K názoru autora, že e-knihy jsou krásné "pouze obsahem a layoutem" bych dodal: Pro mě jsou knihy v elektronické podobě krásné tím, že jsou prohledávatelné a tím umožňují nad jejich obsahem nalézat nové souvislosti.
Pokud jde o otázku "... jak se budou tyto knihy uchovávat", vězte, že tou otázku se soustavně zabývají týmy velmi schopných lidí, viz. například:
http://www.ndk.cz/ochrana-digitalnich-dat
Tomáš Svoboda
t.č. koordinátor projektu Národní digitální knihovna
Taky to vidím podobně, ale řada knih se teprve časem zařadí do těch 10%, které stojí za to mít papírové. Mezi takové patří dva svázané ročníky časopisu Zlatá Praha (rok 1894 a 1897), sedmidílný Masarykův slovník naučný (ten je, pravda, zatím knižní mladík osmdesátiletý). Taky předválečná vydání verneovek jsou už dnes docela zajímavá.
U řady knih stačí počkat a získají na ceně, jenže knihu, kterou si koupím, ocení až vnuci. To se digitální verzi nikdy nepřihodí.
Esteticky i obsahově kvalitních knih mám plnou knihovnu a další už není kam dávat. U současné produkce se estetická i obsahová kvalita kamsi vytratila a platit tří až čtyřmístné částky za něco, co si mohu zdarma stáhnout z netu, letmo přečíst a jako komerční brak smazat rozhodně nehodlám.
Zdravím Vás pane Svobodo!
Problém dlouhodobé archivace je sice řešen, ale zdaleka nikoliv vyřešen. Věřím ve zdar Vaší práce, ale ten přinese ochranu pouze velkým archivům.
Pokud budeme uvažovat o domácích archivech je situace tragická. A to nejen z pohledu eknih, ale veškerého obsahu. Dovolím si příměr - přehraboval jsem nyní papírové knihovny z pozůstalosti po třech příbuzných. Jeden z nich byl profesor latiny na lokálním gymnáziu. To byly neuvěřitelné poklady, některé přes sto let staré. A fungovaly i po stu letech!
Když se podíváme na složitost a náklady uložení papírové a elektronické knihy v takto dlouhé perspektivě, pak papírová drasticky vede. Postačí police a suchá místnost (pozor - bavím se o domácím prostředí). Oproti tomu digitální kniha bude vyžadovat opečovávání, překonvertovávání, zálohování. Již dnes mám problém přečíst dokumenty z mých počítačových počátků (formáty AmiPRO a t602). A to uběhlo pár let. Musíme počítat s tím, že koncept uložení dat se může radikálně změnit atd. Defacto jediné co nemusím konvertovat jsou data v TeXu.
Takže ač většinu knih čtu elektronicky, rozumím tomuto argumentu. Elektronická kniha je potenciálně věčná. Ale s poměrně velkou energií a nebo za velmi optimistického předpokladu persistence formátu.
Pane Štěpáne, rád Vás tady vidím.
Ano, soubory z 90. let už dnes jsou archeologická záležitost. To vidím sám na sobě: Kromě toho, že jsem to všechno poztrácel fyzicky přes výměny harddisků a zastárávání disket, dnes už bych ani nepřečetl formát mého vlastního editoru PragoText :-(
Ale nezavěšujme se: Řízené migrace formátu jsou také jednou ze standardních technik dlouhodobé udržitelnosti. Nevím, jestli budeme zachraňovat soubory T602, ale dnešní formáty už ano.
Mějte se TS
Pokud si koupím papírovou knihu, pak v případě, že ji nepotřebuji, ji mohu prodat do bazaru nebo sběrateli, a zachránit tak část hodnoty, kterou jsem do ní investovat. U elektronické knihy toto nejde, navíc často bývá chráněna DRM. Umožňuje DRM převést právo na knihu jinému člověku, s tím že on mi za to zaplatí, a já nikomu nebudu platit za tento převod? Neexistuje. Pokud kniha chráněna není, potom nemá cenu toto řešit, ale zisk z takové knihy je pouze důsledkem dobrovolnosti plátce, či jeho lenosti to hledat na různých válečnických fórech.
