Byly doby, kde se České Radiokomunikace (resp. jen Radiokomunikace) prezentovaly jako operátor zaměřený na rezidentní trh. Třeba přede třemi lety, koncem srpna 2006 (a krátce po odkoupení společnosti Tele2), o sobě Radiokomunikace samy prohlásily (podrobněji):
Chceme se stát prvním plnohodnotným operátorem pro domácnosti.
Jenže nedlouho nato, koncem roku 2006, přišli noví vlastníci: trojice finančních investorů z USA, Evropy a Abú Dhabi. Dnes je z nich už jen dvojice, protože americký investor (banka Lehman Brothers) prodal svá aktiva svému evropskému spolu-investorovi (investiční společnosti Mid Europa Partners). Ale hlavně: noví investoři celkem logicky usoudili, že pro co nejvyšší zhodnocení jejich investic má více prostoru trh firemních zákazníků než trh rezidenční. A tak Radiokomunikace rezidenční trh zdaleka neopustily, ale dnes už ho neprezentují jako své hlavní zaměření. Pro své působení na něm dnes používají zajímavý obrat: usilují zde jen o „řízený růst“ (který by měl být určitým protikladem „agresivního růstu“).
S orientací hlavně na firemní zákazníky souvisí i včerejší oznámení, kterým je spuštění nové páteřní sítě Českých Radiokomunikací. Samozřejmě to neznamená, že až dosud ČRa žádnou páteřní síť neměly. Jen si pořídily novou, kterou budou provozovat paralelně vedle té dosavadní.
Toto řešení, se dvěma páteřními sítěmi jediného provozovatele, není příliš obvyklé. Trend je dnes spíše opačný: konvergovat více sítí do jedné. Proč tedy Radiokomunikace postupují přesně opačně? Proč jejich páteřní sítě divergují?
Vysvětlení, formulované poněkud zjednodušeně, by mohlo znít asi takto: stávající páteřní síť ČRa byla budována jako TDM (Time Division Multiplexing) síť, využívající hlavně technologií SDH (Synchronous Digital Hierarchy), případně ATM. Má tedy mnohem blíže k přepojování okruhů, a tím vychází vstříc tradičním telekomunikačním službám, jako je jednosměrná distribuce rozhlasového či televizního vysílání. Ostatně, to bylo (a nadále je) jednou z „nosných“ činností ČRa.
Dnes ovšem roste poptávka především po novějších službách, které mají „více datový“ charakter, a jsou čím dál tím více postaveny na principu paketového přenosu a využívají protokol IP. Jen namátkou: VoIP, IPTV, či běžné připojení k Internetu atd. Poskytovat takovéto služby na TDM sítích samozřejmě jde také. Jenže je to „těžkopádné“ (složité, neefektivní) a tudíž i drahé. A na stále více konkurenčním trhu se to pro provozovatele stává čím dál tím větším handicapem. Nehledě na to, že řada těchto „více datových“ služeb preferuje přenosové služby, fungující již na úrovni linkové vrstvy (L2), obvykle na bázi Ethernetu – a takové Radiokomunikace na své dosavadní páteřní síti (na bázi TDM) zatím vůbec nenabízely.
V ČRa tak museli mít pěkné dilema: buďto svou stávající páteřní síť přebudovat do klasické konvergované sítě (aby vyhovovala potřebám aplikací a služeb obou zaměření a „naučila se“ i L2 služby), nebo zvolit jiné řešení. A jak už dnes víme, nakonec to dopadlo ve prospěch nepříliš častého řešení: dosavadní páteřní síť zůstane, a vedle ní bude vybudována síť nová.
L2, nebo L3?
O své nové páteřní síti hovoří České Radiokomunikace jako o L2/L3 síti. To proto, že je schopna nabízet služby jak na úrovni linkové vrstvy (vrstvy L2 referenčního modelu ISO/OSI, kde se přenáší jednotlivé linkové rámce, například Ethernetové rámce), tak i na úrovni vrstvy síťové (vrstvy L3, kde se přenáší celé pakety, nejčastěji IP pakety). A také použité aktivní prvky jsou jakýmsi hybridem mezi klasickými směrovači alias routery (fungujícími na L3) a přepínači alias switchi (fungujícími na L2).
