Hlavní navigace

Filip Horký (DVTV): V Seznamu budu krizovým reportérem. A jednou chci dělat v CNN

21. 9. 2017
Doba čtení: 8 minut

Sdílet

Seznam nějakou dobu usiloval o převzetí celé DVTV. Nakonec se mu podařilo do týmu Seznam Zprávy přetáhnout tři členy redakce, včetně jednoho reportéra. Co bude na nové pozici dělat?

Seznam.cz dnes oficiálně potvrdil přestup tří členů redakce konkurenční DVTV do týmu Seznam Zprávy. Jsou jimi kameraman Tomáš Svoboda, editor Filip Vích a reportér Filip Horký.

„Nebudu reportér pro teroristické útoky, nebudu zahraniční reportér a nebudu ani politický reportér. Vlastně zkombinuji všechny tyhle role najednou. Je pro mě velká výzva už jen popsat, co vlastně budu v Seznamu dělat,“ usmívá se při rozhovoru o svém novém zaměstnání pětadvacetiletý novinář Filip Horký. Jedním si je ale jistý: čeká se od něj nadstandardní práce.

Co konkrétně budete v Seznamu dělat?

V Seznam Zprávy mám vytvořit tým krizového reportéra. To znamená, že z DVTV se mnou odchází i Tomáš Svoboda, kameraman, který se mnou byl třeba na Ukrajině a v Jordánsku. Měli bychom natáčet události, které se vám asi u názvu krizový reportér vybaví: válečné konflikty, humanitární a bezpečnostní krize, živelné katastrofy. Zároveň bychom měli pokrývat i krize politické, jako byly nedávno například prodemokratické protesty v Rumunsku, protivládní protesty v Polsku nebo pouliční válka v Hamburku.

Neznamená to ale, že se staneme jen černou kronikou, budeme se zabývat také politickými tématy: v březnu budou třeba volby v Rusku, za chvíli – ale to už nestihneme – se bude volit v Německu a podobně. Zároveň bych chtěl jednou měsíčně zajet do Bruselu a natáčet tam politické rozhovory, protože jsem přesvědčený, že v českých médiích zpravodajství z Unie strašně chybí. Uznávám, že EU je pro lidi hodně vzdáleným pojmem, ale mám pocit, že se v Bruselu každý měsíc objeví aspoň jedno velké téma, které pak hýbe i českou politikou. Jen namátkou – migrační krize, zbraně, a nakonec i ty hranolky. Jasně, to je bulvární kauza, ale ve výsledku krásně ukazuje, jak se v Česku pohled na Evropskou unii vytváří prostřednictvím různých dezinformací a podobně.

Kromě toho budeme chtít akcentovat českou stopu v zahraničí a natáčet rozhovory se zajímavými Čechy, kteří žijí v cizině. Neznamená to ale, že bych se úplně odřízl od české politiky. Své krize přece máme i v Česku. Ve chvíli, kdy se třeba budou opakovat události, jaké před pár lety proběhly na českobudějovickém sídlišti Máj, budu o nich točit.

Kdy vlastně v Seznamu nastupujete?

V DVTV končím ke konci září, pak si oba s Tomášem dáme týden volna a od druhého říjnového týdne nastoupíme do Seznamu. Od začátku to bylo nastavené tak, že pokud půjdeme, tak jen spolu. Uvědomuji si obrovský úkol, který přede mnou stojí a který zvládneme jen společně. Ve vysílání bych se měl objevit nejdřív v souvislosti s volbami do Poslanecké sněmovny a myslím, že koncem října, začátkem listopadu už by diváci mohli vidět nějakou naši první práci.

Seznam před časem podle mých informací usiloval o angažování celé DVTV, teď získal aspoň jednoho reportéra. Jaké vlastně bylo vyjednávání o vašem přestupu?

Bylo dlouhé. Nejvíc jsme řešili konkrétní definici toho, co přesně budu dělat. Zároveň jsem se zajímal o to, jaký je v Seznamu tým, protože jsou věci, se kterými bych se nedokázal smířit. Když se třeba podívám na reportáže Primy o uprchlících a muslimech, zejména na reportáž Karla Rychlého, který šel do aquaparku převlečený za mnicha a vydával to za zpravodajství… s takovým člověkem bych v jedné redakci být nechtěl.


Autor: Seznam.cz

Filip Horký

Na svém facebookovém profilu jste psal, že odchod z DVTV je jedním z nejtěžších rozhodnutí, které jste v životě musel udělat. Co vám Seznam nabídl tak zajímavého, že jste z DVTV po dvou letech odešel?

Dostal jsem možnost hodně cestovat a třeba třikrát měsíčně natáčet v zahraničí. Zároveň jsem dostal neuvěřitelné podmínky: Budeme mít s Tomášem dostatek času na to zpracovat naše témata do hloubky a natáčet s někým třeba tři dny. Není to výhodné jen pro mě jako novináře, ale i pro Tomáše, který si bude moci mnohem lépe pohrát s obrazem a výsledkem může být nejen reportáž, ale třeba i něco jako krátký dokument.

Takže budete taková nezávislá dvoučlenná jednotka, která bude pracovat do velké míry autonomně a na vlastních tématech?

Neznamená to, že se nebudeme vůbec zapojovat do běžné zpravodajské produkce Seznam Zpráv, ale budeme mít velkou míru autonomie. Když třeba vyjedeme k nějakému velkému teroristickému útoku, jako byl nedávno v Barceloně, tak se první den patrně zapojíme do klasické zpravodajské produkce, ale pak bude naším úkolem natáčet spíš něco mezi publicistikou a dokumentem – budeme se chtít podívat třeba do muslimské komunity a natočit, co na to říká, najít lidi, kteří byli na místě, aby popsali své příběhy, a podobně.

