Hlavní navigace

Datové schránky: zkrátí nám naše dovolené?

5. 5. 2009
Doba čtení: 8 minut

Sdílet

 Autor: 21971
Jedním z nejdiskutovanějších aspektů kolem datových schránek je jimi zaváděná fikce doručení: i když se do nich nepodíváte, po 10 dnech je zpráva považována za doručenou a mohou nastat právní účinky toho, co jste si ani nepřečetli.  Znamená to, že už se nikdy nebudeme noci vzdálit od Internetu na 10 dnů či ještě déle? Třeba v rámci dovolené?

Datové schránky, jejichž zavedení nás čeká již k 1. červenci letošního roku, jsou natolik revoluční změnou, že řadu jejich důsledků a dopadů si dnes možná ještě ani neuvědomujeme. Nebo už něco tušíme, ale třeba ještě ani nedokážeme odhadnout, jaké znaménko změnám přisoudit: zda budou předností a výhodou, nebo naopak zátěží a zhoršením.

Příkladem může být fikce doručení, která je s datovými schránkami spojena: zákon č. 300/2008 Sb. totiž říká,  že když vám nějaká zpráva přijde do vaší datové schránky, je považována za doručenou buďto okamžikem, kdy se do schránky přihlásíte, nebo uplynutím 10 dnů (podle toho, co nastane dříve).

Zastánci datových schránek toto interpretují  a prezentují jako velkou výhodu: konečně budete moci vyřizovat své záležitosti odkudkoli ze světa! Konečně se zbavíte těch nepříjemných situací, kdy jste nestihli včas vybrat schránku na dopisy ve svém bydlišti a něco jste propásli. Stačí jen přístup k Internetu, který je dnes po celém světě.

Jenže na vše existuje i opačný pohled, který se objevil i v diskusi za články o datových schránkách zde na Lupě: strach o to, že lhůta 10 dnů je příliš krátká a fakticky znemožní  lidem vzdálit se na delší dobu (10 dnů či déle) z dosahu jejich datové schránky. Třeba užívat si v klidu dovolené někde mimo civilizaci. Nebo jim i umožní trávit dovolenou „v civilizaci“, ale s povinností pravidelně myslet na svou datovou schránku a kontrolovat její obsah.

Lze se domoci neúčinnosti?

Než se pustíme do další diskuse, připomeňme si několik základních skutečností. Jako třeba to, že pro popisovanou fikci doručení se počítá 10 dnů kalendářních, nikoli pracovních!

Dále je vhodné si uvědomit, že i zákon č. 300/2008 Sb., podle kterého se datové schránky zavádí  – a s nimi i fikce doručení pro 10 dnech – pamatuje na mimořádné situace a umožňuje dožadovat se neúčinnosti doručení. Řeší to článek 5 paragrafu č. 17 zákona č 300/2008 Sb., s odkazem (například) na § 24 odst. 2 správního řádu. Ten hovoří o překážkách při  doručování a říká, že

Prokáže-li adresát, že si pro dočasnou nepřítomnost nebo z jiného vážného důvodu nemohl bez svého zavinění uloženou písemnost ve stanovené lhůtě vyzvednout, může za podmínek ustanovení § 41 požádat o prominutí zmeškání úkonu.

Otázkou ale je, jak to bude příslušný orgán nově posuzovat, právě s ohledem na existenci datových schránek a jejich dostupnosti po Internetu obecně odkudkoli z celého světa: bude nadále možné argumentovat například pobytem v zahraničí? Nebo bude nutné dokazovat, že v místě pobytu nebyl Internet v dosahu? Nebo že nebylo možné se k němu připojit? Nebo to bylo jen příliš drahé, komplikované apod.?

Upozornění na mobil či e-mailem

Nebo jiná zajímavá souvislost: ten, komu bude zřízena datová schránka, si bude  moci nastavit zasílání upozornění na příchod nových zpráv, buďto e-mailem, nebo na mobil (skrze SMS zprávu). Podle dostupných informací bude první varianta (upozornění e-mailem) poskytována zdarma a již od začátku provozu datových schránek. Naproti tomu upozorňování přes SMS bude zpoplatněno  – a dosud není zcela jasné, jakým konkrétním způsobem.

