Hlavní navigace

Digitální bomba stále tiká. Rádiím by se mohly prodloužit současné licence

 Autor: Pixabay, podle licence: Public domain
Vysílací rada zveřejnila právní analýzu, podle které by bylo nejlepší automaticky prodloužit rádiím jejich transformační licence. Stát totiž pořád nemá jasno, jak to bude s digitalizací, a čas na rozhodnutí se krátí.
Filip Rožánek 9. 4. 2020
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Už jen něco málo přes pět let zbývá do vypršení více než dvou stovek licencí k rozhlasovému vysílání. Platné zákony totiž nepočítají s tím, že by se po 10. říjnu 2025 ještě vysílalo analogově. Zároveň ale stát nestanovil žádný plán, jak má digitální rozhlasové vysílání vypadat, jak budou sítě rozdělené mezi Český rozhlas a soukromá rádia ani žádná pravidla pro vypínání původních vysílačů.

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání dlouhodobě upozorňuje, že pokud s tím politici něco neudělají, bude místo rádií ticho.

Stát se ale chytil do vlastní pasti. Od léta 2009 dovolil udělovat rádiím takzvané transformační licence. Stanice, kterým končily licence a musely by o ně znovu soutěžit, si díky této kličce mohly licence udržet. Výměnou za to ale musely potvrdit, že k 10. říjnu 2025 přestanou vysílat na velmi krátkých vlnách a budou podporovat digitální vysílání.

Aby to nebylo narušení hospodářské soutěže a evropských pravidel státní podpory, nemůže ustanovení o transformačních licencích jen tak potichu vypršet. Jinak by to bylo nefér vůči těm, kteří se nemohli o rozhlasové licence v analogovém vysílání ucházet, protože je měli kvůli zákonu z roku 2009 obsazené stávající hráči.

Nestačí ani příslušné pasáže zákona prostě škrtnout a tvářit se, že se vlastně nic nestalo. Antimonopolní úřad upozorňuje, že kdyby najednou pojem „transformační licence“ ze zákona zmizel, aniž by byl přechod na digitální vysílání dokončen, stala by se z novely přijaté v roce 2009 účelová věc. A tím pádem by Evropská komise mohla mít pochyby, jestli tu nedošlo k veřejné podpoře vybraných provozovatelů rozhlasového vysílání.

Dosavadní vývoj nenaznačuje, že by stát chtěl úplně zastavit analogové rozhlasové vysílání, jak to vypadalo ještě před 11 lety. Technický důvod k tomu není, analogové i digitální rozhlasové vysílání mohou existovat vedle sebe.

Jakékoliv právní řešení situace s licencemi ovšem musí být logické, uskutečnitelné a mít pokud možno co nejmenší náklady. Musí také respektovat českou legislativu, evropské právní předpisy a stanoviska z oblasti hospodářské soutěže, aby se snížila možnost, že někdo celý proces soudně napadne a tím ho zdrží. Tím se počet možných variant snižuje.

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání na svém webu zveřejnila právní analýzu, kterou si nechala zpracovat loni na podzim. Tehdy také na situaci veřejně upozornila při své konferenci v Telči.

„Po 10. říjnu 2025 nebude, za současného stavu a dle momentálních legislativních podmínek, možné provozovat analogové rozhlasové vysílání na základě žádné licence, ať již transformační, či jakékoliv jiné,“ varuje autor analýzy Zdeněk Hromádka, který na více než 100 stranách vyhodnocuje všechny souvislosti komplikovaného procesu.

Připomeňme, že v současné době vedle sebe souběžně existují tři druhy licencí k rozhlasovému vysílání. Analogové, které končí nejpozději 10. října 2025. Dále transformační licence, které končí ke stejnému datu. A nakonec digitální licence.

