Hlavní navigace

Jak dostat diváky k hybridní televizi? Primě pomáhají Černé vdovy, Tetris i Candy Crush

Autor: Karel Choc
Filip Rožánek

Červené tlačítko na ovladači se pro TV Prima stalo jednou z nejvýnosnějších digitálních služeb. Roste návštěvnost i čas strávený s hybridní televizí. Diváci přes HbbTV ochotně platí a vyplňují dotazníky. Tak moc, že to na Primě nejdřív považovali za chybu.

Doba čtení: 19 minut

Sdílet

Když si chtějí diváci televize Prima pustit nějaký pořad z archivu, většina jich ještě míří na web a používá tradiční internetový prohlížeč. Ale v posledních třech letech získává čím dál větší podíl videoarchiv v prostředí hybridní televize (HbbTV). Na chytrém televizoru připojeném k internetu stačí stisknout červené tlačítko a vybírat si v nabídce. Tato metoda už přeskočila sledování pořadů na mobilu nebo na tabletu.

„Je to přirozené, člověk je pohodlná bytost. Když dostanete možnost sledovat obsah ve větším komfortu a na větší ploše, vždycky ji zvolíte,“ říká v rozhovoru pro DigiZone.cz ředitel online aktivit TV Prima Daniel Grunt. Doplňovali ho produktová manažerka HbbTV Iva Nesrstová a Petr Hatlapatka, vedoucí online prodeje ve společnosti Media Club.

Letos to budou čtyři roky, co jste spustili první testy HbbTV. Zajímá mě, co jste se za tu dobu naučili a kam se služba posouvá.

Daniel Grunt: Naučili jsme se, že má smysl a že rozhodnutí do ní jít bylo správné. Ze začátku jsme viděli, jak fungovala v Německu. Jeli jsme se tam „nachytřit“ a říkali jsme si, že má super potenciál. Tehdy už tam měla velká čísla. A když jsem se díval teď, tak v Německu se už nemáme co učit, už jsme trochu dál. Hybridní platforma velmi rychle roste. V tuto chvíli už vidí červené tlačítko dva miliony lidí. Meziročně se jejich počet zvedá o třetinu. Je to technologie, která je pro lidi pochopitelná. Člověk by si řekl, že není rozdíl v tom, jestli se dostanu do menu přes červené tlačítko na ovladači, nebo přes nabídku aplikací v televizoru, jenže ono je to úplně něco jiného. Červené tlačítko funguje pro lidi velmi snadno. Lidi, kteří do hybridní televize přijdou, už jenom prodlužují čas, který s ní stráví, a zvyšují frekvenci návštěv.

Jaká je teď pozice hybridního rozhraní mezi digitálními platformami TV Prima? 

Před těmi čtyřmi lety to pro nás byl technický experiment. Logika tenkrát byla jednoduchá: televize chtěla obohatit svůj lineární obsah, budovat vztah s diváky a nabídnout jim další služby. Možnost interaktivity je krásná, ale v terestrickém lineárním vysílání to nikdy moc nešlo. To byl první důvod. Pak se ukázalo, že díky velkému zásahu dává HbbTV smysl i obchodně. Dnes hybridní televizi prodáváme třetím rokem, do té doby šlo vážně jen o pokusy. Roste rok od roku a dnes je to již druhá nejdůležitější služba v onlinu z pohledu příjmů a také jedna z nejziskovějších. A je vidět, že poměrně rychle roste objem prostoru, který se dá prodávat. Zadavatelům inzerce v zásadě nabízíme dva modely. Komerční červené tlačítko, které je možné zobrazit kdekoliv, vygeneruje měsíčně kolem 100 milionů impresí. Druhý model je video v rámci archivu, to je zcela nejpoužívanější služba.


Autor: Karel Choc

Daniel Grunt

V únoru jste HbbTV rozšířili o placenou videotéku. Jaké jsou s ní první zkušenosti?