Zastánci datových schránek toto využívají ke zdůraznění, že není nutné obsah schránky aktivně sledovat, ani třeba na dovolené – protože o všech změnách jako takových bude uživatel informován. Příslušná SMSka mu přijde třeba i na pláž.

Protistrana pak může argumentovat nechutí brát sebou mobil a pouštět ho i na dovolené, či možnou nedostupností signálu v místě pobytu apod.

Koho se to týká?

Zajímavým argumentem, používaným na obranu 10-denní fikce doručení, je  i připomenutí  “cílové skupiny“: datové schránky se povinně (ze zákona) zřizují  orgánům veřejné moci a právnickým osobám (zapsaným do obchodního rejstříku či  vzniklým ze zákona). V drtivě většině tedy subjektům, které si dovolenou ani vzít nemohou.

Například orgán veřejné moci by měl fungovat nepřetržitě, a i při dovolených některých svých pracovníků musí potřebným způsobem zajistit svůj řádný chod. Podobně právnické osoby: i ty obvykle nestojí ani nepadají s jedním člověkem. Navíc je dobré si připomenout, že k datové schránce může mít přístup více osob  – pověřených osob a administrátorů – takže ve většině případů by se pravidelné vybírání datové schránky mělo dát nějak zajistit i v době dovolených. Ale samozřejmě určité problémy zde nastávat mohou.

Naopak fyzických osob, i podnikajících fyzických osob (například drobných živnostníků), se povinnost datových schránek netýká: pokud nejsou právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku (tedy například s.r.o. či a.s.), pak jim bude datová schránka zřízena jen na jejich explicitní žádost.

Všichni ti, kteří si nechají datovou schránku zřídit na žádost, budou mít možnost  ji také nechat dočasně vyřadit z činnosti, například právě na dobu plánované dovolení. Stačí podat žádost o její znepřístupnění (která musí být naplněna do 3 dnů), a pak zase znovu požádat o její  opětovné zpřístupnění (opět do 3 dnů). Takto se smí schránka „deaktivovat“ nejvýše dvakrát ročně, po druhém znepřístupnění ale bude znovu aktivována (zpřístupněna) až po 1 roce. Podrobněji viz paragraf 11 zákona č. 300/2008 Sb.

10 dnům stejně neutečete!

Ten, kdo nespadá do „cílové skupiny“ a zřízení datové schránky pro něj není povinné,  v tuto chvíli možná má jasno: kvůli oné 10-denní fikci doručení si schránku dobrovolně zřizovat nebudu.

Jenže ono to není tak jednoduché, protože oné fikci doručení stejně neuteče. Od 1.7.2009 totiž nabývá účinnosti zákon č. 7/2009 Sb., který je novelou Občanského soudního řádu – a kromě jiného novelizuje i způsob doručování ze strany soudů. Nikoli tedy obecně, pro veškeré doručování směrem od všech orgánů veřejné moci, ale jen pro soudy a jejich agendy.

Asi nejzásadnější změnou, kterou tato novela přináší, je změna základního principu: nyní je na občanovi, aby zajistil, že mu soud bude moci doručit to, co doručit potřebuje. Takže pokud se například bude zdržovat mimo své trvalé bydliště, je jeho povinností nahlásit soudu jinou (a to „funkční“)  adresu pro doručování. Protože jinak nastoupí fikce doručení, která u zásilek do vlastních rukou má stejnou 10-denní podobu jako v případě datových schránek. Viz paragraf 49, odstavec 4:

Nevyzvedne-li  si  adresát  písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této  lhůty  za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl.

Důležité je, že se to týká i klasického „papírového“ doručování, do běžné listovní schránky: pošta vám tam vhodí oznámení o tom, že máte k vyzvednutí zásilku do vlastních rukou. Od toho okamžiku máte 10 dnů na její vyzvednutí. Pokud tak neučiníte, nastupuje výše uvedená fikce doručení.

