínat výpravu do tajemného hradu v Karpatech. Už od počátku má totiž celá organizace z pohledu běžného pozorovatele téměř konspirativní nádech a ač káže vodu, sama má naprosto neprůhledné fungování a financování. Jako by snad ani žádná BSA nikdy neexistovala.
Signály z neznáma
Business Software Alliance (dále jen BSA) je sdružením několika velkých nadnárodních společností, které nemá v České republice žádnou právní subjektivitu, tudíž de facto ani neexistuje. Všechny kontaktní adresy na internetové stránce www.bsa.cz odkazují na BSA Europe se sídlem v Londýně. Ačkoli u nás tedy žádná BSA neexistuje, má se čile k světu – v médiích právě probíhá velká reklamní kampaň a na další „známky života“ narazíte třeba v prostředcích MHD. Kdo všechny tyhle nákladné kampaně realizuje a financuje? Nechce se věřit, že neviditelná ruka londýnské pobočky sahá až do pražského metra. Někdo také musí psát výhružné dopisy, rozesílat skandální videokazety a vydávat tisková prohlášení. Přesto se zdá, že se všechno děje jaksi mimo čas a prostor a mezi českou veřejnost vstupuje odkudsi z neznáma. Jediným materiálním ostrovem je telefonní hotline s pražskou předvolbou.
Slečny na lince hovoří česky, což značí, že BSA je u nás v nějaké hmotné formě přece jen zastoupena. Operátorky však bohužel poskytují pouze právní pomoc, případně zatepla přijímají udání. Na všechny další dotazy odpovídají vyhýbavým: „Je mi líto, nemohu sdělit.“ Dokonce se nedozvíte ani žádnou konkrétní osobu, na kterou byste se mohli s dotazy obrátit. Jediným zhmotněním tohoto nadnárodního přízraku v České republice je tedy telefonní číslo 02/2481 1364 a emailová adresa bsa@bsa.cz. Ale tohle všechno přece musí vést na nějaké konkrétní místo. Protože jsem byl velmi neodbytný (je to má druhá přirozenost) a slečna se mě chtěla zřejmě rychle zbavit, dala mi – trochu neprozřetelně – svou emailovou adresu (která k mé radosti vůbec nebyla v doméně bsa.cz) s tím, abych své dotazy sepsal a mohly být postoupeny vyšší instanci. Nic takového jsem samozřejmě neměl v úmyslu.
Právně správně
Z adresy prijmeni@bbh.cz lze velmi jednoduše zjistit, že jsem se dovolal do advokátní kanceláře Brzobohatý, Brož & Honsa, ačkoli číslo 02/2481 1386 u této firmy ve Zlatých stránkách nenajdete. Když jsem s tímto argumentem zavolal na hotline znovu, operátorka mě raději předala kompetentní osobě, kterou byl v mém případě Martin Voborník. Martin Voborník byl na advokáta poměrně sdílný a prozradil mi, že ačkoli BSA nemá v České republice žádnou právní subjektivitu, je zde zastoupena právní kanceláří BB&H (kam vyjma telefonní hotline pravděpodobně vede také emailová adresa bsa@bsa.cz a rovněž obsah generovaný internetovými stránkami ražení www.zatepla.cz či www.nekradu.cz). BB&H je údajně kanceláří s řadou význačných klientů a proto celkem chápu, že si ve spojitosti s BSA nepřeje být vláčena tiskem. Dostává však pravděpodobně dobře zaplaceno.
Na Martina Voborníka jsem měl v zásadě tři otázky – kdo má v České republice právo za BSA hovořit, kdo realizuje a financuje všechny marketingové aktivity a jak se to má vlastně s onou „řadou informací a upozornění na nelegální kopírování či užívání softwaru“ (viz reklama v časopise Reflex, číslo 7, strana 58), které má hotline BSA každý týden obdržet, a co se s těmito informacemi následně děje. Odpovědi na první dva dotazy byly v zásadě banální – žádná osoba zmocněná mluvit za BSA se v České republice nenalézá a snad proto vzniká v případě BSA intenzivní dojem jakési konspirace, další kontakty se neposkytují. Sama právní kancelář BB&H podléhá pokynům londýnského zastoupení BSA Europe, jejímiž rozhodnutími se všechny právní kroky také řídí. Co se týče realizace a financování marketingových aktivit, ty jsou zcela v kompetenci českých poboček členů BSA.
Každého pravděpodobně zajímá, kolik chodí denně anonymních oznámení (které se zřejmě kumulují z telefonické hotline, emailové adresy bsa@bsa.cz a projektů www.zatepla.cz a www.nekradu.cz) a co se s nimi posléze děje. Ačkoli se slečny (hovořil jsem minimálně se dvěma) na telefonní lince zdály poměrně vytížené, Martin Voborník tvrdí, že se většinou jedná o právní rady a udání přichází pouze minimum. Jaký je množstevní rozdíl mezi výrazy „řada“ a „minimum“ se mi však zjistit nepodařilo. Všechna udání jsou bez šetření zatepla postoupena londýnskému zastoupení, kde právníci BSA Europe rozhodnou o jejich osudu. Vypadají-li nadějně, jsou znovu vrácena právní kanceláři BB&H, která podá podnět k jejich prošetření. Podobné „pochybné praktiky“ vedly před lety k rozpadu (i když to byl pouze jeden z několika důvodů) sdružení BSA ČR.
