Jen nedávno oznámil Microsoft, že navzdory svým dřívějším proklamacím přece jen vydá další verzi prohlížeče Internet Explorer (dále jen IE7) jako samostatnou aplikaci. Má se jednat o program vycházející z prohlížeče integrovaného v připravovaných nových Windows (Longhorn) a někdy v létě tohoto roku by měla být k dispozici první betaverze. Kromě obecných prohlášení, vágních příslibů a spekulací všeho druhu se toho o tomto prohlížeči moc neví. Žádná senzační odhalení tady proto nečekejte; spíše se pojďme podívat na to, co by nová verze pořád ještě nejpoužívanějšího prohlížeče aspoň teoreticky mohla umět a také co by umět měla, chce-li si IE své dominantní postavení mezi konkurenčními aplikacemi zachovat.
Bylo by nošením sov do lesa chtít právě čtenářům Lupy připomínat typické vlastnosti a konkurenční výhody Mozilly, Firefoxu či Opery. Bude ovšem užitečné rozdělit si je do několika základních skupin, které jsou pro ně nejvýznamnější. Těmi jsou především bezpečnostní prvky, zobrazovací a interpretační jádra a uživatelské rozhraní.
Bezpečnost na prvním místě
Bezpečnost se v dnešní době, kdy pojmy jako phishing, frauding, spyware, malware, o virech, červech a trojských koních nemluvě, zná i laik pouze se ochomýtnuvší kolem počítače, skloňuje ve všech pádech. Kvůli častým sporům s podvrženými dialery, celosvětovým vlnám virů a podobným extempore zmiňovaných i v médiích, která se jinak věnují jen pohlavnímu životu selebrit, na heslo „bezpečnost“ dnes slyší mnoho uživatelů – manažery rozhodující o nasazení informačních technologií ve firmách (především) nevyjímaje. Signifikantní jsou z tohoto hlediska i všechna počáteční prohlášení Microsoftu týkající se právě připravovaného IE7.
IE7 je navržen tak, aby systému Windows XP SP2 poskytoval nové úrovně zabezpečení při zachování té úrovně rozšiřitelnosti a kompatibility, kterou zákazníci očekávají. IE7 bude ještě silněji chránit proti phishingu, malwaru a spywaru,
praví se v tiskovém prohlášení Microsoftu.
(Tato nová verze) půjde ještě dále v obraně uživatelů proti phishingu i klamavým či podvodným programům. Proč? Protože nasloucháme svým zákazníkům, analytikům a obchodním partnerům,
píše se na IEblogu vývojářského týmu.
Dali nám jasnou zprávu: ‚Chceme od IE především bezpečnost, spíš než kompatibilitu a rozšiřitelnost, a chceme ji na XP. Tohle nám teď, Microsofte, slavnostně slib.‘ A (…) dnešní oznámení je jasným prohlášením k našim zákazníkům – ano, Microsoft vás slyší. My se k tomu zavazujeme.
Už z těchto dvou citací je zřejmé, kam IE7 především směřuje a co od něj můžeme čekat. „Větší bezpečnost“ je patrně letošní heslo vyvedené dvoumetrovými písmeny nad vchodem pro zaměstnance internetové divize Microsoftu. „Bezpečnost, milujeme bezpečnost, óm,“ musí si jako mantru opakovat o polední meditaci programátoři. „Hate da phishing, phishing'z bad, yea,“ zní letošní firemní hit z reproduktorů v hale.
Těžko předem říci, co si pod těmi proklamacemi omílajícími bezpečnost předem i zadem konkrétně představit. Nějaký geniální nápad, jak navždy zabránit nežádoucím průnikům útočníků skrze webový prohlížeč, asi těžko. Snad desítky nových varovných oken typu „Tato stránka/aplikace není registrována u Důvěryhodného Platícího Registrátora ™, jste si jisti, že chcete pokračovat, Ano/Ne/Storno?“ Možná. Téměř jistě napojení na (placenou?) proti-spywarovou službu Microsoftu. Za celkem pravděpodobné bych považoval zabudování mechanismu, nějakým způsobem oznamujícího přechod z jedné domény na jinou nebo načtení obsahu z jedné domény do framesetu z domény jiné – a volitelně načítání „cizích“ stránek do rámů i zakázat úplně. Možná lze čekat i trochu účinnější obranu proti XSS (cross-site scriptingu).
