Hlavní navigace

Takhle chystaný zákon povinně nařídí digitální autorádia. V plánu jsou i další věci

 Autor: Škoda Auto
Součástí velké novely telekomunikačního zákona bude několik technických pasáží souvisejících s digitálním rozhlasem nebo televizním vysíláním. Mimo jiné se řeší, jestli Český rozhlas dostane ze zákona svou DAB+ síť.
Filip Rožánek 15. 6. 2020
Doba čtení: 7 minut

Sdílet

Česká republika se chystá na velkou aktualizaci zákona o elektronických komunikacích. Klíčový předpis se týká mnoha telekomunikačních oblastí, mimo jiné také technického provozu rozhlasového a televizního vysílání. Důvodem pro rozsáhlou novelu je, že se české zákony musí sladit s novými evropskými regulemi. Konkrétně směrnicí Evropského parlamentu a Rady EU z 11. prosince 2018, zjednodušeně označovanou jako evropský kodex pro elektronické komunikace.

Novinkou budou povinné požadavky na televizní a rozhlasové přijímače, jejichž smyslem je převážně to, aby evropští zákazníci mohli používat zakoupená zařízení v různých členských státech Evropské unie. Vznikne třeba paragraf o takzvané interoperabilitě, vzájemném souladu vysílacích systémů a prodávaných přijímačů napříč hranicemi.

Ten výslovně stanovuje, že veškerá digitální televizní zařízení pro spotřebitele musí umožňovat dekódování signálů podle některého společného evropského kódovacího algoritmu, který je spravován uznanou evropskou normalizační organizací. Pro mnoho výrobců to však nebude znamenat žádnou revoluční změnu.

Každý digitální televizní přijímač prodávaný po účinnosti tohoto zákona také musí umět vždy reprodukovat alespoň bezplatně vysílané programy.

Další odstavec nového paragrafu požaduje, aby každé digitální televizní zařízení se zabudovanou obrazovkou s viditelnou úhlopříčkou delší než 30 cm mělo nejméně jeden port s otevřeným rozhraním, který umožní jednoduché připojení periferních zařízení a který může přenášet všechny relevantní prvky digitálního televizního signálu, včetně informací týkajících se interaktivních služeb a služeb s podmíněným přístupem.

Teoreticky už by také nemělo být možné, aby operátor dodával zákazníkům třeba set-top box, který funguje jen s jeho službou, pokud k tomu není objektivní technický důvod. V připravované novele se k tomu objevil odstavec, který stanovuje: „Poskytovatel služby šíření digitálního televizního vysílání, který svým koncovým uživatelům poskytuje digitální televizní zařízení, je povinen zajistit, je-li to technicky proveditelné, aby toto digitální televizní zařízení bylo možné použít i u jiných poskytovatelů.“

Antimonopolní úřad ovšem upozorňuje, že tato pasáž je neurčitá. „Není jasně upraveno, zda je navržená povinnost závislá na vlastnictví digitálního televizního zařízení, (…) tedy zda se například vztahuje na ta zařízení, která jsou poskytovateli koncovým zákazníkům pouze pronajímána,“ podotkl v připomínkách k zákonu Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.

Pravděpodobně nejznámějším novým požadavkem vyplývajícím z evropské směrnice je povinnost pro automobilky, aby autorádia ve vozech prodávaných po účinnosti zákona umožňovala naladit digitální zemské rozhlasové vysílání. Zároveň zůstává zachován analogový příjem. Zákon v podobě připravené ministerstvem průmyslu určuje, že se novinka bude týkat motorových vozidel kategorie M. Podle metodiky ministerstva dopravy do ní spadají osobní automobily a městské, meziměstské i dálkové autobusy.

Český telekomunikační úřad dostane jako nový úkol, aby spolupracoval s Radou pro rozhlasové a televizní vysílání „v oblasti kulturní a mediální politiky, jazykové rozmanitosti a plurality médií“. Role úřadu by se tím posunula od čistě technických záležitostí k obsahovým. Dosud spolu obě státní instituce řešily jen příděly kmitočtů a případná omezení pro jejich využití.

Kořeny této novinky jsou ve zmíněné evropské směrnici, která zjednodušeně řečeno chce (konkrétně v článku 3), aby vnitrostátní regulační orgány podporovaly rozmanitost nabídky na mediálním trhu. Ministerstvo průmyslu v důvodové zprávě tento posun už nijak nekomentuje.

Povinné šíření stanic

Zpřesnit se má také povinnost pro operátory spočívající v tom, že musí šířit určité programy ve veřejném zájmu. Oproti stávajícímu znění by Rada pro rozhlasové a televizní vysílání každých pět let vyhodnocovala, zda je povinné šíření vybraných stanic stále nutné. Dosud jí zákon takové zkoumání neukládá. Své stanovisko by pak předala Českému telekomunikačnímu úřadu a ten by operátorům buď uložil, že mají programy dál povinně nabízet, anebo by je této povinnosti zbavil.

„Povinnosti musí být jednou za pět let podrobeny přezkumu, aby odpovídaly aktuálnímu vývoji technologií a trhu a aby bylo zajištěno, že budou i nadále přiměřené cílům, jichž má být dosaženo,“ vysvětluje ministerstvo.

Kromě veřejného zájmu ovšem nový zákon připouští ještě jeden důvod, proč by operátoři museli šířit některé stanice. Tím je „podpora služeb televize s internetem a elektronických programových průvodců prostřednictvím sítí elektronických komunikací pro rozhlasové a televizní vysílání a souvisejících služeb“. Na jiném místě novela uvádí, že je to kvůli tomu, „aby byl umožněn přístup koncovým uživatelům se zdravotním postižením ke službám televize s internetem a elektronických programových průvodců“.

