Já netvrdím, že by si dítě tu malou násobilku nakonec nemělo zautomatizovat, ono to časem přijde, když soustavně narážíte na potřebu vědět, kolik je šest krát sedm, protože to potřebujete každou chvíli minimálně v matematice a fyzice, tak si prostě časem zapamatujete, že je to čtyřicet dva.
Jenže je rozdíl mezi tím, zda dítěti řeknete "tohle si teď musíš zapamatovat jako básničku a běda ti, jestli to někdy zapomeneš" a tím, když samo přijde na to, že se hodí si to pamatovat, ale i když to náhodou zapomene, tak se nic neděje, protože přijde na to, jak si to dopočítat.