Hlavní navigace

Deset obrazových technologií, které mohou změnit zážitek z televizního vysílání

29. 9. 2017
Doba čtení: 11 minut

Sdílet

 Autor: LG
Oblast zobrazovacích technologií prošla za posledních několik let turbulentním vývojem, i když zdaleka ne vše se povedlo. Zopakujme si úspěchy i neúspěchy výrobců televizních přijímačů.

Sestavili jsme pro vás seznam deseti technologií, které v posledních letech hrály roli při sledování televizního vysílání. Osm z nich představuje jednotlivé stupně vývoje, poslední dvě jsou pak určeny slovy Járy Cimrmana pro „pionýry slepých uliček“.

LCD televizory

Obrazovka LCD televizoru obsahuje podsvěcovací trubice, které neustále svítí. Aby bylo jejich světlo rozmístěno po celé obrazovce rovnoměrně, obrazovku tvoří i několik různých vrstev, které toto světlo odrážejí a vedou do tekutého krystalu, a ten ho v různých intenzitách propouští ven. Právě podle tekutého krystalu (Liquid Crystal Display) dostala LCD technologie jméno.

LCD televizory jsou obecně lehčí, a tak se s nimi lépe manipuluje a nehrozí jim zničení, když je poklopíte. Na druhou stranu, obrazovka u LCD televizorů se hůře udržuje, potřebujete na ni speciální čisticí přípravek. Jistou nevýhodou LCD je také horší zpracování rychlých pohybových scén, především u sportovních přenosů.

Podle Martina Benka, produktového specialisty společnosti Philips TV, jsou v současnosti na trhu v podstatě jen dvě technologie zobrazení pro televizní přijímače, LCD a OLED. LCD technologie, dnes už spíš známá pod označením LED TV, díky LED zdroji světla, si prošla dlouhodobým vývojem, a i když se výrobci neustále snaží tuto technologii dále vylepšovat, třeba použitím technologie Quantum Dot, momentálně už se podle mého názoru blíží ke svým technologickým limitům, říká Benko.

LED televizory

Jde vlastně o další vývojový stupeň LCD televizorů, který místo standardních studených katodových zářivek používá podsvícení diodami (light emitting diode – odtud zkratka LED). Díky nim mají nižší spotřebu než LCD, dosahují vyššího jasu a mají větší barevnou škálu. Oproti klasickým LCD televizorům je ale jejich výroba nákladnější, a tak jsou dražší. Oproti LCD také dokáží reprodukovat „opravdovou černou“, navíc mohou být oproti LCD televizorům mnohem tenčí.

Obrovskou výhodou LED televizorů je jejich vysoká životnost. V té předčí i LCD televize, a jejich spotřeba je při stejném nastavení jasu obrazu výrazně nižší. Navíc mají rovnoměrněji podsvícenou celou plochu obrazovky a několikanásobně vyšší kontrast než LCD. Také odezva je u nich znatelně rychlejší než u klasického LCD televizoru, a díky tenčí obrazovce a celkově výrazně menší hmotnosti lze LED televizi umístit klidně i na stěnu pokoje, aniž by tomu byly třeba silné nosné šrouby.

OLED televizory

OLED televizory dále zdokonalují to, co nabízejí LED televizory. Nepoužívají podsvícení, OLED je primárním zdrojem světla, takže podobně jako plazma dokonale zobrazí černou. Navíc je energeticky méně náročný a má mnohem rychlejší odezvu (až tisíckrát) než klasické LCD televizory. Téměř u něj odpadají problémy se sledováním obrazu z různých úhlů.

Firmy vyrábějící televizory s obrazovkami s technologií LCD se sice dnes snaží, jak mohou, zejména Samsung a jeho jinak výborné QLED, na OLED ale nikdy nedosáhnou. Není to nic osobního ani pejorativního. Je to prostě fakt, protože to neumožňuje sama technologie. Ani přes všechna extra vylepšení, která jsou u Samsungu až pozoruhodná, píše se v aktuálním přehledu OLED televizorů na českém trhu.

I když je technologie OLED televizorů zatím stále ještě na samém začátku, už dnes podle Martina Benka z Philipsu přesahuje svými parametry všechny obrazové vlastnosti LCD. Klíčovou otázkou ale zůstává, zda bude možné postupně snížit výrobní náklady na úroveň LCD a tak tuto technologii úplně nahradit, vysvětluje Benko. Jak ale upozorňuje, v prémiovém segmentu už tento technologický souboj začal, což podle něj jen dále urychlí pokrok OLED technologie.

