Hlavní navigace

Datové schránky v době nouzového stavu. Jak je zřídit bez cesty na CzechPOINT?

7. 4. 2020
Doba čtení: 15 minut

Sdílet

 Autor: Ministerstvo vnitra ČR
Potřebujete-li zřídit datovou schránku, existuje i jiná možnost než utíkat na CzechPOINT. A jak je to s poštovními datovými zprávami zdarma?

Že se datové schránky mohou za současného nouzového stavu docela hodit, si už všimly i PR týmy některých politiků. A tak vyzývají, aby si je lidé nechali zřídit – osobně na CzechPOINTu.

Možnost nechat si zřídit novou datovou schránku na CzechPOINTu samozřejmě existuje, funguje a je dostupná všem zájemcům. Ale za současné karantény a „sociálního distancování“ určitě není ideálním řešením chodit na CzechPOINT. Nebo, když už tam jdete z nějakého jiného nezbytného důvodu, zůstávat tam déle, než je opravdu potřeba.

Proto je dobré vědět, že existují ještě další dvě možnosti, jak si zřídit novou datovou schránku. Škoda jen, že o nich neví ani nový web na příznačné adrese chcidatovku.cz, kam PR týmy zájemce odkazují pro další informace. Ten totiž tvrdí, že jiná možnost než osobně na CzechPOINTu neexistuje.

Další možností, vlastně jakýmsi „defaultem“, je postup podle § 3 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. Tedy skrze žádost „na papíře“, opatřenou úředně ověřeným (vlastnoručním) podpisem. Ovšem chodit si dnes, v době karantény, někam ověřit vlastní podpis není úplně nejšikovnější. Vlastně to vyjde nastejno jako zajít na CzechPOINT ne pro ověření podpisu, ale rovnou vyplnit žádost o zřízení datové schránky a podepsat ji přímo před obsluhou. Protože tato varianta má (díky § 27 odst. 3 téhož zákona) výjimku z povinnosti opatřit žádost úředně ověřeným podpisem. Stačí se místo něj podepsat před obsluhou CzechPOINTu.

Do 20. listopadu loňského roku existovala ještě další možnost, resp. výjimka z „defaultu“ v podobě žádosti opatřené úředně ověřeným podpisem: elektronická žádost, opatřená uznávaným elektronickým podpisem.

Tato možnost ale byla vloni v listopadu zrušena, konkrétně skrze čl. 5 bodu 10. zákona č. 279/2019 Sb. A jiným ustanovením téhož zákona byla výjimka (z požadavku na úředně ověřený podpis) změněna tak, že žádost lze podat elektronicky

prostřednictvím portálu veřejné správy s využitím přístupu s vysokou úrovní záruky nebo prostřednictvím informačního systému datových schránek s využitím přístupu s vysokou úrovní záruky.

Přeloženo do češtiny to dnes reálně znamená: pomocí nové eOP, s aktivovanými identifikačními funkcemi. Tedy bez nutnosti kamkoli chodit, s možností využití z domova či odkudkoli, kde se právě nacházíte a máte přístup k internetu. Samozřejmě je ale tato možnost dostupná jen pro ty, kteří již mají novou eOP a nechali si aktivovat její identifikační funkce.

Jak se zřizuje nová datová schránka pomocí nové eOP?

Jak to v praxi funguje, jsem popisoval nedávno v tomto článku zde na Lupě, proto jen stručně: pokud vlastní datovou schránku ještě nemáte, stačí se přihlásit k systému datových schránek (pomocí nové eOP), jako kdybyste ji měli. Systém pozná, že svou schránku ještě nemáte, a nabídne vám její (skutečně okamžité) zřízení, na jedno kliknutí.

Přesněji: pokud nemáte žádnou datovou schránku, systém vám nabídne zřízení datové schránky podnikající i nepodnikající osoby. Pokud již jednu datovou schránku máte, nabídne vám zřízení té druhé. Ovšem datovou schránku podnikající fyzické osoby vám skutečně zřídí jen tehdy, pokud jste podnikatelem.

Pikantní je, že právě popsaná možnost zřídit datovou schránku „… s využitím přístupu s vysokou úrovní záruky…“ dnes již v zákoně není. Jak jsem také popisoval v citovaném článku zde na Lupě, byla zákonem č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby, nahrazena opět jinou výjimkou (z požadavku na úředně ověřený podpis): tentokráte to musí být „… s využitím přístupu pomocí kvalifikovaného prostředku…“. Jak jsem ale v článku upozorňoval, definice „kvalifikovaného prostředku“ již nepředepisuje žádnou úroveň záruky. Nejspíše je to vstřícný krok vůči budoucí bankovní identitě, která aspiruje jen na úroveň „značná“, a nikoli „vysoká“.

