Názory k článku Když prohlížeč slyší aneb O co jde v aféře kolem odposlechu v Chromium

ODPOVĚĎ na:
Málokdo ale hlasové ovládání chce.
JÁ jsem to málo a chci. Proč?
Někdy v 90. letech jsem měl doma komp s IBM OS2 Warp (mnohem lepší Wokna jak MS-Microsoft).
Uměl hlasové ovládání (nutno naučit na vlastníkův hlas) a dodnes mi chybí to "hlasové ovládání kompu".
"zpět!" (naXraný výkřik) - a v editoru jsem překlep měl odmazán.
"manažer" - a naskočilo okno podobné Total Commander
"sejvni" - uloženo
...
Už si všechny mé povely nepamatuji, ale určitě lepší jako mikrosoftí patlání monitoru.
MOTO: Co se osvědčí, změňme!

Nikdy jsem nic nemusel opakovat. Byl jsem plně spokojen. Záleželo na:
- kvalitě mikrofonu
- jak říkal návod - neužívat pro různé významy slůvka s podobnou výslovností,
a tak dále. Podmínek bylo více - délka slova, intonace..., jen věc zvyku.
Samozřejmě - v kanclu s více lidmi = problém. Ale jé měl komp doma. V práci HP-UX.

To je vskutku zajímavé, mně Total Commander naskočí po stisknutí Ctrl+Alt+T. poslední úpravu v editoru vrátím přes Ctrl+Z, ukládám přes Ctrl+S, přičemž vše zvládnu rychleji, než bych to vyslovil.

Navíc jste originální v tom smyslu, že obvykle zastánci hlasového ovládání operují s tím, že jde o situace, kdy nemají volné ruce, jde o víceméně kompletní náhradu, třeba řídíte a přitom Siri diktujete nákupní seznam či poznámky k obchodní schůzce.

Ve Vašem případě to však vypadá, že máte ruce na klávesnici, ale z nějakého důvodu Vám přijde jako dobrý nápad místo některých stisků kláves mluvit. To z Vás imho činí "menšinu na druhou", tedy menšinu i ve skupině těch, kteří hlasové ovládání chtějí.

A když u tabletu klávesnice není? Je lepší patlat si "monitor"?

Presne ako píšete, keď to dokáže auto, prečo to nedokáže Google?

Jak moc vážně to myslíte s tou paralelou s jogurtem? Totiž, když ji vezmeme se vším všudy, tak ano, na jogurtech to je, ovšem písmem tak malým, že má nezanedbatelná část občanů problém to vůbec přečíst, a zdaleka ne každý si ono složení čte.

Když to přeneseme na elektronické služby, tak by Vám mělo stačit, že by ony informace byly někde k dispozici (třeba v PDF na webu, tuším, že se tomu říká obchodní podmínky) a kdo chce, může se na ně podívat, přičemž by dokonce nemusely být nutně extra srozumitelné, hrálo by se čistě o to, aby bylo možno je (za předpokladu "dostatečné úrovně" čtenáře) pochopit.

Jenže takový stav už přece dnes (aspoň formálně) na netu panuje a třeba Facebook ukazuje, že si do podmínek můžete dát cokoliv a člověk obecný to akceptuje.

Takže o co přesně Vám jde? Jen o to, aby byl formální rámec důsledně naplňován? Nebo by se mělo uživatelům nějak vnucovat upozornění, že použitím dané služby jsou šmírováni a ať si to tedy radši dvakrát rozmyslí? To by ale v případě jogurtu odpovídalo situaci, kdy si ho beru z regálu a přiskočí prodavač s hláškou "Pozor, tento jogurt obsahuje to a to, jste si jist, že si ho opravdu chcete koupit?".

Dokonce jsme na netu v něčem dále než v reálu, když si kupuju jogurt, nemusím nijak explicitně dávat najevo, že jsem si přečetl jeho složení a souhlasím s tím, že to je to, co chci.