Hlavní navigace

Evropští operátoři v roce 2020: konsolidace, 5G i „CETINizace“

29. 12. 2020
Doba čtení: 9 minut

Sdílet

 Autor: Depositphotos
Evropským telekomunikačním trhem hýbala v uplynulém roce tři hlavní témata – přelomové soudní rozhodnutí, 5G a COVID-19. Samozřejmě bez jakékoliv vzájemné souvislosti.

Na konci května vydal Tribunál, druhá nejvyšší soudní instance v EU, verdikt, který bude mít v příštích letech významný vliv na vývoj evropského telekomunikačního trhu. V něm mění rozhodnutí Evropské komise z roku 2016 blokující převzetí britského operátora O2 menším konkurentem Three (vlastněným hongkongským konglomerátem CK Hutchison) v hodnotě zhruba 300 miliard korun. Z obchodu už sice dávno sešlo, ale rozhodnutí (věc T-399/16) lze považovat za spouštěč nové vlny konsolidace evropského telekomunikačního sektoru.

TIP: Co přinesl končící rok v IT a internetovém byznysu? Nejdůležitější události rekapituluje Ročenka 2020

Nejen v Česku, nýbrž v celé Evropě totiž v roce 2020 pokračovala debata o tom, zdali jsou lepší tři, nebo čtyři mobilní operátoři. Statistika je přitom neúprosná. Od roku 2010 došlo na starém kontinentu ke spojení nebo vypnutí zhruba dvou desítek operátorů a nově příchozí to nedokázali vyrovnat. Jinými slovy, více národních trhů se smrsklo na tři a méně operátorů, než rozšířilo na čtyři. Zatímco před deseti lety bylo v EU 101 operátorů, v roce 2020 jen 97, a to ještě v mezidobí přibylo Chorvatsko a na poslední chvíli započítáváme i odcházející „čtyřoperátorové“ Spojené království.

Evropská komise se tomu snažila zabránit. Dlouhodobý odmítavý postoj komisařky pro hospodářskou soutěž Margrethe Vestager je koneckonců označován za důvod, proč v roce 2015 nedopadlo spojení Telie a Telenoru v jejím domovském Dánsku. Nyní pozice Komise slábne a reakce na sebe nenechala dlouho čekat.

Ve Španělsku už se trojka se čtyřkou – Vodafone a Másmovil – baví o možnostech spojení. Vzhledem k poměrně vyrovnanému rozložení zákazníků mezi tamními třemi největšími mobilními operátory by tak vznikla suverénní jednička trhu. Z další desítky zemí se čtyřmi operátory jsou pak nejžhavějšími kandidáty na konsolidaci již zmiňované Dánsko a Švédsko.

Navzdory jeho významu, rok 2020 pro evropské operátory však nebyl jen o tomto soudním rozhodnutí.

Zkouška koronavirem

Je paradoxní, že ačkoliv poptávka po všemožných formách vzdálené komunikace nebyla nikdy vyšší, existenciální hrozba pro telekomunikační operátory nabírá na síle. Pandemie COVID-19 naprosto bezprecedentně a negativně zasáhla do všech oblastí lidské činnosti, evropské operátory nevyjímaje.

Tržby telekomunikačního sektoru v Evropě za rok 2020 kvůli tomu klesnou dle analýz PwC meziročně o zhruba tři procenta, ačkoliv před vypuknutím pandemie se předpokládala jejich stagnace.

Mohlo by se sice zdát, že operátoři mohou z nastalé situace jenom těžit, jenže tak tomu úplně není. Co se domácností týká, tak skutečnost, že lidé nyní na home-office více využívají domácí Wi-Fi (v průměru o 40–50 %), nemá z pohledu operátora na tržby žádný vliv, protože tyto tarify obvykle nejsou limitovány celkovou spotřebou. 

Co naopak na byznys vliv má, je pokles firemního segmentu, kde řada zákazníků musela zavřít své podnikání, odkládají se inovační projekty a rámcové smlouvy zůstávají bez plnění. Tento výpadek nedokáže malé množství lidí, kteří si kvůli práci z domu pořídili rychlejší pevné připojení, nahradit. Ti, kteří nabízejí i televizní vysílání, přišli navíc o příjmy spojené se sportovními či kulturními přenosy.

A pak je tu ještě další vrstva příjmů, jako jsou roamingové poplatky, které – třebaže už se díky unijní regulaci nepromítají do koncových cen – se na velkoobchodní úrovni stále účtují. A to zabolelo hlavně firmy z jižních států, kam lidé běžně jezdí na dovolenou. Například v Itálii a Španělsku pozorujeme pokles příjmů z roamingu o 75 procent.