Budete mít na Seznamu nějaký vlastní pořad?

Ano, ale nebude mít pravidelnou periodicitu.

Takže třeba něco jako Zvláštní vyšetřování Sabiny Slonkové a Jiřího Kubíka?

Ano, něco v tomto smyslu.

Zmínil jste formát dokumentu, znamená to, že budete natáčet i nějaké delší stopáže?

Základem budou reportáže z místa a rozhovory se zajímavými lidmi. Ale je možné, že k tématu natočíme i něco s delší stopáží. Bude to na domluvě a na tom, jaký způsob zpracování budu já jako autor na místě považovat za nejvhodnější. Seznam mě nenutí vejít se do nějaké škatulky, což je další důvod, proč jsem na nabídku kývl.

Seznam chce začít s kontinuálním vysíláním a plánuje vstup do klasického televizního vysílání. Budete třeba moderovat nějaké rozhovory jako teď na DVTV?

Všechno je otevřené. Osobně bych na politické rozhovory úplně rezignovat nechtěl.

Na sociálních sítích budete fungovat dál stejně jako doteď? Váš twitterový účet má skoro 65 tisíc followerů a je něco jako černá kronika – referujete na něm o každé katastrofě, která se kde stane.

Twitter a Facebook budu dělat pořád dál, strašně mě to baví. Snažím se teď naučit s Instagramem, ale vůbec nevím, jak jej uchopit. Myslím ale, že má velký potenciál.

Do DVTV jste před dvěma lety přišel z České televize. Jak moc jiná práce to pro vás byla?

Když porovnám práci, kterou jsem dělal v České televizi a v DVTV, je to úplně jiná novinařina. V kontinuálním zpravodajském vysílání ČT jsme reagovali na aktuální události, a to co nejrychleji. V takovém provozu dost často vysíláte o něčem, co nemá žádnou historii, takže si k tomu ani nemáte co předem připravit. V DVTV jsem měl víc času se na hosta přichystat a témata měla minulost, kterou jsem si mohl nastudovat. A pak se lišila reakce diváků. V televizi jsou mnohem smířlivější a vydrží déle čekat, než je něco začne bavit. Zná to asi každý: když koukáte na televizi, tak filmu nebo seriálu dáte šanci aspoň do první reklamy, v případě zpravodajství třeba první tři, čtyři minuty. Na internetu vás reportáž buď chytne okamžitě, nebo prostě jdete jinam. Takže jsem se přesvědčil o tom, jak velkým uměním je položit první otázku. A zároveň jsem se přesvědčil o tom, jak moc to neumím (smích). Evidentně mě čeká ještě řada let práce, abych tuhle dovednost ovládl aspoň ke své spokojenosti.

Na internetu také máte možnost vidět sledovanost nebo čtenost v reálném čase. Sledujete tyhle statistiky?

Možná na začátku, když to pro mě byla změna. Ale v poslední době jsem už čísla moc neřešil. Prostě jsem dělal co nejlepší novinařinu, snažil jsem na sobě pracovat, zlepšovat se a učit se od Martina Veselovského a Daniely Drtinové. Jejich kvalita a zkušenost mě pořád naprosto fascinuje. Sledovanost jsem samozřejmě nějak sledoval, ale spíš ve smyslu, že jsem lomil rukama, když jsem třeba jel do uprchlického tábora v jordánském Zátarí a přinášel příběhy lidí, kterým válka zničila domov na třech různých místech, a pak to porovnal se sledovaností rozhovoru o tom, že Lidl umístil do svého letáku muže černé pleti. To vám opravdu pomáhá otevřít oči. Ale v DVTV na mě nikdy nikdo nevyvíjel tlak ve smyslu „tohle nebudeš dělat, protože se na to nikdo nebude koukat“. To považuji za velké štěstí a DVTV nejen za tohle nesmírně děkuji.

Zpátky k Seznamu. Svou nadcházející práci v Seznam Zprávy popisujete vlastně jako práci standardního zpravodaje velkého zahraničního média.

Zahraniční televize hodně sleduju, tím pádem vím, jak reportéři CNN, BBC a dalších velkých stanic pracují. A teď jsem vlastně dostal možnost dělat v českých podmínkách práci podobným způsobem, jako to v cizině bývá standardní.

Taková CNN ovšem do krizové oblasti vyšle obvykle tým složený z desítek lidí, ale vy budete jen dva.

V Zátarí jsme z DVTV byli tři, já, kameraman a editor. Strávili jsme tam pět dní a přivezli spousty materiálu. A shodou okolností tam asi měsíc poté jela Christiane Amanpour, ikonická a velmi dobrá novinářka CNN. A když jsme se díval, co natočila, nepřišlo mi, že by to bylo tak jiné. Tím nechci říct, že bych se dokázal vyrovnat CNN, to určitě ne, ale spíš že výsledek závisí na přípravě, na tom, jaké lidi najdete a kam vás vaše kontakty na místě dokážou vzít a co vám umí ukázat. Na velikosti týmu zas tolik nezáleží.

UX DAy - tip 2

Chtěl byste jednou ve velké zahraniční televizní stanici pracovat?

Práce v redakci stanice jako je CNN, Al Jazeera English, BBC, ale třeba i pro Euronews nebo France 24, to je můj sen. Ale pro sen musíte něco dělat. Musel bych třeba mít zatraceně lepší angličtinu, než mám teď. Jenže já o tom zatím jen mluvím a nic nedělám. Už jsem nicméně byl v kontaktu s Euronews nebo s magazínem Politico. A ze CNN mě někdy na přelomu roku sami kontaktovali a napsali mi, abych jim poslal životopis. Ale žádné další pokračování to nemá. Zatím.

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).