Hlavní navigace

Názor k článku Internet - místo pro elektronickou demokracii? od anonym - To se hezky poslouchá, ale realizace poněkud pokulhává;...

  • Článek je starý, nové názory již nelze přidávat.
  • 19. 3. 2008 1:06

    bez přezdívky
    To se hezky poslouchá, ale realizace poněkud pokulhává; pokulhává o to víc, když zkusíš něco takového zavádět v zemi, kde to nemá tradici.

    Solidární systémy (někdy nazývané jako "socialistické") vychází z myšlenky, že při průměrné pravděpodobnosti zlomení ruky 1:500 (řekněme, ročně) a tržní ceně za ošetření té zlomeniny 40 000 Kč je rozumnější každého zkasírovat o 80 Kč, s tím, že tomu jednomu nešťastníkovi z každých pětiset holt ostatní přispějí na ošetření, než nutit každého, aby se dennodenně stresoval, zda ho náhodou nepotká úraz nebo neštěstí, po kterém se nedoplatí.

    Ultra-liberálové prosazují, aby byl každý zcela zodpovědný za vše, co ho v životě potká. Pokud například zítra vyjdeš z domu a zrovna budeš mít tu smůlu, že to rozmazlené děcko odnaproti vystřelí z praku kamínek a vyrazí ti oko, tak si podle ultra-liberálů máš hradit ošetření sám (tvoje chyba, že jsi s takovou eventualitou nepočítal a nenaspořil si na to), stejně jako je tvůj problém, že sis doposud nenaspořil na penzijním fondu dost peněz, abys mohl (coby například řidič z povolání, pro kterého je ztráta oka dost zásadní problém) odejít do (invalidní) penze a po zbytek života "odpočívat".

    Doposud tu máme už nějakých 50 či více let systém solidární, do kterého přispíváme všichni a ze kterého je hrazena všem "potřebným" příslušná péče; přitom těm z nás, kdo jsou bohatí, i po tomto "zdanění" zbude poměrně dost peněz, takže si mohou i přes toto zdanění dále spořit nějaké extra peníze, které mohou dále využít pro určitou prioritizaci nebo bonifikaci, například si můžeš připlatit za nadstandardní pokoj v nemocnici nebo kvalitnější zubní protézu, pokud je pro tebe dokonale vypadající chrup v pracovním procesu tak důležitý, že se ti to vyplatí.

    Dokonce i země, které doposud kráčely směrem velmi liberálním, například USA, kde si polovina obyvatelstva nemůže dovolit kvalitní léky, a kde - pro zajímavost - má rodička nárok na 48 hodin bezplatné péče související s porodem a dále 6 týdnů neplacené dovolené po porodu, tak tedy i tyto země v současnosti uvažují, že by systém poněkud solidarizovaly, tedy že by místo dobrovolného zdravotního pojištění, jehož nejlevnější forma je něco na úrovni "Na cokoliv dostaneš paralen, pomoz si sám", měly povinné zdravotní pojištění, a těm nejchudším by ti nejbohatší přispívali na ošetření a péči.

    Zejména pro informatiky, právníky a další "lukrativní profese" je lákavé představovat si, jak odřízneš ty hordy "socek", co jsou na tebe v solidárním systému paraziticky přivěšené, a jak si budeš šetřit na to, co považuješ za důležité, a budeš sám za sebe zodpovědný. Jenže pak přijde den, kdy se třeba oženíš, zplodíte dítě, a najednou začneš uvažovat o všech věcech, které se mohou zvrtnout. Nebo se třeba stane, že tvoje žena bude muset odejít už ve čtvrtém měsíci na rizikové těhotenství a pět měsíců bude vyžadovat poměrně intenzivní zdravotní péči; poslední dva měsíce třeba stráví v nemocnici, a rázem představa, že bys za jeden den jejího pobytu měl platit tržní cenu 3.500 Kč, nebude tak sympatická, a začneš si říkat, že systém, kdy ti, kdo měli "víc štěstí", přispívají těm, kdo měli "větší smůlu", možná není tak špatný.

    V konečném důsledku a současně při pohledu na prapříčinu toho všeho otázka zní, co z nás vlastně dělá lidi. Našli by se tací, kteří by řekli, že lidstvo ("Humanity") je určováno "lidskostí" ("Humanity") -- a do tohoto pojmu patří takové dílky jako soucit, solidarita, spolupráce.

    Jestli se chceme jeden k druhému chovat přísně tržně, tedy dle principy "Co za to?", tak jsme asi vůbec nemuseli slézat ze stromů a mohli jsme i nadále fungovat systémem "Ráno banán, v poledne útěk před tygrem, večer banán" - opice v pralesích to tak dělají dodnes a nezdá se, že by se jim to nelíbilo. Ale jestli jsme z těch stromů slezli, a jestli jsme po čase zjistili, že je docela fajn, když někdo hlídá na hranicích a někdo dělá obchůzky v ulicích a někdo další drží požární hlídku a někdo ještě další je připraven kdykoliv poskytovat první pomoc, protože to všechno znamená, že postel, do které večer ulehneš, bude na 99.999% postel, ve které se druhého dne v pořádku probudíš, tak v tom případě by nám mělo docvaknout, že je docela fajn, když se novorozenci chudých rodičů dostane stejně kvalitní péče jako novorozenci bohatých rodičů, a když zlomeninu ruky spraví jak bohatému, tak chudému - přičemž ano, je legitimní, aby si ten bohatý mohl připlatit za to, že po dobu nefunkčnosti pravačky mu bude odborná pracovnice poskytovat sexuální úlevu... ééé, pardon, to mi nějak splynulo s jedním vtipem :-)

    Pokud jsi viděl "Život Briana", je tam krásná scéna, kdy se řečník zeptá "Co pro nás kdy Římané udělali dobrého??!", a k jeho překvapení se mu dostane dlouhého výčtu pozitiv, které Římské impérium přineslo. Schválně si vypiš na list papíru všechny fajn věci, které dnes jsou, a pak škrtni ty, které by ti nebyly dostupné, kdyby se vše řídilo přísně tržními mechanismy a stát to naprosto nijak nereguloval, negarantoval, nepřerozděloval, neorganizoval. A pak si představ, jak by se na takový proškrtaný seznam dívala tvá žena na rodičovské "dovolené", nebo tvé dítě, pokud by se nedejbože narodilo jako například tělesně nebo sluchově postižené. Házení ze skály se už totiž nějakých pár tisíc let nenosí, Áďa chtěl něco takového obnovit, ale nějak mu to nevyšlo.