VoIP operátory čeká ještě mnoho let dalších bitev o trh. Zejména v jedné věci se jim stále nedaří, a to je boj proti velmi profesionálně vedenému šíření „FUDu“ (fear, uncertainty, doubt - obavy, nejistota a pochybnosti) ze strany tradičních operátorů, pro které by volání přes Internet mohlo jednoho krásného dne znamenat konec jejich byznysu. Takže se jednou v celostátním deníku dočteme, že VoIP není spolehlivý, protože "když vypadne Internet, tak přestane fungovat" (argument na úrovni člověka, který si jde koupit žárovku a přepadnou jej pochyby „ale co když nepůjde elektřina, já nebudu svítit!“; primitivní, ale funguje, protože vyvolává dojem, že Internet každou chvilku „vypadává“ a podobně). Dále pak v jiném známém médiu mluvčí českého mobilního operátora tvrdí, že k provozování volání přes Internet je potřeba počítač, což je sice tisíckrát vyvrácený blud, ale když je špína zažraná… Konečně, velmi často podsouvaný je argument o technické (tj. hlasové) nekvalitě VoIPu: přitom zvukové kodeky, které používají mobilní operátoři, jsou někde o řád horší než VoIPácké. Sečteno a tlustě podrženo masivní reklamou: lidé mají v přesném smyslu zásady všech reklamáků „předsudek je silnější než realita“ stále internetovou telefonii zařazenu jako lehce podřadné řešení vedle těch špičkových mobilních telefonií - přičemž, paradoxně, suverénně nejvyšší technickou kvalitu poskytuje stará, dobrá a opovrhovaná pevná linka.
Vzhledem k tomu, že celkové tržby všech českých VoIP operátorů jsou zlomeček oproti částce vydávané kterýmkoli mobilním operátorem na marketing, je to boj prakticky beznadějný. Takto pesimisticky bych ale článek zakončil nechtěl - v IT a Internetu se vícekrát ukázalo, že k úspěchu není masivní marketing nutně potřeba, a že dobrý produkt dokáže marketingovou metodou od úst k ústům rovněž uspět.