Hlavní navigace

ČTÚ dále snižuje regulované ceny, mobilní operátoři ale nezlevňují

26. 4. 2010
Doba čtení: 10 minut

Sdílet

 Autor: 29
Český telekomunikační úřad rozhodl o dalším snižování (velkoobchodních) cen za terminaci v mobilních sítích. Jejich pokles započatý v loňském roce tak bude dále pokračovat. Do koncových cen, které platí uživatelé mobilních hlasových služeb, se ale dosavadní pokles dosud nepromítl, a naše koncové ceny tak stále patří mezi ty nejvyšší v celé Evropě.

Ceny za tzv. terminaci, neboli za zakončení hovoru v síti (jiného) operátora, jsou u nás regulované. Jejich maximální výši tak určuje regulátor, kterým je v daném případě Český  telekomunikační úřad (ČTÚ). Ani on ale nemá zcela volné ruce, protože i on musí respektovat pravidla, daná platnými zákony ČR i unijními pravidly regulace (které mj. velí nejprve udělat analýzu příslušného relevantního trhu, a teprve pak ukládat nějaké regulační opatření). Navíc mu do jeho činnosti „promlouvá“ i Evropská komise, která na národní regulátory ve všech členských zemích určitým způsobem “tlačí“ (když na jejich adresu vznáší určitá doporučení či přímo požadavky).

V konkrétním případě ČR  a terminace v mobilních sítích to ale nepůsobí tím dojmem, že by ČTÚ chtěl snižovat regulované ceny nějak razantněji, a Unie se svými pravidly mu v tom nějak bránila či jeho snahy zpomalovala. Právě naopak, Evropské komisi se naše regulované ceny zdály příliš vysoké, a tak opakovaně apelovala na našeho regulátora, aby je snižoval rychleji a výrazněji.

Právě Evropská komise přitom má dosti konkrétní představu o tom, jak a kam by ceny za terminaci měly klesnout. Již v roce 2009 totiž Komise shůry „nalinkovala“ jejich pokles tak, aby do konce roku 2012 klesly někam do rozmezí  1,15 až 3 eurocentu (cca 30 až 75 haléřů). Podrobněji viz doporučení  2009/396/ES a k němu vztažená tisková zpráva.

U nás se ale dlouhou dobu nedělo nic, a naše ceny za terminaci se tak dostaly na přední místa v celé Unii. Teprve v poslední době, konkrétně počátkem roku 2009, se situace začala měnit, když ČTÚ nalinkoval “schodovitý“ pokles: každého půl roku o 30 až 35 haléřů, viz obrázek

pokles cen za terminaci

Začátek nynějších „schodů“  ČTÚ stanovil v lednu 2009, s účinností od 1. února 2009. A již tehdy také nastavil pravidla dalšího snižování: vždy po půl roce. Díky tomu se k 1.1.2010 cenový strop snížil na dnešních 1,96 Kč.

Další vývoj ale byl stále „otevřený“, byť ČTÚ již neformálně dal najevo, že hodlá pokračovat v strategii „schodů“ a ceny snižovat v postupných krocích, vždy po půl roce – tak, aby se s koncem roku 2012 dostal na Unii očekávaných 1,15 až 3 eurocenty.

Právě minulý týden pak došlo k formálnímu zveřejnění dalších kroků v rámci „schodů“ : ČTÚ vydal nové cenové rozhodnutí, podle kterého (maximální) cena za terminaci v mobilních sítích klesne ze současných 1,96 Kč na:

  •  1,66 Kč (od 1.7.2010)
  •  1,37 Kč (od  1.1.2011)
  • 1,08 Kč (od 1.7.2011)

Na předchozím obrázku je tento pokles už znázorněn. A i když celá „schodovitá trajektorie“ ani po tomto oznámení stále  ještě není kompletní (nesahá do konce roku 2012), již není těžké nahlédnout, že pokračováním „ve stejném duchu“ se regulátor může dostat až k cíli, který po něm chce Unie: aby do konce roku 2012 cena klesla pod hranici cca 75 haléřů (3 eurocenty).

