Ilustrace: Nenad Vitas
Když přišla před lety možnost sjednat si schůzku e-mailem, esemeskou nebo na internetovém chatu, přišly nám všem nové možnosti komunikace úžasné. Jen ti největší vizionáři začali přemýšlet o tom, zda se při obrovském množství neustále zdokonalovaných způsobů předávání informací možná jednou dočkáme toho, že se obejdeme při komunikaci soukromé i pracovní bez osobního kontaktu. Čas běžel dál a se sociálními sítěmi a virtuálními světy se některé způsoby elektronické komunikace začaly nebezpečně přibližovat skutečné realitě. Videokonference (tedy telefonování s tím, že vidíme své protějšky v reálném čase) šetří čas i náklady firem. Obchodní jednání vedená tímto způsobem umožní účastníkům sledovat obličejovou mimiku a tím i náladu protistrany, což je oproti telefonu jistě velká výhoda.
Pokud se posuneme do současnosti, tak se máme na co těšit. Pořad České televize Media a svět z 2. března připomenul, že existují opravdu netradiční nápady na využití virtuálních světů. Jejich uživatelé se se svými „druhými já“ mohou účastnit virtuálních přednášek, prezentací a školení. Co nevidět se prý do virtuálních světů přesunou i klasická obchodní jednání. Obchody se budou uzavírat ve virtuální realitě. Otázkou je, zda je neživé prostředí vhodným místem pro byznys a další kratochvíle. Osobní kontakt je osobní kontakt a virtuální realitě by ve srovnání s reálným světem nepomohlo ani to, kdyby vývojáři přišli s elektronickou rukou připojitelnou k počítači přes USB. Jak jinak si potřást pravicemi na stvrzení uzavření obchodu nebo dohody?
Absolutním vrcholem a neuvěřitelným výplodem mozku marketérů je nápad otevřít virtuální hospodu (více ve výše odkazovaném pořadu). Vaše virtuální postavy sedí na virtuálních židlích, před vámi stojí virtuální půllitr naplněný virtuálním pivem s virtuální pěnou. Dostali jste virtuální podmíru, takže seřvete virtuálního číšníka. Všechno je tedy tak jak má být, až na to, že vaše chuťové buňky kvalitu piva nezhodnotí. Uznávám, že prezentovat značku piva ve virtuálním světě je bezva nápad, tedy co se marketingového počínání týče. Ale sám sebe si u virtuálního piva (říkejme mu třeba e-pivo) prostě nedokážu představit. Je to atrakce, kterou je možná zajímavé vyzkoušet, je to dobrý způsob komunikace značky, ale tím to končí. Srovnávat virtuální hospodu s tou opravdovou nemá cenu. Virtuální návštěvník přijde například o dlouhé minuty trávené u pisoáru, pach smaženého jídla, slovní a fyzické útoky dalších návštěvníků podniku. V neposlední řadě chybí pocit malátnosti druhý den, zejména o ten by návštěvník virtuální hospody přišel.
Kdo ví, jak se na podobné virtuální kratochvíle budeme dívat za pár let, třeba se stanou úplně běžnou součástí života, což uvítají zejména naše manželky (a manželé, abych nebyl zaujatý vůči ženám). „Skočím si na jedno“, řekneme a posadíme se k počítači. Po virtuálním posezení u e-piva vstaneme ze židle, vypneme počítač a zamíříme rovnou do postele.
Závěrem musím přiznat, že se nepohybuji v žádném virtuálním světě, tedy ani e-pivo jsem neokusil. Chtěl jsem, ale nebyl čas. V mém oblíbeném podniku (reálném) na mě čekali kamarádi (opravdoví) a pivo (skutečné). Na zkoumání e-hospod mám času dost.
