Hlavní navigace

Dvě poznámky k těžbě bitcoinů aneb Statistika vyvrací populární omyly

Autor: Bitmain
Karel Wolf

Bitcoinová síť nikdy nebyla bezpečnější než teď, tedy alespoň pokud se někde v protokolu neskrývá fatální přehlédnutá chyba, jaká byla odhalena v říjnu loňského roku.

Doba čtení: 5 minut

Sdílet

V červnu vydala společnost Coinshares svůj pololetní report o stavu mining průmyslu nejpopulárnější kryptoměny, report se na rozdíl od svých předchůdců příliš nezdržuje opakováním teorie, ale soustředí se na samotná data. Ta kromě jiného vrhají trochu jiné světlo na dva populární mýty o bitcoinové těžbě.

Geografické rozdělení minerů, aneb opravdu těží všichni mineři v Číně?

Když chce někdo napadnout decentralizovanost nejpopulárnější kryptoměny, zpravidla jako první sáhne po „těžařském argumentu“. Ten zní zhruba následovně: Bitcoin není decentralizovaný, protože se valná většina těžby odehrává v Číně. Na argument lze samozřejmě kontrovat tím, že samotný fakt, že mining se může jako centralizovaný sice jevit při pohledu na těžební pooly (ty čínské kontrolují velmi hrubým odhadem 80 % hashrate v síti), ale těžaři mají možnost se mezi pooly volně pohybovat (což se také děje) a rozhodně to nic neříká o skutečném geografickém rozložení minerů, ti se připojují do poolů na základě toho, jak výhodné pool nabízí podmínky. Pokud navíc jeden pool překročí kritickou velikost, mineři se raději dobrovolně odpojí a přejdou jinam, je to pro ně rozhodně menší zlo než ohrozit pověst sítě byť jen hypotetickou hrozbou 51% útoku. Mimochodem, druhá největší koncentrace globální hash power (asi 8,5 %, ale bývalo to i přes 10 %) se nalézá v českém mining poolu (jméno záměrně neuvádím), nikoho by přitom ani nenapadlo tvrdit, že je těžba bitcoinu koncentrována v České republice. Jak je to ale s tím geografickým rozložením minerů?

Podle červnového mining reportu investiční a výzkumné společnosti Coinshares je těžařská komunita poměrně rovnoměrně rozprostřena napříč zeměmi a všemi světadíly (s výjimkou Afriky) s tím, že je na tom lépe severní polokoule. Jedinou výraznou geografickou anomálií je tendence koncentrovat těžbu do oblastí, které jsou řídce osídlené, technologicky vyspělé, leží v horských nebo kopcovitých oblastech a protékají jimi významné řeky. Tím se ale již pomalu dostáváme k druhému populárnímu omylu.

Přes nepřehlédnutelný význam Sečuánu se rozhodně nedá říci, že by zde Čína měla nad zbytkem světa nějak extrémně navrch, byť mírný náskok (60 % globální hash power), ovšem s klesající tendencí, zde skutečně je. Mezi těžaři nejoblíbenějšími regiony nalezneme střediska, jako jsou státy Washington a New York v USA, Britskou Kolumbii, Albertu, Newfoundland, Labrador a Quebec, Island, Norsko a Švédsko, Kavkaz (Gruzii a Arménii) a samozřejmě také Yunnan a Sečuán v Číně. Menší, ale přesto co do objemu poměrně významná těžební centra spadající do této geografické kategorie nalezneme také v Rakousku, Montaně a na Sibiři.

Mimo tyto extrémně výhodné zeměpisné podmínky nalezneme ale významná těžební centra také v Íránu (Íránci masivně využívají státem dotované elektřiny), ve vnitřním Mongolsku, Xinjiangu (Čína), na Floridě, v Texasu a Arizoně, v Západní Austrálii a Novém Jižním Walesu, Belgii, Bělorusku, severozápadní části Ruska, Argentině, Venezuele a Izraeli. Přestože Čína stále lehce dominuje těžebním operacím, zdaleka se nedá říci, že by zde byla koncentrována signifikantní většina těžební kapacity. Pokud navíc bude pokračovat již dříve započatý trend migrace minerů mimo kontinentální Čínu, může být i současný stále ještě přetrvávající náskok za chvíli minulostí.

Bitcoin a energetický mix aneb jak zelený je Bitcoin?