Přes HbbTV jsme uživatelům nabídli placení přes SMS, na webu jsou platby kartou, PayPalem nebo převodem z účtu. Přímo v televizi probíhá 30 procent plateb. Vyberete si film, zadáte přes ovladač číslo svého mobilu, přijde vám SMS, na tu odpovíte ANO – a už se můžete dívat. Divák sice není nikde registrovaný, a hůř se tedy párují data o jeho chování, ale v první fázi nám jde primárně o to, aby si lidé tuto možnost vyzkoušeli. Objevila se poměrně velká skupina lidí, která platby provádí několikanásobně, těch je 60 procent. Nejsou to jen testeři, kteří by si službu zkoušeli.

Na co se dívají nejvíc?

Jednoznačně táhne vlastní tvorba. 95–97 procent připadalo na naše tři seriály: Černé vdovy, Krejzovi a Modrý kód. Jen ten zbyteček byly filmy. A ty vyskakovaly v době, kdy neběžely seriály, tedy o víkendu.

Má to u zmíněných seriálů nějaký výrazný dopad na odloženou sledovanost?

Úplně ne. Placená videotéka (TVOD) vygenerovala sledovanost v řádu desítek tisíc, a tím odložená sledovanost moc nenaskočí. Ale klasické sledování v neplaceném archivu s reklamami, tedy na webu, v HbbTV nebo v aplikaci, k televizní sledovanosti přidává 6–18 procent. Čím je pořad „menší“ v televizním vysílání, tím víc procent mu přidává odložená sledovanost. Naopak u Černých vdov, kde jsme měli sledovanost přes milion, vám už 200–300 tisíc zhlédnutí tolik nepřidá.

Jsou v průběhu týdne vidět výkyvy sledovanosti ve videotéce?

U placené nabídky určitě. Tam byly naprosto největší tahák Černé vdovy. Jakmile skončily, tak v neděli večer a v pondělí se objevil obrovský nárůst zájmu. Pokaždé také vidíte, kdy běží Krejzovi a Modrý kód. Večer křivka vyskočí, druhý den ještě pokračuje a pak to padá. Křivky tak na sebe díky seriálům v průběhu týdne navazovaly, končily čtvrtkem a v pátek a v sobotu víc vyskočily filmy. Diváci si už zjevně trochu zvykli tam chodit. A když tam neviděli předpremiéry vlastní tvorby, tak si vybírali z filmů.

Fungovaly tedy předpremiéry jako lákadlo na HbbTV?

Jednoznačně. Jeli jsme na tuto možnost kampaně napříč obrazovkami, kde vyskakovalo upozornění, že si můžete hned koupit další díl. I díky tomu se těch 30 procent plateb odehrálo přes hybridní technologii.

Zmínil jste, že zájem o videa roste. Můžete ho nějak kvantifikovat? 

V zásadě už 30 procent všech našich videí z videotéky se protáčí v archivu hybridní televize. Nějakých 60 procent připadá na prohlížeč jako takový, 10 procent tvoří mobilní aplikace. Poměrně výrazně narůstá doba strávená sledováním videa, meziročně víc než o třetinu. Zajímavý údaj je, jak roste konzumace dlouhých videí. My si totiž produkci interně dělíme na dlouhá a krátká videa – dlouhé jsou televizní pořady, krátké pak produkce pro internet, například reportáže ze zákulisí. Dlouhá videa nám v rámci klasického prohlížeče na počítači meziročně rostla o 15–16 procent, ale v rámci HbbTV už o 78 procent. Je to přirozené, člověk je pohodlná bytost. Když dostanete možnost sledovat obsah ve větším komfortu a na větší ploše, vždycky ji zvolíte. Proto si také myslím, že velká televizní obrazovka bude v rámci odložené sledovanosti, archivu nebo obecně video-on-demand služeb růst víc a víc na úkor klasických počítačů a laptopů. K tomu porostou mobily, které dokrývají situaci, kdy nejste doma.


Autor: Karel Choc

Divákům jste dávali na výběr sledování pořadů s reklamou, anebo bez reklam, ale za poplatek. Ke které se přiklánějí víc?

