Římské právo je regulace státu ve prospěch jednotlivce, křesťanská etika a monogamní rodina je dána lidem vnější autoritou, proti vůli státu i elit, Bohem. Proto je latinská civilizace personální, na rozdíl od byzantské, která je kolektivní, kde individuum neznamená nic, je jen hračkou v rukách práva, kde právo je nadřazeno i nad etiku, jako například v Německu a po německém vzoru i v EU.
Individuum nemá být regulováno státem, ale etikou, čili vlastním svědomím, tedy vlastní svobodnou vůlí.
Regulován má být stát, aby neměl možnost omezovat svobodnou vůli jednotlivce. Stát jako výkonná moc Boha, má trestat zlo, které mu stanovila právě ona vnější autorita, Bůh. Stát sám o sobě nemůže určovat co je zlo a to ani demokratickými mechanismy, musí to být stanoveno předem, před založením toho státu.
Tak jak je to v USA.
Římské právo, křesťanská etika a monogamní rodina jsou příklady regulací. Tak si laskavě ujasněte, zda jste obecně proti (všem) regulacím, nebo zda jste jen proti některým regulacím (v takovém případě nepište do diskusí, že "zákony pro podvodníky neplatí. Regulace omezují jen ty slušné a to prospívá podvodníkům.").
Ale to je přesně opačně, to na neregulovaném trhu vyhraje ten, kdo hraje nefér, protože se může spolehnout na to, že ti méně odvážní jsou donuceni nést náklady, které on nenese.
Navíc regulovaný svět znemožňuje inovace, protože nezapadají do regulací a jsou tudíž zakázané dříve, než vzniknou, což postavení lotrů ještě více posiluje. Byzantský systém (právo je nadřazeno etice), jaký je v Německu, je bohužel stabilní, ale málo dynamický, odsouzen ke stagnaci. Posiluje moc neproduktivní byrokracie, vede na neoptimální rozdělení zdrojů, svoji existenci musí udržovat násilím.
Na neregulovaném trhu účinnou obranou proti těm co hrají nefér jsou právě inovace, které pro lotry nejsou krátkodobě dostupné, a to umožňuje těm slušným přežívat a systém jde rychle dopředu, pokud se řídí pravidly latinské civilizace - římské právo, křesťanská etika a monogamní rodina.
Na neregulovaném trhu typicky vyhraje ten, kdo hraje nefér - protože férovost je drahá, tzn. hajzl významně ušetří na nákladech (nebo si dopřeje více příjmů). Nejvíc se dá totiž vydělat tím, že si od všech necháte platit za "ochranu". Takže i když regulace nejsou řešením dokonalým, pořád vedou ke světu lepšímu, než jaký by byl bez regulací.
"Jak na to, aby vám lidé svěřovali své údaje rádi?"
Nijak, protože tohle je "mission impossible". Lidé těžko budo cizím firmám dávat své údaje s radostí, vždy to bude jen proto, aby za to něco dostali. Například doručení zboží do domu. Pokud budou mít ti lidé radost, bude to proto, že dostanou nějakou protihodnotu. Tu radost nebudou mít proto, že mohli té zdrženlivě odmítavé firmě konečně svěřit svoje data, čemuž se ta firma tak úporně bránila.
Mám i osobní zkušenost. Kvůli GDPR potřebovala moje banka nově potvrdit můj souhlas s poskytováním mých údajů pro několik různých účelů (například poskytnutí mých údajů partnerské pojišťovně ze stejné finanční skupiny). Před lety při otevírání účtu se mě nikdo na souhlas s dílčími účely nikdo neptal, bylo to vše nebo nic. Nyní jsem zamítl vše, kromě dat nutných pro účel vedení účtu. Bankovní poradkyně byla ze mně "úplně nadšená" a zkoušela mě "pro mé dobro" přemlouvat. Tehdy jsem pocítíl radost, ale ne proto, že jsem jim rád svěřil svoje data, ale proto, že jsem minimalizoval poskytnutí mých dat bance jen pro to nejnutnější, aby mi mohli pouze vést účet a nikdy jsem od nich nic více nechtěl a nepožadoval.
Závěr: Mimo exhibicionisty, lidé spíše nebudou firmám svěřovat své údaje rádi. Naopak, nemalá část bude mít radost, když své údaje nebudou muset firmám svěřovat.
GDPR za 11000 MD? No to je poradna palka. Kdyz si to vynasobim castkou, za kolik jsem schopen 1 MD koupit. Vim o velkych firmach, kde tolik nestal ani cely NOZ, a ze ten mel dopad vsude.
A taky to je cca 55 clovekolet. Tedy 10 lidi na fulltime po dobu peti let nebude delat nic jineho.
Osobně bych ještě jako největší riziko (a hlavně druhotný zájem předkladatelů) viděl v tom, že GDPR směřuje k většímu větší vlivu na soukromí nikoli uživatelů, ale hlavně EU institucí, také další páku na případnou cenzuru (například, jak omezit stále oblíbenější levné eshopy z Číny). Nevidím v tom žádný přínos. Jen zvýšení vlivu EU a jejich zbytečných institucí, nesmyslně vynaložené peníze (další minipoložka do celkového HDP zemí EU založeného na ojebávkách) a zvýšení nákladů pro menší hráče.
No já myslím, že GDPR je atomovka, která těm největším jako je Facebook stejně neublíží a ty malé možná smete. Pokud se trh pročistí, tak rozhodně ne o podvodníky. Ti totiž budou stále, neb na ně zákon moc neplatí. Zato ti poctiví se teď můžou z GDPR s dovolením posr.t. Dávají na to svůj čas a peníze, které by měli využít pro sebe a ne na další regulaci. Neříkám, že GDPR je úplně špatně, jen tím, že je obecné, si to může každý vyložit podle sebe. A jak mi bylo řečeno u ne zcela jasného případu, "to zjistíme, pokud vás někdo zažaluje až jak rozhodne soud".
Znamená to, že GDPR vnáší do systému prvek náhody, protože o tom jak to bylo vlastně myšleno a kde toto obecné nařízení už překračujete a kde ještě ne, rozhodne soud, či hůře jen úředník. Chápu, že GDPR nemůže obsáhnout naprosto všechny životní situace. Mám z toho pocit, že zde byl použit princip presumpce viny, kde jsou všichni označení za potencionální zloděje osobních údajů a je na nich neustále dokazovat, že tomu tak není. Jen doufám, že to Evropa ustojí a GDPR nezačne brzdit naši ekonomiku vůči zemím, kde se tím papírováním nemusí zalamovat.
Musijo to dělat jak ten muj kamarad s amwajem: vetře se do domu, předstira že je kamarad, a proda prašek třikrat dažši než v obchodě. Ano spřateleni, to je spravne:"„Spřátelení“, tedy získání jeho důvěry, když se možný zákazník skutečně stal zákazníkem." a pak z nich sedřit kožu, cheš byt spřatelen tak plať! Tomu se řika marketynk.