Dříve než se dostaneme k datům, si dovolím malou poznámku na téma Proof of Work a plýtvání energií. Těžba bitcoinu je z principu extrémně konkurenční, téměř (vadou na kráse je snad jen koncentrace výroby ASIC minerů) dokonale efektivní trh. ASIC minery lze velmi snadno zapojit kdekoli na světě a jejich obsluhu zvládne lehce proškolený dělník. Vzhledem k tomu, že mineři soutěží na trhu se všemi ostatními minery, kteří jsou na trhu ve stejný okamžik, tržní síly neustále vyvíjejí enormní tlak na to, aby byla těžba maximálně efektivní (pokud ovšem cena BTC neroste výrazně rychleji, než se stačí do sítě zapojovat nové farmy). To v praxi znamená, aby probíhala pouze tam, kde je cena elektřiny velmi nízká, nebo dokonce nulová. Taková místa (v prostoru i čase) se skutečně objevují, a to z velmi konkrétních ekonomických důvodů. Elektřinu, kterou bylo snadné vyrobit, nelze z daného místa hospodárně distribuovat nebo ji skladovat, nebo v daném místě a okamžiku neexistuje dostatečná poptávka. Mineři neustále vyhledávají podobné příležitosti a vytvářejí efektivní energetickou arbitráž – „ukládají“ energii, která by jinak pravděpodobně přišla vniveč, do Bitcoinu. Za konkrétní příklad může posloužit třeba Island, který produkuje přebytek levné elektřiny z obnovitelných zdrojů, ale nemá žádný způsob, jak exportovat elektřinu, kvůli svému vzdálenému umístění.

Report vychází z poměrně rozumného a konzervativního výchozího předpokladu, že těžaři využívají vždy stejný dostupný mix energetických zdrojů jako všichni ostatní účastníci trhu v daném regionu. Následně bere veřejně dostupné informace o energetickém mixu, který je v regionu dostupný, a odhaduje celkové procento hashrate, která je zde soustředěna. Nakonec násobí procento pronikání obnovitelných zdrojů energie v každém příslušném regionu procentem globálního mining průmyslu přítomného v oblasti, aby dospěl k celkovému váženému průměrnému odhadu pronikání obnovitelných zdrojů do mining operací.

Coinshares odhaduje, že v současné době se z 60 % celosvětové těžby, která se odehrává v Číně, celých 50 % realizuje 100% v Sečuánu, který momentálně vytváří 90,1 % energie z obnovitelných zdrojů. Zbývajících deset procent čínského podílu na hashrate se dělí mezi regiony Yunnan (92 % obnovitelné zdroje), Xinjiang (23 % o. z.) a vnitřní Mongolsko (16 %), kde je v celkovém průměru 43,6 % energie generováno z obnovitelných zdrojů. Ze zbývajících 40 % globální hashrate by mělo být 35 % podle odhadů Coinshares rovnoměrně rozděleno mezi Washington (92 % o. z.), New York (45 % o. z.), Britskou Kolumbii (98 % o. z.), Albertu (11 %), Quebec (100 % o. z.), Newfoundland a Labrador (95 % o. z.), Island (100 % o. z.), Norsko (99 % o. z.), Švédsko (65 % o. z.), Gruzii (79 % o. z.) a Írán (0 % o. z.). Ke zbývajícím 5 % chybí dostatečná data.

PR Summit tip Horák_sponzoring

S přihlédnutím k výše uvedené metodice Coinshares dospěla k závěru, že obnovitelné zdroje globálně tvoří 74,1 % energie, kterou těžba bitcoinu spotřebuje. Zajímavé je, že oproti předchozímu reportu tento odhad poklesl, a to 3,7 %. To by ale mohlo být způsobeno „sezónní migrací“ (mimo dešťovou sezónu) čínských minerů do oblastí s horší dostupností obnovitelných zdrojů v energetickém mixu.

Je tedy Bitcoin zelený? V absolutním měřítku těžko, to by nesměl spotřebovávat energii nejlépe žádnou, což by ale bylo v zásadním rozporu se samotným principem zabezpečení bitcoinové sítě a garancí neměnitelnosti veřejného blockchainu (energetický vklad je zástava poctivosti minerů). Je ale energeticky efektivní a – jak jste možná tušili – mnohem zelenější, než se nám obvykle v mainstreamových médiích prezentuje.