Platí, že raději se dívají na reklamy. Máme kolem dvou milionů lidí měsíčně, kteří se na náš obsah dívají, ale těch platících je něco málo přes 12 tisíc. Je to tedy velký nepoměr. Dělali jsme to tak záměrně, protože první klasická odpověď někoho, kdo krade váš obsah, je, že si to nemůže pořídit bez reklam a podobné věci. Tak jsme jim tu možnost dali. Platících není moc, ale na druhou stranu to není malý příjem, jsou to řádově miliony korun ročně, to je vždycky příjemné. Zároveň to vůbec nekanibalizuje náš obchod, co se týká videoreklamy.

V minulosti jste se chlubili, jak populární je v HbbTV například prohlížení letáků nebo různé kvízy. Pořád tak skvěle fungují?

Kvízy jsme stáhli, protože jsme zrušili propojenou službu na mobilu, se kterou jsme dál nepracovali. Co se týče letáků, je tam podle mě ještě pořád velký potenciál. Chodí na ně jednotky tisíc lidí denně. To není málo, ale může jich být víc, když si vezmete, kolik lidí dostává letáky do schránek. Když tam přijdou, stráví prohlížením čtyři, pět minut. Pokud má leták 20–30 stránek, dokoukají ho celý, poctivě ho projedou. To mě vede k tomu, že potenciál tam ještě je. Bude to hodně záležet na edukaci trhu. Náš obchod s ní hodně pracuje. Pořád je těžké HbbTV formáty prodávat, protože si je moc lidí na straně zadavatelů v reálu nevyzkoušelo a nedokážou si je představit. Vždycky je nejlepší klienta dovést k obrazovce, ukázat mu to – a pak už je to úplně jiný příběh. Pro ně je to pořád něco, o čem spíš slyšeli, než aby to viděli.

Jaký je trend návštěvnosti letáků?

Iva Nesrstová: V březnu nám meziročně návštěvnost vzrostla o 32 %. Diváci nejčastěji na letáky chodí přes menu i přes switch-in (grafická výzva ke stisknutí červeného tlačítka, která se objevuje při přepnutí na stanici nebo u konkrétní reklamy – pozn. red.).

Petr Hatlapatka: Klienti, kteří do aplikace dávají letáky na delší dobu, vidí přírůstek lidí. Diváci si zvyknou, že konkrétní leták v televizi najdou. Občas bojujeme s tím, když klienti řeknou, že zrovna nemají žádnou akci, a leták dají pryč. Pak ho tam zase vrátí. Ale to je to nejhorší, co můžou udělat – lidé jsou zvyklí prohlížet určitou sadu letáků a je špatné, když tam řetězce střídavě jsou a nejsou.

Kolik řetězců teď má v aplikaci své letáky?

Petr Hatlapatka: Hodně se to liší podle silné a slabé nákupní sezóny. O Vánocích jsme měli kolem patnácti letáků, teď jich je tam kolem sedmi.


Autor: Karel Choc

Petr Hatlapatka, Media Club

Říkal jste, že jste se naučili už tolik věcí, že v Německu se nic nového nenaučíte. Jaké nové funkce byste chtěli zavést? Co třeba více využívat hlasování?

Daniel Grunt: Vytvořili jsme aplikaci s hlasováním pro zpravodajství. Myslím, že do budoucna se určitě ještě hodně využije. Hlasování jsme také využili v interním výzkumu, kde jsme zjišťovali, kolik lidí v domácnosti se dívá průměrně na televizi s červeným tlačítkem. Ukazovali jsme jim tedy výzvu se vstupem do formuláře, kde jsme je poprosili, ať odpoví na pár otázek, bylo to asi pět stránek. Vrátilo se nám 70 tisíc vyplněných dotazníků! Takových výzkumů asi moc není. Lidi poměrně dobře reagují, když s nimi Prima mluví a nechce jim za každou cenu jenom něco prodat. To byla odezva v průběhu jednoho týdne.