Normální kniha oproti té digitální vychází dobře, protože když si spočítám, kolik by mě stálo tisknout si sám knihu staženou z netu, vychází to jen o pár desetikorun lépe, a to bych ani neměl vazbu a jiný luxus s knihou spojený. Digitální verze knihy je v podstatě demo, něco co často stáhnu, abych prošel jednu kapitolu a zjistil, jestli obsahuje řešení problému, který hledám, potom už se na ní většinou nikdy nepodívám, a do věčných lovišť půjde až budu promazávat disk kvůli místu nebo ten disk lehne. Učebnice xxx v IT prostě nemá cenu kupovat, možná jenom pro úplné začátečníky.
Tištěná kniha, to je pro mě něco jiného, pěkného, uměleckého. Ideje, které má obsahovat musí být nekonvenční, rebelské, bořící mýty. Vlastnictví takové knihy je potom symbolem úcty k idejím, které obsahuje.
Musím se ohradit proti vaší myšlence: "Pokud kniha chráněna není, potom nemá cenu toto řešit, ale zisk z takové knihy je pouze důsledkem dobrovolnosti plátce, či jeho lenosti to hledat na různých válečnických fórech." V podstatě se dá přeložit: Vzít si něco cizího, co není přivázané, není krádež!
Hmm, když se nad tím vším zamyslíme, potom můžeme dojít k otázce, co je to člověk a individuuum, a jak moc se liší od ostatních. Je jenom pár rozdílů mezi mnou a kýmkoliv jiným, to jediné, čím se lišíme jsou naše vzpomínky a znalosti, myšlenky. Mechanismus myšlení je u naprosté většiny lidí stejný, liší se pouze uložená data. Není proto rozdílu mezi mnou a kýmkoliv jiným, jediným problémem je, že moje vědomí nemá přístup k paměti jiných. Jsme jako sada procesů, z nich každý má svoje data a mele si svůj program, ale základ je stejný. Většinou si všichni také meleme velmi obdobný program, máme stejné potřeby.
Co je to vědomí? Vědomí je jenom iluze, je to proud myšlenek, které jsou reakcí na vnější a vnitřní podněty, tedy na prostředí a naše předchozí myšlenky. To že sledujeme tento proud, nás činí bdělými, a díky tomu si uvědomujeme svoji existenci. Tento proud je složen ze slov a vět, a ze struktury každé věty či několika z nich si dovedeme v hlavě vytvořit obraz, tedy simulaci, vnějšího věmu, který tato myšlenka představuje. Vybaví se nám simulace založená na základě zkušeností, vzpomínek, možná také něco zakódovaného geneticky, kdoví. To je to, co nás odlišuje od umělé inteligence, totiž že nejenom odvozujeme, ale odvozené zároveň simulujeme.
Co z toho ale nakonec vyplývá? Že individualita, jáckost, ego jsou pouhé iluze, a kdykoliv se chováme individualisticky a egoisticky, jednáme na základě prastarých, geneticky zabudovaných programů, jsme pouhý lepší reakční agenti.
Já neexistuji, pouze jsem médium pro moje myšlenky, memy. Až zemřu, potom kdykoliv se komukoliv na světě v hlavě zrodí stejná myšlenka, kterou jsem měl já, potom ožiju. Jsem tedy nesmrtelný. Mnohé moje myšlenky jsou myšlenky jiných, já nejsem, to oni ve mě ožili. Jsem dnes třeba tak trochu českým filosofem Ladislavem Klímou, stejně tak jako když se ožeru jako dobytek, což tento pán také velice rád činil.
Kniha je nástroj přenesení souborů myšlenek lidem jiným, zachování toho dobrého. Nechtěl bych, kdybych si v případě nesmrtelnosti musel nést v sobě všechen ten duchovní balast, který jsem za svůj život stihl na sebe nabalit.
Takže všichni lidi jsou jen médium pro myšlenky, jedna velká masa, ego a individualita je iluze. Jsme jen jedna velká ramka, často špatně propustná.
Proto duchovní krádež neexistuje, protože ego neexistuje.
Krádež je zcizení věci a zabránění jejímu užívání oprávněnému uživateli. E knihu nejde ukrást. Jde jí neoprávněně užívat a to je sakra rozdíl. Krádež víc společenský nebezpečná a i trestní zákonník jasně rozlišuje mezi krádeží a neoprávněvým užíváním. Vaše myšlení obsahuje stejnou alogičnost jako vydávat neoprávněné stahování hudby za pirátství, což je mimořádně nebezbečné zločinné chování útočící mmo jiné na lidské životy a má zcela jiný charakter.
