Sociologové rozlišují tři typy času, který máme:
- na čas pracovní - tj. nutný pro zajištění příjmů k obživě
- na čas polovolný - tj. čas, který dobrovolně věnujeme výdělečné činnosti (ale třebe i zvyšování kvalifikace, nebo svému hobby, jehož výsledky dokážeme/můžeme (ale nemusíme, protože jsme již zajištěni prací odvedenou v pracovním čase) zpeněžit a tím si přilepšit. Sem patří třeba i systematické sbírání známek, které může být celý život zábava, ale které může již od začátku vykonávat s cílem finálního zisku)
- a na čas volný - v tomto čase se bavíme, odpočíváme a pod.
Donedávna bylo rozdělení jasné - ráno člověk vstal, nastal mu pracovní čas, pracoval, po práci se věnoval svým hobby nebo se bavil a pak odpočíval. Tomu odpovídají všechny konstrukce stávajících zákonů - pracovní doby, povinné pauzy, nároky na volno, hygienické předpisy, jiné pro obytnou část domu, jiné pro pracoviště... a pod.
Tohle rozdělení dávno prostě přestává platit v čím dál širším počtu profesí. U některých profesí neplatilo nikdy, ale nástup komunikační techniky zrušil tradiční rozdělení času a místa práce a odpočinku. Klidně mohu odjet a poskytovat vám hotline mobilem z pláže na Karibském ostrově. Jsem na dovolené nebo stále v práci? Mohu si s notebookem sednout do hospody, nebo do parku na lavičku (bude muset městská část nechat překolaudovat park :o)))? )
Zákony, tak jak jsou postaveny jsou spíše nepoužitelné. Pracovištěm vše stala všechna místa kde můžete využívat komunikační techniku, je jedno zda jste doma, na "pracovišti" , na veřejném prostranství, nebo v zahraničí. Pracovní doba od - do už nexistuje, pracuje se vždy když chcete, můžete nebo musíte. Není důvod dodržovat včerejší výmysl úředníků, každý si dohodne pracovní podmínky šité jemu na tělo. A kdo a jakým právem by vám v tom měl bránit?
Souhlasim s p. Aujezdským. Podle mne se Honza spletl, nebot se tez domnivam, ze jde o subjektivni odpovednost s presumovanym zavinenim, nikoliv o objektivni odpovednost s moznosti liberace.
I kdyz, mezi nami ... ono je z praktickeho hlediska zcela jedno, jak se to pojmenuje.
Dan Lukes <<A HREF="mailto:dan&obluda.cz">dan&obluda.cz</A>> (neregistrovaný)
Regulovane najemne je vyhoda najemnika oproti jinym najemnikum, kteri ji nemaji. Vyhody obvykle byvaji vyvazeny nevyhodami - kdyby nebyly, meli by je vsichni a vyhoda by prestala byt vyhodou a stala by se normou. Takovy je bezny rad sveta.
Pokud ten člověk bude bydlet v domě u majitele s regulovaným nájmem, tak proč by mu majitel dával nějaké povolení, že. Navíc daně platí majitel a nikoliv nájemník. V části, která slouží k vydělávání peněz pak ale nemá nikdo s manželkou spát a ráno si s dětma hrát :o) Učitelky, které doma upravují písemné práce žáků by také měly jít stát frontu před stavební úřad?
Zajímalo by mě, jestli je i zaměstnanec pracujídí doma povinen vést evidenci odpracované doby (k čemu by jinak bylo v článku zmíněné omezení na 40 hodin týdně?) včetně dodržování přestávek na jídlo a oddech min. 30 min po 4,5 hod práce?
Pokud ano, tak kdo je za to zodpovědný vůči kontrolám z úřadu práce?
ustanovení "pokud by došlo ke škodě i jinak" je jasně liberační důvod, ale jeho formální podobnost s odst. 2 zmiňovaného paragrafu nic neznamená.
jádrem sporu je slovní spojení v druhém odstavci (možná jste ho přehlédl) "bez jeho zavinění".
