Hlavní navigace

Buzzword 2.0

3. 8. 2007
Doba čtení: 10 minut

Sdílet

 Autor: 29
Web 2.0. Můžeme ho milovat nebo nenávidět, ale rozhodně se ho jen tak nezbavíme. Vyšlo už mnoho článků, které vyjmenovávaly jeho výhody a přednosti; a stejně tak už bylo napsáno mnoho o tom, že to je nesmysl, podvod nebo pouhý hype. Skutečnost však může být ještě o něco horší.

Ve svém nedávném článku jsem psal o svých zkušenostech s Webem 2.0 na různých odborných konferencích. Na Lupě se v poslední době objevily i další články, například Web 2.0: bublina, nebo nový směr webu? nebo Povede Web 2.0 ke zkáze?. Je tedy jasné, že Web dva-nula se jen tak nevzdává… Že by se opravdu jednalo o takový fenomén, který posunul celý Internet o generaci dále? Nevím, osobně se řadím spíše mezi odpůrce tohoto termínu; pokud to je fenomén, tak zejména marketingový a mediální (k čemuž ovšem přispívá i tento článek, přiznávám). Ať je to jak chce, nedělám si iluze, že by nějaká „strana“ v brzké době zvítězila – jeho příznivci a odpůrci se budou hádat pořád, stejně jako tomu je v případě operačních systémů, webových prohlížečů, počítačů vs. konzolí a u celé řady dalších témat.

Lidé, kteří pojem Web 2.0 propagují a obhajují, používají celou řadu argumentů, které znějí přesvědčivě a se kterými lze do jisté míry souhlasit. Opravdu je možné v síti Internetu pozorovat jisté změny a občas se objevují i věci nové, které pár let zpátky neexistovaly. Asi nejpodstatnějším klíčovým slovem každého článku o Webu 2.0 je „sdílení“ – sdílí se video, fotografie a další soubory, s pomocí „diggování“ lze sdílet i zprávy, v rámci služby del.icio.us zase bookmarky a díky systémům wiki je možné sdílet i informace a znalosti. S tím také souvisí sousloví „social networks“ neboli sociální sítě. Tedy že se vytvářejí komunity, které spolu komunikují, posílají si odkazy, sdílejí všechno možné, spolupracují a podobně. Kupříkladu monumentální služba MySpace má už komunitu, která čítá na 180 milionů uživatelů!

Dalším a velmi důležitým pilířem Webu 2.0 je zacílení na uživatele. Uživatel není jen pasivním divákem, který pouze přijímá obsah, ale může ho sám ovlivnit, a dokonce ten obsah i vytvářet. Většina z nás asi již několikrát viděla známý obrázek porovnávající Web 1.0 a 2.0. Na prvním z nich je šipka vyjadřující „user generated content“ jen velmi tenká, ale na druhém už je skoro stejně tlustá jako šipka opačná; vliv autorů a čtenářů je, zdá se, téměř vyrovnaný. Uživatelé mají tedy mnohem důležitější roli. Kupříkladu blogování přerostlo v internetový fenomén a postupně se vyprofilovalo i jako zajímavý zdroj informací, které jsou aktuální a často i odborné. Uživatel má také mnohem větší „volnost“ a možnosti. Může si všechny služby nastavit dle libosti (customizace & personalizace) a v pořádání informací má k dispozici vlastní tagování a není vázán nějakou předem vytvořenou taxonomií.

Stranou by neměl zůstat ani další aspekt, který spočívá v silném důrazu na interaktivní a multimediální obsah. Kupříkladu taková videa se objevují už skoro všude – nejen na portálech typu YouTube, ale stávají se například součástí zpravodajství nebo se objevují v osobních profilech uživatelů. Jednotlivé služby se také různě propojují a kombinují, a vznikají tak další zajímavosti. Toto míchání se označuje jako „mash-up“ a nejčastěji propojuje mapy s dalšími aplikacemi (např. se sdílením obrázků nebo třeba statistikami dopravních nehod).