K tomu má regulátor k dispozici ještě dva termíny: k 1.1.2012 a  1.7.2012. A pokud by pokračoval ve snižování ve stejném tempu, pod uvedenou hranici by se dostal bez problémů.

LRIC a MobilKom

Než se dostaneme k tomu, jak se uvedené snižování cen za terminaci (což jsou v zásadě velkoobchodní ceny) promítlo do koncových cen placených zákazníky, zastavme se ještě u dvou zajímavých „regulačních“ aspektů.

Prvním z nich je ten, že když Evropská komise tlačila na našeho regulátora, nebylo to jen kvůli tomu, a by ceny snižoval razantněji. Chtěla po něm i to, aby regulované ceny uložil i nejmenšímu hráči na trhu, tj. společnosti MobilKom (nabízející své sužby pod značkou U:Fon). Zde ale náš regulátor setrval na svém názoru a ceny direktivně nařídil jen třem největším mobilním operátorům (O2, T-Mobile a Vodafone). I podle mého názoru udělal správně, protože pozice MobilKomu na trhu rozhodně není taková, aby jeho regulace byla zapotřebí.

Evropská komise ale po našem regulátorovi chtěla ještě jednu věc, a tou je výpočet  cen za terminaci na bázi modelu LRIC. A tedy jinak, než jak je určuje dnes (na principu plně alokovaných nákladů). ČTÚ přitom již sám kdysi dávno nasadil model LRIC pro výpočet cen za terminaci v pevných sítích, ale pro mobilní sítě takovýto model neměl a dosud nemá k dispozici. A tak prakticky souběžně s výše popisovaným cenovým rozhodnutím (o dalším snižování cen za terminaci) ČTÚ informoval o zahájení projektu na implementaci metodiky LRIC, tak jak to po něm požaduje doporučení 2009/396/ES Komise.

Podle toho, co ČTÚ oznámil, by nová metodika měla sloužit nejen k výpočtu cen za terminaci v mobilních sítích (vzhledem k načasování nejšle až po konci roku 2012), ale i pro výpočet cen za terminaci v pevných sítích, se zohledněním sítí NGN (Next Generation Networks).

A mimochodem: výše popisované cenové rozhodnutí ČTÚ nepřineslo pouze změnu cen za terminaci v mobilních sítích, ale i v sítích pevných. Ovšem jen o  2 haléře ve špičce (z 36 na 34 haléřů), a o 1 haléř (z 18 na 17 haléřů) mimo špičku (při propojení na tranzitní ústředně). A jen pro společnost Telefónica O2 Czech Republic.

Jaké budou dopady do koncových cen?

Pokles cen za terminaci v pevných sítích, popisovaný v závěru předchozího odstavce, odpovídá změně o cca 5,5 %. Což sice vytváří určitý prostor pro snižování koncových cen, ale zase ne až tak velký. Na druhu stranu: situace v pevné telefonii (kam je třeba řadit i tu na bázi VoIP technologií) je diametrálně odlišná od situace v oblasti mobilní telefonie. V pevné telefonii existuje konkurence a také se jako konkurence projevuje.

V oblasti mobilní telefonie konkurence formálně také existuje, jelikož zde máme tři GSM operátory (a jednoho CDMA operátora). Ale s reálnými projevy této konkurence, zejména pokud jde o snižování koncových cen, to už tak dobře nevypadá. A to i pokud jde o reakci mobilních operátorů na snižování cen za terminaci.

Sama Evropská komise, když si snižování cen za terminaci začala vynucovat, si od toho kroku slibovala významný pokles koncových cen a úsporu na straně zákazníka. Ocitujme si z tiskové zprávy, která doprovázela vydání již zmiňovaného doporučení 2009/396/ES:

Odstranění zkreslených cen u telefonních operátorů v celé EU sníží spotřebitelské ceny hlasového volání v rámci členských států a mezi nimi, což zákazníkům z řad podniků a domácností v letech 2009–2012 ušetří nejméně 2 miliardy EUR a prospěje investicím a inovacím v celém odvětví telekomunikací.

