Hlavní navigace

Názor k článku Google neplatí daně od Ondřej Bouda - >> clanek o tom, ze nekdo neplati dane? Tak...

  • Článek je starý, nové názory již nelze přidávat.
  • 18. 10. 2011 15:17

    Ondřej Bouda (neregistrovaný)

    >> clanek o tom, ze nekdo neplati dane?

    Tak už si konečně přečtětete víc než jenom nadpis! Těžiště (smysl, sdělení) článku je opravdu o dost jinde (vyhýbání se daním je jen realita, od které se článek odpichuje, aniž by měl ambice ji jakkoli hodnotit).

    >> "pro vas je zkratka akceptovatelne, ze vam nekdo muze narizovat, co je spravne a co mate delat"

    ne, není; děkuji za optání

    >> protoze pokud ne, nemohl byste nekoho, kdo ma averzi k placeni dani, nazyvat "chamtivym"

    ale jistě že mohl - já neupírám právo na chamtivost; jen pojmenovávám motivaci :)

    >> a proto i uznavate, ze kdyz parlament nebo zakonodarce rekne, ze neco neni loupez, ale vykon verejne moci, tak to proste pro vas loupez neni

    Záleží na konkrétním případu; co se týče daní, vidím mezi nimi a loupeží dostatek rozdílů, abych pro to používal dvě různá slova (zrovna jako používám rozdílné názvy pro kalkulačku a notebook, přestože obojí jsou jen logické obvody). Mimochodem, k daním mám vztah spíše kladný: považuji např. za správné, že každému -bez ohledu na to, kolik má zrovna v kapse- je dostupné vzdělání, policejní ochrana, hasiči, rychlá záchranka atd. - a nenapadá mě, jak jinak než státní mocí a výběrem daní takovou dostupnost těchto základních služeb zajistit.

    >> "tak to proste pro vas loupez neni. Pro mne ovsem ano."

    A proč vlastně daně považujete za loupež? Máte problém s tím, že nemůžete určit, na co to půjde? Já se nepovažuji za vševědoucího, abych musel určovat, do které charity moje peníze potečou. Nebo máte problém se o to, co vyděláte, podělit? Já mám naopak potřebu se podělit - mimo jiné proto, že si uvědomuju, že o to, co mám, jsem se zasloužil jen zčásti; zčásti za to ovšem může náhoda (vždycky je potřeba trocha štěstí - např. v tom, že na pohovor nepřijde nikdo lepší), zčásti je to zásluha státních služeb (školy, zdravotní péče) a zčásti lidí, kteří mě formovali (rodina, spolužáci, kamarádi, známí, kolegové atd.). To, že něco mám, proto vnímám i tak trochu jako závazek vůči těm, kteří se snažili stejně, ale měli méně štěstí (nebo nadání - ale to je vlastně jen speciální případ obecného "mít štěstí").

    >> "Ja celkem dobre chapu, ze pro mnoho lidi je snazsi, kdyz nekdo stanovuje hodnotovy zebricek za ne a nenuti je premyslet nad podstatou veci"

    Tak to já zrovna moc nechápu. Ale taky neznám nikoho, kdo by to tak měl. Vy někoho takového znáte? Proč je to pro něj jednodušší?

    >> takze chapu, ze pro nekoho je nepritelem ten, kdo uvazuje jinak (ostatne proto take ten nesmyslny hodnotici/odsu­zujici vyrok "chamtivy")

    Příliš mnoho věcí pomotáno do sebe:
    1. Nemám potřebu mít někoho za nepřítele.
    2. Nejde o odsuzující výrok - z mé strany jde jen o pojmenování reality. Prostě si neumím představit jiný důvod než kombinaci nedostatku pokory a chamtivosti. A přijde mi podstatné, aby v diskusi zazněly nejen požadavky, ale i motivy: odkrytí skutečných motivů totiž může slušně zamíchat s opodstatněností požadavků.
    3. Proč je podle Vás ten hodnotící výrok nesmyslný?

    >> Averze k placeni dani tedy nezacina tim, ze by nekomu slo o ty prachy, ale proto, ze jde o moralni princip (pricemz zcela pomijim vsechny ty spolecensko-patologicke jevy, ktere dale prerozdelovani vybranych penez provazeji, a ze jich je...)

    O jaký jde morální princip? Proč by měl být nadřený morálním principům, které jsem napsal výše: pokora (tj. ne-nadutost) a solidarita?

    Co se týče společensko-patologických jevů, s výběrem daní jistě nějaké spojené jsou (a klidně je kritizujte); kromě těch negativ to má ale i řadu přínosů, a na to by se nemělo zapomínat. Nejde o to, zda to má negativa (všechno má negativa), ale jaký je poměr negativ a přínosů (a jak ten poměr co nejvíce zlepšit). Pokud dokážete navrhnout model, který má ten poměr lepší, tak sem s ním - a nejlépe založte politickou stranu a zkuste ho prosadit. Jestli je opravdu lepší (obecně, tj. pro společnost), neměl by být problém o tom většinu lidí přesvědčit.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).