QLED televizory

Zkratka QLED označuje v současné době nejvyšší třídu televizorů Samsung, který ve firemní hierarchii nahradil sérii nazývanou SUHD. Už samotný název vzbudil značnou pozornost, nejen proto, že až příliš připomíná konkurenční technologii OLED a méně poučený člověk může obojí snadno zaměnit, ale i s ohledem na fakt, že stejná zkratka původně označovala vyvíjenou zobrazovací technologii, u které jsou tzv. kvantové body samy zdrojem světla, podobně jako organické diody v obrazovkách OLED.

V případě aktuálních televizorů QLED tomu tak ovšem není. Stejně jako u jejich přímých předchůdců SUHD jde o LCD přijímače s podsvícením LED, které ovšem pro tvorbu barev používají v konstrukci panelu namísto běžné vrstvy s barevnými filtry vrstvu s nanokrystalickými „kvantovými body“ (Quantum Dot).

Novinkou oproti minulému roku má být jiné složení těchto bodů – nyní z kombinace zinku, selenu a india. Základní princip ale zůstává: podsvícení obstarávají LED diody s modrým světlem a vrstva zmíněných nanokrystalů různé velikosti (udává se 3 až 6 nanometrů) a tvaru vytváří barvy tří subpixelů tvořících každý obrazový bod – tedy červenou, zelenou a modrou. Spolu s tím, že televizory této řady pracují s vyšším 10bitovým zpracováním obrazových dat, se dociluje nejen vysoké přesnosti barev, ale i široké škály reprodukovatelných polotónů.

Z barevného prostoru DCI-P3, který je pro popis reprodukce barev domácí i profesionální obrazové techniky v poslední době používán, tak dokážou reprodukovat úctyhodných 99 procent. A jak Samsung uvádí, tyto televizory to zvládají při všech úrovních jasu, což není až tak samozřejmé.

Mezi další vlastnosti třídy QLED patří vysoký jas, který je obrazovka schopna generovat (měří se v 10 procentech bílé obrazové plochy v černém poli). Ten se sice oproti loňsku u většiny modelů snížil z 2000 na 1500 nitů (často se mluvilo o tom, zda nemůže obrazovky poškozovat), nicméně stále je to vysoká hodnota, uvážíme-li, že i prémiové UHD modely disponují jasem cca 300 až 400 nitů (cd/m2). U nejvyšší řady Q9 – s velkoformátovými obrazovkami – maximální výkon 2000 nitů zůstal zachován. Vysoký maximální jas je dalším z faktorů, které přispívají k široké škále reprodukovatelných odstínů barev.

HDR

Anglická zkratka HDR znamená High Dynamic Range, tedy česky vysoký dynamický rozsah. Jde o technologii dovolující na kompatibilním televizoru zobrazit širší rozsah jasu a kontrastu a tak někdy výrazně zkvalitnit podání světlých a tmavých míst (příslušných detailů) v rámci dané scény.
Technologie HDR přišla do televizorů z fotoaparátů, kde je známa už řadu let a kde se díky kombinaci snímků vyfocených v jeden okamžik s různou expozicí dokázal složit jeden, který mohl být výrazně kvalitnější, a to i v okamžiku velice složitých světelných podmínek. 

U televizoru, resp. televizního vysílání, však nejde „o několik políček“, ale o vysoký dynamický rozsah v rámci jednoho snímku. Výsledkem by měl být ještě realističtější a co do barevnosti věrněji reprodukovaný obraz s ostřejšími detaily v tmavých a světlých místech dané scény.

Existují dvě cesty k získání HDR obsahu. První je softwarové převedení ze stávajícího filmového materiálu, které ovšem neposkytuje nijak oslňující výsledky, druhou je vytvoření obsahu původního, ovšem s tím, že celý řetězec zpracování videa musí HDR vyhovovat. A musí mu vyhovovat i distribuce a – jak bylo naznačeno – také příslušné video musí být přehráváno na televizoru kompatibilním s technologií HDR.