Ukažme si nyní, jak to dopadlo právě v ČR. A to na příkladu „spotřebních košů“, které sestavuje náš regulátor (ČTÚ), a které publikoval v nedávno zveřejněném dokumentu „Vývoj cen služeb elektronických komunikací za rok 2009“.

Zákazník s nízkou spotřebou

Na prvním obrázku vidíte situaci s košem pro zákazníka s nejnižší spotřebou (360 provolaných minut za rok, 400 SMS a 2 MMS), za roky 2006 až 2009:

koš s nízkou spotřebou

Jak sami vidíte, reakce na pokles cen za terminaci (počínaje rokem 2009) veškerá žádná. A to i s uvážením skutečnost, že ceny košů jsou počítány vzhledem ke konci roku (tj. za rok 2009 podle cen platných na konci roku 2009).

Pokračování, za první kvartál letošního roku (čerpající již z monitorovací zprávy ČTÚ za březen), pak dokonce ukazuje výrazný růst v případě Vodafone a U:Fona.

koš s nízkou spotřebou

Tyto měny jsou přitom dány změnami v jejich tarifní struktuře: ČTÚ mohl použít pro výpočet koše jen takové tarify, které jsou aktuálně v nabídce operátora (ke konci března 2010). Takže u U:Fona musel místo původního tarifu „Za 100“ použít nový tarif Unifon. A v případě Vodafone byly místo již nenabízeného tarifu Odepiš použity nové Tarify na míru.

K absolutním číslům, která ČTÚ vyšla (tj. k cenám za jednotlivé koše), si ještě dodejme jednu podstatnou skutečnost: že použitá metodika nezohledňuje způsob tarifikace.  Takže nebere do úvahy ani čím dál tím oblíbenější trik mobilních operátorů s prodlužováním intervalu tarifikace. A jak je čtenářům Lupy jistě známo (například odsud), tarifikace 60+1, používaná Vodafonem, zvyšuje výslednou útratu zákazníka za hovorné o cca 17 %, zatímco tarifikace 60+60 (používaná zbývajícími dvěma GSM operátory u jimi vyhodnocovaných tarifů), zvyšuje výslednou útratu o 31 %.

Zákazník se střední a vysokou spotřebou

Situaci pro zákazníka se střední spotřebou (1000 minut hovoru ročně, 1000 SMS, 2 MMS) ukazují následující  dva obrázky. První se opět týká vývoje za roky 2006 až 2009 (vždy ke konci roku):

ko3 se střední spotřebou

Druhý obrázek pak ukazuje situaci na počátku letošního roku, odrážející prakticky jen změny tarifů u Vodafone a U:Fona.

ko3 se střední spotřebou

Z obou obrázků je patrné, že ani zde nedošlo k reakci na pokles cen za terminaci. K drobnému poklesu za rok 2009 došlo pouze u T-Mobile, což je způsobeno  primárně změnou tarifu, který byl použit pro výpočet ceny celého koše: v letech 2007 a 2008 to byl tarif Kredit 700, a v roce 2009 tarif Kredit 750.

Počátkem letošního roku pak došlo k téměř neznatelnému zlevnění u Vodafone (o 2 Kč měsíčně), v důsledku přechodu z tarifu Nabito 700 na nové Tarify na míru (pro potřeby výpočtu koše). A u U:fona dokonce došlo ke zdražení (o 39 Kč) v důsledku přechodu na tarif Unifon.

Určitý pokles za rok 2009 je patrný alespoň u koše pro zákazníka s vysokou spotřebou (1680 minut hovoru ročně, 1680 SMS, 3 MMS), viz následující obrázek:

koš s vysokou spotřebou

Opět ale jde především o důsledek změny tarifu, který byl použit v rámci výpočtu spotřebního koše: u T-Mobile byl v letech 2007 a 2008 použit tarif Kredit 700, zatímco v roce 2009 tarif Kredit 1000. V případě O2 byl v roce 2009 použit tarif Neon L+ (dříve to byl tarif Simple 980). A u U:fona to byl tarif Za 350 (místo původního Za 100).

