Hlavní navigace

Co by mohl přinést „digitální dolar“? Americký Fed zkoumal digitální měny centrálních bank

12. 11. 2020
Doba čtení: 8 minut

Sdílet

 Autor: Depositphotos
Digitální měny centrálních bank pomalu přestávají plnit roli intelektuálních cvičení a začínají mít čím dál tím hmatatelnější podobu.

Americký Federální rezervní systém (Fed) pověřil své ekonomky Francescu Carapellu a Jeanu Flemming, aby prozkoumaly dostupnou vědeckou literaturu k tématu digitálních měn centrálních bank (central bank digital currency, CBDC), a to jak tu současnou, tak i její kořeny, které sahají až do 60. let, a vyřkly nějaký verdikt. Závěry výzkumu publikovaly v pondělí na webu Fedu. K čemu došly?

Obě výzkumnice prošly 17 vědeckých prací, které sahají od článků a knih od individuálních teoretiků až po reporty jednotlivých centrálních bank (jako je Bank of England, nebo třeba „banka všech bank“ – Bank for International Settlements). Fed se ve starší literatuře pokouší najít odpověď na otázku, jaké budou reálné dopady spouštění jednotlivých CBDC na komerční banky, měnovou politiku a proč by je vůbec lidé měli chtít používat. 

CBDC přitom vnímá jako přímý důsledek nebývalého boomu elektronických platebních prostředků, které mají dnešní spotřebitelé k dispozici pro každodenní transakce. Klade si přitom otázku, jaká je vlastně dnes úloha veřejného sektoru při zajišťování digitálního platebního nástroje pro moderní ekonomiku. Řeší také vztah soukromých a veřejných peněz (Gurley a Shaw, 1960) či schopnost centrální banky v dnešním světě používat měnu jako prostředek přenosu měnové politiky na domácnosti (Tobin, 1985).

Když jsme se tématem CBDC na Lupě zabývali naposled, narazili jsme na problém funkce, kterou by měl podobný nástroj vlastně primárně plnit. Od něho se totiž budou odvíjet nejen jednotlivá technická řešení, ale i například způsob distribuce a ovlivňování měny (například tokenový přístup versus schéma založené na účtech a jejich stavech). Tuto otázku ponechává report bohužel nedořešenou, položit si ji ale nezapomíná.

Pokud jde o definici poněkud vágního pojmu CBDC, literatura, kterou Fed zkoumá, se shoduje na pojetí CBDC coby elektronického platebního prostředku, který může přinášet zúročení a nemusí být nutně veden na účtu v komerční bance.

Dopad na komerční banky

Poslední zmiňovaný bod sebou nutně přináší otázku, zdali CBDC ve skutečnosti nevrážejí kudlu do zad komerčním bankám. Tedy alespoň pokud budeme tiše předpokládat, že lidé mají větší důvěru v banky centrální.

„Část literatury hovoří o obavě některých tvůrců monetární politiky, že by zavedení CBDC mohlo vést k nahrazení hlavního zdroje financování bank, které již nebudou nutným prostředníkem, což může vést k poklesu bankovních půjček,“ uvádí k tomu report.

Tento aspekt CBDC by pak mohl teoreticky převážit pozitivní dopady, jako je především lepší finanční inkluze (významná část světové populace stále nedosáhne na vlastní bankovní účet) a možnost centrálních bank přímočařeji ovlivňovat ekonomiku. Report nicméně zároveň cituje literaturu, která dochází k přesně opačnému závěru – Andolfatto (2018) nebo Chiu J., M. Davoodalhosseini, J. Jiang a Y. Zhu (2020).

Úročené CBDC podle těchto výzkumníků sice sníží monopolní pozici bank, ale díky konkurenčnímu tlaku, který na ně svou mírou úročení CBDC vytvoří, povede k tomu, že komerční banky budou muset nabídnout jako protihodnotu pro uživatele výhodnější podmínky. To následně povede k vyšší míře vkladatelské základny i využívání bankovních produktů. Oproti klientům totiž banky pořád budou mít jednu (ne úplně neférovou) výhodu, neztratí možnost půjčovat si od centrální banky rezervy. 