HDR je stále poměrně nová funkce, kterou znají spíše technologičtí nadšenci, myslí si Martin Benko z Philips TV. Navíc je podle něj v současnosti stále ještě poměrně málo obsahu dostupného v HDR formátu. Důležitější ale je, že už prakticky všechny nové Ultra HD televizory tento formát podporují, a to v různých stupních kvality zobrazení, dodává Benko. V případě Philipsu je pak tato technologie odstupňována přívlastky HDR Plus, HDR Premium a HDR Perfect.

HD

Vysoké rozlišení HD se dnes už pomalu dostává do pozice standardu. Oproti klasickému SD zobrazení nabízí ostřejší obraz, sytější barvy a zvuk v kvalitě 5.1 Dolby Digital. Výhoda spočívá zejména v hustější síti bodů, z nichž se skládá televizní obraz. Zatímco běžný obraz tvoří maximálně 720 svislých sloupců a 576 vodorovných řádků, tedy 414 720 bodů (systém PAL běžný v Evropě včetně České republiky), u HDTV to je nejčastěji 1920 sloupců na 1080 řádků, tedy 2 073 600 bodů.

Teoreticky mohou existovat hned čtyři formáty HDTV: podle hustoty bodů, z nichž se skládá televizní obraz. Kromě nejčastěji používaných 1080 řádků jich může HDTV mít také 720, 1125 nebo 1250. Podle toho se pak obraz dělí na 1280 nebo 1920 sloupců.

Prakticky používané formáty jsou dva: 1080i a 720p. První nabízí obraz rozložený do 2 073 600 bodů (jde o takzvané „full HD“, tedy plné HDTV), přičemž písmeno „i“ znamená, že pro přenos signálu se využívá tzv. interlacingu – nevysílají se celé obrázky, ale prolínají se pouze půlobrazy, z nichž se skládá celý obraz.

Druhý formát nabízí obraz rozložený do 921 600 bodů a písmeno „p“ znamená, že jde o progresivní metodu spočívající v prolínání celých obrazů. Je považován za uživatelsky příjemnější, ale při vyšším počtu řádků je přenos signálu touto metodou technicky náročnější.

Rozšíření HD vysílání potvrzuje i Martin Benko, zastupující výrobce televizorů Philips. HD zobrazení je v současnosti už standardem a jeho rozšíření velmi napomohl i úspěšný přechod na digitální televizní vysílání. Česká republika je v tomto směru jedním z lídrů, co se týče evropských zemí, myslí si Benko.

Co se týče způsobu televizního příjmu, tedy případných rozdílů mezi zemským, satelitním, kabelovým nebo IPTV vysíláním, jde podle Benka ve všech těchto případech o digitální platformy, z nichž každá má svoje výhody i nevýhody, ale v ideálních podmínkách by měly poskytovat víceméně shodnou obrazovou kvalitu. S dalším rozvojem širokopásmového internetového připojení ale do budoucna vidím nejvhodnější podmínky v případě IPTV platformy. A to ani ne tak z pohledu kvality obrazu, jako z důvodu možnosti rozšíření a jednoduchosti, které tato platforma dokáže nabídnout, tvrdí Benko.

Ultra HD (4K)

Rozlišení Ultra HD nahrazuje Full HD a je jeho čtyřnásobkem. Proto se také označuje jako 4K, i když nejpřesnější označení je Ultra HD (4K), protože existuje už i 8K. Televizor s obrazovkou s rozlišením Ultra HD (4K) má 3840 × 2160 obrazových bodů a v současnosti je k dispozici od úhlopříčky 40 palců, tj. 102 cm, v cenách od 10 000 Kč výše. U méně rozměrných úhlopříček, kde 4K postrádá smysl, se nadále využívá pouze Full HD a také HD Ready.

Podle Martina Benka ze společnosti Philips je odhadovaná penetrace Ultra HD (4K) televizních přijímačů v České republice ke konci letošního roku přibližně deset procent. V rámci aktuální nabídky televizorů Philips na českém trhu společnost nabízí zhruba sedmdesát procent HD a Full HD přijímačů, zbylých třicet procent pak připadá na UltraHD přijímače. Podle současného vývoje bude trvat ještě pět let, než penetrace UHD televizorů překročí hranici padesáti procent a stane se tak dostatečně zajímavou i pro vysílané programy, odhaduje Benko.