Krádež NENÍ zcizení věci, neboť "zcizení" a "odcizení" jsou dva rozdílné pojmy (bez ohledu na to, kolik lidí si je neustále plete:-). Viz například Wikipedie.
Jednak viz výše, druhak stačí nevytrhávat z kontextu -- z odstavce před citovanou větou i z věty následující opravdu jasně vyplývá, že zcizení není krádež a krádež není zcizení.
Zmatek v tom bohužel mají (a dělají) -- jak jsem právě s hrůzou zjistil :-( -- i oficiální zdrojové, viz http://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=zcizit
Vysvětlení a mnohem rozumnější postoj lze najít v článku http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=5379, jehož závěr si na závěr dovolím citovat:
Existují-li u slovesa zcizit (zcizovat) dva zcela odlišné významy a oba se dotýkají oblasti právní, je lépe i v publicistických textech užívat jednoznačného výrazu a mluvit o výrobcích odcizených nebo ukradených (nikoli zcizených!) z potravinářských prodejen.
Tento překlad je velmi nekvalitní a velmi tendenční. Pokud autor umístí své dílo na internet, s tím, že kdo chce, může mu nějaký peníz elektronicky poslat, je to co? Krádež určitě ne! Z radia a televize si mohu kdykoli cokoli pro svou osobní potřebu legálně stáhnout; platím R a TV poplatky, jako každý, kdo odebírá z rozvodné sítě elektřinu! Nevidím nejmenší důvod, proč by měl být internet o něčem jiném, platím za připojení, tudíž mám právo stahovat pro svoji osobní potřebu vše, co na netu najdu! Že vlády nejsou, jako celek, schopné zařídit, aby ISP část svých výnosů ,,přeposlali" autorům a tím jim kompenzovali údajné škody za tzv. pirátství, už je jiný problém.
Jakym autorum, myslite sobe, me, a ostatnim tvurcum internetoveho obsahu ? Uvedomte si, ze drtivou vetsina obsahu internetu netvori placeni pisalci, neni tedy absolutne zadny duvod, aby meli nejaka privilegia. Pokud existuje zdroj, ktery podava tak uzasne nebo zasadni informace aby za ne nekdo zaplatil, tak si jiste najde platici zakazniky. Ale vazne si myslite, ze by se melo platit trebas idnes/zive/... ? Vzdyt tytez informace (nebo spis placy a plky) si muzete precist kdekoli, vzdy se najde nekdo, kdo vam je poskytne zdarma, at uz jsou jeho duvody jakekoli.
Mimochodem, za filtrovani reklam si muzou provozovatele serveru sami, pokud by reklama nebyla vlezla a byla k veci, nikdo by to neresil. Pokud mi nekdo u clanku o aute nabidne to auto, tak nereknu ani popel, ale pokud mi u nej nabizi blikajici reklamu pres celou obrazovku ze pouze s kridelky budu v bezpeci ...
Ostatne, znam nekolik serveru, ktere jsou uzce zamerene, specializovane, neni na nich ani stopa po reklame, a jejich uzivatele (pravda mizive %) se na jejich provoz skladaji. Ale funguje to, samo, nikdo na tom nezbohatne.
To samé se říkalo o filmech a kinech při zavedení TV,DVD a já nevím čeho ještě. E*knihy a papírové knihy se doplňují. Ideální by bylo, kdyby se e-kniha přidávalo jako doplněk ke knize tištěné. Já sám mám asi 3000 knih papírových a řadu z nich současně v elektronické podobě. Nezabírají místo a mohu si je brát sebou v malé čtečce na dovolenou. I když jsem je předtím již četl. Je řada knih, ke kterým se člověk vrací. A tahejte sebou papírové knihy na pláž...
Elektronicka podoba by mela byt samozrejmou soucasti kazde papirove knihy - vzhledem k cene jeji vyroby (0 - tak jako tak musi existovat elektronicka predloha pro papirovou verzi).
Praxe je takova, ze e-knihy nikdo nenabizi (rozhodne ne v poptavanem rozsahu a kvalite) a jak znamo, kde je poptavka ja i nabidka => zajemci si zkratka pomuzou sami. Kdyby kazdy ovcan CR zdigitalizoval jedinou knihu, tak jich (pokud pominu starce a nemluvnata) mame jiste 5M - tedy mnoztvi, ktere nikdy nikdo za zivot neprecte. Uz ted je na siti prakticky cokoli a vydavatele stim udelaji leda prd.