Analýza pro vysílací radu vyhodnotila jako nejlepší variantu novelizaci zákona o rozhlasovém a televizním vysílání. Přibyl by do ní institut automatického prodloužení transformační licence. Podmínkou pro jeho naplnění by bylo, že vláda nevydá žádné usnesení o přechodu na zemské digitální vysílání s dostatečným předstihem tak, aby byla zachována jistota v právním postavení provozovatelů rozhlasového vysílání.

Tím dostatečným předstihem jsou v navrženém konceptu myšleny dva roky před vypršením transformačních licencí. Vláda by tedy musela rozhodnout do 10. října 2023. Jakmile by bylo stanovené datum přechodu na digitální rozhlasové vysílání, platila by transformační licence ještě dva roky po něm.

Analýza upozorňuje, že požadavky zákona z roku 2009 jsou dost vágní. Není totiž vůbec jasné, jak mají komerční stanice „podporovat přechod“ na digitální vysílání. Každá si to může vyložit po svém. „Jak dosavadní praxe a tato právní analýza ukázaly, tak se nejedná o opatření dostatečně motivující zainteresované subjekty k tomu, aby podnikaly konkrétní kroky k přechodu na digitální rozhlasové vysílání,“ podotýká Zdeněk Hromádka.

Svůj návrh označuje za „nejúnosnější cestu“ a „prvotní legislativní konstrukci“. Jinými slovy, snaží se vymotat ze situace, kdy platný zákon není moc dopracovaný a ani situace v sousedních státech navíc nenaznačuje, že by tam chtěli určovat datum pro analogový switch-off.

„Lze přiznat, že v době přijetí transformačního zákona, tj. v roce 2009 nebylo možné očekávat, že digitalizace rozhlasového vysílání k dnešnímu dni neučiní takový pokrok, jak bylo předpokládáno. Proto nelze tehdejším legislativcům prima facie (na první pohled, pozn. red.) dávat za vinu vyústění zavedení institutu transformačních licencí v komplikace, které jsme nuceni řešit s blížícím se rozhodným datem,“ píše autor analýzy.

„Je však možné připustit pochybení v tom, že tehdejší zákonodárná iniciativa více nezvážila i tento ne tolik optimistický vývoj situace a za jeho účelem nedomyslela ponechání možnosti fungování jak analogového, tak digitálního rozhlasového vysílání paralelně i po rozhodném datu, avšak stále za podmínky podpory přechodu na rozhlasové vysílání digitální,“ dodává k tomu.

Při automatickém prodloužení transformačních licencí je důležitá výslovná podmínka neexistence rozhodnutí vlády. Pokud by se v zákoně jen změnilo koncové datum a prodloužilo se napevno za stávajících podmínek o tři nebo pět let, bylo by to jen odsouvání problému s různými dalšími riziky.

„Ztotožňuji se s názorem Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, že pouhým odsunutím termínu rozhodování by došlo k ‚zakonzervování trhu‘, což není žádoucí zejména z hlediska ochrany hospodářské soutěže, neboť by tak v podstatě bylo částečně bráněno vstupu nových subjektů na trh, což je jev, kterému se je třeba v rámci zachování fungujícího vnitřního trhu vyvarovat. Nehledě na odhadnutelná rizika při napadení tohoto řešení,“ varuje Zdeněk Hromádka.

CIF20-tip-recnici

Problém nelze vyřešit jinak než změnou zákona, protože ho zákon vytvořil a datum je napsané přímo v něm. Žádný orgán ani instituce podle něj zároveň nemá možnost upravit dobu zániku transformačních licencí. Není to ani pravomoc Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Teoreticky by mohla nařízení vydat vláda, ta se ovšem podle ústavy musí pohybovat v mezích zákona. Nemůže zásadně změnit to, co zákon obsahuje.

Ministerstvo kultury už dříve zveřejnilo, že pokud by se měla digitalizace rozhlasového éteru zvládnout podle původních plánů, musí strategické politické rozhodnutí padnout v roce 2021. Pak by ještě byl dostatečný čas na všechna opatření související s ukončením licencí v roce 2025.