Hlavní navigace

Bývalý manažer PPF investuje miliony do internetu věcí. Senzoor chce z Brna až do Ruska

Jan Sedlák

Nová oblast IoT láká i manažery mimo technologickou branži. Pavel Plachký chce čidla přinést do bezpečnosti a pojišťovnictví.

Doba čtení: 6 minut

Sdílet

Pavel Plachký během své manažerské kariéry mimo jiné vedl společnost Home Credit a v rámci skupiny PPF měl na starost její obchodní aktivity v Kazachstánu či Rusku. V posledních více než dvou letech se ale připravuje na vstup do nového byznysu, který v jeho očích představuje značný potenciál. Se svým startupem nazvaným Senzoor se chce přidat k prvním projektům, které zkouší vydělat na internetu věcí (IoT).

„Před nějakou dobou jsem narazil na článek, že v Česku startuje první síť pro internet věcí. Začal jsem to studovat a velice rychle mi došlo, že to může být veliká příležitost – podobně, jako byly třeba mobilní telefony. Telefony byly sto let stejné, bylo to prostě sluchátko. Pak se k tomu přidal modem a stal se z toho obrovský byznys. Dnes k řadě věcí a senzorů můžeme přidat modem a udělat z toho něco úplně jiného. Bude to nějakou dobu trvat, ale změní to mnoho věcí,“ popisuje Plachký pro Lupu své motivace.

Jeho Senzoor sídlící v Brně v současné době jede v testovacím režimu a do komerčního nasazení se dostane letos v létě. Plachký uvádí, že ho projekt doposud vyšel na asi dvacet milionů korun s tím, že je třeba zaměstnávat interní vývojový tým čítající asi deset lidí (někteří zaměstnanci kolem hardwaru přišli z brněnské pobočky Honeywellu).

Plachký nyní vyjednává s prvním větším investorem. „Prozatím jsem vždy v pravý okamžik přesvědčil někoho, že to má velkou budoucnost, takže financování zatím bylo formou friends & family. Ale jsme ve fázi, kdy potřebujeme strategického investora, protože Senzoor bude stát další peníze,“ uvádí Plachký.

IoT čidla pro vaši bezpečnost

Senzoor je z velké části hardwarový startup, což námluvy s investory komplikuje. Ti se obecně do hardwaru příliš nehrnou, protože představuje vysoké riziko a jen málo startupů skutečně dokáže doručit funkční produkt. Zkušený manažer chtěl nejdříve zařízení vyrábět externě a pak je pouze prodávat, to se ale ukázalo jako nefunkční model a veškerý vývoj je třeba alokovat uvnitř firmy, včetně cloudové datové platformy běžící na Microsoft Azure.

Pavel Plachký, Senzoor
Autor: Senzoor

Pavel Plachký, Senzoor

Plachkého produkt už je nicméně ve fázi výroby. Konkrétně jde o dvě čidla, která dokáží monitorovat vodu (Senzoor Aqua) a pohyb (Senzoor Move) a komunikovat s IoT sítí. Podobné technologie dokáže na trh dodat více výrobců, hardware ale v případě Senzooru představuje pouze prostředek k prodeji služby.

Samotné senzory se budou prodávat v hladině výrobních nákladů (marže bude v řádech korun až desetikorun, čidlo vyjde na 795 korun) a klíčem pak bude prodej předplatného za služby. V případě ročního předplatného je měsíční cena 39 korun.

Senzoor se chce prezentovat jako forma zabezpečení pro koncové uživatele. Podle Plachkého v Česku více než 70 procent domácností nemá zabezpečovací systém a další ani majetkovou pojistku. Na tento sektor chce nový startup cílit s tím, že čidla pro pohyb a vodu nemají sloužit pouze pro detekci, ale nad to se mají vrstvit další služby typu dohledového centra, zabránění poškození a další.

„Bude nějakou dobu trvat, než alespoň část těchto domácností přesvědčíme, že by bylo dobré si takové řešení pořídit. Nás vypracovaný model říká, že potřebujeme alespoň třicet tisíc zákazníků, abychom finančně byli break-even,“ počítá Plachký. Dosáhnout toto nechce pouze na českém trhu, ale zamířit chce mimo jiné i do Ruska, ze kterého má zkušenosti z Home Creditu a kde je bezpečnost soukromých objektů velkým problémem. Systém kromě bytů cílí také na sklepy, chaty nebo garáže.