Jak sem psal, jejich problem. Nedaji, nekoupim a rovnou si stahnu. Obcas zajdu do knihovny, opisu si autory a nazvy, ani si ty knizky uz nenosim domu.
Ona se vzdy najde dobra duse, ktera to prozene scanem a OCR. A co se tyce slozitejsich sazeb (grafy/vzorce/...) po netu se potuluji jednoduse scany. S mistem ani dobou stazeni dneska uz nijak zasadni problem neni.
Ale notak. Proč by měly papírové knihy zmizet?
Přestali snad hudebníci pořádat živá vystoupení po vynálezu záznamu hudby?
Znamenala snad televize zánik divadla?
Vymřeli snad ledaři po vynálezu ledničky hlady? ;)
Copak je snad každá vydávaná kniha hodna označení umělecké dílo? Copak není mnoho knih pouhopouhým nosičem příběhu či informace, který je pro nás zajímavý pouze do okamžiku prvního přečtení, přičemž se následně po přečtení stává "pohopouhým štosem papíru"?
Papírové i elektronické knihy tu jistě čeká dlouhá doba společného soužití, přičemž některá díla vyjdou pouze v jednom skupenství. Cenné obrazové knihy si stále budete moci koupit pouze v papíru, s oním často zmiňovaným kouzlem "vůně papíru". A naopak některé "brakové" tituly čeká jen podoba digitální, odstraňující problém kam s kumulující se hromadou již přečtených knih, které již nebude potřeba znovu číst.
Ten schizofrenni zacatek je bezva. Jinak souhlasim, nektere detektivky bych nemusel mit na papiru. Drtivou vetsinu knih asi ale ano. Ted jsem si koupil dejiny Turecka, normalni knizka, zadny "Taschen", Kundera, Motocyklove deniky, nic extra ale v poslednich par letech me nenapada nic co bych nevyzadoval na papire. Mozna manual k fotaku vlastne. Jeste me ted napadlo, ze by to mohlo mit smysl kdyz musi clovek neco cist z donuceni, prevazne asi ve skole.
Ledaři už asi neexistuji , museli si najít jinou profesi.
A co třeba přestali existovat grammovonove desky, přestali existovat kazety, přestali existovat VHS, přestanou existovat DVD. Nepřestanou, určitě se najde pár lidi co je ve sbírce bude mít pořád, ale už to dávno nebude hlavní trend...
Vítejte ve světě svobody, kdy každý bude mít právo k informacím a nebude záležet kolik má v peněžence, aby si mohl koupit knížku.
Jako si bude moc pustit melodii co ho zaujme a nebude muset platit někomu výpalné.
Ale ano. Vinyly maji z pohledu nahravacich studii predevsim tu vyhodu, ze se nedaji snadno kopirovat. A tak vydavaji nezmrsene nahravky vicemene jenom na nich a na CDckach clovek dostane jen zkomprimovanou(mysleno hudebni komprese, nejsem technicky analfabet) srajdu. Jinak u CD se sice jeste da polemizovat o tom, zda ma lepsi parametry nez vinyl, ale treba u DVD-audio uz je to zcela jasne. Spocitat si to muze kazdy - staci na to zaklady fyziky, chemie a matematiky. Pak je samozrejme jeste sorta audiofilu, kteri kupuji jedine kabely z jednosmerne valcovane bezkyslikate medi za deset koliku na prenos signalu po s/pdif, ale o tom se doufam nebavime.
Pokud máš k dispozici kvalitní gramofon a počítač s trochu slušnější zvukovou kartou, můžeš si je dělat klidně sám. Pokud nevíš, co s penězi, existují firmy, které ti vinyl na CD přepíší. A pokud bydlíš poblíž místa, kde se pořádají výměnné burzy placek, tak no problem. S tím, že přijdeš do obchodu a takové CD koupíš, samozřejmě nepočítej.
Pekna uvaha. Klasicka kniha a elektronicka kniha sa ale nedaju porovnavat.
Pri klasickej knihe je obsah pevne spojeny s hmotnym substratom, tj. s papierovou vazbou knihy.
Knihou nazyvame v podstate papierovu vazbu.
Pricom to co nazyvame elektronickou knihou je iba elektronicky obsah oddeleny od hmotneho substratu t.j citacky elektronickych knih, tabletu, pocitaca, mobilu.