Osobně ale očekávám spíš několik marketingově nafouknutých bezpečnostních „zázraků“, povětšině spočívajících v přesunu několika předvoleb (dostupných pokročilejším uživatelům už v IE6) do výchozího nastavení, případně někam „lépe pod ruku“. Docela pravděpodobné se jeví převzetí některých drobností z Firefoxu a Opery. Třeba (volitelný) zákaz, aby mohl Javascript přepisovat údaje statusbaru. Možná se zde objeví i jeden dva aspoň trochu inovativnější prvky, ale ruku do ohně bych za to nedal.
Ale téměř jistě se očekává, že IE7 přijde s výchozím nastavením o stupeň vyšší bezpečnostní úrovně, než je od výrobce nastavena ve stávajících verzích. Ale protože typický uživatel si nastavení málokdy mění (a nastavení zabezpečení už vůbec ne), v praxi to může znamenat ukončení funkčnosti řady webů, které těchto (jen potenciálně nebezpečných) konstrukcí dnes využívají smysluplně a ku prospěchu uživatele.
Zobrazovací jádro a standardy
Zpětná kompatibilita je ale v Microsoftu posvátnou krávou, zmínka o ní je nejspíš už v zakládací smlouvě. Jestli lze něco očekávat s téměř stoprocentní jistotou, pak to, že ve výstupu zobrazovacích jader HTML, CSS a interpretu Javascriptu se v quirk módu (režim zpětné kompatibility, nepoužívá-li dokument striktní DTD) nezmění ani čárka. Vývojáři si určitě dají záležet, aby se stránky vykreslovaly co možná stejně jako v IE5. Chtělo by se říci „a to včetně všech chyb“ – ale věřme vývojářům, že se opravdu snaží je skutečně odstraňovat, jak tvrdí.
Kam ale pokročí jádro zobrazující stránky ve striktním režimu, je opravdu ve hvězdách. Jisté však je, že pokud by se chystal nějaký skutečně zásadní krok k podpoře standardů, Microsoft by si dal pořádně záležet, aby to vytroubil do celého světa už předem. Zatím je ale ticho po pěšině – i když jisté „kuloárové zdroje“ o některých dílčích pokrocích v tomto směru také hovoří. S největší pravděpodobností tak lze očekávat jen obligátní „marketingové mimikry“: IE7 opraví nejmarkantnější nedostatky oproti IE6 (snad se dostane i na onen otřesný float model) a přijde s několika málo viditelnými a dobře prezentovatelnými novinkami v podpoře CSS2 – řekněme (částečnou) podporou selektorů s atributy, implementací nedůležitého display:run-in a nejspíš i s nějakou prezentační perlou typu downloadovatelných fontů nové generace. Nejeden webdesigner by jistě zajásal, kdyby se v HTML dostalo i na zprovoznění stále ostudně (ne)podporovaných značek abbr/acronym. Jistou šanci má podpora fixního pozicování, protože je implementačně celkem nenáročná a současně neublíží zpětné kompatibilitě (protože nyní position:fixed dokáže zbořit IE a webdesignéři ho proto ve stylech pro IE raději moc nepoužívají). A že by snad IE konečně přestal pod kurzorem zobrazovat alt u obrázků jako title, si ale asi nechám jen zdát.
Ale skutečně důležité změny v zobrazovacím jádru osobně neočekávám. Ať už jde o docela zásadní technologii pseudoprvků :before/after (protože v CSS3 se budou měnit, jenže „žádný standard CSS3 neexistuje, ten od nás nečekejte“, říkají vývojáři Microsoftu), nebo třeba kruciální implementaci pseudotřídy :hover na všech prvcích a ne jen na odkazech, umožňující např. tvorbu rozbalovacích menu bez potřeby Javascriptu. Což jsou ovšem zrovna věci, které by unylý IE mohly trochu popostrčit ve směru rozjetých konkurenčních prohlížečů, které už podobné technologie mají dávno v malíčku a zvolna pracují na nenápadné implementaci CSS3.
Moc optimistický nejsem. A to přesto, že vývojáři se veřejně bijí v hruď a tvrdí, že budou pokračovat na zdokonalování podpory standardů ve striktním módu, i kdyby to mělo porušit zpětnou kompatibilitu
. Především u těch formátovacích konstrukcí, jejichž budoucnost není tak docela jistá a kde se je stále možnost, že se v připravovaném CSS3 oproti dnes platnému CSS2 změní, si Microsoft zajisté dá zatraceně načas – raději překousne lamentování nad nedostatečnou podporou standardů, než aby připustil, že dá veřejnosti do rukou něco, co za rok či dva nemusí platit a nebude (moci) fungovat.