Přežít mohou operátoři jediným způsobem – diverzifikací svého portfolia služeb. To, co doposud tvořilo základ jejich nabídky, tedy hlasové minuty a SMS zprávy, už zkrátka nestačí. A pomalu slábne i zisk z obyčejných datových balíčků. Pamatuji se, jak mi před pár lety jeden vysoce postavený manažer českého mobilního operátora říkal, že 5G přinese tu historickou změnu, kdy operátoři budou prodávat jen konektivitu a byznys na ní bude vymýšlet někdo jiný. V zájmu jeho živobytí doufám, že mu pandemie v tomto směru otevřela oči.

Jistě, bude zde prostor pro řešení třetích stran, ale sami operátoři by se o tento zajímavý zdroj příjmů neměli nechat všemi těmi startupy a OTT službami připravit. Jinak budou od zákazníků dále inkasovat stále stejný měsíční paušál za domácí Wi-Fi, zatímco lidé budou spotřebovávat násobně více dat než doposud za další zpoplatněné služby, z čehož telekomunikační firmy neuvidí ani eurocent navíc. A ještě více to zabolí v průmyslových aplikacích.

Proto se třeba Deutsche Telekom stal během jarní vlny oficiálním dealerem videokonferenčních produktů Zoomu v Německu. Další začali nabízet cloudové služby, francouzští operátoři zařadili do nabídky dokonce vlastní komunikační platformy pro podniky.

Koronavirus ukázal, jak je důležitá expanze za hranici základních služeb k různým B2C a B2B službám jako placená TV, mediální a reklamní služby, IoT, cloud, bezpečnost, finanční služby nebo řešení pro vertikální odvětví. Operátoři, kteří v tomto směru už začali něco podnikat, se totiž zotavují rychleji. Vodafone, BT, Orange, Telenor nebo Swisscom už v callech pro investory po skončení třetího čtvrtletí upravovali původně pesimistické výhledy na o něco optimističtější. Nejdále je z evropských telco gigantů v tomto ohledu zatím Telefónica, která z rozšířeného portfolia čerpá 20 procent tržeb.

Na druhou stranu epidemie měla i pozitivní efekt, a to především v podobě digitalizace interních i klientských procesů firem, operátory nevyjímaje. Po celé Evropě docházelo k uzavření poboček, přičemž některé z nich se v rámci optimalizace už neotevřely. Telecom Italia během tří dnů dokázal přesunout call centrum s 3500 operátory na home-office. Slovenské O2 učí klienty platit digitálně, a ne hotově na obchodních místech a poštách, tím, že jim dává slevu na vyúčtování. To vše s sebou přinese nemalou úsporu nákladů, což je zvlášť důležité teď, kdy operátory čekají opravdu velké výdaje spojené s budováním sítí páté generace. Podle konzervativního odhadu PwC budou v přepočtu na uživatele o osm procent vyšší, než tomu bylo v případě 4G.

Evropské telco by se i díky výše uvedeným změnám mělo vrátit alespoň k malému jednoprocentnímu růstu už v roce 2021. Na předcovidovou úroveň se ale nevrátí dřív než v letech 2022 až 2023.

Aukční rok

Když je řeč o sítích páté generace, nejednoho majitele chytrého telefonu napadne „A kde je to moje 5G?“ Jasně, slýchá o něm už dlouho, ale přitom při běžném užívání mobilu, a to včetně sledování videí, by si ho ani nevšiml. Připojení stokrát rychlejší než to současné je ve smartphonu opravdu těžko využitelné. A k tomu velkému 5G, pod kterým si představujeme navzájem komunikující samoříditelná auta a lékaře operující pacienty na druhé straně zeměkoule, ještě mnoho let zbývá. V Evropě byla mezi operátory zatím rozdělena jen pětina spektra, na kterém budou sítě páté generace fungovat.

Rok 2020 ale přesto lze označit za rok rozvoje 5G. I když v některých zemích se konspirátoři snažili o opak. Ve Francii, Velké Británii, Irsku, Nizozemí, Belgii nebo na Kypru hořely základnové stanice mobilních operátorů a asi není třeba dodávat, že v době pandemie (se kterou tyto vysílače opravdu nemají nic společného), a tedy zvýšené potřeby spojení, může mít ničení telekomunikační infrastruktury vážné následky.

V Evropě je komerční 5G dostupné už v 18 zemích. V roce 2019 přitom uživatelé mohli na 5G surfovat jen v 16 zemích na celém světě. Ve většině případů jde – stejně jako v případě Česka – jen o pokrytí vybraných měst, ale třeba v Dánsku tamní operátor TDC pokrývá 90 procent země. Ve výrazně větším Německu je 5G dostupné už desítkám milionů zákazníků. Síť jedničky trhu Deutsche Telekom už v polovině roku pokrývala 40 milionů Němců a do konce roku má podle plánů ještě dalších 14 až 15 milionů přidat.