Upozorňuje ale také na neustále se rozšiřující segment VOD služeb, jako je třeba americký Netflix, které se umí velmi rychle přizpůsobit požadavkům diváků a už dnes nabízejí obsah u Ultra HD kvalitě. Tyto služby mohou ještě velmi výrazně ovlivnit celý televizní trh a také způsoby, jakými budou uživatelé v budoucnosti televizi sledovat, upozorňuje Benko.

Projektory

Zajímavou alternativu klasickým televizorům nabízí neustále se rozšiřující nabídka domácích projektorů, které už dnes zvládají i zmiňované technologie, jako je HDR nebo Ultra HD (4K). Při rozhodování o koupi projektoru je třeba se hlavně zaměřit na barevný světelný výstup CLO (Color Light Output). Někteří výrobci uvádí pouze hodnotu bílého výstupu a neposkytují tak kompletní informace. Projektor by měl mít stejně vysoký bílý i barevný jas. 

Projektory preferují diváci, kteří mají rádi bezprostřední požitek ze sledování filmů, sportu nebo při hraní her. Mohou si totiž obraz zvětšit i na celou plochu stěny místnosti, což činí výsledný zážitek podstatně bezprostřednější.

Za zenitem…

Některým technologiím se i přes nesporný technologický náskok nepodařilo prosadit. Uvádíme dva příklady z doby nedávné.

Plazmové televizory

Svého času byly nejvyšším technologickým výdobytkem, před několika lety ale většina velkých výrobců oznámila konec jejich produkce. Oproti jiným technologiím plazmy nepracují s podsvícením obrazu, jednotlivé pixely, z nichž se skládá jejich obraz, svítí samy o sobě. Světelný efekt vyvolává elektrický náboj, který přichází do buňky naplněné směsí plynů a mění jejich skupenství na plazmu. Miliony takových buněk pak tvoří PDP panel, obrazovku plazmového televizoru. Výsledkem je velmi rychlá odezva televizoru, která je o poznání rychlejší než u konkurenčních LCD televizorů, nevýhodou je ale snížená životnost takových panelů.

Zrychlená odezva u plazmového televizoru má ještě jednu výhodu: lidské oko ji nedokáže zachytit, takže napomáhá ke zlepšení plynulosti pohybu na televizní obrazovce a kontrastu barev u pohyblivých scén. Jednotlivé barvy na plazmové obrazovce mají sytější tóny, jsou přirozenější (vidět to je zejména na černé). Napomáhá tomu i vnější skleněná vrstva obrazovky. Plazmy ale mají menší životnost, obraz se do nich vypaluje. Pokud byste nechali delší dobu puštěný stejný obraz, například statické logo, po přepnutí na dynamickou scénu by logo zůstalo vypáleno v panelu.

Za nevýhodu plazmových televizorů byla považována vyšší spotřeba elektrické energie. Určitou nevýhodou je i omezení velikosti přijímačů: protože jednotlivé buňky plazmy nelze výrazně zmenšit, není možné vyrábět malé plazmové televize s vysokým rozlišením, ale pouze televizory s většími úhlopříčkami.

BRAND24

LG PB560 představuje základní řadu bez chytrých funkcí. Na výběr nicméně máte v rozlišení obrazovky – buď PB560U s 1 024 x 768 body nebo PB560V s Full HD.
Autor: LG

LG PB560 představuje základní řadu bez chytrých funkcí. Na výběr nicméně máte v rozlišení obrazovky – buď PB560U s 1024 × 768 body, nebo PB560V s Full HD.

3DTV

Za zenitem je i nedávný marketingový hit, televize vybavené technologií 3D. V letošním roce už žádný z hlavních výrobců nenabízí přijímač schopný přenášet trojrozměrný obraz. Nejdéle je vyráběly společnosti Sony a LG, které ale k letošnímu roku odstranily 3D technologie z nabízených produktových řad. 

Trojrozměrnému vysílání chyběl hlavně relevantní obsah, který jen částečně nahrazovaly počítačové hry. Většina producentů se rozhodla soustředit spíše na zmiňované Ultra HD (4K) rozlišení nebo vysílání HDR obrazu.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Od roku 2016 do února 2019 vedl DigiZone.cz. Do redakce přišel z týdeníku Marketing & Media. V minulosti působil jako marketingový manažer Českého rozhlasu, redaktor týdeníku Strategie nebo reportér pořadu Občanské judo.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).