Jisté naděje ale pořád existují. Jednou z nich je třeba Håkon Wium Lie, šéfvývojář Opery a spolutvůrce technologie CSS. Ten veřejně vyzval Microsoft, aby se konečně pochlapil a něco s tou (ne) podporou standardů udělal. A protože útočí přímo na profesionální hrdost vývojářů, možná to nějaký efekt mít bude. Hezké na tom je, že nezůstal jen u planého řečnění, ale ve spolupráci s WaSP připravuje testovací sadu CSS Acid2, kterou dá vývojářům IE k dispozici. Sice je už dost pozdě a moc šancí na úspěch není, ale přístup je to dobrý.
Skriptování a další rozšíření
Zatímco formátovací jádro IE je oproti konkurenci skutečně zaostalé, interpretační jádro skriptů je poměrně moderní a s konkurencí drží krok víc než dobře (a třeba takovou Operu dalece předčí). Z hlediska úrovně podpory Javascriptu je už IE málo co vytknout – i současný IE6 má implementovány ECMA Script a DOM a pokud se vývojáři nerozhodnou k nějakým splašeným krokům, horší to snad nebude. Jiná věc pochopitelně je, jak je zde ten Javascript implementován. Že je plný nepochopitelných chyb, velice dobře ví každý, kdo zkusil naprogramovat něco víc než obligátní „Hello world“. Od chyb v řízení událostí, přes neefektivní správu prostředků a „neuklízení“ paměti, až po svébytný objektový model umožňující volat metody již dávno neexistujících objektů…
Jinými slovy – interpret Javascriptu je nyní v IE na velmi vysoké technické úrovni, ale plný zákeřností, chyb a nedodělků. Jejich odstranění a vyladění DOM je určitě to pravé místo, kam by vývojářské týmy měly opřít své hlavní úsilí.
Další rozšíření nad úrovní samotných WWW stránek pak tvoří poměrně rozsáhlou kapitolu samu pro sebe. Leckterý doplněk má skalní zastánce (kteří touží po ještě hlubší integraci a širší dostupnosti) i zapřísáhlé odpůrce (kteří by dali nevímco za jeho vypnutí na věky věkův). A pak samozřejmě masu řadových uživatelů, kterým je to srdečně jedno, ani netuší, že v prohlížeči něco takového mají, a nechápou, jak se jich to týká. Jestli o IE7 existuje minimum informací, o jeho „nadstandardních“ doplňcích pak už to není dostupné ani to pověstné zblo – jediné, co můžeme, je tipovat a spekulovat.
Flash? Nejspíš se nic nezmění, podpora je ve výchozím nastavení zapnutá, většina uživatelů má Flash dostupný a je jen málo pravděpodobné, že by se dal nějak snadno vypnout podobně jako v konkurenčních prohlížečích – velcí zadavatelé reklamy by Microsoft ukamenovali a ostatně: existují doplňky či nadstavby IE, které to umí a po nichž sáhne zkušený uživatel. Co ActiveX? Určitě ano, otázkou bude, co způsobí vyšší úroveň zabezpečení ve výchozím nastavení. Není vyloučeno, že ActiveX bude dostupné pro méně běžných uživatelů a zůstane tak vyhrazeno pro komunikaci se specializovanými důvěryhodnými servery (typu Windows Update) a pro uzavřené či intranetové aplikace. Doufejme, dovolím si podotknout.
Ještě zajímavější a podstatně důležitější pro rozvoj webu jsou ale dvě technologie, na které by si měl Microsoft opravdu posvítit; po dlouhé době se mu otevírá možnost prospět pokroku a zase jednou udat směr i tempo dalšího vývoje. Jednou z nich je pořádná podpora PNG. Nyní umí IE zobrazit obrázky v tomto formátu jen v nejjednodušší podobě, rozšířené možnosti PNG, především (polo)průhlednost, jsou mu zatím neznámé. Přitom právě obrázky s alfa-kanály umožňují s minimem nákladů dodat webovým stránkám šťávu, vylepšit jejich vzhled a výrazně usnadnit tvorbu moderních prvků s minimem nákladů. A ještě důležitější – ne-li stěžejní – bod grafického subsystému IE7 se jmenuje SVG. Chybějící podpora v nejpoužívanějším prohlížeči je hlavní brzdou rozvoje a širokého nasazení této slibné technologie. Každý webový grafik potvrdí, že absence vektorových (potažmo škálovatelných) grafických prvků je velkou ostudou dnešního webu. Nutnost pro každý oblouček vytvářet statické obrázky a kvůli sebemenší animaci nasazovat Flash je otravná a omezující – SVG přitom umožňuje i vytvářet grafické prvky dynamicky a pomocí vlastních skriptovacích nástrojů je i rozpohybovat. Sice existuje zásuvný modul, ale ten si uživatelé musí nejprve nainstalovat – narazí-li jinak na stránku, která SVG používá, nejprve uvidí varovné okno, což běžného laického uživatele spíš vyděsí a neví moc, co má dělat. Pokud by Microsoft představil prohlížeč s dostupnou podporou SVG už ve výchozí instalaci, udělal by pro web revoluční krok srovnatelný s nástupem Javascriptu.
