Hlavní navigace

Názor k článku Internet - místo pro elektronickou demokracii? od veena - Toto téma mi vrtá hlavou již dlouho. Vždy mě...

  • Článek je starý, nové názory již nelze přidávat.
  • 14. 3. 2008 11:31

    veena (neregistrovaný)
    Toto téma mi vrtá hlavou již dlouho.

    Vždy mě zvedne mandle, když vidím tu nepružnost, státního zřízení. Schválí se nějaký zákon, druhý den se na TV Nova objeví, že tam jsou tyhle a tyhle chyby a politici už jen říkají, "my jsme si nevšimli", "to se tam dostalo omylem, ale důležité jsou v tom zákoně jiné paragrafy", "nemůžeme ten zákon teď změnit, ale připravíme novelu na příští rok" apod.

    Stejně tak je strašné, že když si ty zákony přečtete, tak jim stejně neporozumíte a často ani nemůžete, protože nemají logiku.

    Politiky nezajímá, který zákon je užitečný pro obyvatelstvo. Jsou ve víru lobbistů a politikaření, kupčení s pozicemi, tuhle hlavu za tamtu atd.

    Je evidentní že současný způsob vedení státu je manažersky naprosto nezvládnutý. Na takový velký projekt, jako je rozhodování o státních záležitostech je potřeba sestakra vymakané workflow a hlavně logická pravidla. A jsem přesvědčen, že by do přímého rozhodování měli být zapojeni všichny občani státu.

    Možná, že ten strach z přímé demokracie, který často slýcháme, že by se to zvrhlo v chaos, nám podsouvají sami zastánci současného stavu, protože jim vyhovuje.


    Ať už je to ono Švýcarsko (kde žádný chaos nevidím), tak třeba vývoj open source projektů, kterými vznikají na celém světě tisíce softwarových programů, mluví spíše naopak. Není třeba lidi podceňovat, na druhou stranu všichni se nemůžeme vyznat ve všem. Pokud máme však zdravý rozum, tak se můžeme rozhodnout na základě vysvětlení problému od lidí, kteří se jím zabývají. To můžou být jak volení zástupci, tak nezávislí komentátoři, tak lidé takříkajíc z ulice. Je ale třeba mít systém, který umožní vytvoření zájmu a prostoru pro sdílení informací. Toto by mohlo vzniknout pomocí internetu.


    Zkusme přirovnat vedení státu a tvorbu zákonů a vyhlášek k vývoji open source projektů.

    Samozřejmě ani tam neexistuje totální anarchie. Za pomocí technologií a core týmu (vedoucích projektu), jsou příspěvky a návrhy od všech zainteresovaných diskutovány a případně zapojeny do systému.


    Pojďme si udělat takovou vizi e-demokracie.

    Představme si, že všechny zákony jsou jednoduše verzovány v svn. Kdykoliv si můžeme zobrazit aktuální zákon, který platil v tu kterou dobu. Nemusíme si tedy pokaždé k zákonu z roku 2000 přečíst 5 novel, které ho pozměňují. Zákony jsou před schválením kontrolovány tisíce lidmi. Pokud se v nich po schválení najde chyba, snaha je co nejrychleji vytvořit opravu (novelu = patch) a zapojit ho do systému. Zákony může jednoduše číst každý čte filosof, logik, ekonom, inženýr.... všichni se mohou vyjádřit a jednoduše přes internet říci proč je to či ono podle nich špatně a mohou navrhnout řešení. Ve webové aplikaci, kde by měl každý občan státu svůj login a pod svojí skutečnou identitou (neanonymně) mohl psát.


    Tj. zákony a nařízení by mohl vypracovávat kdokoliv, samozřejmě nejspíše by vždy základ vypracovali státní úředníci a dále by to šlo k veřejné diskuzi k připomínkování. V tomto systému by byla hierarchie voleb. Každý návrh by musel být schválen určitým počtem hlasů. Hlasování by mohlo mít i vážené hlasy podle toho, jak se uživatel už o stát zasloužil (úspěšné návrhy v minulosti, vzdělání, výška placené daně atd). Finální hlasování o přijmutí do zákona nebo vyhlášky by však mělo být rovné, co člověk to jeden hlas.

    Samozřejmě ne každý občan má čas se diskusí a připomínkováním zákonů zabývat. I když, podívejme se kolik lidé tráví času v neproduktivních diskuzích na internetu nebo v hospodách, kde nadávají jak to ti nahoře špatně vymysleli. Není to právě tím, že necítí žádnou možnost, jak by mohli více ovlivnit svět kolem sebe? Kdyby lidé cítili, že na jejich názoru záleží a mohou ovlivnit pravidla spolužití ve společnosti, tak je šance, že by se tím více lídí zabývalo. Tak torchu z toho udělat hru. Zábavnou ale skutečnou. Pokud by se to podařilo, bylo by z půli vyhráno.

    Přesto by určitě spousta lidí opravdu neměla čas se desítek menších hlasování zůčastnit. V tom případě by svůj hlas mohli na určitou dobu dát svůj hlas ke správě konkrétnímu zvolenému zástupci, který by v hlasováních volil za ně. Tímto by zástupci vždy hlasovali s takovou silou, kolik hlasů v tu chvíli "spravují".

    Těchto volených zástupců by bylo pouze několik. Řekněme 12. Říkejme jim rada starších, i když stáří by nemělo být prosazované kritérium pro výběr. Lépe zkušenost, přehled a nadhled. Měli by mezi nimi být zastoupeni lidé různého zaměření. Tito zástupci by byli voleni na dobu neurčitou opět přímou volbou lidí. Lidmi také odvolatelní. Každý rok by se mohly konat volby, kde by je jiní lidé měli šanci nahradit.


    Jak by se lidé dozvídali o názorech a postojích rady starších, aby se mohli na základě jejich doporučení nebo vysvětlení lépe rozhodnout o věcech, kterým nerozumí? Případně se rozhodnout komu přenechat svůj hlas ke správě? Mohlo by to být formou televizní šou, kterou by celoplošné televize měli za povinnost vysílat v hlavním čase třeba každou neděli od 20h. Dvouhodinový pořad, kde by zástupci z rady starších a pozvaní specialisté (vždy z řad zastánců i odpůrců) probíraného tématu vysvětlovali své pro a proti. Lidé by mohli podat přes internet dotazy a ty nejzajímavější (třeba opět podle volby lidí na internetu), by byly pokládány na živo. V následujícím týdnu by pak proběhlo po internetu hlasování, týkající se toho tématu.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).