IoT v pojišťovnictví

Plachký prozatím neuvádí, jakými všemi směry chce Senzoor pozicovat, ale je jasné, že má zájem o prodej napojených služeb (a zároveň chce v budoucnu rozšířit nabídku směrem k trackování a podobně). S podobnou věcí ostatně nově začala v Česku experimentovat také Direct pojišťovna, která nyní nabízí senzory pro monitoring majetku napojené na IoT síť Sigfox od SimpleCellu. Direct prozatím službu testuje a aktuálně jí nenabízí společně s pojištěním. To, zda skutečně IoT senzory mohou být tímto směrem využitelné, se nejprve musí v praxi zjistit.

Velké množství komunikujících senzorů bude klíčové, stejně jako je to klíčové pro samotné provozovatele IoT sítí. Vzhledem k cenám, které se za připojená zařízení platí, hodně záleží na objemu.

„Jsou postavené sítě, které mají levnou konektivitu, čipy jsou také relativně levné. Aby sítě měly využití, musí v nich komunikovat velké množství čidel. Problém je v tom, že jako vývojář hardwaru musím tyto věci zaplatit. Když zařízení vyvinu, stoji padesát sto eur. To je pro masové užití dost drahé. Když přijdete za ČEZem s tím, že máte dobrou myšlenku a že jeden senzor bude stát tisícovku, už je to při větších počtech těchto zařízení problém. Najít formu masového využití v Českém firemním prostředí je veliký problém. Nabízí se tedy koncové osoby. Všichni tři operátoři se rádi domluví s každým, kdo přijde se zajímavým projektem,“ přibližuje manažer jeho zacílení na B2C.

Nasazení na NB-IoT

Senzoor své služby bude nabízet na síti NB-IoT, kterou mu v Česku poskytuje operátor Vodafone. Startup přitom během vývoje senzorů vyzkoušel všechny tři tuzemské sítě – kromě NB-IoT tedy i Sigfox od SimpleCellu a LoRa od Českých Radiokomunikací.

„Začali jsme na Sigfoxu. Vytvořili jsme čidla a zjistili jsme, že v outdooru signál funguje dobře, ale v indooru už je to s pokrytím horší. Došlo nám, že kvůli tomuto problému nebudeme schopní řídit distribuci, takže jsme se domluvili s Českými Radiokomunikacemi. Operovali jsme s tím, že tam, kde to bude fungovat, budeme dávat Sigfox, a jinam LoRa. Mysleli jsme si, že tak 90 procent území pokryjeme. Na LoRa jsme dělali velký pilot v rámci celé republiky, ale zde jsme zjistili, že i při dobré kvalitě signálu zpráva občas vypadne. To nám opět celý koncept nabouralo. Poslední možností tak bylo NB-IoT. Senzory dnes tedy máme vyvinuty pro všechny sítě, ale pro náš případ je jediné možné řešení NB-IoT.“

Podle Plachkého je hlavní výhodou NB-IoT zejména pokrytí a kvalita signálu (zařízení komunikují i umístěná ve sklepech a podobně), větší datový to a zpětný kanál. „Na druhou stranu je to složitá technologie z pohledu modemů, nastavení a připojení do sítě Vodafonu,“ popisuje své zkušenosti. „Zároveň věřím, že každá ze tří sítí má své ideální využití. Třeba Sigfox má také řadu výhod – je levný, jednoduchý a má mezinárodní roaming. Hodí na trackování a spol.“

CIF19

NB-IoT zároveň vyžaduje určitá plnění: „Vodafone vám dá v rámci testování nějaké SIM karty a konektivitu a můžete si zkoušet. Ale pak očekává, že se zavážete k odebrání tisíců SIM karet. Až tato čísla jsou pro ně zajímavá. Můžete podepsat smlouvu na odběr menšího množství karet, ale zase nedostanete tak dobré ceny. Alespoň u nás to takto je.“

Senzoor výrobu svého hardwaru provádí v Česku, aby měla věci pod kontrolou. Komponenty objednává z webů typu Mouser a další činnosti jako osazování už se řeší u nás. „Původem nejsem z této branže, takže mě hodně věcí překvapilo. Třeba nutnost kompletně řešit vývoj interně. Ale vlastně ta naivita v podstatě pomohla k tomu, abych se do toho vůbec pustil,“ usmívá se Plachký.