Hlavní navigace

Český tým Rotorama vede evropskou ligu v závodech dronů. Sní o lize v Česku

Autor: Rotorama
Jan Sedlák

Rychlé a adrenalinové závodění s drony si rychle hledá publikum a také investory. Třeba Sky a majitele Formule 1.

Jan Mittner začátkem loňského roku prodal vybudovanou službu Jízdomat do rukou tehdy na trh vstupujícího BlaBlaCar a poté začal přemýšlet, čemu by se mohl věnovat dál. Vždy stavěl letadélka a létal s těmi motorovými, takže ho logicky zaujaly i postupně nastupující kvadrikoptéry či drony.

Vznikla tak Rotorama, která v sobě kombinuje více věcí – prodej součástek pro závodní drony, návrh a výrobu součástek vlastních a v neposlední řadě český tým, který s drony závodí.

Tento tým má v současné době na soupisce osm hráčů, přičemž nejmladší z nich je ročník 2009. Tři z těchto pilotů se účastní největší evropské ligy nazvané Drone Champions League (DCL). Česko-slovenská formace aktuálně evropský šampionát s náskokem sta bodů vede. „Snažíme se mít ty nejlepší piloty z Česka a Slovenska,“ popisuje Mittner v kancelářích na pražských Vinohradech, kde má Rotorama zázemí.

To, o čem je řeč, jsou konkrétně takzvané FPV závody. FPV znamená „first person view“, tedy pohled z první osoby. Závodníci své závodící drony ovládají pomocí dálkového ovladače s tím, že si během řízení nasazují brýle podobné těm pro virtuální realitu. V nich pak vidí obraz přenášený z letícího dronu. Vytváří se tak dojem, že řidič v malém dronu přímo sedí.

Přípravy na profesionální svět

Na světě v současné době existuje pár desítek lidí, kteří se dokáží závoděním s těmito stroji uživit. Ceny za výhry v turnajích a ligách se postupně navyšují, prozatím ale nejde o skutečně závratné částky jako v jiných sportech. Například ve zmiňované DCL lze získat 50 tisíc eur, americká soutěž jednotlivců Drone Racing League (DRL) letos měla pro vítěze 100 tisíc dolarů.

Do oblasti začínají proudit první investice. DRL letos získala 20 milionů dolarů od britského mediálního kolosu Sky a také od Liberty Media Corporation, pod kterou spadá Formule 1. Práva ze závodů dronů začínají být zajímavá, stejně jako značky a produkty okolo. „Počítám, že do budoucna se ze závodění s drony stane profesionální oblast,“ věří Mittner.

Ze strany závodníků a klubů je ovšem třeba počítat také s náklady. „Účast v DCL nás letos prozatím vyšla na asi půl milionu korun,“ počítá Mittner. Na závody do jednotlivých evropských lokalit je třeba se dopravit a z něčeho na nich žít plus je samozřejmě nutností mít vlastní drony a vybavení. Tým Rotoramy třeba na jednu sezónu DCL potřebuje sto motorků.

Zde tak přichází na řadu další dvě části Rotoramy. V té první český projekt působí jako tradiční e-shop, který dronovým letcům prodává jednotlivé komponenty jako řídící jednotky, regulátory, baterie, vrtule, motory, FPV brýle, celé sety a tak dále. Ta druhá část je ještě o něco zajímavější, Rotorama totiž vyrábí vlastní komponenty pro drony.

Vlastní výroba

Za prvé to jsou rámy. Ty jsou u dronů důležitou výchozí komponentou, podobně jako jsou základní desky u osobních počítačů. Rotorama aktuálně nabízí čtyři vlastní modely se skvělými názvy: Samurai, Mefisto, Morfeus a Champion. Poslední jmenovaný vyjde na sto eur, zbytek se pak pohybuje kolem 50 eur.

Pak je k dispozici motorek pohánějící vrtulky, konkrétně model Katana, a také rozvodná deska pro instalaci LED osvětlení. Rotorama rovněž dělá letecké branky, vlajky a držáky a pak samozřejmě doplňky typu klíčenky, trička, kšiltovky, startovací stojánek a podobně. Zdarma k dispozici je pak mobilní aplikace Laptimer (pro iOS a Android), která pomáhá měřit časy nalétaných kol.

Peníze z provozování tohoto byznysu pomáhají Rotoramě financovat závodní tým. E-shop žije ze šířky sortimentu než z toho, že by dokázal prodat obrovská množství jednotlivých produktů. Vlastních rámů Rotoramy se za poslední dva měsíce prodala asi stovka. Rotorama v cestě za profesionalizací svého týmu rovněž hledá partnera.