Mimochodem, správný výčet všech aktuálních možností, jak si zřídit datovou schránku na žádost, najdete na informačním webu datových schránek. Nikoli na chcidatovku.cz.

Pozor na povinnosti!

Zájemci o zřízení nové datové schránky by ale měli vědět, že s její aktivací jsou spojeny určité povinnosti. Konkrétně povinnost podávat některá podání vůči finanční správě výhradně v elektronické podobě (navíc nikoli v jakémkoli datovém formátu, ale jen v tom, který si správce daně předepsal). Při nedodržení této povinnosti vzniká povinné osobě – a to automaticky, ze zákona – povinnost uhradit pokutu ve výši 2000 Kč za každé jednotlivé nedodržení. Informuje o tom i nový web chcidatovku.cz, ale (podle mého názoru) poněkud zvláštním způsobem – ne, že správce daně pokutu neuloží (což ani nemůže, protože o ní nerozhoduje, ale vzniká automaticky, ze zákona). Jen že „by neměl“ již vzniklou pokutu vymáhat. Třeba že vás nepošle do exekuce?

Pravdou je, že v dohledné době by mělo dojít ke změně: poslanci již ve 3. čtení schválili novelu daňového řádu, která nahrazuje automatický vznik pokuty ve výši 2000 Kč, bez předchozí výzvy k nápravě, a to vznikem nižší pokuty („pouze“ 1000 Kč), opět automaticky (ze zákona) – ale až poté, co správce daně vyzve k nápravě a k této nedojde. Což je přeci jen určitý pokrok. I když osobně bych si představoval spíše nějakou pozitivní motivaci a zvýhodnění než jen menší represi.

Na druhou stranu: když už si někdo nechává (dobrovolně) zřídit datovou schránku, nejspíše je dostatečně „počítačově gramotný“ na to, aby zvládl i elektronické podání. A pak nejspíše zjistí (tak jako já), že je to pohodlné, rychlé a docela šikovné. Ale stejně bych to nevynucoval, ale jen motivoval k využívání.

Jaký je zájem o nové datové schránky?

Že lidé mají v době karantény skutečně zájem o zřizování nových datových schránek, dokládají i dostupné statistiky. Česká pošta v závěru minulého týdne informovala o tom, že:

Každý den ve standardním období je zřízeno 400 datových schránek na žádost. Tedy mimo zákonnou povinnost. Od 23. března do 1. dubna bylo na pracovištích České pošty, kde jsou poskytovány služby CzechPOINTu, denně zřízeno v průměru 639 datových schránek na žádost. Rekordním dnem byl 1. duben, kdy si lidé nechali zřídit 1318 datových schránek na žádost.

O zájmu mezi podnikateli informovalo na Twitteru i vnitro:

S další zajímavou informací přišly i Novinky.cz, s odkazem na ČTK:

Počet posílaných datových zpráv se v březnu zvýšil o 3,5 procenta, tedy o 329 800 zpráv. Počet zpráv v soukromoprávní komunikaci se zvýšil o 73 procent. Nárůst tak byl zhruba 29 400 zpráv.

Průměrný denní počet odeslaných poštovních datových zpráv během standardního období je podle údajů České pošty 2500. V těchto dnech se pohybuje kolem 5000 zpráv.

Jak je to s poštovními datovými zprávami zdarma?

Jedno z opatření, které vláda přijala v rámci nouzového stavu, se týká právě poštovních datových zpráv, zmiňovaných výše (v souvislosti s nárůstem jejich denního počtu na dvojnásobek, z 2500 na 5000). Jde o to, že nově jsou tyto poštovní zprávy pro jejich odesilatele zdarma. Ovšem jen dočasně, po dobu trvání nouzového stavu.

Za poštovní datové zprávy dosud platil jejich odesilatel, a nikoli stát. Do 29. února letošního roku to bylo 18 Kč (vč. DPH) za jednu zprávu, pokud se platilo z kreditu. Nově, od 1. 2. 2020, došlo ke zlevnění na 15 Kč za zprávu (vč. DPH) a ke sjednocení ceny při placení z kreditu a na fakturu.

Nynější změna byla realizována konkrétně tak, že vláda (svým usnesením č. 275/2020) využila krizový zákon a od 24. 3. 2020 (po dobu trvání nouzového stavu) fakticky pozastavila účinnost ustanovení § 18a odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb., který se týká právě poštovních datových zpráv. Podle něj České poště (jako provozovateli informačního systému datových schránek) náleží odměna za každé jednotlivé „dodání dokumentu“ dle § 18a odst. 1 téhož zákona.