Také tuto změnu čeští úředníci v podstatě překopírovali z evropského znění. Smyslem je, aby se lidé se zdravotním postižením dostali k informacím v televizním a rozhlasovém vysílání bez ohledu na to, jaké technické řešení používají pro jeho příjem. Proto bude moci Český telekomunikační úřad nařídit povinné šíření programů i souvisejících služeb každému operátorovi nebo poskytovateli služeb, které „významný počet koncových uživatelů“ používá jako „hlavní prostředek pro příjem rozhlasového a televizního vysílání“.

Hospodářská komora to ve svém stanovisku k novému zákonu označila za nejasné a nesrozumitelné. Ustanovení by se dalo vykládat také tak, že by provozovatelé televizních stanic měli šířit na webu i vysílání svých konkurentů. „Není opodstatnitelné, aby program dostupný na internetu byl povinně šířen prostřednictvím jiného podnikatele – provozovatele internetové televize, který je přímým konkurentem provozovatele televizního vysílání,“ sdělila komora.

Kromě toho by provozovatel televizní stanice neměl právo odmítnout šíření kanálů. „Je třeba, aby měl provozovatel televizního vysílání nad obsahem toho vysílání kontrolu a jen on sám rozhodoval o tom, zda a jakým způsobem bude vysílání zpřístupněno veřejnosti,“ varuje Hospodářská komora. 

Ministerstvo dále navrhuje, aby se do zákona vrátila platnost oprávnění k využívání rádiových kmitočtů po dobu platnosti licence k analogovému rozhlasovému vysílání. „Úprava vychází z dřívějšího znění zákona, kdy se individuální oprávnění vydávala na dobu platnosti licence udělené Radou pro rozhlasové a televizní vysílání. Bylo by vhodné tuto možnost vrátit. Po dobu platnosti licence a provozu vysílačů by se tak prováděly pouze změny individuálního oprávnění. Tím by se současně snížila zbytečná administrativní zátěž ČTÚ i držitelů oprávnění,“ konstatuje resort v důvodové zprávě.

Digitální multiplex pro Český rozhlas

Český rozhlas přišel prostřednictvím ministerstva kultury s požadavkem, aby zákon přikázal Českému telekomunikačnímu úřadu vyhradit veřejnoprávnímu médiu kmitočty pro celoplošný DAB+ multiplex, a to na neomezenou dobu. Návrh dále stanoví, že práva k vyhrazeným rádiovým kmitočtům se v rozhlasovém multiplexu veřejné služby udělují na žádost Českého rozhlasu přídělem, tedy bez předchozího výběrového řízení.

Je to důsledek lednového jednání pracovní skupiny pro digitální rozhlasové vysílání, kde ministerstvo průmyslu opakovaně vyzvalo, ať se tato nová povinnost rovnou zahrne do chystané novely. „Proti uvedenému postupu nevznesl námitku nebo nesouhlas žádný ze členů pracovního orgánu – včetně zástupců provozovatelů soukromého rozhlasového vysílání,“ dodává ministerstvo kultury.

To zároveň dává od návrhu tak trochu ruce pryč: „Podklad zpracovaný Českým rozhlasem navrhuje, aby v rámci pásma pro zemské digitální rozhlasové vysílání byla Českému rozhlasu ze strany státu poskytnuta určitá výhoda na relevantním trhu, a to na úkor provozovatelů soukromého rozhlasového vysílání,“ píše ministerstvo v připomínkách k chystanému zákonu.

Nakonec by tak měl o vyhrazení kmitočtů pro rozhlas rozhodnout antimonopolní úřad. „Český rozhlas je sice veřejnoprávní institucí, která své vysílání neprovozuje za účelem zisku, avšak jeho existence a působení na trhu rozhlasového vysílání má na ostatní účastníky tohoto trhu nepominutelné dopady v oblasti poslechovosti, reklamy, sponzoringu, výroby a prodeje pořadů i jiných produktů apod. Rozhodující stanovisko k případnému zavedení Českým rozhlasem navrhované právní úpravy a k parametrům této úpravy proto přísluší zaujmout Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže,“ upozorňuje resort pod vedením Lubomíra Zaorálka (ČSSD).

EBF20-tip-temata

Druhou nezbytnou podmínkou, aby Český rozhlas svůj multiplex natrvalo dostal, je zhodnocení, zda jeho provoz odpovídá potřebám veřejné služby. „Toto zevrubné zhodnocení musí pochopitelně provést Český rozhlas, pokud jej již nezpracoval předtím, než zahájil současné experimentální zemské digitální vysílání v DAB+,“ podotýká ministerstvo kultury. Český telekomunikační úřad by měl zároveň vyhodnotit, jestli nemohou být ohroženy zájmy provozovatelů soukromého rozhlasového vysílání, zejména z hlediska zachování dostatečné přenosové kapacity pro stávající a případně další zájemce.

Zákon o elektronických komunikacích patřil při svém vzniku před více než 15 lety k obsáhle diskutovaným normám, kde se složitě hledala shoda. A jednoduché to nebude mít ani teď, i když jde v podstatě hlavně o zapracování unijních předpisů. K novele dostalo ministerstvo průmyslu celou řadu obsáhlých připomínek. Návrh zákona se po připomínkovém řízení zatím nedostal na jednání vlády. Dá se však odhadnout, že sněmovna by se jím mohla zabývat po prázdninách.