Pokračování, za první kvartál letošního roku, pak vidíte na dalším obrázku: zde došlo k poklesu u Vodafone, díky přechodu na nové Tarify na míru, a u U:fona , díky přechodu na nový tarif Unifon.

koš s vysokou spotřebou

Pro hodnocení těchto změn je vhodné si připomenout, že ceny za terminaci klesly z hodnoty 2,96 Kč (ještě na konci roku 2008) na hodnotu 1,96 Kč od 1.1.2010. Tedy cca o 1 třetinu. Popisované změny, patrné u koše pro zákazníky s vysokou spotřebou, odpovídají poklesu nejvýše o cca 23 % ( u T-Mobile), resp. o ještě o nižší procentuelní hodnoty (u ostatních operátorů).

Dovolím si vyjádřit názor, že tyto změny nejsou ani tak důsledkem změn v cenách za terminaci, jako spíše důsledkem konkurence na trhu. Soudím tak zejména z toho, že se tyto změny týkají pouze nejlukrativnějších zákazníků (s nejvyšší spotřebou), o které se mobilní operátoři vzájemně přetahují – a jsou ochotni kvůli tomu i něco slevit.

Pokud by šlo o důsledek snížení cen za terminaci, pak by se měly promítnou víceméně stejnou měrou i do cen pro středně a nejméně lukrativní zákazníky (se střední a nízkou spotřebou) – což se ale neděje.

Takže asi mají pravdu sami operátoři, když říkají, že jejich koncové ceny dnes nejsou na cenách terminace příliš závislé. Že z jejich pohledu jde vlastně o účetní položku, kterou si vzájemně přeúčtovávají, a její absolutní výše je pro ně v zásadě irelevantní. A že jejich koncové ceny určuje především situace na trhu: to, co konkurence ještě dovolí, a co zákazník ještě unese.

Co říká mezinárodní srovnání?

O tom, že český zákazník toho snese hodně – a platí vysoké ceny jak za telefonování, tak třeba za elektřinu, plyn, vodu či další komodity – naznačují i různé mezinárodní přehledy.

Na následujících třech obrázcích vidíte srovnání podobných (ale nikoli zcela identických) spotřebních košů mobilního volání od OECD. Česká republika je zde zastoupena tarify společnosti Telefónica O2 CR, a to těmi samými, jaké byly použity i pro výpočty tuzemských košů ze strany ČTÚ. Postupně jde o srovnání košů s nejmenší, střední a vysokou spotřebou – a Česká republika je vždy na jednom z „čelních“ míst, co do výše ceny celého koše:

BRAND24

OECD koš s nízkou spotřebou
OECD koš se střední spotřebou
OECD koš s vysokou spotřebou

Všechna tato srovnání jsou ale dělána na základě přepočtu dle parity kupní síly (PPP), a lze jim tedy oponovat s argumentem toho, že problém není ve vysokých cenách, ale v nízké kupní síle obyvatel ČR. Proto jsem si dovolil vzít původní data OECD ještě před přepočtem dle parity kupní síly, a alespoň u nejmenšího koše je vynést  do grafu, tak  aby ukazoval srovnání dle absolutní výše ceny (jen dle kurzových přepočtů na USD).  Výsledek vidíte na následujícím obrázku – a je z něj patrné, že i při eliminaci vlivu kupní síly patříme mezi nejdražší země.

OECD koš s nízkou spotřebou dle absolutních cen

Takže problém skutečně nebude v naší nízké kupní síle. Spíše v naší nízké schopnosti přinutit naše mobilní operátory, aby si skutečně konkurovali. Což je zase způsobeno souhrou celé řady faktorů: od situace na trhu (jen tři velcí GSM operátoři, navíc ve vlastnictví největších nadnárodních společností), přes chování zákazníků, stav legislativy, absenci virtuálních mobilních operátorů či „slabost“ pevného sektoru, až po chování národního regulátora.

Který faktor má podle vás největší podíl na tom, že se změny ceny za terminaci nepromítají výrazněji do koncových cen?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor byl dlouho nezávislým konzultantem a publicistou, od 8.6.2015 je členem Rady ČTÚ. 35 let působil také jako pedagog na MFF UK v Praze.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).