Mimochodem, nelekněte se toho, že zákon hovoří o odměně za dodaný dokument, zatímco ceník hovoří o ceně za datové zprávy jako takové. Naštěstí to není tak, že by se platilo za každý jednotlivý dokument, který do datové zprávy vložíte jako jeho přílohu. Je to jen určité „zmatení“ v zákoně č. 300/2008 Sb., který úplně nedocenil rozdíl mezi dokumentem a datovou zprávou (a zatímco na některých místech vkládá dokumenty do zprávy, jinde klade mezi dokument a zprávu rovnítko). Platí se skutečně jen za celé poštovní datové zprávy jako takové, bez ohledu, kolik dokumentů (příloh) do nich vložíte, a tedy jak moc využijete jejich „přepravní kapacitu“ o objemu 20 MB.

Pro srovnání: za datové zprávy bez přívlastku (neboli za ty, které se nedají posílat mezi fyzickými a právnickými osobami navzájem, ale jen „k“ či „od“ orgánů veřejné moci), platí stát, a to podle této tabulky (zdroj).  

Rok trvání Smlouvy

2018

2019

2020

2021

2022

Cena za 1 datovou zprávu (bez DPH)

2,5 Kč

2,1187 Kč

1,9279 Kč

1,6197 Kč

1,4564 Kč

A ještě jedna zajímavá a docela důležitá věc: poštovní datové zprávy jsou zdarma jen dočasně. Někde je to ale prezentováno tak, že tento stav nemusí končit s koncem nouzového stavu, ale až odvoláním celého opatření. Viz formulace „do odvolání, minimálně po dobu vyhlášeného stavu nouze“, kterou můžete najít například zde či zde. Jak ale čtu výše citované usnesení vlády i jak rozumím pravidlům nouzového stavu, je platnost celého opatření („po dobu trvání nouzového stavu“) omezena skutečně jen na dobu nouzového stavu a skončí odvoláním tohoto stavu. Pokud nebude toto konkrétní opatření nějak jinak prodlouženo, nebude po odvolání nouzového stavu pokračovat, a tudíž ani nebude co odvolávat.


Dokonce (podle mého názoru) není možné celé opatření prodloužit mimo nouzový stav jinak než „standardní“ změnou zákona, který mluví o odměně podle cenových předpisů (§18a odst. 3). Nebo změnou těchto cenových předpisů, což je v daném případě zákon č. 526/1990 Sb., o cenách. Což ale (mimo nouzový stav) zabere poněkud delší čas.

Co jsou poštovní datové zprávy?

Pojďme si ale připomenout a upřesnit, co vlastně jsou poštovní datové zprávy, jak fungují a jaké mají vlastnosti.

Zajímavé je, že to není pojem zákona – v zákoně č. 300/2008 Sb. o nich zmínku nenajdete. Jsou „schovány“ pod již zmiňovaný § 18a, který hovoří (IMHO nesprávně) jen o dodávání dokumentů mezi právnickými osobami a fyzickými osobami (podnikajícími i nepodnikajícími) navzájem – když ve skutečnosti jde o přenos celých (poštovních datových) zpráv, viz výše.

Zákon používá pojem „datová zpráva“ (bez dalšího přívlastku) pouze v souvislosti s takovými datovými zprávami, u kterých je buď příjemcem, nebo odesilatelem (nebo oběma) některý z orgánů veřejné moci. Případně jiná osoba, která právě vykonává veřejnou moc (jako například notáři, exekutoři, řada škol, zdravotní pojišťovny apod.). Nedají se využít pro komunikaci mezi osobami, které nevykonávají žádnou veřejnou moc. Tedy mezi „běžnými“ fyzickými osobami a právnickými osobami. Říkejme tomuto druhu datových zpráv pracovně (a neformálně) „veřejnoprávní“ datové zprávy.

Pokud tedy jste fyzickou či právnickou osobou a potřebujete něco poslat datovou schránkou jiné („běžné“) fyzické či právnické osobě, onu „veřejnoprávní“ datovou zprávu k tomu využít nemůžete. Musíte využít onu poštovní datovou zprávu, za jejíž odeslání standardně platíte vy (a pouze nyní je zdarma). Podmínkou je ale to, že jako odesilatel musíte mít povolené odesílání poštovních datových zpráv (což je na vašem rozhodnutí). V současné době je zřejmě možnost odesílání nastavena všem a automaticky.


Co už ale (ani v současné době) automatické není, je povolení příjmu poštovních datových zpráv. To musíte i dnes udělat sami.