Petr Hatlapatka: První rok, kdy jsme to dělali, přišlo asi 50 tisíc odpovědí. Mysleli jsme si, že je to nějaká technická chyba, a řešili jsme, jestli to není nějaký nesmysl. Jenže ono to bylo reálné. Přitom šlo o banner s otázkou, nebyla tam ani žádná výzva, soutěž, odměna, nic.

Takže z hybridní televize mají radost i vaši výzkumníci.

Daniel Grunt: Interaktivita je obecně důležitá. Myslím, že do budoucna je dobré sbírat názory a zpětnou vazbu diváků například na směry vývoje v rámci seriálů, zařazení nové postavy a podobně. To je hodnota pro interní tým Primy. V rámci hybridní platformy budeme ještě víc rozvíjet videoarchiv, na který si diváci zjevně zvykají. Budeme ho chtít zjednodušit, dodat víc obsahu, ať už s reklamou, nebo za peníze. Začal nám hezky fungovat dětský obsah, toho budeme pořizovat výrazně víc. Je to výborná platforma i pro podporu Prima Zoom, protože v rámci nákupu práv můžeme asi 95 procent toho, co běží v televizi, zařadit i do zpětného sledování v archivu (catch-up). Budeme si tedy hrát na Zoomu se seskupováním pořadů podle příbuzných témat. Hodně si hrajeme s daty, která jdou z počítače, mobilu a hybridní vrstvy. Chceme začít efektivně doporučovat obsah v rámci archivu.

A co nové možnosti standardu HbbTV 2.0?

U něj jenom čekáme, až bude vyšší penetrace. Komerční televizi nabízí úžasné věci, můžete například odpojovat reklamní bloky. V tu chvíli se z hybridní televize stává adresovatelná, kdy každé domácnosti můžete naservírovat reklamu podle toho, co ji zajímá. To se bavíme o době za tři, čtyři roky. Bude záležet na penetraci standardu na trhu. Zatím je malá, asi dvě procenta.

Tomu by asi mohla pomoci obměna přijímačů kvůli přechodu na DVB-T2.

O tom jsem přesvědčený. Jsou to zajímavé věci. Když už tam lidé reklamu mají, dostanou takovou, která má pro ně větší hodnotu. Z druhé strany to má vyšší hodnotu i pro inzerenta, protože mluví k těm, kteří jeho sdělení chtějí slyšet. A ještě si zkoušíme testovat hry. Kolegové v Německu nám totiž říkali, že kromě archivu je to oblast, kde lidé tráví nejvíce času.

To znamená kolik?

Iva Nesrstová: V HbbTV máme nasazenou hru Tetris, ve které uživatelé tráví průměrně 22 minut. To je na průměrnou dobu strávenou v aplikaci poměrně dost. A navíc je to dlouhodobý trend, Tetris máme od listopadu a hodnota se pořád drží takto vysoko.


Autor: Karel Choc

Iva Nesrstová, produktová manažerka HbbTV

Takže další klasika bude něco jako Pong?

Iva Nesrstová: V HbbTV už teď máme řadu her. Uživatelé si mohou vybrat z herního portálu nebo třeba klasické puzzle. Nejnavštěvovanější hra je Candy Crush, ale uživatelé u nás hrají i Solitaire.

Daniel Grunt: Z televizního vysílání se pak stává second screen, v malém okně při hře tam totiž zrovna běží to, co dává televize (směje se).

Jaký je u her potenciál pro jejich monetizaci?

Iva Nesrstová: Máme dva způsoby. První je videoreklama mezi hrami. Druhý je pomocí brandingu, kdy je při hře vidět brand klienta. Zmiňovaný Tetris teď máme obalený selfpromem na naše pořady.


Autor: TV Prima

Tetris v HbbTV, v tomto případě v barvách seriálu Modrý kód

Klient si tedy do hry může zaplatit své logo?

