Hlavní navigace

Historie českého Internetu (6.)

7. 11. 2003
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Z předchozí kapitoly vyplývá hlavní slabina vývoje českého telekomunikačního trhu v devadesátých letech: obecně potřebnému a požadovanému boomu až do roku 1994 nestačí technologické zázemí a po roce 1996 se v plné nahotě projevuje deformovanost trhu způsobená monopolním postavením SPT Telecom.

Ačkoliv by bylo možno považovat období let 1994 – 2001 za období přechodné, období nutné k rozvoji a stabilizaci telefonní sítě, a tedy vzniklou deformaci trhu označit za daň nutnou k pojištění miliardových investic do telefonní sítě, je nutné kriticky pohlédnout na vládní politiku v těchto letech. Během této doby bylo nutno systematicky pracovat na tvorbě právního pozadí ošetřujícího start liberalizovaného trhu tak, aby bylo možno již dopředu pro zájemce o vstup na český telekomunikační trh nabídnout jasné podmínky a transparentní legislativní prostředí vymezující práva a povinnosti nejenom pro nové operátory, ale také pro bývalého monopolního. S odstupem času je nutno prohlásit, že žádná z vládnoucích garnitur ve sféře právní nepodnikla dostatečné kroky.

S tím také souvisí problematika doprivatizace SPT Telecom (v té době již přejmenovaného na Český Telecom) a Českých radiokomunikací. Ještě v polovině roku 2003, tedy jedenáct let od zveřejnění vládního záměru, tento úkol nebyl ukončen.

Deformace telekomunikačního prostředí, kde zájmy státu jakožto regulátora trhu a garanta legislativní čistoty podnikatelského prostředí se mísí s postavením státu jakožto majoritního vlastníka dosud nezprivatizovaných telekomunikačních firem, stále pokračuje.

Vznik Českého telekomunikačního úřadu

Do dubna 1992 byl výkon státní správy v resortu spojů prováděn organizacemi spojů souběžně s jejich vlastní hospodářskou činností, a hospodářské organizace tedy prakticky rozhodovaly samy o právech a povinnostech svých zákazníků. Tento stav nebyl ale dlouho udržitelný a bylo nutno pracovat na jeho změně. Po nabytí účinnosti zákona č. 150/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 110/1964 Sb. o telekomunikacích, došlo k oddělení provozních služeb do SPT Telecom a služeb správních do Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ), zřízeného k datu 1. ledna 1993. Tím byly vytvořeny předpoklady pro objektivní rozhodování o právem chráněných zájmech a povinnostech uživatelů telekomunikačních služeb.

Od svého vzniku počátkem roku 1993 byl Český telekomunikační úřad šestou sekcí Ministerstva hospodářství, v jehož působnosti byly telekomunikace do 31. října 1996. Od 1. listopadu 1996 přešly veškeré kompetence na Ministerstvo dopravy a spojů a od ledna 1998 do 30. června 2000 byl ČTÚ (úsek 6) přímo podřízen ministru dopravy a spojů. Vzhledem k tomu, že úředníci téhož ministerstva zastupovali stát v privatizaci Českého Telecomu, objevovaly se velmi často pochybnosti o vhodnosti tohoto uspořádání, kdy regulátor trhu i majoritní vlastník monopolního operátora jsou de facto jedni a tíž.

Dne 16. května 2000 byl vydán zákon č.151/2000 Sb., o telekomunikacích a změně dalších zákonů, kterým se od 1. července 2000 zřizuje Český telekomunikační úřad jako správní úřad pro výkon státní správy, včetně regulace ve věcech telekomunikací. Tím se ČTÚ stává jak právně, tak i formálně nezávislým regulačním orgánem v té podobě, jakou známe ze zahraničí. Předsedou ČTÚ je David Stádník.

Z výše uvedených peripetií provázejících vznik ČTÚ a jeho institucionalizaci coby regulátora telekomunikačního trhu je jasné, že jeho pozice nebyla již od počátku jednoduchá. Skupina lidí, kteří až do počátku devadesátých let pracovali spolu, se najednou rozdělila na SPT Telecom a regulační orgán ČTÚ. Mnoho telekomunikačních firem se zahraničním zázemím, které přicházely nově na trh, tuto skutečnost kritizovalo s poukazem na „nadstandardní vztahy“ panující mezi SPT Telecom a ČTÚ.