Bylo sice už několik návrhů, jak dát do zákona automatické povolení příjmu poštovních datových zpráv (a tedy změnit princip z OPT-IN na OPT-OUT), ale nestalo se tak. Takže i v současné době je řada komerčních subjektů (i fyzických osob), které nemají příjem poštovních zpráv povolen. Poznáte to přímo v systému datových schránek, když se budete pokoušet poslat vámi vybranému subjektu datovou zprávu a ono to nejde.


Nebo to můžete zjistit v seznamu datových schránek, když si necháte příslušný subjekt vyhledat – a chybí mu tam malá žlutá ikonka, zřejmě symbolizující dva sloupce mincí (reprezentující zpoplatněné poštovní datové zprávy).


Nicméně, po letmém a nikterak systematickém zkoumání mi přijde, že většina právnických osob (hlavně z řad finančních institucí, utilit, operátorů apod.), které by mohl chtít kontaktovat větší počet jejich zákazníků, už poštovní datové zprávy přijímá a že opak je spíše výjimkou.

Pozor ale na to, že v seznamu na první pohled nevidíte, zda nejde o orgán veřejné moci (či osobu vykonávající veřejnou moc), u kterého zmíněná ikonka ani být nemůže – protože orgánu veřejné moci vlastně ani nejde poštovní datovou zprávu poslat. Příkladem mohou být zdravotní pojišťovny a mnohé (nikoli ale všechny) školy, které také vykonávají určitou veřejnoprávní působnost, a mají proto datové schránky orgánu veřejné moci. Konkrétně typu OVM – právnická osoba.

Následující obrázek ukazuje, že přes 8000 škol (přesněji: subjektů, které mají ve svém názvu slovo „škola“) má datovou schránku orgánu veřejné moci, a tudíž je možné jim poslat pouze „veřejnoprávní“ datovou zprávu, a nikoli tu poštovní.


Ono je to vlastně tak, že odesilatel při odesílání datové zprávy ze své datové schránky ani nemůže volit, zda chce poslat „veřejnoprávní“ datovou zprávu, nebo tu poštovní. To za něj rozhodne systém sám, podle toho, do jaké datové schránky se odesílá (a také z jaké).

Příklad vidíte na následujícím obrázku: pokud je adresátem datová schránka orgánu veřejné moci (na obrázku vpravo dole), odesílá se „veřejnoprávní“ datová zpráva, za kterou platí stát. Systém datových schránek to indikuje tvrzením, že jde o bezplatnou datovou zprávu. Pokud ale posíláte něco do datové schránky někoho, kdo veřejnou moc nevykonává (na obrázku vlevo nahoře), pak se odesílá poštovní datová zpráva – což systém indikuje tvrzením, že jde o „placenou datovou zprávu“. V současné době tedy (pro odesilatele) také zdarma.


V čem se liší „veřejnoprávní“ a poštovní datové zprávy?

Mezi „veřejnoprávními“ a poštovními datovými zprávami existují ještě další významné rozdíly než jen ty, které jsme si již popsali. Nejprve si ale řekněme o důležitých vlastnostech, které jsou pro oba druhy zpráv shodné.

Jde například o tu zásadní skutečnost, že u obou druhů datových zpráv jde o přenos z datové schránky do datové schránky, a nikoli o přenos od konkrétního odesilatele ke konkrétnímu příjemci. Takže i když vám budou nejrůznější letáky a další zdroje opakovaně tvrdit, že u datových schránek máte jistotu, kdo vám co posílá, není to tak úplně pravda. Jistotu máte jen o tom, z jaké konkrétní datové schránky vám něco přišlo a kdo je držitelem této datové schránky. Ale do konkrétní datové schránky může mít přístup více různých lidí, v různých rolích – jako oprávněné osoby, jako pověřené osoby, či jako administrátoři. A ještě tam mohou mít přístup různé aplikace, nejčastěji spisové služby. Zejména u datových schránek právnických osob bývá výčet uživatelů s přístupem (a právem odesílat z datové schránky) rozsáhlejší. Ale ani u datových schránek fyzických osob již není nijak výjimečné, že do ní mají přístup například různí členové rodiny.

I příjemce poštovní datové zprávy (stejně jako příjemce té „veřejnoprávní“) se standardně dozví jen to, v jaké roli vystupoval odesilatel dané zprávy. Pokud to byla například pověřená osoba či administrátor, příjemce se nedozví, která konkrétní osoba to v dané roli byla. Jen v případě, že jde o datovou schránku fyzické osoby, a odesilatel vystupoval v roli oprávněné osoby, lze z toho vydedukovat, kdo konkrétně byl odesilatelem – protože u datových schránek fyzických osob oprávněná osoba splývá s držitelem a ten je pouze jeden.