Naopak centrální banka by prostřednictvím CBDC získala možnost rychleji zasahovat do ekonomiky. Pokud totiž bude úroková sazba u CBDC nepatrně vyšší než sazba z vkladů bank, pak banky budou (dle předpokladu výzkumníků) reagovat zvýšením vkladových sazeb a půjčováním, protože vyšší sazby z vkladů povedou k větší kumulaci peněz na účtech. Když pak bude úroková sazba CBDC příliš vysoká, banky budou nucené snižovat své vklady i půjčky. Nižší úročení CBDC, než je u bankovních vkladů, by pak nemělo mít podle citované literatury na činnost bank žádný vliv.

Keister a Sanches (2019) pak prozkoumávají dopad kompromisní situace, kdy úspěšná CBDC na jedné straně povede k nižším půjčkám u komerčních bank, ale na straně druhé zároveň také k většímu a rychlejšímu oběhu peněz a tím pádem také většímu blahobytu všech. Dokazují zároveň, že pokud bude mít CBDC důvěru uživatelů, ti ji budou více hromadit a nakupovat, což má následně vést také k její rychlejší výměně v rámci běžného obchodu a rychlejší spotřebě. Chování spotřebitelů podle výzkumníků přímo povede k nižším zůstatkům na účtech v bankách a v důsledku pak k nižším půjčkám a nižším investicím. Výzkumníci tvrdí, že pokud bude efekt zvýšené spotřeby vlivem vyšší akceptace silnější než efekt snižujících se investic, bude přirozeným důsledkem růst blahobytu všech.
To nás ale nutně přivádí k otázce, jak mohou ve skutečnosti CBDC ovlivnit finanční stabilitu.

Finanční stabilita a jiná makroekonomická zaklínadla

Jak CBDC ovlivní monetární politiku a finanční stabilitu, je ještě palčivější otázka, než jaká bude nová úloha komerčních bank ve světě, kde měnu ke spotřebitelům může distribuovat přímo centrální banka. Ve hře opět není nic menšího než dopad na blahobyt nás všech. CBDC nejsou jen další elektronické peníze. Podle reportu mají potenciál přímo ovlivnit jednotlivé politické cíle centrálních bank coby nástroj měnové politiky. Mohou to ale zároveň dělat i nepřímo prostřednictvím svých účinků na výběr portfolia domácností a ovlivňováním fungování komerčních bank.

Barrdear a Kumhof (2016) tak například předkládají model, který tvrdí, že pokud nově vydané CBDC budou směňovány jedna ku jedné za vládní dluh, povede jejich zavedení ke snižování úrokových sazeb a dlouhodobému růstu HDP. V průběhu hospodářského cyklu pak může proticyklická emise CBDC vést k menšímu poklesu HDP v reakci na šok poptávky po likviditě. 

Výzkumníci předpokládají, že takový šok ve světě používajícím CBDC povede k útěku domácností do bezpečí právě v podobě CBDC. Pokud na něj centrální banka zareaguje zvýšením množství CBDC v oběhu, mělo by být podle výzkumníků snížení reálné ekonomické aktivity méně závažné. Důvod? Neklesnou totiž tolik výdaje a tím pádem ani celkový blahobyt. Centrální banka bude také první, kdo zachytí, že se na trhu děje něco nezdravého, protože bude z první ruky svědkem přesunu masivního objemu uživatelských prostředků právě do CBDC. Bude pak také moci rychleji zasáhnout a prověřit zdraví bank, nebo manipulací úrokové sazby na CBDC zmírnit dopady na zdraví finančního systému.

Dopad na uživatele

Nevyřčenou otázkou, která ale přitom visí celou dobu ve vzduchu, zůstává, co mohou přinést digitální měny centrálních bank přímo koncovým uživatelům. Na první pohled totiž převažují spíše nevýhody, předně jsou se svými úsporami v CBDC (ale také možnostmi jimi platit) domácnosti vydány plně na milost a nemilost centrálním bankám.

Touto otázkou se zabývá Williamson (2019), který studuje roli CBDC nejen jako úročeného aktiva, ale také jako alternativy platebního prostředku k hotovosti a vkladům. Benefit CBDC oproti hotovosti by měla být nemožnost krádeže, oproti bankovním vkladům pak ručení v plné výši versus omezený závazek banky. Pokud budeme spolu s výzkumníky uvedenými v první části článku předpokládat nižší úročení CBDC, než bude běžné u běžných komerčních bankovních vkladů, je to citelné zlepšení především pro dva extrémní protipóly uživatelů – lidi bez bankovních účtů (uživatelů hotovosti) a ty, kteří mají v podobě vkladů enormní množství peněz. Otázkou je, zda zrovna toto centrální banky opravdu zamýšlely.