Je jisté, že výhoda SPT Telecom tkvěla v detailní znalosti struktury ČTÚ, a tedy ve snadnějším zacílení svých požadavků na správná místa, zatímco zahraniční firmy se nemohly tak rychle zorientovat. Skutečná míra protekce vůči SPT Telecom je ovšem diskutabilní a nikdy pro ni nevznikly verifikovatelné důkazy. Závažnější konflikty je spíše třeba spatřovat v dlouhodobé dvojaké pozici státu coby vlastníka a coby regulátora.

Bohužel spolu se sporným postupem vlády v případě mnoha kauz, jako byly již zmiňované problémy s pokutováním SPT Telecomu za nedodržení Smlouvou předepsaných kritérií či například prodej třetí GSM licence, prestiž ČTÚ jakožto nezávislého regulátora trhu začasté neprávem trpěla. Mnoho zahraničních i domácích firem považuje nebo spíše v médiích prohlašuje ochranu českého telekomunikačního trhu za neuspokojivou. Netřeba připomínat, že taková skutečnost neprospívá přílivu investic do telekomunikací. V současné době se naštěstí situace stabilizuje.

Telekomunikační zákon

Spolu s ustanovením regulátora trhu vzniká potřeba revidovat telekomunikační zákon z roku 1964, jenž ještě do konce devadesátých let byl (spolu s novelami) základem české telekomunikační legislativy.

Telekomunikační zákon z roku 1964 ovšem nemohl definovat principy a fungování telekomunikačního trhu po skončení monopolu SPT Telecom. Proto musel vzniknout nový zákon, jenž měl jasně stanovit pozici a postavení regulátora trhu dohlížejícího na propojovací poplatky. Měl také stanovit práva a povinnosti každého subjektu podnikajícího v telekomunikacích a pravidla, podle nichž by podnikatelský subjekt mohl na trh telekomunikací vstoupit. Zákon také nutně musel pamatovat na postupné narovnávání trhu deformovaného dlouhodobým monopolním postavením SPT Telecom – a tedy definovat pravidla hry mezi novými operátory a SPT Telecom.

Parlament počátkem roku 1998 začal projednávat Telekomunikační zákon (Návrh znění telekomunikačního zákona předloženého 20. ledna 1998), ale tento zákon měl svoje velká ALE – patrně i proto, že poslanec, který se na jeho tvorbě výrazně podílel, seděl v té době v dozorčí radě SPT Telecom. Zákon zapadl po dlouhou dobu v zapomnění a přesunul se s četnými změnami k projednání na červen roku 1999.

Projednávání zákona dále zkomplikovala skutečnost, že do něj byl zapracován faktický odklad liberalizace trhu. Český Telecom totiž podle zákona neměl povinnost zavést přenositelnost čísel před koncem roku 2002. Telekomu­nikační zákon tedy prošel řadou peripetií a pozměňovacích návrhů, kdy se Senát (v té době zde již neměly převahu strany vládní koalice ČSSD a ODS) pokusil tato blokující ustanovení zvrátit.

BRAND24

Poslanecká sněmovna ovšem návrhy Senátu zamítla 16. května 2000, a protože politická situace nepřála možnosti změny zákona a všechny strany se shodovaly na tom, že Telekomunikačního zákona je třeba, podepsal prezident republiky Václav Havel telekomunikační zákon včetně blokujících ustanovení poslední květnový den roku 2000 s platností k 1. červenci 2000.

S novým telekomunikačním zákonem ale problémy nekončí – zákonu chyběly některé prováděcí předpisy, především stanovení cen za propojení mezi sítěmi alternativních operátorů a Českého Telecomu. Situace se nám tedy ještě zkomplikovala na konci roku 2000 a počátkem roku 2001. Boje o propojovací poplatky a další podmínky vzájemného soužití alternativních operátorů a Českého Telecomu, později dokonce i mobilních operátorů mezi sebou, budou zřejmě i pro další léta patřit ke koloritu telekomunikační scény. Tak se děje i jinde ve světě, a pokud budou pravidla stanovená novým telekomunikačním zákonem kvalitní, nemělo by z těchto bojů vzejít nic, co by ve svém důsledku poškodilo koncového zákazníka.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor byl v letech 2008 – 2012 šéfredaktorem serveru Lupa.cz. Stál u zrodu řady projektů. Je spoluzakladatelem Energomonitoru, v CZ.NIC vedl projekt Turris. Je předsedou místní organizace Pirátské strany v Brandýse – Staré Boleslav.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).