Iva Nesrstová: Přesně tak, nebo si může zviditelnit značku v celé sekci. A dokonce i přímo kostičky, se kterými se hraje, se mohou změnit na cokoliv. Třeba na autíčka.

Petr Hatlapatka: Hra je propojená s naším nástrojem HbbTV Creator, který jsme spustili v létě loňského roku. Klienti mají přístup přes internet do aplikace s klasickou šablonou pro Photoshop, kde jenom změní grafiku, a ve chvíli, kdy ji nahrají zpátky, se hra přemění třeba do jejich barev. Není to nic složitého. Dřív, když klienti chtěli hry, bylo to hrozně drahé a muselo se to programovat, tohle je ale hotové za půl dne.


Autor: TV Prima

Reklamní výzva ke stisknutí červeného tlačítka ve vysílání TV Prima

Daniel Grunt: Creator nám pomáhá získat víc klientů pro HbbTV. Ještě před dvěma lety bylo pro klienta poměrně finančně náročné mít aplikaci v HbbTV. Přišla na desítky až stovky tisíc korun. Zato tento nástroj je zdarma a může si všechno připravit klient sám, případně jeho kreativní agentura nebo i my.

Petr Hatlapatka: Dělali jsme kampaň pro automobilku SsangYong, ta nám ráno dodala kreativu a za 3,5 hodiny bylo hotovo. To jen pro představu, za jak dlouho se už dnes dá spustit HbbTV kampaň, včetně aplikace. Ještě před dvěma lety by to byla akce na 14 dnů.

Iva Nesrstová: Klient měl v pořadu Autosalon test auta a na poslední chvíli se rozhodl, že by chtěl využít i HbbTV kampaň. Do aplikace jsme dali test, který běžel ve čtvrtek večer v Autosalonu, k tomu jsme přidružili dvě videa se spotem klienta a s informací o nejbližším dealerovi a nasadili jsme tři aplikace s cílením podle města. Kampaň jsme spustili podle IP adres, takže se divákům ukazovala varianta podle jejich bydliště.

Ovlivňují podobné prvky demografii uživatelů HbbTV? Projevuje se nějaká odlišnost cílových skupin oproti lineárnímu vysílání?

Daniel Grunt: To je dané spíš samotnou technologií. Teď už se začíná stávat masovkou, ale pořád je to to nejhezčí z televizních diváků: mladší, vzdělanější, bohatší, z větších měst. Koupili si novou televizi, mají ji připojenou do rychlého domácího internetu, to už vám je profiluje. Nejde tak ani o tu gamifikaci, ale spíš o vlastnictví toho zařízení.


Autor: Karel Choc

Petr Hatlapatka

Z jakého segmentu se typicky rekrutují inzerenti v HbbTV? Dříve tuto cestu prokopávaly automobilky nebo mobilní operátoři.

Petr Hatlapatka: Nejvíce jsou tam automobilky, protože cílí na lepší střední vrstvu. Prima jako celek umí cílit masově, ale jsou automobilky, které s konkrétním modelem auta do televize nepůjdou, protože je určen bonitnější skupině. Historicky jsme jim toho moc nabídnout nemohli, leda web Autosalonu. Ale v HbbTV jim takové lidi umíme nabídnout, a navíc už v masovějším měřítku. Jsou tam pak i finanční klienti, kteří do videoreklamy vůbec nejdou a objevují se s inzercí spíš na finančních webech, ale teď je dokážeme oslovit i s hybridní televizí.

Když pomineme HbbTV Creator, vyvíjíte jim aplikace na míru?

Petr Hatlapatka: Buď si vyberou ze šablon v Creatoru, nebo se dělají aplikace na míru. Ale 60–70 procent aplikací se dělá už jenom v Creatoru. Klienti si vyzkouší, jestli je o jejich sdělení zájem, a když vidí, že to funguje, protože jim řekneme, jestli proklikovost byla podprůměrná, průměrná, nebo nadprůměrná, začnou mnohem víc řešit, jak lidi monetizovat.