BSA Czech Republic
BSA měla původně v České republice svou vlastní pobočku, která se starala o záležitosti lokálního charakteru. Především zde však měla právní subjektivitu. Místní zastoupení bylo ovšem zrušeno poté, co se sama BSA rozhodla, že bude působit výhradně v nadnárodní podobě. S koncem pobočky se z jednání BSA v České republice vytratila jakákoli průhlednost. Českým firmám sdruženým v BSA byla sice nabídnuta účast na nadnárodní úrovni, což ovšem konkrétně Software602 přišlo naprosto neefektivní a také se odmítala smířit s některými „agresivními“ praktikami, ke kterým se BSA v poslední době uchyluje stále častěji. Za Software602 jsem hovořil s Pavlem Nemravou, který mi výrazně pomohl k pochopení celé situace a současně také patřil k lidem, kteří proti řadě aktivit BSA veřejně vystupovali.
Je všeobecně známo, že hnacím motorem BSA je společnost Microsoft, která ačkoli se tváří pouze jako řadový člen, je s BSA významně personálně propojena. Nadšení ostatních členů není zřejmě tak „extatické“, protože kupříkladu Novell se v záležitostech BSA prakticky vůbec neangažuje a spoléhá raději na vlastní detektivní kancelář. Důvody Software602, které vedly ke kritice postojů BSA lze považovat za logické a legitimní. Pavel Nemrava soudí, že chce-li někdo oznámit trestný čin nebo přestupek, měl by tak učinit podle platných českých zákonů tak, že se s občanským průkazem dostaví na policii a nikoli prostřednictvím anonymních telefonických či emailových udání. Je zřejmé, že atmosféra strachu, která zde existovala před listopadem 1989 (kdy na 10 lidí připadal jeden informátor státní bezpečnosti) nejrůznějším podobným projektům pouze nahráva – lidé to považují za běžný postup.
Jak to bylo dál?
Pavel Nemrava mi bohužel nemohl řadu otázek zodpovědět, protože v současnosti Software602 v BSA již nefiguruje. Byl jsem však odkázán na aktivní členy BSA v České republice: Adobe Systems, Apple Computers, Autodesk, Bentley a Microsoft. S hony na čarodějnice mám nejvíce spojen Autodesk a Microsoft, rozhodl jsem se proto obrátit na česká zastoupení těchto společností, abych se dozvěděl, kdo je zodpovědný za marketingové aktivity (mezi něž počítám zejména reklamní kampaň a rozeslání videokazety), což by bylo v souladu s tvrzením Martina Voborníka, který mě v souvislosti s marketingovými aktivitami rovněž odkázal na aktivní české pobočky. Tentokrát jsem se ovšem rozhodl neponechat pátrání po zadavatelích reklamních kampaní náhodě a vydal jsem se za odpovědí z opačného konce, tedy právě od reklamních kampaní.
Jeden exemplář reklamní „darkmailové“ kampaně (tak se v BSA elegantně říká anonymnímu donášení) jsem našel v již zmiňovaném Reflexu. V inzertním oddělení jsem požádal o kontakt na zadavatele kampaně, protože jsem se na něj hodlal obrátit jako na právní subjekt. Paní v inzertním oddělení byla velmi vstřícná a dala mi kontakt na mediální agenturu CIA Česká republika, která je evidentně zadavatelem reklamních kampaní v tisku a protože se jedná o mediální agenturu, logicky se domnívám, že je zodpovědná rovněž za reklamní kampaně v pražském metru. Paní v plánovacím oddělení CIA ČR již tak vstřícná nebyla a důrazně se ohradila, že žádné informace o svých klientech neposkytují (na což mají ostatně podle zákona právo) a odkázala mě na Hospodářskou komoru České republiky – která mi jako nepružná a byrokratická organizace nemohla být příliš užitečná. Nezbývalo, než se vydat jinudy.
Když v minulosti vypukla mediální horečka kolem internetových stránek www.zatepla.cz, ukázalo se, že za jejich designem stojí brněnská firma Macroware. Podle mých informací byl projekt www.zatepla.cz Macrowaru zadán reklamní agenturou Mayer Advertising. Zavolal jsem tedy do Mayer Advertising, ale ani zde jsem příliš nepochodil. Hynek Špinar, se kterým jsem po telefonu hovořil, naneštěstí v agentuře v dobách realizace www.zatepla.cz ještě nepracoval a člověk, který měl tehdy celou záležitost na starosti, už v agentuře naopak nepracuje nyní – nicméně kontakt na mne mu bude určitě předán. Mayer Advertising jsou asi velká agentura (pracují kupříkladu pro televizi Nova apod.), takže Hynek Špinar nevěděl, kdo by mi mohl pomoci a k právě probíhající reklamní kampani BSA se pro změnu odmítl vyjádřit – nemám mu to za zlé.