Mrak tagů kolem Webu 2.0

Mrak tagů kolem Webu 2.0. Vytvořil: Markus Angermeier. Zdroj: Wikipedia

Všechny výše uvedené body bývají obvykle spojovány s Webem 2.0 a na první pohled působí velice přesvědčivě. Položme si ale otázku: stačí to? Jsou to dostatečné změny, abychom mohli hovořit o zcela nové generaci Internetu? Osobně se domnívám, že nikoliv. A tak bych se na ty výše uvedené argumenty rád podíval zase z trochu jiné perspektivy…

Začneme od sdílení. Téměř v každém článku o tomto tématu na nás dříve či později vyskočí slovo „sharing“ a několik vět o tom, jak uživatelé neustále něco sdílí a jaká to je novinka. To ovšem není pravda, protože sdílení jako takové bylo jedním z ústředních prvků již od samého počátku. Vždyť u zrodu Internetu stály dva hlavní cíle: vybudovat decentralizovanou komunikační síť pro případ nukleárního konfliktu a vytvořit vědeckou síť, která by napomáhala jednak sdílení informací a jednak sdílení velmi drahého výpočetního času tehdejších sálových počítačů. I když toho ty mašinky mnoho neuměly, jejich čas byl velmi nákladný, a tak jeden počítač využívalo i několik institucí, které se k němu připojovaly přes vzdálené terminály. A pak se objevila elektronická pošta, tedy nový způsob, jak sdílet textové zprávy a jak si je rychle předávat.

Sdílení bylo zkrátka alfou a omegou světové pavučiny vždycky a současné služby od Flickru po Wikipedii jsou jen pokračováním této mnohaleté tradice. S tím samozřejmě souvisí i budování komunit, které díky internetu opět vznikaly již od samého počátku. Nejprve to byla komunita vědců propojených prvními linkami vznikající akademické sítě, pak to byli techničtí nadšenci / geekové, kteří začali objevovat toto nové médium a později se objevila kupříkladu komunita hackerů a crackerů, subkultura kyberpunkerů a podobně. Jistě, neexistoval Facebook a lidé si ani navzájem neukazovali blogííísky; ale sociální vazby a sítě existovaly, a není to zdaleka nic nového pod sluncem.

Zaměření na uživatele a na uživatelem generovaný obsah zní jako velice silný trumf, ale opět je situace trochu jiná. Především: uživatelé vytvářeli obsah vždy. Obsah na Internetu nikdy nevznikal sám od sebe, jen díky nějakému časoprostorovému paradoxu. Vždy za jeho tvorbou stáli lidé. Jistě, Internet je nyní přístupnější, a tak se tam může projevit v podstatě každý. Tvoří se tedy více obsahu, ale jen proto, že je více uživatelů. Poměr jako takový (aktivních tvůrců a pasivních uživatelů) je naopak možná ještě nižší než třeba v počátcích, kdy bylo „online“ jen pár technokratů a nadšenců a ti spolu neustále komunikovali a budovali první portály (mezi aktivní tvorbu ale nepočítám všelijaké výkřiky v diskusích pod různými články; to by bylo téma na samostatnou úvahu). Mimochodem když se Internet trochu více rozšířil, objevila se například exploze primitivních webů ve stylu „moje první stránka“, což se dá srovnat třeba s nedávným extrémním rozmachem blogů. Současní uživatelé to pouze mají díky triviálním redakčním systémům jednodušší, a tak si může založit blog opravdu v podstatě kdokoliv, bez znalosti jediného html tagu.

