Hlavní navigace

Elektronizace justice

26. 9. 2008
Doba čtení: 2 minuty

Sdílet

Asi jen málo oblastí lidské činnosti je tak zatíženo na formální agendu jako soudy a policie. Nástup digitalizace sice nezachytili, ale snaží se dohnat, co se dá. A přidávají se další.
Michal Černý - karikatura

Ilustrace: Nenad Vitas

Justice nastoupila cestu přechodu k počítačům od papírů teprve nedávno. Ne že by soudci psali své rozsudky na stroji, ale bylo potřeba vše tisknout. Vše znamená tisíce stran ke každému případu. Což je jednak drahé, jednak náchylné na vytvoření zmatku a jednak to příliš neulehčí orientaci soudce odvolacího soudu, který musí vše znovu přečíst a zorganizovat. Přechod k inteligentně strukturovaným elektronickým dokumentům, ve kterých lze fulltextově vyhledávat, snadno editovat apod. je tedy vlastně docela logický.

Ministerstvo spravedlnosti dokonce představilo ePodatelnu sloužící k podávání trestních oznámení a infoSoud, který umožňuje zjištění stádia soudního sporu. Oba dva nástroje jsou prvními krůčky ke změně na nahlížení na soudy. Nikoli jako na nikom nezávislé instituce, ale jako na službu. Soudy nemají opodstatnění ve své samotné existenci, ale v činnosti, kterou vykonávají ve prospěch občanů (státu, institucí,…). Zde se zdá, že Internet představuje poměrně zásadní myšlenkový posun.

Výhod a možností Internetu využívají čím dál tím více také města. Mnohá mají nějakou Internetem zprostředkovanou podatelnu, informační servis pro své obyvatele nebo jen nástěnku na síti. Podle hesla kdo není na Internetu, jako by nebyl. Otázky, zda je trend pozitivní a kam povede, jsou tedy zcela na místě.

Na první část musím odpovědět, že ano. Elektronizace a snazší přístup k informacím a komunikaci s úřady a soudy je jev zcela pozitivní. Možnost snazší kontroly činnosti soudů nebo městských úřadů může být jen ku prospěchu věci. To je potřeba říci i při zvážení možných rizik, které s sebou Internet přináší. Anonymní podání tedy není (nebo nemusí být) zase tak anonymní, protože vaše spojení může někdo poměrně snadno monitorovat, úřad je schopen zjistit IP adresu apod. Myslím, že v této fázi jsou rizika poměrně malá.

Něco jiného je, pokud se eGovernment a eJustice postoupí dál a komunikace začne být rizikovější. Od přenosu důkazních listin přes žádost o stavební povolení, daňová podání… Zde je potřeba, aby míra zabezpečení takových přenosů byla co nejlepší. Problém je v tom, že se jedná vždy o třístrannou záležitost. Vždy je zde server instituce (ten lze zabezpečit jako server, což není úplně dobré, ale ani špatné), síť (pokud bude přenos dostatečně inteligentně šifrován, nemusí být problém) a uživatel. Právě v posledním článku může být problém. Do jaké míry má běžný uživatel rozumět zabezpečení svého počítače? Na úřadě je žlutá čára, jejíž význam chápe každý. Ale na počítači? Mám antivir a firewall – jsem chráněn dostatečně? Kdo ponese zodpovědnost za případnou ztrátu dat?

BRAND24

Pro běžného člověka je otázka zabezpečení vlastního počítače poměrně hodně komplikovaná. To, co pro něj nemusel být problém do současnosti, protože posílal jen e-maily kamarádům a brouzdal po síti, může nabýt daleko větších rozměrů. Jistě, internetové bankovnictví je na tom prakticky stejně. Často ale používá zasílání hesel na mobilní telefon. Napadnout dva kanály současně není úplně snadné. A „hloupé“ mobilní telefony jsou relativně odolné.

Přes všechno výše napsané by měla digitalizace a proces uveřejňování pokračovat i nadále. Je to nevyhnutelné a pro občany příjemné. Pokud bude současné rozvážné tempo pokračovat, možná si na e-government ještě nějaký pátek počkáme, ale alespoň bude bezpečný.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je student PřF MU, publicista. Zajímá se o dění na Internetu, filosofii a fotografii.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).