My nic, my muzikanti
Vida, že tudy cesta nevede, rozhodl jsem se nakonec přece jen obrátit přímo na Autodesk a Microsoft, abych se konečně dozvěděl realizátora marketingových aktivit. Rozhovory s Martinem Voborníkem, Pavlem Nemravou a konečně i s mediální a reklamní agenturou naznačovaly, že zadavetelem reklamních kampaní BSA na území České republiky jsou ve shodě aktivní česká zastoupení členů BSA. Rozhovor s Evou Skořepovou s Autodesku však nejenže torpédoval celou mou konspirační teorii – která beztak stála „na vodě“ – ale také mě poněkud vyvedl z konceptu. Eva Skořepová totiž tvrdila, že místní zastoupení Autodesku nemá s aktivitami BSA v České republice rozhodně nic společného (videokazetu prý dostali také) a všechny marketingové kampaně jsou zadávány přímo z Londýna. Závěrem mi ochotně odfaxovala tiskovou zprávu BSA a vysvětlila, kde se vzalo oněch 30.000 firem (ARES).
Tvrzení Evy Skořepové poněkud narušilo moji přestavu, že budu moci ukázat prstem na konkrétní subjekt v České republice, který je za vše odpovědný. Rozhodl jsem se tedy alespoň ještě jednou projít weby mediálního a reklamního zastoupení a případně sepsat stížnost pro arbitrážní komisi Rady pro reklamu. U RPR jsem neuspěl, zato na stránkách CIA ČR přinesla své ovoce sekce oblíbených klientů. Jednou z agentur totiž byla (překvapení) Mayer Advertising. Když něco takového mohu nalézt na webu CIA ČR, mohla by podobná rubrika existovat i na internetových stránkách Mayer Advertising a tam by se snad už konečně měl nacházet tajemný zadavatel reklamních kampaní. Rubrika existuje. Jmenuje seUkázky vybraných prací a jediný člen BSA, jehož jméno je v rubrice uvedeno, je Microsoft. To je snad až příliš mnoho náhod najednou.
Vymítač ďábla
Logo Microsoftu je v mém schématu zamlženo, protože se mi zadávání reklamních kampaní Microsoftem nikdy nepodařilo prokázat, nicméně vyplývá z logiky věci. Každopádně Microsoft posléze zopakoval obsah svého tiskového prohlášení – kterým podpořil tvrzení Martina Voborníka a popřel tvrzní Evy Skořepové – totiž že veškeré marketingové aktivity BSA se na území České republiky dějí za konsenzu všech místních aktivních zastoupení (tj. logicky i zastoupení Autodesku). Tedy nikoli přičiněním londýnské kanceláře BSA Europe, jak mi tvrdila Eva Skořepová. Bohužel se mi nepodařilo zjistit konkrétního zadavatele reklamní kampaně, ale díky webové stránce Mayer Advertising stejně všechny cesty vedou do Říma, takže další důkaz teoreticky není třeba. Záhadou ovšem nadále zůstává, odkud se vzalo oněch 30.000 adres společností, které počátkem tohoto týdne obržely videokazetu.
Existují dvě logická vysvětlení. Na jedné straně může být pravda, že zadavatel reklamní kampaně si společnosti prostě a jednoduše vytáhl z databáze ARESu podle určitého kritéria (což by odpovídalo vysvětlení Evy Skořepové), nebo byly pro rozeslání videokazet využity zákaznické databáze zůčastněných společností (našlo se několik lidí, kteří tvrdí, že jejich adresy, na které videokazeta dorazila, jsou uvedeny výhradně v zákaznických databázích jedné z těchto společností). V takovém případě by se ovšem možná jednalo – podotýkám, že nejsem právník – o zneužití informací v obchodním styku. Ani jedna z těchto verzí však není žádným způsobem prokazatelná, proto může odpověď na tuto otázku zůstat pouze na úrovni spekulace. Žádné šokující odhalení na závěr nechystám – na jeden článek jich ostatně bylo dost, skončím proto bezprostředním stanoviskem Vladimíra Smejkala:
„BSA ČR po značném zprofanování v České republice svým vlastním přičiněním rozpustila svoji tuzemskou pobočku a nyní působí prakticky v ilegalitě. Pod názvem pouze BSA, zde působí blíže neidentifikovatelný zahraniční subjekt, údajně zastupovaný již několikátou advokátní kanceláří, bez statutárního představitele podléhajícího českému právu a především stále kontroverznějšími metodami. Patří mezi ně server nekradu.cz, vybízející zaměstnance, aby udávali své zaměstnavatele, pokud se s nimi nepohodnou, rozesílání výhrůžných dopisů správcům sítí, šíření nepravomocného trestního příkazu – čili všechno činnosti, které podle mého názoru nejen hraničí s naplněním skutkové podstaty některého trestného činu, ale mohly by být chápány jako navádění či vydírání. Její akce vyvrcholily před týdnem rozesíláním videokazety, obsahující záznam z údajného zásahu Policie ve firmě porušující autorská práva. Domnívám se, že už by někdo měl říci: "DOST!“ Zanechte svého morálně krajně pochybeného způsobu vymítání Ďábla Belzebubem."