Pokud prokazuji, že jsem nezavinil, jedná se o subjektivní odpovědnost, u objektivní odpovědnosti nehraje zavinění žádnou roli.
Subjektivní stránka je zde předpokladem odpovědnosti, pokud se prokáže, že chybí (viz § 178 odst 2.), zaměstanec není odpovědný = subjektivní odpovědnost.
Nemyslím, že máte úplně pravdu. Právní teorie (ať ji již doktrína pracovního práva respektuje či nikoliv) uznává v tomto ohledu následující druhy odpovědnosti (byť se lze v tomto ohledu setkat i s jinými názory):
- subjektivní (nejméně přísná - za zavinění, vinu)
- objektivní (přísnější, za výsledek s možnosti liberace - této odpovědnosti se lze zprostit)
- absolutní (je nejpřísnější - objektivní bez možnosti liberace - této odpovědnosti se nelze zprostit).
Jako obdobý případ objektivní odpovědnost lze považovat ustanovení § 421 občanského zákoníku (Odpovědnost za věci převzaté za účelem splnění závazku) podle které "Každý, kdo od jiného převzal věc, jež má být předmětem jeho závazku, odpovídá za její poškození, ztrátu nebo zničení, ledaže by ke škodě došlo i jinak." Jde o typický příklad objektivní odpovědnosti s možností liberace (a to např. tak, že by došloke škodě na věci i kdyby ji nepřevzal (např. zkažením, přírodní katastrofóu, apod.).
U Vašeho příspěvku (viz výše) nechápu, a to bude možná jádrem našeho sporu, proč tvrdíte, že nejde o liberační (zproštovací) důvod. Že se v případě ustanovení § 178 ZP u zaměstnance presumuje vina a že tedy zaměstnanec nese důkazní břemeno je jasné, avšak proč se domnívat, že nejde o liberační důvod (...Zaměstnanec se zprostí...)? Chápu, že na toto mohou být jiné názory, ale toto opravdu nechápu.
Naví je z hlediska BOZP zcela nepřijatelné (resp z hlediska HP) aby se práce s počítačem neodehrávala u pracovního stolu. Takže moje oblíbená poloha v posteli, s notebookem na klíně,by stejně neprošla. Neměl bych tu postel přihlásit na stavebním úřadě?
Nemáte pravdu. Objektivní odpovědnost je odpovědností bez ohledu na zavinění, a to buď s možností liberace anebo bez možnosti liberace (jak uvádíte absolutní odpovědnost).
Text odst. 1 § 178 ZP "Zaměstnanec odpovídá za ztrátu nástrojů, ochranných pracovních prostředků a jiných podobných předmětů, které mu zaměstnavatel svěřil na písemné potvrzení." by sváděl k tomu, že se jedná o odpovědnost objektivní. Avšak odst. 2 § 178 ZP jasně uvádí, že "Zaměstnanec se zprostí odpovědnosti zcela, popřípadě zčásti, jestliže prokáže, že ztráta vznikla zcela nebo zčásti bez jeho zavinění." Nejedná se o liberační důvod, nýbrž o přesunutí důkazního břemene na zaměstance. Pokud by se jednalo o odpovědnost objektivní, nemá smysl zavinění, resp. nezavinění vůbec dokazovat, zaměstnanec odpovídá bez ohledu na něj. V případě objektivní odpovědnosti i pokud prokážete, že jste škodu nezavinil, nesete odpovědnost. Zde tomu tak není. Tzn. pokud jste nezavinil, nenesete odpovědnost (subjektivní odpovědnost). Procesní otázkou je, zda-li to prokážete.
V pracovním právu zaměstnanec nikdy neodpovídá objektivně, a to ani v případě odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách.
Více viz doktrína, např. učebnice pracovního práva.