Tip Root školení

Pokud jde o koncové uživatele, řada otázek ale zatím zůstává ve výzkumech nezodpovězených a report si je toho evidentně vědom. Hlavní z nich je, co mohou CBDC koncovým uživatelům oproti současným (často privátním) možnostem plateb a úložištím hodnoty nabídnout, tedy k čemu budou primárně sloužit. Základní dialektika leží mezi póly jménem hotovost a úročený vklad. Přestože mají řadu rysů společných, podobné množství rysů je zároveň i rozděluje, ať již jde o bezpečnost držení anonymitu, nebo třeba míru privátnosti transakcí.  

„Věříme, že nejdůležitější otázkou je, které vnitřní rysy CBDC jako platebního prostředku a uchovatele hodnoty jsou důležité pro rozhodování domácností, k jaké podobě peněz se přiklonit. Empirické studie výběru plateb spotřebitelů jako Koulayev a kol. (2016) ukazují, že preference jednotlivců ohledně různých platebních prostředků jsou heterogenní a nelze je zcela vysvětlit demograficky (například příjmem nebo věkem). Abychom plně porozuměli makroekonomickým i mikroekonomickým dopadům zavedení CBDC, je nejprve nutné pochopit, jak spotřebitelé vybírají, čím budou platit. CBDC totiž mají především rozšířit soubor platebních a spořicích možností, které mají domácnosti k dispozici. Abychom pochopili, jak heterogenita při výběru napříč platebními prostředky určuje přijetí CBDC, je zásadní určit, zda má být CBDC náhradou za fyzickou měnu, vklady, nebo obojí,“ uzavírají obě ekonomky.

Seznam literatury použité v reportu

  • Adrian, T and T. Mancini Griffoli (2019). The Rise of Digital Money. FinTech Notes No. 19/001. International Monetary Fund.
  • Andolfatto, D. (2018). Assessing the impact of central bank digital currency on private banks. FRB St. Louis Working Paper (2018–25).
  • Bank for International Settlements (2018). Central bank digital currencies. Technical report, Committee on Payments and Market Infrastructures, Markets Committee.
  • Barrdear, J. and M. Kumhof (2016). The macroeconomics of central bank issued digital currencies. Staff Working Paper no. 605, Bank of England.
  • Brunnermeier, M. K. and D. Niepelt (2019). On the equivalence of private and public money. Journal of Monetary Economics 106, 27–41.
  • Chiu, J., M. Davoodalhosseini, J. Jiang, and Y. Zhu (2020). Bank market power and central bank digital currency: Theory and quantitative assessment. Bank of Canada Staff Working Paper (2010–20).
  • Diamond, D. W. and P. H. Dybvig (1983). Bank runs, deposit insurance, and liquidity. Journal of Political Economy 91 (3), 401–419.
  • Fernandez-Villaverde, J., D. Sanches, L. Schilling, and H. Uhlig (2020a). Central bank digital currency: Central banking for all? Working Paper no. 26753, National Bureau of Economic Research.
  • Fernandez-Villaverde, J., D. Sanches, L. Schilling, and H. Uhlig (2020b). Central bank digital currency: When price and bank stability collide. Technical report.
  • Gurley, J. G. and E. S. Shaw (1960). Money in a Theory of Finance. Brookings Institution, Washington DC.
  • Keister, T. and C. Monnet (2020). Central bank digital currency: Stability and information. Working Paper.
  • Keister, T. and D. R. Sanches (2019). Should central banks issue digital currency? Technical report.
  • Koulayev, S., M. Rysman, S. Schuh, and J. Stavins (2016). Explaining adoption and use of payment instruments by us consumers. The RAND Journal of Economics 47 (2), 293–325.
  • Lagos, R. and R. Wright (2005). A unified framework for monetary theory and policy analysis. Journal of Political Economy 113 (3), 463–484.
  • Tobin, J. (1985). Financial innovation and deregulation in perspective. Bank of Japan Monetary and Economic Studies 3 (2), 19–29.
  • Williamson, S. (2019). Central bank digital currency: Welfare and policy implications. Technical report.

Autor článku

Redaktor serveru Lupa.cz a expert na blockchain a kryptoměny. Jako šéfredaktor v minulosti vedl ADASTRA Business Intelligence Magazine a server ITbiz.cz.