Daniel Grunt: Kromě automobilek je tam také hodně bank. Cílová skupina determinuje to, jaké produkty tam dávat. Snažíme se inzerentům dávat návod, ale někdy si produkt prosadí sami. Je třeba vidět, když cílíte na krátkodobé půjčky, že to tolik nefunguje jako kampaně na hypotéky, spoření a investování. Ve výkonnosti kampaní jsou řádové rozdíly.

Jaké metriky pro výkonnost používáte?

U reklamních formátů jsou standardně počty zobrazení nebo proklikovost, počty diváků. V aplikaci pak má klient Google Analytics. Teď pracujeme na lepším nástroji, protože Google Analytics jsou primárně pro web. Ale pro nějakou představu o zájmu o obsah nebo o počtu konverzí to slouží. Klient také vidí, když mu chodí odezva z telefonních čísel nebo mu padají maily do zákaznického systému. Měření je tedy velmi podobné jako v online.

Jsou v reklamních kampaních na velkých trzích typu Británie, Francie nebo Španělska modely, které byste chtěli přenést i sem?

Němci jsou odvážnější a nebojí se masivních formátů, kterým říkají XXL Red Button. Televizní vysílání se schová do rohu a plocha obrazovky se celá obalí značkou klienta. Stojí to ovšem hrozné peníze. Nejdou moc do videoreklamy, peníze berou spíš z výzev, bannerů v obraze a aplikací. Ve Španělsku se televize domluvila se sítí pizzerií a v prime time se objevila HbbTV objednávka, která vedla ke zhroucení jejich systému.


Autor: TV Prima

Puzzle v HbbTV

A když nebudeme mluvit jenom o hybridní vrstvě, ale archivu a VOD obecně, tak britský Channel 4 si hodně hraje s umělou inteligencí. Rozpoznává objekty ve videu, a když se v seriálu objeví třeba iPad, trochu ho zvýrazní a pak na něj napojí první reklamu v reklamním bloku. Odhadují, jakou náladu má zrovna běžící video, a i tomu se přizpůsobují kampaně. A BBC zkusila pomocí AI sestavit program pro jeden den v televizi, kdy ji nechala lovit ve svém hlubokém archivu, a který neměl špatná čísla. Největší inspirace bude v rámci práce s daty, jejich segmentováním, učením se vzorců a dalších věcí.

Vraťme se ještě obecně k trhu internetové videoreklamy. Jaká je teď na něm pozice zastupitelství Media Club?

Petr Hatlapatka: Když vezmu český trh z pohledu monitorovaného videa, protože do dat Googlu nebo Facebooku nevidíme, je tu velká trojka: my, Seznam.cz a Nova. My tři dohromady máme největší podíl z tržního koláče. Media Club má nejvíc započatých video views, největší velikost reklamního prostoru. Seznam.cz je zase větší v zásahu.

Na zahraničních trzích se konkurenti v lineárním vysílání spojují na digitálních platformách právě kvůli tomu, aby čelili Googlu, Facebooku, Amazonu nebo Applu. Je to cesta i pro náš trh?

Petr Hatlapatka: Myslím, že ano.

Daniel Grunt: Bude záležet, jak to v zahraničí dopadne. Všechny pokusy jsou hodně čerstvé. Pokud mluvíme o HbbTV platformě, tak ve Španělsku se spojili tři největší provozovatelé vysílání do platformy LoveTV, která je cíleně celá postavená na HbbTV. V Británii je FreeView, které ještě pořádně nefunguje, v Německu se spojuje ProSiebenSat1 s Eurosportem a Maxdomem. Ve Francii jde zase o spolupráci tří největších provozovatelů. Ale všechno je to na začátku.

Netflixu se zatím nebojíte?