Co sa tyka vlastnictva zjednodusene povedane treba rozlisovat, kedy u citatela existuje vlastnictvo k citacke elektronickych knih ale popri tom je iba uzivatelom elektronickeho obsahu, ktory na citacke zobrazuje.
Elektronicke knihy maju vyznam iba vtedy ak sa budu predavat cele kniznice v citackach knih, viem si predstavit kindle s ceskou a slovenskou klasickou literaturou za 10 euro.
A este jedna vec. Tym ze citatel je vlastnikom citacky, vznika mu vlastnictvo k jeho osobnym prejavom zachytenym v citacke napr. k poznamkam zaznamenanym v citacke. Takze nie je mozne, aby tieto data odchadzali z citacky na analyzu do centra bez vedomia uzivatela.
Jestli ne, tak já bych se toho s dovolením ujal. Z prodeje elektronických čteček (tabletů, placatých mobilů atd) by se mohl platit poplatek, třeba 100 Kč za decimetr čtvereční e-papíru a 50 Kč za decimetr LCD displeje.
Výnos se přerozdělí nejúspěšnějším autorům (jako je například Michal Viewegh, Danielle O Steel apod.), já bych si vzal pouhých 30% na provoz mé organizace.
Bez ochrany knihy zaniknou a to by byla škoda! Nedopusťme to a proto mi pěkně plaťte!
Jo, ti, kterým se platí autorské poplatky za kopírky a tiskárny… http://www.dilia.cz/
Bohužel papírové knihy časem téměř zmizí, elektronické zdroje informací jsou přece zdarma a pohodlnější. Tak budeme informace z knih přenášet do elektronické podoby, ty pak dále recyklovat (=pro mladé remake), z právního hlediska krást autorská díla, proti čemuž není ochrana. Bude to nádhera, informace budou zdarma! Zde platí a platit bude, že co je levné, to nebývá kvalitní. Totiž vytvoření nějaké dobré knihy zabere několika lidem hodně práce, kterou nikdo nebude dělat zdarma, teda až na pár náruživců, kteří ve volné chvíli něco slepí a dají to na inet. Ale většinou to nebude nic rozsáhlého, systematického - to je pracné, a na to nebude náruživcům stačit čas či energie, ani když jich bude hodně - viz Wikipedie, kde většina témat není dotažená (dle mého asi náročnějšího vkusu) či zcela chybí. A Wikipedie se zastavuje, její růst znatelně klesá.
Fakt jsem zvědav zda zde budou za několik málo desítek let nějaké kvalitní zdroje informací, nevidím způsob z čeho by jejich vznik byl placen. Doufám, že se mýlím.
Já myslím, že se mýlíte - možná poklesne počet zdrojů informací v "masových oborech", ale minoritním to může i prospět. Dám vám naprosto konkrétní příklad... Mám před dokončením jednu knihu o méně obvyklé oblasti fotografie. Reálně to v ČR může zajímat do 5000 lidí. Když si vezmete typické procento, kolik lidí z cílové skupiny oslovíte, tak by reálný náklad pro papírovou knihu byl mezi 500-1000 výtisků (spíš to nižší číslo). Zkoušel jsem to počítat pro tisk na papíře a prostě to ekonomicky nejde - pro mě jako autora to znamená utopit v tom spoustu pěněz, které se mi v lepším případě zaplatí, o zisku nemůže být řeči.
To už to raději pustím ven jako ebook - utopené peníze za tisk nulové, i když se jich prodá třeba jen 100 a dalších 900 lidí to ukradne, tak na tom pořád budu lépe než u papíru... Prostě malér to bude hlavně pro vydavatelství a další "mezistupně řetězce", autor na tom bude nejčastěji dost podobně jako dosud, někdy ale i lépe...
Kde berete jistotu (nebo spíš takovou pravděpodobnost, aby se na ní dal stavět byznys), že si ji koupí 100 a ne třeba 20? A že ji neukradne 900, ale 980?
A mimochodem, za kolik se bude prodávat? Za 100,- kousek? Za 200?
To musí být fakt kvalitní dílo, jestli se dalo vytvořit s kompletními náklady 10 000 nebo 20 000, tj. cca za týden-dva práce jednoho ne moc dobře placeného člověka (a kolik je zisk?).
Takže on to asi bude malér nejen pro nakladatele, ale hlavně pro potenciální autory...?