Uživatelské rozhraní
Rozhraní, uživatelské prostředí, tedy to, jak prohlížeč vypadá a jak se s ním pracuje, je pro uživatele nejzásadnější. A troufám si současně říci, že právě zde lze očekávat nejméně změn. Microsoft bude určitě operovat s tím, že nechce uživatele šokovat a plynulý a bezbolestný přechod na novou verzi je pro ně maximálně důležitý. Se skrytým odkazem na nadstavby IE (Maxthon apod.) upozorní případné kritiky, že jeho zákazníci změny nechtějí, že touží po tom, aby mohli pracovat stále ve stejném, důvěrně známém prostředí.
Budou-li tedy změny, budou nejspíš pouze kosmetické, sem tam se může objevit nějaká drobnost. Rozhodně považuji za velmi málo pravděpodobné, že by se v IE objevily záložky (tabbed browsing), ovládání pomocí gest, integrovaná čtečka RSS či podobné novoty. Většinový uživatel je neocení a nepochopí – ledaže by současně s tím Microsoft přišel i s nějakou (výdělečnou) službou, již by současně s těmito technologiemi mohl do prohlížeče integrovat (např. vlastní RSS zdroje). Ale ani tak to nepovažuji příliš pravděpodobné. Ovšem rád bych se mýlil.
Jaký by tedy IE7 mohl být, měl být a jaký bude? Inu, být by mohl čímkoli – Microsoft oplývá největším vývojářským týmem světa a i když (my) kritici leckdy bručí(me) něco o opaku, rozhodně to nejsou žádní neschopní packalové. Kvalita výsledného produktu ale povětšinou bývá věcí marketingu a manažerských rozhodnutí, a s tím ani nejlepší programátor mnoho nezmůže. Jaký by IE7 měl být a bude? To už je ošidnější otázka. Něco jiného si bude myslet pokročilý uživatel, který se zhlíží v možnostech těch ostatních „krásných nových strojů“, Firefoxu, Opery ba i nadstaveb typu Maxthonu – a něco jiného produktový manažer, který denně vidí ty zástupy sekretářek a Mr. Smithů, neschopných do dneška pochopit rozdíl mezi vyhledávacím polem ve stránce a pruhem s adresou v prohlížeči. Pohříchu těch druhých je o několik řádů více než oněch pokročilých uživatelů a patrně tomu se hlavně podřizují i priority Microsoftu.
Nečekal bych proto žádnou revoluci. Webdesignéry snad potěší pár rozšíření směrem ke standardům, vývojáře tvořící na platformě IE snad nic záludného nepřekvapí a běžní uživatelé nejspíš najdou staré, důvěrně známé prostředí – a snad také i nějaký „tahák“, aby měli důvod na novou verzi přejít. A ostatně to tak bude dobře. Jak by dopadly konkurenční prohlížeče, kdyby se nemohly vymezovat vůči málo praktickému a chybovému IE, a měly za soupeře geniálně navržený a do detailů propracovaný produkt, který by měl každý uživatel bez starání předinstalovaný v počítači? Myslím, že v tohle ohledu se týmy Opery, Firefoxu a dalších ještě dlouho nebudou mít čeho obávat.
P. S.: Jak jsem předestal v úvodu, tento článek neobsahuje o moc víc než pouhé spekulace, úvahy a moje soukromé tipy. Každý týden se o IE7 vynoří nové informace, často popírající zprávy z minulého týdne. Pokud jsem se v něčem mýlil (a v lecčems se určitě mýlit budu), nevěnujte tomu více pozornosti než nevydařenému horoskopu ze sobotní přílohy novin.