To je velice jednoduché:
Pokud se stavba nebo její část používá k "vydělávání peněz" je jinak zdaněná. To že to musí přes nějaký úřad, který to zaregistruje je jasné.
stejně mi nepřijde, že se tím, že někdo pracuje s počítačem či šicím strojem doma, podstatně mění způsob užívání stavby. a ty další věci už vůbec ne.
ten názor je moc přitažený za vlasy. záleží na druhu činnosti, ale odhadem 95% případů pod to nespadne. nicméně je fajn si uvědomit, že by se tato ustanovení mohla užít i v některých případech
Pokud v článku uvádím, že "...za ztrátu odpovídá zaměstnanec objektivně podle ustanovení § 178", tak tím mám na mysli, objektivní odpovědnost s možností liberace, což existující doktrína (i ta pracovněprávní) umožnuje.
Patrně máte na mysli tzv. absolutní odpovědnost (bez možnosti liberace) o kterou opravdu nejde.
Je třeba si uvědomit, že i zde platí, že zaměstnavatel není povinen toto zaměstnancovo zavinění prokázat. Skutečnost, že tutu odpovědnost mohou snížit liberační důvody, neznamená, že nejde o odpovědnost objektivní!
V žádněm případě se nedomnívám, že v článku je chyba, jak ve Vašem příspěvku píšete.
V článku je chyba. Za ztrátu svěřených předmětů neodpovídá zaměstanec objektivně, ale subjektivně. Viz § 178 odst. 2 ZP, který stanoví, že "Zaměstnanec se zprostí odpovědnosti zcela, popřípadě zčásti, jestliže prokáže, že ztráta vznikla zcela nebo zčásti bez jeho zavinění." Tzn., že se pouze jedná o obrácené důkazní břemeno a nikoliv o objektivní odpovědnost (tedy pokud prokáže, že nezavinil, neodpovídá). To může mít praktický význam. Např. při vloupaní do bytu domacího pracovníka a odcizení svěřeného počítače třetí osobou, pokud pracovník prokáže, že byl opravdu "vykraden" a nic nezanedbal, za ztrátu svěřeného počítače neodpovídá.
Nemyslím, že jsem odloučen od tělesných slastí, ale to zde asi není podstatné :-).
Co se týče potřeby změny kolaudačního rozhodnutí, tak zde skutečně existeuje poměrně veliký rozpor mezi (náročnými) požadavky právní úpravy a jejich skutečným dodržováním v praxi. Podobný přístup je však v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP) poměrně častý. Požadavek zákonodárce se zdá být možná absurdní, avšak pokud se na uvedenou úpravu dívame právě přísným pohledem BOZP a odpovědností zaměstnavatele za jeji dodržání, lze jej pochopit. Jinak souhlasím, že z pohledu zaměstnance, který tak či onak doma pracuje s počítačem, se může zdát tento požadavek absurdní.
Co se týče výše zmíněných potvrzení, tak mohu potvrdit, že ačkoliv se to zdá samozřejmé, tak to v praxi až tak samozřejmé není. Nemyslím tedy, že je na škodu to v článku zmínit.
pokud někdo příliš dlouho bádá odloučen od tělesných slastí, ztrácí kontakt s realitou...
když tedy dělám doma pro sebe, tak rekolaudační rozhodnutí nepotřebuji a když pro zaměstnavatele, tak ano? jsem asi z jiné planety. "Změny ve způsobu užívání stavby, v jejím provozním zařízení, ve způsobu nebo podstatném rozšíření výroby, popřípadě činnosti, která by mohla ohrozit zdraví a život nebo životní prostředí" co z toho se vztahuje na práci s počítačem, o kterou půjde ve většině případů? nebo třeba s šicím strojem?
"V případě moderních zařízení (např. PDA, notebooky apod.) lze předpokládat, že by mělo jít o předmět svěřený zaměstnanci na základě písemného potvrzení ..." proč tolik domněnek? o co jiného by mělo jít? nebo se to vztahuje k domněnce (ne)existence písemného potvrzení? jsou střelci, kteří někomu dají notebook bez něho? odpovědnost by tak měl ale stejně.
Pokud to správně chápu, tak pro to, abych mohl pracovat doma s počítačem (poskytovat hotdesk a hotline), musím mít povolení stavebního úřadu? To je dobré ;-)))...