ČRa si vybraly produkty od společnosti Juniper Networks, konkrétně:
- MX960 Ethernet Services Router jako „páteřní směrovač“, s celkovou přepojovací kapacitou 480 Gbit/s, a
- EX4200 Ethernet Switch jako „přístupový směrovač“, s celkovou přepínací kapacitou 128 Gbit/s.
Obě tato zařízení primárně fungují jako ethernetové přepínače (switche), samozřejmě s podporou virtuálních sítí LAN (VLAN) a většiny souvisejících standardů. Díky tomu budou Radiokomunikace moci nabízet svým zákazníkům transportní služby již na úrovni L2 (pod byznysovým označením „L2 Line“). A to nejen v podobě dvoubodového spoje (point-to-point), pro propojení dvou lokalit zákazníka (skrze MPLS Layer 2 point-to-point), ale i pro vícebodové (point-to-multipoint) propojení více poboček, s podporou virtuálních sítí LAN (VLAN). Buďto pomocí technologií 802.1Q a QinQ, nebo i skrze VPLS (Virtual Private LAN Service), což je obdoba VPN sítí pro úroveň linkové vrstvy (L2). Samozřejmě i s možností přestupu (směrování) mezi jednotlivými VLAN-y (díky schopnosti použitých aktivních prvků fungovat současně i jako směrovače, tj. na síťové vrstvě).
Dnešní podobu nové páteřní sítě, s 9 páteřními „směrovači“ v 7 městech a 16 přístupovými „směrovači“ v 16 lokalitách, ukazuje následující obrázek. Samozřejmě nejde o definitivní podobu, protože nová páteřní síť by měla dále růst. A to jak co do počtu lokalit, ve kterých jsou umístěny její uzly, tak i co do rychlostí. Dnes jsou spoje mezi uzly provozovány na rychlosti 10 Gbitů za sekundu, samozřejmě na optice.
Jak bude nová páteřní síť využívána?
Na včerejším setkání s novináři zástupci Českých Radiokomunikací představili i svou vizi toho, jak by nová páteřní síť měla být využívána. A to jak Radiokomunikacemi samotnými, tak i jejími (firemními) zákazníky.
Samy České Radiokomunikace hodlají svou novou páteřní síť využít zejména pro připojení jejích IP DSLAMů a zvýšení kapacity v kolokacích. Dále pro tzv. backhaul (připojení základnových stanic) svých přístupových sítí na technologii WiMAX, i dalších bezdrátových přístupových sítí. To by mělo i celkově zvýšit jejich přenosovou kapacitu.
Kromě toho hodlají ČRA migrovat do nové sítě i část ostatního provozu ze stávající páteřní (TDM) sítě, s cílem odlehčit jejímu zatížení. Mělo by opět jít o takový provoz, který má více datový charakter. Hovořilo se například o distribuci TV signálu, ale nakonec to vyznělo spíše ve prospěch kontribuce TV a R signálu (neboli: přenosu příspěvků z různých krajských redakcí a dalších míst do centra jako podkladů pro vlastní vysílání).
Primárně je ale nová páteřní síť určena pro poskytování služeb zákazníkům. A to jak z řad dalších operátorů a providerů (coby velkoobchodních partnerů), tak i koncových uživatelů (spíše asi větších firem). U alternativních fixních operátorů připadá v úvahu realizace jejich páteřních sítí či jejich zálohování, u operátorů kabelové televize a regionálních ISP pak propojení těch lokalit, kde poskytují své služby, a také zprostředkování internetové konektivity. Pro rozhlasové a televizní stanice pak hlavně kontribuce (tj. „příjem“ od dodavatelů), spíše než distribuce finálního vysílání (ta by měla zůstat ve stávající TDM páteřní síti). V úvahu ale připadají třeba i mobilní operátoři, pokud by i oni potřebovali nějaké propojení, či třeba backhaul svých základnových stanic.
Jelikož se vždy jedná o „větší“ zákazníky, je prakticky jedno, že se uzlové body nové páteřní sítě nachází v lokalitách Českých Radiokomunikací, a ne třeba v telehousech či jim obdobných lokalitách, kde se nachází zákazník (s výjimkou pražských telehousů Sittelu a u vysílače na Žižkově). Zajistit potřebné propojení mezi vstupním bodem do sítě zákazníka a lokalitou ČRa je dnes víceméně rutina, a vzhledem k jistě individuálním cenám služeb nové páteřní sítě ČRa asi ani nemá smysl se ptát, zda je toto propojení v ceně či nikoli.
