Hlavní navigace

Etika v době Wikipedie

27. 6. 2008
Doba čtení: 2 minuty

Sdílet

Ke kvalitě zpravodajství patří také etika poskytování informací. Touha po zviditelnění a senzaci bývá ale často větší.
Michal Černý - karikatura

Ilustrace: Nenad Vitas

Známý blog Adama Javůrka Online Žurnalistika přinesl informaci o tom, že o smrti známého moderátora televize NBC Tima Russerta jako první informovala Wikipedie a Twitter. Televizní stanice, ve které Russert působil, se rozhodla zprávu o hodinu pozdržet, aby se jeho rodina nedozvěděla zprávu o úmrtí jako první z médií. Zaměstnanec firmy, která pomáhá televizi spoluvytvářet web (tedy firmy IBS), informaci sice na oficiální stránky neuvedl, ale jazyk za zuby hodinu neudržel také, a tak musel změnit heslo na Wikipedii a informaci pustit na mikroblog Twitter. Za celý incident údajně následovala výpověď.

Asi by dnešní glosa mohla zmiňovat důvody, proč byla výpověď oprávněná a proč nikoli. Zaměříme se ale poněkud jiným směrem.

Bylo takové jednání etické? Předpokládat, že se rodina dozví informaci z hesla v encyklopedii, je nepravděpodobné. Nebývá zvykem, aby lidé četli hesla zrovna v okamžiku, kdy dochází k jejich zásadním změnám, a to ještě pokud se jedná o jejich rodinného příslušníka. Zde by náhoda musela být příliš veliká. Navíc věřte encyklopedii, do které si každý může napsat mnohé. Myslím si, že editace hesla v tomto případě nemusela být ve vztahu k rodině zásadně problematická.

Něco jiného ovšem je rychlý a pružný mikroblog, na kterém „visí“ každý den nemálo uživatelů. A kdo ví, mohla si jej číst i rodina. A zde nutno dodat pravděpodobnost, že se informace k rodině mohla prostřednictvím nějakého známého rychle donést. Příspěvek, který pochází od ověřeného zdroje (na rozdíl od Wikipedie, kde by se musel čtenář dívat do logu článku), je relativně k uvěření.

Celý případ jasně dokumentuje střet mezi svobodou slova, svobodou přístupu k informacím a ochraně soukromí spolu s ohledem na zainteresované členy rodiny. Je možné zveřejnit informaci v takovémto případě? Ano, je, toho jsme konce konců svědky. Ale je to správné? Server NBC si buduje určitou etickou kulturu, kterou je potřeba ocenit. Nebo se snaží manipulovat s realitou a nějakou tu zprávu klidně zadrží trvaleji? O druhý přístup se vzhledem k množství médií bát nemusíme. Redakci by kromě odchodu čtenářů nic nepřinesl.

Jistě se zde do jedné roviny staví etická vyspělost určité firemní struktury a zodpovědnost jednotlivce. Je ale potřeba vnímat fakt, že by se postupně (pokud se tak již neděje) měl etický profil stát běžnou součástí přijímacího řízení. Firma by měla do určité míry nést zodpovědnost za chyby svých zaměstnanců, na stranu druhou by měla mít možnost patřičného zásahu vůči tomu, kdo etické zásady poruší.

BRAND24

Celý případ tak poukazuje na jistou marnost o etiku stavějící na ideálu, ke kterému se lidé, kteří se jí mají řídit, vnitřně nepřiblížili. Osobně jsem přesvědčen, že k etickým zásadám publikování by stejně jako odmítnutí lživých informací, uveřejňovaní oprav článků či nepřipuštění plagiátorství mělo patřit i to, o co se pokusila NBC, tedy zvážení dopadů informací na určité „nevinné oběti“.

Mám ale pocit, že se jedná o něco, k čemu musíme teprve dospět a dozrát. A nebudu to za týden či za rok. Půjde zřejmě o bolestivý a komplikovaný porod, který se nemusí nutně podařit. Ale pokusit se o něj smysl má.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je student PřF MU, publicista. Zajímá se o dění na Internetu, filosofii a fotografii.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).