Zahraniční služby jsou z velké části postavené na předplatném (SVOD), což má smysl u těch větších trhů s obrovskou penetrací Netflixu. Ve Francii má třeba 70% podíl na trhu SVOD. V Británii má Amazon s Netflixem nějakých 14 milionů domácností. V Německu mají tihle dva hráči 50 procent trhu. Tím, že je trh větší, má smysl jít do placených služeb. Do budoucna by mělo smysl něco takového spustit v Česku, ale zatím tam nejsme. Asi bych to spíš směřoval do služeb typu videoarchivu s reklamou (AVOD), aby se vybudoval co nejrychleji co největší zásah na té platformě. Na rozdíl od vyspělejších států máme výhodu, že je tu penetrace placených služeb poměrně hodně malá. Netflix v malých státech neukazuje čísla, ale z indicií, které k nám jdou, je na tom Česká republika z pohledu penetrace trhu pro Netflix úplně nejhůř z celé Evropy. Za to může spousta faktorů – jazyková bariéra, ochota platit a tak dále.

Jak tedy s velkou čtyřkou GAFA (Google, Apple, Facebook, Amazon) bojovat?

Velcí internetoví hráči mají obrovskou sílu. Je to střet kultur. Cílem komerční televize všude na světě je generovat zisk. Tihle hráči ale jedou na vlně ceny akcií a ta je u nich závislá spíš na příběhu a penetraci trhu než na zisku. Vzniká tedy složitý souboj těch, kteří mohou strašně moc utrácet, s těmi, kteří chtějí strašně moc vydělat. Souvisí s tím i evropská legislativa, která požaduje, aby VOD služby nabízely 30 procent evropského obsahu. V Beneluxu, Německu nebo Francii tedy Netflix a Amazon luxují z trhu kreativce, scenáristy, dramaturgy, herce. Znesnadňují tím tradičním hráčům jejich pozici. Vstup Netflixu na trh také zásadně zvýšil cenu akvizice pořadů. A každý rok ji zdvojnásobuje. To všechno tvoří tlak na tradiční hráče. V tom boji nám zůstává značka, oblíbenost, vztah s divákem, tradice – a vlastní tvorba. Na našem placeném archivu je vidět, že to je stejně to nejzajímavější. Když tedy budeme pokračovat ve vývoji vlastní tvorby a udržíme kvalitu, neprodáme ji zároveň těmto hráčům a ideálně spojíme například tři největší televize na jednu platformu, tak to může dávat smysl.

Jaký vztah máte k YouTube? Na jednu stranu tam máte oficiální kanál pro talentové soutěže, kde protáčíte miliony zhlédnutí, na druhou stranu jsou tam načerno celé pořady.

YouTube nás spíš štve. U talentových show kanál mít musíme kvůli licenci. Poskytovatel licence ho vyžaduje, tam se toho nezbavíte. Dělali jsme pár pokusů, kdy jsme vytvořili sadu kanálů pro Primu a její pořady, ale nijak to nefunguje. V ničem to nepomáhá. YouTube nám primárně škodí. Je na něm velké množství kradeného obsahu, včetně takového, který si ani my sami nemůžeme koupit. Snažíme se to mazat, ale není to jednoduché. Technologie Content ID nefunguje tak, jak se říká, a navíc ještě potřebuje poměrně velkou součinnost týmu v médiu, kterému obsah patří. Ochranou obsahu tedy zaměstnám další lidi, tím mě stojí další náklady, a stejně se nepodaří úplně.

tipContent_IKEA

Takže novou evropskou směrnici o autorských právech nejspíš vítáte.

Pokud by zafungovala, tak ano. Asi se to za nějakou dobu podaří, ale kromě YouTube tu máte další platformy, v každém státě máte desítky či stovky malých hráčů, kteří vznikají a zanikají. Ukradnou a agregují váš obsah, dokonce ho nabízejí za peníze, dávají ho do mobilních aplikací. Dohledávat majitele takových aplikací a přimět ho, aby s tím přestal, je nikdy nekončící proces. Poměrně dost evropských států chtělo výjimky pro malé hráče, protože by pro ně požadavky na filtrování obsahu mohly být likvidační. YouTube má sice největší sledovanost, ale pak tu jsou tihle mravenci, na které směrnice nedopadne, a řešit to musíte pořád stejně.