Autor: Jan Sedlák

Vlastní produkty rovněž pomáhají v reklamě a budování značky, stejně jako samotné mezinárodní závodění. Tyto kombinace pak pomáhají prodávat i do zahraničí. A zároveň je zde ještě jeden faktor – závody s drony jsou v něčem podobné Formuli 1, kromě kondice řidiče je třeba se věnovat také technické části. Jednotlivé soutěže stanovují technické mantinely, ve kterých se musí drony držet.

Sny o české lize

„Klíčovými faktory pro řízení závodního dronu jsou ruce a hlava. Technická část je určitě důležitá, zásadní náskok se ale díky ní získat nedá,“ přibližuje Mittner. Například vlastní rámy pomáhají v aerodynamice či odolnosti (dron se při nárazu umí pěkně poškodit). U motorků pohánějících vrtule je pak dobré vlastní navinutí cívky.

Samotná Rotorama u nás pořádá různé závody, letos se chce dostat na deset akcí. Jednou z těch větších byl turnaj na konferenci Future Port v pražských Holešovicích. Jedny lokální závody vyjdou na zhruba 30 až 40 tisíc korun a opět mimo jiné hrají roli v tom, že dokáží propagovat nejenom značku Rotorama.

Rotorama chce do budoucna také rozjet českou ligu s tím, že by se série závodů odehrávala na různých místech v republice. Na tyto účely firma hledá generálního partnera, s jehož pomocí by bylo možné něco takového financovat.

Až tisíce českých diváků

Pro oslovení cílových skupin prozatím mohou pomoci některá základní čísla. V České republice aktivně lítá odhadem 1500 lidí a na závody jich chodí i stovky. Živé streamy z evropské DCL v Česku sledují rovněž stovky lidí, přičemž zpětná shlédnutí jsou výrazně vyšší. U nás závody dronů vysílá televizní stanice Sport 5.


Autor: Jan Sedlák

Sledování závodů dronů je také atraktivní pro mladé fanoušky (rychlost, kratší závody a podobně) a lze zde najít i jistá podobenství s e-sporty. Řidiči a fanoušci se rovněž ve značné míře objevují z řad modelářů, fanoušků létání či amatérů, kteří si v minulosti koupili nějaký základní „civilní“ dron a hledají, kam jít dál.

Partneři a sponzoři se v branži prozatím rekrutují především z oblastí her, virtuální reality a výrobců komponent pro počítače. Vstupní náklady do tohoto sportu nejsou extrémně vysoké, základní drony i s brýlemi startují od tří tisíc korun výše.

Pozor na nevolnost

Bariérou vstupu může být to, jak člověk zvládne dron řídit. Podobně jako u virtuální reality se může objevit takzvaná kinetóza. Když tělo vidí pohyb (letící dron skrze brýle a kameru) a zároveň pohyb samo necítí, může se mu udělat špatně. Důležité je proto co nejvíce odstínit externí vjemy.

Dále je třeba dobrých reflexů. Drony mají zrychlení z nuly na sto kilometrů v hodině za sekundu a maximální rychlosti jsou kolem 150 kilometrů za hodinu. Poměr tahu k hmotnosti je 10:1.

Závody s drony jsou rychlé. Zejména ze dvou důvodů – člověk by nemusel delší dobu vydržet (udržet koncentraci je těžké), stejně jako nevydrží baterky. Ty jsou většinou do minuty a půl mrtvé. Zde se opět nabízí srovnání s F1 – u dronů se totiž testuje to, jak „zastavit v boxech“ a baterie vyměnit během závodů.

Bezdrátový přenos dat už je celkem vyřešen. Přenos videa mezi kamerou upevněnou na dronu a brýlemi závodníka probíhá analogově přes 5,8 GHz. Prodleva je asi 30 milisekund, což mozek vnímá bez problémů (problém s řízením nastává od zhruba 70 milisekund). Kvalita obrazu je v rozlišení 720p při 60 snímcích za sekundu.

V DCL pak probíhá přenos obrazu ještě digitálně kvůli zpracování pro televize a streamy. Řízení je digitální skrze 2,4 GHz. Když dochází k rušení, využívá se CrossFire. Dále se na dronech využívají kontrolery postavené na čipech STM32 F3 a F4 (ARM) a jako operační systém Betaflight, který je open source.

Našli jste v článku chybu?