Po marném uplynutí 10 denní doby vám pošta (obecně: doručující orgán) vaši zásilku přímo vhodí do poštovní schránky, abyste se s ní mohli seznámit alespoň ex-post (už jako s doručenou zásilkou):

Doručující   orgán  po  marném  uplynutí  této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo  jiné  adresátem  užívané  schránky,  ledaže  soud  i bez návrhu vyloučí vhození  písemnosti  do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se    vrátí  odesílajícímu  soudu  a  vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce   soudu.

Zajímavé je, že popisovaná novela Občanského soudního řádu zavádí ještě jednu zajímavou možnost doručování, a to prostřednictvím běžného e-mailu. Formálně je to označováno jako doručování „na elektronickou adresu“, s tím že příjemce musí do 3 dnů  potvrdit příjem – a toto potvrzení musí být opatřeno platným elektronickým podpisem adresáta, vytvořeným pomocí kvalifikovaného certifikátu, který adresát již dříve předložil soudu (a tím prohlásil za svůj), nebo uvedl akreditovaného poskytovatele certifikačních služeb, který jeho certifikát vydal.

Celá tato varianta ale funguje pouze „na žádost“: adresát o ni musí (pro dané řízení) buďto sám požádat, nebo mu to soud může i navrhnout, ale adresát s tím musí souhlasit. Jinak se mu doručuje „standardními“ metodami, které zahrnují  i doručování do datových schránek (pokud ji adresát má).

Kdo přišel s 10 dny?

K 10-denní lhůtě pro fikci doručení si dovolím přidat ještě jeden postřeh: když jsem se o ní bavil s lidmi, kteří datové schránky vymysleli, vyplynulo z diskuse, že nejde o jejich volbu. Sami prý počítali s delšími lhůtami pro fikci doručení – a že tím, kdo si nakonec prosadil 10 dnů, byli hlavně soudci, resp. lidé z resortu spravedlnosti.

Ono to lze na Internetu i dohledat. Například v článku z roku 2007 říká náměstek Zdeněk Zajíček:

Uplynutím patnácti dní od doby, kdy bude dokument doručen do datové schránky, by se také měl považovat dopis za doručený v právním smyslu," dodává.

A pokud by lidé z resortu spravedlnosti považovali 10-denní lhůtu pro fikci doručení  za příliš krátkou, asi těžko by ji dávali i do novely Občanského soudního řádu. Ona tam ale je, a fakticky tak naplňuje další z deklarovaných záměrů: učinit lhůty v doručování nezávislé na technologii, resp. na způsobu doručování.

 

Cui bono?

Asi netřeba pochybovat o tom, že soudům 10-denní lhůta pro fikci doručení bude vyhovovat. Stejně jako změna dosavadního principu, na stav kdy je povinností adresáta postarat o fungující možnost doručování (skrze aktualizaci svých doručovacích adres). Pokud lidé zase nenajdou nějakou kličku či mezeru v zákoně, mělo by to řešit případy, kdy se někteří lidé vyhýbají soudu pouhým nepřebíráním doručovaných zásilek.

Soudci si tedy vyřeší svůj problém. A skrze datové schránky si stejný problém vyřeší obecně i všechny orgány veřejné moci. Ale za jakou cenu? Nikoli ve smyslu finančních nákladů, ale ve smyslu dopadů na jejich „klienty“. Nezašel zde stát příliš daleko, uvalením takto krátké lhůty na fikci doručení? Nezbavil tím své občany možnosti vzít si dovolenou delší 10 dnů a vydat se kamkoli do světa, či jen pustit každodenní starosti z hlavy?

BRAND24

Na druhou stranu ona fikce doručení je „kompenzována“ novými formami doručování, které jsou pro občany přece jen efektivnější. Tedy alespoň pro ty občany, kteří v dostatečné míře vládnou moderními technologiemi. Je ale takováto kompenzace dostatečná? Nebo: dá se vůbec hovořit o nějaké kompenzaci?

To už jsme se ale dostali zpět k otázce v úvodu tohoto článku: vnímáte změny v doručování (jak skrze datové schránky, tak i od soudů) jako pozitivním, negativní, či jen nějak neutrální?

Jak hodnotíte popisované změny v doručování (celkově)?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor byl dlouho nezávislým konzultantem a publicistou, od 8.6.2015 je členem Rady ČTÚ. 35 let působil také jako pedagog na MFF UK v Praze.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).