...Dívat se na věc z pohledu montéra na lince totiž občas znamená, že pro stromy nevidím les....
Na druhé straně dívat se na věc z pohledu hlavního firemního managera občas znamená, že pro les nevidím stromy.
Dost často si připomínám scénu z filmu "Kdyby tisíc klarinetů" (to je o tom, jak se v nějakém vojenském útvaru všechny zbraně změnily na hudební nástroje), kdy se důstojníci z onoho útvaru shromáždili v bunkru a naplánovali akci, jak opět získat kontrolu nad tím útvarem. Začali si rozdělovat funkce - velitel zásahu, náčelník štábu, zástupce pro týl... a jeden se zeptal: "A kdo bude mužstvo?"
Co tím chtěl básník říci?
Já jsem reagoval na článek účastníka zájezdu co si pochvaloval, že tamní byznymeni s ním vlídně pohovořili. Jestli to bude mít nějaký pozitivní efekt, to se časem ukáže.
Připomněl jsem si, že krátce před plyšákem se konal zájezd do Japonska, snad se ho zúčastnil i Lubomír Štrougal, co by se dalo dělat, abychom mohli naši elektroniku pozdvihnout na světovou úroveň. Snad přivezli nabídku, že bychom mohli vyrábět nějakou průmyslovou elektroniku na kterou by nám jedna firma od nich poskytla podklady. No jo, ale v té elektronice byly procesory od Intelu, paměti Texas Instruments a japonské zákaznické obvody. A ty bychom museli dovážet od zlých imperialistů. A na tom to IMHO skončilo.
Teda koukám, že v diskuzi se čeští "pepíci" vyřádili... Dívat se na věc z pohledu montéra na lince totiž občas znamená, že pro stromy nevidím les.
Myslím že i v "montovně Česko" se pomalu blíží doba, kdy všichni ti málo placení montéři už nebudou potřeba a někonečné sociální kra-viny a stesky se tak nebudou muset řešit. A půjde pak čistě o soutěž technologií a nápadů.
Též jsem pracoval pro jednu Taiwanskou firmu co v Rudné montovala počítače. Jejich představy o fungování ehm.... Úřad práce tam byl jako doma a pokut bylo mraky :-) Namátkou, lidem z linek bylo zakázano chodit na záchod, přeci se kvuli nim nebude zastavovat linka. Existovala tam nástěnka hamby, pardon... Tehdy tomu říkali jinak a každý den den tam bylo hodnocení linky, kolik smontovala počítačů s jakou chybovostí atd.. Údajně Kaizen systém :-) A samozřejmě věřejný topten nejhorších pracovníků z linky. Zásadně se najímalo za co nejméně peněz a tak venkovanka co ještě včera kydala hnůj, druhý den cpala procesory za desítku do desek. Nakonec vedení vyhodnotilo, že i tyhle lidi jsou drazí a přešlo se na agenturní zaměstnance. Nejdříve na slováky a později na rumuny... Jejich práva = 0.
Já jsem tehdá dělal na oddělení co se zabývalo testováním hotových kompu, kde to sice bylo lepší, ale také peklo... Např, došlo k situaci kdy místo 2 hal stačila jedna. Tehdy HP koupilo Compaq a ke smůle Taiwanců se v Rudné montovalo oboje. Bohužel poptávka nebyla taková a tak bylo nutné se zbavit lidí z Compaq montovny a co zbude převést pod HP. Na našem odd se výpověd' losovala tím způsobem, že se tahala z krabičky sirka a kdo měl kratší tak šel (to jako fakt). Tehdejší šef to bránil, že byl prinucen číňany (myšleno tím Taiwanci, ale nikdo jim tak neříkal). Ke své smůle měsíc poté šel také v rámci reorganizaci. Pak jsem odešel i já co jsem dodatečně slyšel od kolegů tak to bylo ještě drsnější. Po čase tu montovnu koupil Foxconn.
Takže ikdyž nezpochybňuji pokrok co je na Taiwanu a třeba naše mise bude mít nějaký hmatatelný výsledek, tak bych to zas nepřeceňoval. I pro Taiwance z ostrava platí to co ze říše. Udělat to co nejlevněji a nějaká evropská práva zaměstnanců ideálně neřešit.
Řeči se mluví a voda teče.
Svého času jsem pracoval v jedné firmě, kde se montovaly počítače, něco jako je teď Foxconn. Hlavní obchodní partner byl právě odtamtud. Přijel kontejner s díly, vrhli se na to agenturníci, smontovali počítač, nalepili na něj nálepky "HP" a "Assembly in Czech Republic", naložili do kontejneru a ten putoval na západ (na náš trh se prý počítače montovaly jinde). Zrovna když jsem tam pracoval, byl smontovaný čtyřmiliontý počítač. Při té příležitosti přijel nějaký velký šéf z Holandska, vedl k nám řeč, že se ho malá dcerka ptala, kam jede, tak on že jí odpověděl, aby to chápala, že jede tam, kde vyrobili čtyři miliony myší, ona prý odpověděla: "Ty ale musí sežrat hodně sýra."
No jedno voko nezůstalo suchý.
Krátce na to ta firma s námi ukončila spolupráci a naše firma šla pod kytičky. Sice hledala jinou výrobní náplň, ale neúspěšně.