Uplynulý rok byl také rokem aukčním. Dražby kmitočtů nejčastěji v pásmech 700 MHz, 3,6 GHz a 26 GHz byly v plánu napříč celou Evropskou unií. Členské státy k tomu v některých případech tlačil i unijní akční plánu pro 5G, podle kterého jsou členské státy povinny uvolnit pásmo 700 MHz do roku 2020. S výjimkou, pokud existují oprávněné důvody pro odložení, avšak nejpozději do poloviny roku 2022.

Belgie, Bulharsko, Chorvatsko, Estonsko, Řecko, Litva, Malta nebo Slovinsko aukce skutečně odložily. Ne vždy byl viníkem koronavirus, například v první jmenované zemi odklad zapříčinilo dlouhé skládání vládní koalice, a tak belgický regulátor vydal alespoň dočasné licence pro pásmo 3,5 GHz. Polsko muselo dokonce celou aukci restartovat, protože by kvůli pandemii nebylo schopno dodržet původní termíny, a jelikož ty byly dle vypsaných pravidel neměnné, vystavilo by se žalobám operátorů.

To ve Finsku, Švédsku, Rakousku, Spojeném království, Nizozemí, Francii a na Slovensku aukce někdy i přes několikaměsíční přeložení původního termínu proběhly. Pozornost zaslouží zejména ta francouzská. V zemi galského kohouta stihli za 11 měsíců od vypsání vypořádat připomínky, uspořádat dvě aukční kola i přidělit kmitočty. Jedenáct 10MHz bloků v pásmu 3,4–3,8 GHz stát vydražil za 2,8 miliardy eur (zhruba 73,8 miliardy Kč).

Poslední aukcí spektra roku 2020 by měla být ta kyperská, naplánovaná na 17. prosince (po uzávěrce tohoto článku).

CETINizace trhu

Skoro by se chtělo říct, že zbývá už jen vyřešit, kdo nové sítě postaví a bude je provozovat. Rok 2020 totiž ukázal, že operátor a vysílače nejsou tak nerozlučná dvojka, jak se mělo za to, a že – řečeno s nadsázkou – „věže“ jsou nejlepším realitním byznysem. Stále více evropských operátorů následuje příklad českého O2 a CETINu a vyčleňuje infrastrukturu do samostatných společností, které si nechávají, ale i prodávají. Důvody jsou především dva – umazání dluhů a financování nákladů na 5G.

Polský operátor Play takto získal za 60 procent podílu ve své infrastrukturní firmě 800 milionů eur. Kupcem přitom nebyl nikdo jiný než španělská společnost Cellnex, žralok na evropském telekomunikačním trhu. Španělé v uplynulém roce udělali hned pět obřích nákupů. Kromě již zmíněného Polska také ve Francii a dva v Portugalsku. Ta největší bomba ale přišla v podobě dohody s CK Hutchison na převzetí jejího síťového byznysu v Rakousku, Dánsku, Irsku, Švédsku, Velké Británii a Itálii, kde Hutchison provozuje mobilní operátory. Transakce za 10 miliard eur (8,6 miliard v hotovosti a zbytek v akciích Cellnex) zahrnovala téměř 25 tisíc lokalit, což představuje zhruba čtvrtinu celkového portfolia Cellnexu. Mimochodem, firma má v plánu do roku 2027 zprovoznit dalších 67 tisíc „sajtů“.

O příležitosti v tomto ohledu není nouze. Outsourcování infrastruktury v Evropě, v porovnání třeba s USA, stále zaostává. Tam bylo v roce 2019 pronajímáno devět z deseti věží, zatímco v Evropě jen 42 procent.

A tak zatímco burzovní Stoxx Europe 600 Telecom Index klesl za posledních pět let o 0,8 procenta, akcie Cellnexu za stejnou dobu na ceně o takřka 300 procent stouply. Tento příběh by chtěla napodobit i britská skupina Vodafone, která své věže rovněž vyčlenila na jednotlivých trzích do nových společností. Zatím si zhruba 68 tisíc lokalit v 9 zemích nechává víceméně pod svými křídly, už příští rok by se ale mohla firma Vantage Towers dostat na burzu.

HRkon_tip_nabory

V médiích už se přitom objevily nepotvrzené zprávy o tom, že Cellnex jedná i s Telefónicou. Na infrastrukturní úrovni se tak rodí zajímavý konkurenční boj, který bezesporu ovlivní i nabídku retailovou. Ne všichni proto tomuto trendu fandí. Šéf další velké telco skupiny Orange Stephane Richard se pro Financial Times nechal slyšet, že operátoři by se měli chovat chytřeji než „jen prodávat věže Cellnexu“. Francouzský operátor by se raději vydal cestou mezinárodních evropských partnerství.

Ať už to dopadne jakkoliv, nové evropské 5G bude, co se síťových prvků týká, každopádně vzhledem k omezení čínských firem v čele s Huawei rozmanitější než 4G. Ale to už je jiné téma.