Hlavní navigace

Hyperlokální weby, aneb další prima mýtus

29. 10. 2009
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

Nedávno proběhlo v Praze v pořadí třetí „mediální“ setkání lidí z Tuesday Business Network, tentokráte s tématem Hyperlokální média - bublina, nebo nový trh? Nejsou ale hyperlokální weby spíše buzzword, než adekvátní pojmenování reality? A vůbec, může být web (mimo microsite) někdy skutečně lokální?

Zájem o regionální zpravodajství u nás rozpoutal zejména Roman Gallo, který již delší dobu vzhlíží s obdivem k tomu, jak se podle podobného modelu snaží zachraňovat upadající tisk v Americe. Otázkou číslo jedna je pochopitelně zda tento model funguje alespoň ve své domovině. Zatím to, alespoň v případě úspěšných projektů, vypadá na samá řešení někde na půl cesty.

Největší úspěch tak slaví hlavně parazitní agregátory typu EveryBlock, Outside.in, Placeblogger či Patch, které soustřeďují odkazy na hyperlokální (uff, už jsem to zase řekl) a jinak místně zaměřené články a blogspoty, jež prolínají s (taktéž vysosanými) informacemi o dění na úrovni lokální správy. Jde o službu, která v podstatě supluje to, co si uživatelé jinak svépomocí vytvářejí v obsahu, který generují tolik oslavované i proklínané sociální sítě. Jinými slovy, varují vás před návštěvou lokální restaurace, upozorní vás na rozkopanou ulici či výluku hromadné dopravy. To je sice všechno pěkné, ale se zpravodajstvím, byť lokálním, to má společného pramálo.

Konkrétními odstrašujícími příklady skutečného hyperlokálního zpravodajství pak mohou být třeba blahé paměti Bayoshpere.com nebo Backfence.com.

Ponechme ovšem na chvilkou stranou kraj za velkou louží a pojďme se raději podívat na to, jak (hyper)lokální žurnalistiku pojali v Česku.

Asi největší pozornost se dnes upírá na projekt Naše adresa, za nímž stojí mocný investor (PPF) a tým (zatím ještě) silných entuziastů. Sám provozovatel ovšem ústy svých zástupců, na Media Monday to byl Petr Šabata, přiznává, že to, co táhne uživatele (převážně nejstarší generace), je zejména tištěný týdeník, který zatím čtenáři přináší některé neokoukané koncepty, a ne web, na kterém by to všechno mělo v budoucnosti stát. Otázkou je, co se stane, až lidem zevšední dennodenní kontakt s novináři a po desáté si vyzkoušejí být místní celebritou vyfocenou v novinách. Bude mít nezávislé lokální médium stále co nabídnout? Nejsem si tím plně tak jistý, ale to je věc názoru. Jisté je teď jedno, pokud půjde dolů tištěná verze, strhne sebou nejspíše ke dnu také web.

Mladá fronta, která rekognoskuje terén se svou taktéž převážně tištěnou sedmičkou, působí vysloveně dojmem žraloka, který za pár korun postavil projekt, který by se mohl přiživit na nově objeveném trendu, pokud by se skutečně nakonec ukázalo, že v regionální žurnalistice nějaké extrahovatelné peníze ještě jsou. Osobně mi nejde moc na rozum, proč lokální inzerenti (rozuměj skutečně drobní podnikatelé a živnostníci) měli po nepříliš pozitivní zkušenosti s tunou zbytečných katalogů (od devadesátých let nejprve papírových, později internetových) riskovat další investice do projektů, které v jejich rozlišovací schopnosti budou s těmito počiny pravděpodobně splývat. PPF i MF se zatím dušují, že u nich: „Za tři stovky inzerovat půjdou, protože nemají co ztratit.” Osobně bych si tím ale nebyl tak jistý. Zajímavou alternativou lokálního zpravodajství jsou dva projekty kolegy Jana Ambrože, který se rozhodl napomoci tvorbě občanské společnosti a spustil do provozu servery Říčansko.info a Benešovsko.info. Jejich přínos pro uživatele má spočívat zejména v tom, že vytvoří protiváhu oficiálnímu hlasu radnice z městského webu a radničních novin. Jak mi ovšem i v tomto případě provozovatel prozradil, i zde je to trochu o štěstí (zejména na region), zatímco první portál celkem uspokojivě funguje, v případě druhého se spíše zvažuje jeho další existence.

Nakonec, nemělo by na tom být nic až zase tak moc překvapivého. Zájem o kvalitní lokální média předpokládá vybudovanou občanskou společnost, která bude chtít zpravodajství šité jí na míru konzumovat, a ta se nevytvoří ze dne na den. Plošná tradice tohoto fenoménu u nás pravděpodobně zmizela již s Rakouskem Uherskem.

Další odpovědi jsou pak spíše ekonomického charakteru. Současná praxe z (free based) online zpravodajství říká, že náklady lze na Internetu optimalizovat lépe tím, že budu vytvářet obsah s všeobecně zajímavými informacemi. U hyperlokálního webu ale platí, že čím hlouběji půjdete ve specializaci webu, tím menší bude publikum.

BRAND24

Tato zdánlivě banální skutečnost má však hlubokosáhlé důsledky, zadavatel reklamy sice chce přesné cílení (alespoň takové, jaké mu dnes nabízí třeba search), ale zároveň také chce zasáhnout velkou skupinu. Pro lokální weby neřešitelný paradox.

Když se teď vrátíme k té Americe, zde se již cca deset let internetové společnosti pokoušejí vybudovat lokálně zaměřené zpravodajské sítě provázané se stabilní skupinou lokálních inzerentů. A výsledek? No, řekněme i při nejlepší vůli stále poněkud rozpačitý. Mimo jiné i proto, že valná část drobných podnikatelů stále není vůbec zvyklá využívat online reklamu pro svůj podnik. Pokud si vystačí s přirozeným příbytkem zakázek a nechtějí expandovat svůj „byznys“, proč by to také dělali.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Externí spolupracovník serveru Lupa.cz a expert na blockchain a kryptoměny. Jako šéfredaktor v minulosti vedl ADASTRA Business Intelligence Magazine a server ITbiz.cz. Dnes pracuje jako redaktor časopisu Forbes.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).