Shodné je u „veřejnoprávních“ i poštovních datových zpráv to, že odesilatel má na výběr, zda má být odesílaná zpráva určena do vlastních rukou, či nikoli. Nicméně ono je to prakticky k ničemu, protože i tak může být potenciálních příjemců více a odesilatel nemá šanci zjistit, kolik jich bude a o které konkrétní osoby půjde. Je to proto, že právo „přijímat zprávy určené do vlastních rukou“ mají všechny oprávněné osoby (například všichni jednatelé či členové představenstva právnické osoby), a toto právo mohou oprávněné osoby (či administrátoři) přidělit kterékoli pověřené osobě (například sekretářce, rodinnému příslušníkovi atd.) či všem pověřeným osobám.

Dalším zajímavým aspektem  u „veřejnoprávních“ a poštovních datových zpráv je formální stanovení okamžiku, kdy dochází k doručení: u „veřejnoprávních“ datových zpráv říká § 17 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb., že je to „okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásí osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu“. A pro poštovní datové zprávy říká § 18a odst. 2 téhož zákona, že je to „okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásí osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k tomuto dokumentu“. Že v tom nevidíte žádný rozdíl?

Pokud by se obojí skutečně dodržovalo, pak by to znamenalo, že když máte někomu (do jeho datové schránky) poslat něco do nějaké lhůty, tak o dodržení této lhůty bude finálně rozhodovat příjemce tím, kdy se do své datové schránky přihlásí. Nikoli odesilatel.

V případě „veřejnoprávních“ datových zpráv to již od začátku bilo do očí tak výrazně, že judikatura poměrně záhy vyšla z obecnějších ustanovení o tom, kdy se nějaké právní jednání stane pro příjemce dostupné (dostane se do jeho dispoziční sféry), a judikovala, že v případě OVM jako příjemce je okamžikem doručení již okamžik dodání datové zprávy do jeho datové schránky. Nikoli až přihlášení konkrétního úředníka či jiného uživatele.

U poštovních datových zpráv k tomuto zatím nedošlo. Nejspíše i proto, že jejich využití zatím bylo velmi skromné. Takže zde, při absenci konkrétní judikatury, stále platí až ono „okamžikem přihlášení“. Pamatujte na to, pokud máte stihnout nějakou lhůtu (třeba vůči bance apod.).

V čem se naopak oba druhy datových zpráv liší již „ze zákona“, je fikce doručení (po 10 dnech). Ta se týká jen „veřejnoprávních“ datových zpráv (§ 17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb.), a navíc jen situace, kdy odesilatelem je orgán veřejné moci.

BRAND24

Další zásadní rozdíl je v tom, že pro poštovní datové zprávy neplatí tzv. fikce podpisu – ta se týká jen „veřejnoprávních“ datových zpráv (§ 18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb.). Z hlediska potřeby a způsobu podepisování jsou na tom tedy poštovní datové zprávy stejně jako běžné emaily: pokud nějaké právní jednání nemá předepsánu písemnou formu (jako například kupní smlouva, smlouva o dílo či o zápůjčce, příkazní smlouva a další), podepisovat se nutně nemusíte. Nebo můžete nahradit svůj vlastnoruční podpis mechanickými prostředky (což lze udělat jen tam, kde je to obvyklé). V elektronické podobě pak můžete jako svůj podpis použít v zásadě cokoli, třeba i tzv. prostý elektronický podpis (jak to umožňuje § 7 zákona č. 297/2016 Sb.). Ale pokud vaše právní jednání má předepsánu písemnou formu, je podpis – v listinné podobě míněno vlastnoruční – její povinnou náležitostí (§ 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (nový)). A i v elektronické podobě, stejně jako v té listinné, by to měl být takový druh podpisu, který má účinky vlastnoručního podpisu.

I bez fikce podpisu ale poštovní datové zprávy nabízí – oproti běžnému e-mailu – garantovaný způsob fungování. Přenášené zprávy neztrácí a oběma stranám poskytují doručenky stvrzující, z jaké datové schránky a kdy byla datová zpráva odeslána, do jaké datové schránky byla dodána a kdy se někdo do přijímající datové schránky přihlásil (i v jaké roli při tom vystupoval). Konkrétní úkony, jako odeslání či dodání nějaké zprávy, se tak dají snáze a spolehlivě prokazovat.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor byl dlouho nezávislým konzultantem a publicistou, od 8.6.2015 je členem Rady ČTÚ. 35 let působil také jako pedagog na MFF UK v Praze.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).