Ale co podílení se na tvorbě sdíleného obsahu? Co možnost Internet ovlivňovat a utvářet? Máme přeci ten obrázek se šipkami – skoro polovina lidí pořád něco sdílí a uploaduje ve prospěch ostatních, nebo ne? Inu, odpověď možná někoho překvapí, ale opravdu tomu tak není. Ano, lidé uploadují videa, sdílejí fotky nebo zvelebují systémy wiki, ale je jich velmi málo, je to jen drobný zlomek z celkového počtu všech uživatelů. Jak už ostatně zaznělo i na Lupě, před několika měsíci vyšla rozsáhlá studie společnosti Hitwise, které přinesla výsledky, které málokdo očekával. Masivní uživatelská tvorba obsahu je v podstatě mýtus. Zdaleka nejlépe dopadla Wikipedie, na které 4,6 % lidí nebude jen číst, ale snaží se rovnou i editovat (nebo spamovat, ale to už je jiná věc). I když to není závratné číslo, stále to je docela úspěch, protože ze statistik také vyplývá, že na YouTube uploaduje video jen pouhých 0,16 % návštěvníků a u služby Flickr je tento podíl cca 0,2 %. Jistě, i když jsou procentní body trapně nízké, stále se jedná o více lidí (v absolutních číslech) než třeba před pěti lety (a nebo deseti, nebo patnácti…). Ale jak jsem už psal: více uživatelů neznamená automaticky novou verzi webu. Krom toho, i když celkový počet uživatelů rychle stoupá, poměr těch aktivních a pasivních se nijak podstatně nemění (a spíše se naopak snižuje, protože když bylo na netu pár tisíc lidí, tak tvořili / komunikovali / sdíleli skoro všichni; současné výsledky typu 0,2 % jsou vyloženě k smíchu).

Web 1.0 proti Web 2.0

Web 1.0 vs. Web 2.0
Zdroj: Klubový večer SPIR (24. dubna 2007). Připravili: Jan Makovička a Tomáš Jindříšek

K podobným závěrům dojdeme i v případě multimédií. Ano, můžeme mimo jiné pozorovat rozmach videoobsahu, ale plyne z toho něco? Před nějakými sedmi lety se začala rozvíjet hudba (a její sdílení) a ještě dříve (dejme tomu před 12 lety) jsme zase zažívali nástup obrázků. Za pět let nás možná čeká větší rozšíření 3D nebo něco úplně jiného. Je to zkrátka postupná evoluce, která se odvíjí od dostupných technologií a souvisí i s vývojem rychlosti připojení a konektivity obyvatelstva. Není to žádná extrémní změna, která by najednou posunula celý internet někam úplně jinam. A ani často skloňovaná interaktivita není vynálezem posledního roku. Ajax je sice pěkná věc, ale JavaScript je tady už více než dekádu a nějakou tu dobu máme i Flash a další technologie, které si s interaktivitou dokáží a dokázaly poradit i bez nálepky „dva tečka nula“.

S Webem 2.0 to už tedy nevypadá tak slavně jako na počátku a další minoritní prvky už situaci příliš nezachrání. Personalizace je dobrá věc, ale možnost zvolit si fialové pozadí blogu nebo mít na homepage Seznamu pět aktuálních zpráv a tři vtípky není natolik zásadní, abychom mohli hovořit o novém vývojovém stádiu kyberprostoru. A mixování aplikací? Inu, ponechme stranou otázku, jestli to vůbec k něčemu je (klikat na mapu světa a dívat se na náhodně vygenerované fotky z té či oné oblasti je sice fajn, ale co z toho?), ale i když se objevují některé zajímavé a použitelné mashupy (třeba kde všude bylo spatřeno UFO), stále se nejedná o nic, co by nemělo obdoby. Ještě ve starém atlasu ze základní školy mám na prvních stránkách malé mapky světa, na kterých jsou kupříkladu naleziště drahých kovů, vývoj počtu obyvatel, struktura průmyslu, příjmy z cestovního ruchu a řada dalších schématických informací. Tedy v podstatě takové mash-upy analogové doby…

Web 2.0 prostě nelze pokládat za nějaký obrovský skok, za přechod na novou generaci. Vývoj je skutečně pozvolný a průběžný a je bláhové se domnívat, že mezi Webem 1.0 a Webem 2.0 je nějaký propastný rozdíl. Nehledě na to, že už to samotné označení „2.0“ evokuje nějaký aktuální zlom či upgrade (jako by ta „druhá verze“ byla spuštěna třeba 19. dubna 2006 a v ten den se najednou všechno změnilo). Není tomu tak, jednotlivé služby a aplikace pozvolna vznikají a zanikají už od dob ARPANETu a vše je postupné a bez větších výkyvů.