(Pro distributory, tj. obchodníky, jistě ne, těm je jedno, s čím kšeftují, přeorientují se raz-dva na cokoli, na čem se dá vydělávat. E-knihy to, pravda, nejspíš nebudou.)
Autor na tom bude vzdy lepe. Nic mu totiz nebrani knihu v pripade velkeho zajmu nasledne vydat i papirove. Soucasny stav je ovsem takovy, ze po pripadnem uzavreni smlouvy s vydavatelem autor uz nemuze prakticky nic.
Zkuste jako zacinajici autor prijit za vydavatelem, nejspis se vam vysmeje, jiste, muzete si vydat vlastnim nakladem, tomu se totiz rika ochrana autorskych prav, presne proto se vybiraji prachy z kazde kopie/kopirky/papiru/… Kdyz to vydate na netu, nic vas to nestoji, a pokud je to dobry, najdou se ctenari a nekteri z nich, vam poslou prachy klidne i jen tak, proste pro dobry pocit.
Je jen otázka času, kdy autor vytvoří elektronický text, umístí ho na placený server a kdo bude mít zájem, tak si ho za cenu, srovnatelnou s papírovou knihou z 50. let minulého století stáhne. Autor na tom bude líp, než kdyby postupoval klasickým způsobem a čtenář dostane dílo za zlomek současné ceny. A pokud jde o ,,vzhled a kvalitu": Není to zase až tak dlouho, co jsem s gustem četl druhý díl Černých baronů, vydaných jako samizdat, t. j. světlotiskové kopie strojopisu na A4 a formát, ani kvalita tisku mi nijak nevadily, protože to, co jsem četl, bylo natolik šťavnaté, že forma byla naprosto nepodstatná.
O budoucnost papírových knih bych se nebál, vždyť i kapitán Picard na USS Enterprise ve 24. století čte papírové knihy. Pokud někdo udělá krásnou knihu, s kvalitní vazbou, na dobrém papíře a s kvalitním nápaditým layoutem a pochopitelně dobrým obsahem, tak se bude vždy prodávat. Ale přiznejme si, že většina toho co se dnes vydává - tedy hlavně paperbacky klidně můžeme narvat do čteček, protože formátování je skoro žádné a jediný obrázek je většinou ten nevalné kvality na přebalu a ten se dá do ePUB narvat taky. Tím chci tedy říct, že předpokládám, že kniha se opravdu stane artefaktem, možná vzácným a většina "spotřebních" knih bude v elektronické formě.
Papírová se stává součástí mého majetku a zhodnocuje ho pro dědice. Elektronická (legálně) nikoli. Papírová podepsaná autorem může být časem (na odborných burzách, antikváři spíš vrčí) prodána i za více než desetinásobek nepodepsané - dá se něco podobného udělat s e-bookem?
Písmo na hmotném substrátu je v zásadě trvalé (i ty výše zmíněné kamenné nebo hlíněné destičky budou čitelné po převodu na papír a početli by si v nich i tvůrci a čtenáři těch destiček), elektronický soubor má mnoho nectností, od formátu, který nemusí být stále podporován, přes časově omezující DRM a jiné "ochrany" až po podstatně snadnější zničení. Obávám se, že po případném jaderném útoku by mimo zóny absolutní zkázy zůstaly zachovány spíše papírové knihy než e-booky. A získaly by náhle cenu zlata.
Zkrátka e-kniha má podstatně nižší užitnou hodnotu než kniha papírová, a tomu by měla odpovídat i podstatně nižší cena. Tj. "normální" někde kolem 1/4 a "s DRM" ještě podstatně méně.
A kvílejícím nakladatelům je naprosto jasně a jednoznačně třeba vysvětlit, že "cena" je v ekonomice částka, kterou jsou lidé za dané zboží ochotní zaplatit. Pokud lidé nejsou ochotni platit za e-booky částky stejné (nebo i vyšší) než za knihy papírové, tak se e-booky prostě prodávat nebudou a spíš se budou mezi lidmi šířit balíky softu na "udělej si sám z papírové knihy elektronickou".
Přesně tak! Lidstvo, jako celek je pohodlné a stáhnout,(navíc legálně a zdarma), soubor dat, přečíst ho a vymazat je mnohem jednodušší, než lítat po X knihkupectvích a za nehoráznou (v porovnání s E-dílem) cenu si přitáhnout domů hromadu ušpiněného papíru, přečíst ji a znechuceně odložit do nějakého úložného prostoru.