Mimochodem proč vlastně 2.0? Páni z marketingových oddělení se nám tím snaží naznačit, že nyní zažíváme teprve první velký posun (z verze jedna na verzi dvě)? Proč není nástup multimédií a zaměření na uživatelem generovaný obsah třeba třetí nebo čtvrtý milník? Vždyť v minulosti už proběhly i mnohem větší změny – kupříkladu nástup grafiky jako takové v 90. letech. Internet byl do té doby striktně textové médium, a náhle se začaly objevovat obrázky a dokonce některé i pohyblivé (staré známé animované gify). Nynější rozmach sdílení fotek a embedování videa je jen nadstavbou té původní změny, kdy textovou informaci začala doplňovat (a někdy nahrazovat) informace obrazová. Řekl bych, že i počátek kaskádových stylů měl mnohem větší dopad na Internet než všechny mashupy a tagování dohromady. Ačkoliv možná si různých verzí už brzy užijeme až do sytosti. Na konferenci Inforum mimo jiné zaznělo, že už se nějaký čas hovoří o Webu 3.0, a vznikají první koncepty Webu 4.0. Jako by se „pár chytrých hlav“ snažilo dohnat ztracený čas – dvacet let jsme si vystačili s prostým označením „web“, ale teď musíme mít každý druhý rok novou „verzi“ aby bylo vidět, jak se všechno skvěle vyvíjí a zdokonaluje…

Přestavba na Web 2.0

Přestavba na Web 2.0. Zdroj: server http://po.ru.com

BRAND24

Ale zpátky k naší „bublince“. Vint Cerf prohlásil, že se jedná jen o marketingový výraz. Řada webů a blogů už Web 2.0 a jeho principy paroduje nebo bez milosti kritizuje. Jsou i tací, kteří ho posílají rovnou do pekla. I když bych to asi nevyjádřil tak expresívně jako někteří nespokojení uživatelé, přesto se s těmito názory ztotožňuji. Jsem přesvědčen, že pseudotermín „Web 2.0“ je jen uměle vytvořeným slovem bez valného smyslu, tendenčním, ale prázdným plácnutím do vody a jedním velkým marketingovým podvodem. Pokud mám použít softwarového přirovnání, tak v současné době nevyšla nějaká „nová verze“ Internetu, jako tomu je třeba u další generace operačního systému, ale původní web se pouze vyvíjí a průběžně se stahují patche, updaty a aktualizace. A pokud někdo opravdu bazíruje na číslicovém vyjádření, tak můžeme například říci, že se Internet během posledních let vyvinul z verze 1.2.477 na verzi 1.3.289. Maximálně 1.3.3 beta.

Vyhypovaný Web 2.0 je tedy jen buzzword. Líbivé slovíčko, které je „v kurzu“, které je „in“ a které se používá skoro pořád; ale přitom nemá žádný zásadní význam a řadě lidí je už k smíchu. Samotné používání tohoto termínu je naprosto neopodstatnělé a scestné, protože v prostředí Internetu vývoj skutečně neprobíhá formou nějaké převratné revoluce, ale jen pozvolné a průběžné evoluce. Ale ani tím to vlastně nekončí, protože cool výraz „Web 2.0“ je sám často definován dalšími cool výrazy, které dnes používá kde kdo, jako třeba mashup, folksonomie, modularita, konvergence, sociální software a mnoho dalšího. Nu, a stejně jako se můžeme setkat s výrazem „blbost na kvadrát“, tak v tomto případě máme před sebou pravý a nefalšovaný „buzzword na kvadrát“ – neboli nový, skvělý a úžasný Buzzword 2.0.

Je podle vás Web 2.0 opravdu existující fenomén, nebo jen nafouknutá bublina?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor vystudoval obor Informační studia a knihovnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a v současnosti pokračuje oborem Studia nových médií tamtéž.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).